Cvičiště č. 1

First topic message reminder :

Civčiště, které se nachází venku.
Je to takové "hřiště", které je vybavené pro cvičení. Jsou zde terče, cviční panáci a další vybavení.
Uděljte si vždy sami svou představu, neumím to popsat ^^')

Dívala jsem se, jak Naoki vytváří bublinu pro Kairi. Ta z toho měla samozřejmě radost a trajdala si v bublině.
,,Dobře, jenomže.." už už jsem chtěla odpovědět Naokimu, když se mi ozval v hlavě jiný hlas.
,,Hitomi, Kairi!" otočila jsem se...no, moc času mi nezbývalo. neviděla jsem nikoho, zahlédla jsem jen lesk katany ve směru na Kairi. Moje nohy se pohnuly samy, úplně samy. Neměla jsem nic po ruce, prostě jsem si stoupla do rány. Katana mi zajela do ruky a aby rána nebyla ještě hlubší, snažila jsem se ji odrazit kunaiem. Usykla jsem bolestí, když ostří projelo kůží. Okamžitě mi rána začala krvácet.
,,Díky, Choumeii." hekla jsem a nepříjemně se podívala na Rya.
,,Co to sakra děláš?!" vyjela jsem po něm a stála před Kairi.
,,Naoki, vezmi Kairi okamžitě pryč!" křikla jsem po Naokim a útočníka nespouštěla z očí. Použila jsem vlastní krev na přivolání své zbraně, se kterou jsem se proti němu pro jistotu postavila. Sálal ze mě vztek, že se na Kairi pokusil zaptočit. A to jsem nechtěla! Nemohla jsem nechat Nanabiho, kdy se byť jen trochu dostal ven. Ne před mou malou princeznou..

Když jsem viděl jak se hime z ničeho nic rozeběhla, otočil jsem se a viděl Kairi a jak jde po ní ten defo, co se sem přisral, když jsem trénoval s Meizem. Když Hitomi řekla, abych odnesl Kairi, tak jsem ji sebral takovou rychlosti za jezirko, že to nemohl postřehnout. Dal jsem ji ke stromu a udělal pečětě. Otočil se na ni a řekl "Neboj se Kairi, nic se ti nestane. Strejda se o tebe postará." pousmál jsem se a koukal na Hitomi, co s nim chce dělat, ale pořád mi běhal mráz po zádech a nenávist, jak jsem ho chtěl zabít. Zničeho nic tajemný hlas "Vím co chceš udělat, ale pomůže to tobě ? Přece nechceš bejt jako on.".. "ne nechci Rokubi." a zamračil jsem se. "Jen nedopustim, aby se jí něco stalo." a koukal co se děje.

Mračila jsem se jako mrak před bouřkou. Ruka mě bolela pořádně, stejně jsem pořádně stiskla svou sekyru.
,,O co ti jde?" zeptala jsem se znovu a popošla kousíček k němu.
,,Co ti udělala? Proč by měla být hrozbou?!" zvýšila jsem hlas. Jednalo se o to nejcenější, co jsem měla, není divu, že jsem byla naštvaná. Přišla jsem až k němu. Poskládala jsem pro jistotu pečetě. Kromě své zbraně jsem vytáhla i senbon, který jsem držela ve zraněné ruce.
,,Uklidni se, prosím. Nikomu se nic nestane, můžeme si o tom promluvit." zkoušela jsem na něj být vlídná, milá, ale musela jsem se hodně přemáhat.
,,Pokud se jí pokusíš ublížit, ublížíš sobě. Uvědomuješ si, kdo teď před tebou stojí?" znovu jsem pevněji stiskla sekyru a dívala se mu přímo do očí. Nechtěla jsem se vytahovat svou silou proti němu. Věděla jsem, proti komu stojím.
,,Máš před sebe autoritu této vesnice. A radím ti dobře, nechej toho. Mohl bys tvrdě narazit." varovala jsem ho. Cítila jsem, jak mi po ruce stéká teplá tekutina, vadilo mi to. Při každém stáhnutí svalu to zabolelo. Proto jsem tohle chtěla mít už z krku.

(My už mizíme spát. Konkrétně já ano. Objevím se tu ale až v sobotu ^^' Tak se omlouvám předem za čekání...a Dobrou noc ^^)

Otočil jsem se na Kairi, když se zeptala, proč jí chtěl ublížit. Řekl jsem: ,,To nevím proč, ale maminka to zjistí, proč ti chtěl ublížit." sedl jsem si ke Kairi. ,Neboj se všechno dobře dopadne." pousmál jsem se, ale přesto jsem pořádně sledoval, co se děje .

Byla jsem doslova v šoku, když mi oznámil, proč je Kairi hrozbou. Zprvu jsem opravdu nevěděla, co mám říct. Proběhly mi v hlavě chvíle, kdy se narodila, jak jsem ji přinesla domů..Prostě můj život s ní.
Prudce jsem zavrtěla hlavou. ,,Mýlíš se. Kairi na Akademii nikdy nebyla. Jsou jí pouhé 4 roky. Musel sis ji s někým splést, Ryo." pokoušela jsem se mu to vymluvit, ale. Prostě jsem pořádně nevěděla, co říct. Moje malá holčička, nemůže být přece hrozbou. To nejde.. Možná moje obranné reflexy byly proti bělovláskovi přehnaná, ale já se o ni bála. Neútočila jsem na něj, vyčkávala jsem.
,,Budoucnost mé dcery spočívá v tom, že se stane kunoichi a jednou hlavou dvou klanů." zkusila jsem ještě namítnout, ale, tušila jsem, že to nebude mít cenu.

Přesunul se Shunshinem a běžel ke Kairi Upustila jsem zbraň a rozběhla se za ním. Doufala jsem, že Naoki ho zastaví, jenomže ten skončil ve vodním vězení. Kairi během dvou vteřin stáhl pod vodu. Do očí se mi nahrnuly slzy a vztek mnou cloumal ještě víc. Kolem mě se začala uvolňovat dost silná chakra Nanabiho.
,,Himi, uklidni se." pokoušel se mě Nanabi zastavit.
,,On jí ublížil..." odpověděla jsem pouze. Jenomže v tu chvíli místo, kde Kairi byla, začalo mrznout. Kolem mě proběhl Meizu, aby Kairi zachránil. Přesto jsem se neuklidnila. Dál jsem šla už jen krokem, aniž bych přestala sálat kolem sebe chakru Bijuu, naštěstí to byla jen chakra. Rya jsem z vody vytáhla a následně mu spoutala jak nohy, tak záda.
,,Říkala jsem ti, že tvrdě narazíš. Tohle se bez trestu neobejde." prskla jsem. Bylo mi jedno, jestli mě slyší nebo ne, či zda je v bezvědomí nebo při vědomí. Tím, že ho Kairi zmrazila, přerušilo se vodní vězení a Naoki byl taky volný. Oči jsem upírala na Kairi. Jednou rukou jsem se držela za krvácející zranění na ruce a silou vůle jsem se pokoušela uklidnit.
,,Měla jsem ho svázat hned, jak zaútočil poprvé. Nemuselo se nic z toho stát..Jsem její máma a vůbec jsem jí nepomohla."
,,Ty jsi za to nemohla.." chlácholil mě Choumei.
,,Je to MOJE vina.." zakřičela jsem na něj. Bylo mi z toho všeho zle, i ze sebe samé..

Když jsem skončil ve vodnim vězení, tak to byla poslední kapička mého vzteku. Začal jsem se klepat vztekem a když ji stáhl pod hladinu, tak jsem byl totálně vyřízený. Začal jsem ječet: ,,Kairiiiiiiiiii!" snažil jsem se uklidnit a dostat se z vězení. Přišla ale Hitomi a pomohla mi z něho. Hned na to jsem ho chtěl jít zabít, jak jsem ho viděl svázanýho. Řekl jsem ale, že bych to neměl dělat. Z ničeho nic jsem si sedl a držel jsem si hlavu. 'Uklidni se, nedělej to, uklidni se.' říkal jsem si pořád, přesto jsem ho pořád chtěl zabít, klepal jsem se pořád víc a víc. Koukl jsem se na Hitomi a jen malinkatym šeptem jsem řekl: ..Pomoc." a zkoušel jsem myslet na něco jiného. Ještě ze mě vypadlo: ,,Běžte ode mě, prosím." zašeptal jsem.

Naokiho slova a Kairinin pláč mě donutil se alespoň trochu uklidnit. Totálně pschicky večerpaná jsem padl na kolena. S co nejvřelejším úsměvem jsem se podívala na Naokiho.
,,Naoki, klid. Už je v pořádku." položila jsem mu ruku na rameno, ačkoliv jsem ho zamazala od krve. Ano, i ze mě ještě stále sálala chakra Bijuu, ale uklidnění bylo znát. Vzala jsem si Kairi do náruče a zasypávala ji polibkami do vlasů. Utírala jsem jí slzya houpala se s ní dopředu a dozadu.
,,Ššš...Všchno bude v pořádku, princezno.." šeptala jsem jí a měla jsem co dělat, abych se nerozplakala s ní. Zvedla jsem na chvíli pohled k Meizovi. Pohled vděku,, že Kairi vytáhl. Věděla jsem, že Naoki by zakročil, že by udělal vše, co by bylo v jeho silách, ale bála jsem se i o něj kvůli Rokubimu. Je to Daisukeho bratranec, nemohlo se mu prostě nic stát a v tuto chvíli jsem za něj cítila zodpovědnost. Vždyť to já do něj zapečetila Šestiocasýho. Jednoduše jsem bla vděčná, že tu Meizu byl. Zase, v pravý čas, když jsem potřebovala podporu. Na Rya už jsem se ani nepodívala. Pomocí Kuchiyose jsem přivolala lišku, kterou jsem poslla za ANBU jednotkami, aby si pro Rya přišli. Já zůstala sedět na zemi s Kairi v náruči.

Kyž mě Hitomi uklidňovala a dala na mě navíc ještě ruku od krve, tak jsem začal brečet. Objal jsem jak Hitomi, tak i Kairi. ,,Promiňte mi to. Dělal jsem, co jsem mohl." podíval jsem se na Meiza a řekl: ,,Děkuji ti Meizu." pousmál jsem se. Když jsem zase koukl na Rya, chtěl jsem s ním pořádně vytřít zem.Místo toho jsem dal ruce v pěst. Šel jsem ke stromu a dal do něj pěstí a vrátil jsem se zpět. ,,Mno, už jsem se uklidnil." sedl jsem si do tureckeho sedu a udělal bublinky, které létaly kolem mě, Kairi a Hitomi. Na Hitomi působily obzvlášt dobře, když letěly na její zranění a vyčistily ho. Poté, co se to vyčistilo, tak jsem si utrh kousek rukávu a zavázal jí to. Sedl si na zem a čekal, až sem dorazí pro toho defa, který chtěl zabít Kairi. Pořád jsem měl vztek, chtěl jsem mu udělat to, co chtěl provést Kairi, ale nechtěl jsem být jako on.

Odmítala jsem Kairi pustit, tak moc jsem se bála. Navíc mě štvalo, jak se to mohlo stát, jak jsem to mohla dopustit. Čím déle jsem Kairi hladila, tím více se uklidňovala. A to nejspíš uklidňovalo i mě. Teprve teď jsem pocítila bolest a pálení na ruce. Až teď jsem pořádně začala vnímat zranění. Na ruku mi dosedla teplá bublina a veškeré nečistoty, které bychom normálně neviděli, vytáhla z rány. Pak mi Naoki obvázal. Vděčně jsem se na něj usmála, i když teĎ už se skelnýma očima.
,,To nic, Kairi. Je to jen škrábnutí, zahojí se to během pár dnů." usmála jsem se na ni, abych jí dokázala, že mi nic není. Na Meiza jsem kývla, chraptil, nebylo mu dobře. Nechala jsem ho tedy jít. Pomalu jsem si taky začala uvědomovat, že Kairi objevila své Kekkei genkai. Těšilo mě to na jednu stranu, mohla na to ale přijít v jiné situaci.
Dál jsem seděla na zemi a Kairi objímala. Čekala jsem na jednotku ANBU. Jenomže, taky jsem tak trochu čekala ještě na někoho jiného. Ten však neměl vůbec ponětí, co se tu odehrálo..Jenomže v tuto chvíli jsem ho tu hrozně potřebovala..

Dorazili jsme na místo, kde byla i Mizukage s její dcerou a dalším jinchuurikim. Na zemi seděl poměrně promrzlý malý kluk. Byl svázaný, z čehož jsme usoudili, že on bude ten problém.
,,Jsme tu na Váš rozkaz, Mizukage-sama." ozvali jsme se dvojhlasně, abychom na sebe opoutali trochu pozornost.

Zakroutila jsem hlavou. ,,To nevím, princezno. Vůbec nevím, proč to udělal a proč to chtěl udělat." povzdychla jsem si. To už u nás byli ANBU. Konečně.. Postavila jsem se i s Kairi v náručí a šlehla pohledem po Ryovi.
,,Ano. Jeho prozatím odveďte do vězení. Zaútočil na mou dceru a pokusil se ji zabít. Výše a druh trestů se pro něj vymyslí." nakrčila jsem čelo, až se mi na něm utvořily vrásky. Nic víc jsem jim nevysvětlovala, nebyla potřeba.