Cvičiště č. 1

First topic message reminder :

Civčiště, které se nachází venku.
Je to takové "hřiště", které je vybavené pro cvičení. Jsou zde terče, cviční panáci a další vybavení.
Uděljte si vždy sami svou představu, neumím to popsat ^^')

Faito

Došel jsem na cvičiště. Bylo tu celkem dost lidí, což bylo fajn. ještě pár jich to ale chtělo.
"Pohov..." řekl jsem ostraze a došel až ke skupince. "Mám pro vás několik zpráv. Tak dokončete, co jste začali, já počkám."
Ano, řekl jsem, že počkám. Kdyby to nebyl trénink, nečekal bych, leč sebezdokonalování schvaluji. Opřel jsem se o strom a doufal, že mezitím dorazí i někdo další.

Nebylo zde nic zvláštního když jsem nakonec dorazil i já. Překvapilo mě však že se tu stavil Mizukage. Něco zřejmě bude chtít když se trmácel tu cestu až sem mezi své podřízené. Přistoupil jsem tedy blíž k němu. Neříkal jsem však nic, nechtěl jsem mu přerušovat myšlenky. Zvolil jsem tichý postup.

Faito

Když přicházel Kataro, uvědomil jsem si, že mi jde zrovna do rány. Přišel jsem až k němu a řekl:
"Potřebuji tohohle muže. Byl vyhnán z vesnice a já ho chci zpět. Žádné násilí a dávej si pozor, je velice nebezpečný...Můžeš jít hned nebo po výcviku..."
Bylo trochu podivné, že jsem zrovna já zrovna Katarovi říkal, ab si dával, pozor, zjevně je ten muž skutečně nebezpečný.
"Jmenuje se HIne Kureta a vše, co jsme o něm zatím sehnali, je v téhle složce. Je tam i zpráva o posledním výskytu...Je pro nás velice důležitý..."
Podal jsem mu složku a dál ho nechal, ať s ní zachází dle svého.

Podívám se do složky kterou mi Mizukage předával a měl jsem obavy co se může dít. " Rozumím, vydám se ihned. Ale nezaručuji že nebude zraněn pokud vyprovokuje boj. Přeci jen se nenechám zabít. Jinak děkuji za vaši starost. Źatím. " Rozloučím se s Mizukagem a vyběhnu k bráně směřující na poslední souřadnice. Své vybavení jsem měl vše při sobě. Meč jsem měl dokonce ve svitku kdyby náhodou tak bych ho překvapil. (přesun)

Faito

Počkal jsem, až Kataro odejde, a pak jsem se otočil na ty ostatní.
"Počkáme ještě chvíli, bylo by dobré, kdyby vás dorazilo co nejvíc, abych to nemusel opakovat a aby se minimalizovaly ztráty na životech..."
Poslední část věty jsem řekl jakoby nic, ale rozhodně to nebylo nic lehkovážného.

Faito

"Řeknu ti to, co jsem řekl Naokimu, když mě žádal o to samé. Jen doufám, že nebudeš dělat scény jako on."
Podíval jsem se přímo na nii. Úžasné, kolik lidí najednou chtělo být legendárními šermíři. Nic bych proti tomu neměl, jenže...
"Máš v sobě věc, která dokáže zničit celou vesnici, která dokáže během jediného okamžiku zabít víc lidí, než ty bys zabila za celý život. Pokud polevíš ve cvičení, Nanabi využije příležitosti. Být to jen na mě, postaral bych se o to, aby byli bijuu zapečetěni a pohřbeni hluboko pod zem...
Až ukážeš, že jsi s démonem za dobře, že tě nerozhodí nějaká banalita, až dokážeš, že si zasloužíš víc, pak můžeš vstoupit mezi šermíře. Do té doby ti to ale nedovolím..."

// Promiň, myslel jsem, že mluvíš o sedmičce šermířů


Faito

Nálada Yoko mě zarazila. Tak tahle entuziastická osoba má v sobě nebezpečné zvíře. No...budu se muset tu pečeť naučit co nejrychleji...
Leč, uznal jsem svou chybu. Mluvili jsme jeden o voze a druhý o koze. Sedmička je poslední dobou dost omýlané číslo.
"Nauč se s ním spolupracovat nebo ho ovládat. Pak sis  ním dělej, co chceš. Připrav se ale na to, že jestli provedeš něco, co půjde proti vesnici, nebudu tě šetřit. Hodně štěstí..."

https://www.youtube.com/watch?v=DU203TWhrTE

Faito

"Možná se usměju...za týden...a bude to záležet jen na vás..." řekl jsem vážně a když se Hirin zeptala, poodstoupil jsem a otevřel dveře. Dovnitř nastoupilo několik desítek Oininů v maskách a vytvořilo kruh.
Vstoupil jsem do něj a rozhlédl se. Není tu moc lidí, které bych zde čekal...ale měli bychom začít.
"Rozhodli jsme se pro útok na jednu vesnici. bude nám pomáhat ještě několik dalších skupin..."
Schválně jsem mluvil tak, aby nikdo nevěděl, která z vesnic to bude.
"Naším úkolem bude zapojit se v pozdní fázi útoku a odstranit generalitu. Zapojují se všichni, kteří chtějí, kromě těch, kteří mají úkoly zde ve vesnici... Pokud chce někdo odejít, má možnost."
Na chvíli jsem se odmlčel a počkal, zda to někdo vzdá už takhle na začátku.
"Uvědomte si, že tohle bude největší akce v dějinách od války Aliancí. Můžete být pyšní, že se zasloužíte o dobro světa.
Budeme se snažit minimalizovat ztráty, tak půjdu s vámi. Nějaké dotazy? Pokud ne, budu pokračovat..."

Juchúúú, Mizukage-samááááá sa možno usmejééé! Vyskočila som do vzduchu od radosti. A pre mňa nejaký špeciálny úsmev nebudéééééé? Opýtala som sa, pričom som naňho vrhla jeden z tých svojich nesmierne roztomilých a ťažko odolateľných pohľadov, dúfajúc, že to nejako pomôže a že Mizukage nemá srdce z kameňa. 
Vzápätí som však prestala, keď sem dorazili nejakí Oinini a Mizukage opäť začal čosi splietať. Nadvihla som jedno obočie. Útok na dedinu? Sťažka som prehltla. Nie že by som sa bála, len som bola trochu na pochybách. Nervózne som sa poškriabala za hlavou, ale keď nám povedal, že ak chceme, môžme odísť, neurobila som to. Pozrela som sa na Hirin a potom späť na Mizukageho. Zrejme budem musieť bojovať, nie príliš pozitívna myšlienka. 
Mlčala som, aj keď sme mali možnosť pýtať sa. Sklopila som pohľad a dívala sa na svoje topánky.

Poslouchala jsem ho a najednou nás obklopilo desítky lidí. "Zničit vesnici." pomyslela jsem si. Poslouchala jsem dál. I přesto, že jsem skoro neschopná k bojí, jsem zůstala, stále tu je možnost, že se najde něco pro mně. Přišel čas na dotazy. Jsem zvědavá osoba, tak jsem se musela zeptat. "Jo jeden,která vesnice bude potěšená vaší návštěvou?" snažila jsem se nějak odlehčit tuhle situaci a zajímalo mě to. Mohli tu být jen dvě Oto nebo Iwa.

Faito

Podíval jsem se přísně na Yoko a z mého výrazu bylo poznat, že na vtípky nemám čas ani náladu, takže by měla rychle zmlknout.
Bylo mi líto Hirin. Rád bych ji zapojil. I ona by se jistě ráda zapojila, ale její handicap...měli bychom s tím něco udělat. Její dotaz byl ale základní školáckou chybou. Kolem bylo dost uší a  očí a člověk si nikdy nemohl být jistý tím, kdo poslouchá.
"To se dozvíte na místě..." řekl jsem prostě. Na druhou stranu kdybych řekl Konoha, všem by údivem spadla brada a já mohl v klidu pokračovat. No, nestalo se, ale i přesto jsem měl další část pro sebe.
"Náš útok bude vypadat přibližně takto:"
Hodil jsem doprostřed kruhu kunai s oranžovým ostřím a dkyž se na něj všichni podívali, dostali se do genjutsu.
Všude okolo nich se objevila vesnice, všude domy, hradby, brány. Nebyla nijak specifikovaná, ale byla tam.
"Pomocné jednotky z ostatních uskupení vezmou útokem bránu a následně nejspíš provedou i útok obchvatem na nějaké slabé místo..."
Okolo vesnice a směrem do ní se začaly objevovat různě barevné šipky.
"Naše skupina počká, až se situace u brány trochu uklidní a následně vyrazíme. Rychlost, přesnost a důslednost je kritická a klíčová pro úspěšné splnění této akce. Kdo si neosvojil techniku tichého zabíjení, ten bude za chvíli poučen o zasazování kritických ran.
Na začátek bude dobré použít geniny a chuuniny, hádám, že generalita bude lépe chráněná a sama bude mít nějaká esa v rukávu. V momentě, kdy obklíčíme budovu, vytvoříme dva perimetry: První bude hlídat, aby se nikdy z budovy nedostal ven. Druhý, o něco širší, bude kontrolovat a eliminovat případné protiútoky s cílem osvobodit budovu."
Naznačil jsem perimetry okolo budovy.
"Od této chvíle musí být vše v maximální rychlosti a preciznosti, neboť do této chvíle jste byli částečně chráneni mnou, ovšem já mizím do budovy, několik jouninů a Oininů se mnou, a ti venku už nebudou tolik v bezpečí. Vevnitř zlikvidujeme generalitu. Padne velení - padnou vojáci. Pokud se nevzdají...budou do jednoho zmasakrováni..."

Tyhle vizuální pomůcky. Mnohem lepší než to někam kreslit.

Už zdálky bylo jasné, že se blíží vskutku neobvyklá dvojice. Trochu v popředí kráčel Kataro, kterého místní více či méně dobře znali. Bylo na něm znát, že má za sebou evidentně těžký souboj. Jeho oblečení mělo své nejlepší dny definitivně za sebou a jeho paže byla celá zafačovaná v... moment, tohle není sádra, to je... pavučina?

Tento dojem jen potvrdil maličký pavouk, sedící na jeho rameni. Co se to stalo? Kdo jej tak zřídil? Co to má znamenat ta pavučina? Kam se vůbec táhne? Nebylo těžké to vypozorovat. Táhla se přímo do dlaně osoby, která kráčela pár kroků za ním. Ta osoba měla oblečení zhuntované snad ještě víc, kolem očí černé, rozmazané fleky a čadila jak tovární komín. No jistě, má maličkost.

Zastavili jsme opodál a čekali, až si zdejší sešlost dořeší své záležitosti. Hádal jsem, kdo z nich je Mizukage. Podle důležitého výrazu ve tváři a způsobu jednání jsem měl jasno. Probůh, do čeho jsem se to zase namočil? Klid, zdrhnout můžu vždycky.

Konečně jsme dorazili do finále. Přistoupil jsem blíže, ale něco se tu dělo. Počkal jsem tedy doufajíc, že si nás Mizukage všimne, abychom to tu mohli co nejrychleji vyřídit a já mohl jít na kontrolu ruky do nemocnice. Tohle zajisté bude ještě bolet a netěšil jsem se na to. Každopádně tu bylo víc lidí než obvykle, nejspíš to tu bude i na dlouho. Snažil jsem skrýt bolestivý výraz a vypadat jako vždy plný radosti. I když s tou rukou jsem nemohl vypadat moc důvěryhodně a byl jsem i zvědav co na to řekne Mizukage, když jsem vyrážel zdravej jako radioaktivní rybička a vrátil se jak zmrzačenej nevím co.

Před příchodem Mizukageho
Zadumaně jsem seděl na sloupu a pozoroval jsem ty úžasné ohnivé techniky, které ta s dvěma meči ukazovala modrovlásce. Vždycky jsem byl fascinován tím, jak ninjové dokážou jen tak z ničeho vytvořit oheň, ovládat jej a formovat jej například do podoby zvířat. Můj výraz ale zdaleka nevypadal jak zaujatě, jako ten modrovlásky... a myslím že tomu už se zaujatost ani nedala říkat. Ta dívka byla opravdu eso, ale víc než ona mě překvapila ještě víc Hirin, když se začala válet smíchy po zemi.
Jak už to ale bývá, v nejlepším je třeba přestat... přichází Mizukage-sama.

Po příchodu
V momentě kdy Mizukage sama přišel jsem seskočil ze sloupu a jak bylo mým zvykem, hluboce jsem se uklonil. Chvíli jsem poslouchal a pak jsem začal sledovat dění v iluzi. Pořád ještě jsem nebyl na genjutsu zvyklý a bylo mi opravdu velice nepříjemné, že si někdo pohrával s mou myslí a mými smysly. Z toho co jsem viděl mi ale bylo ještě hůř. Nemyslel jsem si, že se hned dostanu do války a když Mizukage řekl, že geniny "použije" hned na začátku, už jsem viděl jak umírám v prvních liniích sesmahnutý nějakým ohněm, jaký jsem viděl před chvílí.
Byl jsem ale vychován jako voják, nezbývalo mi nic jiného, než se řídit rozkazy a být věrný své vlasti.
Pak se v dálce objevili dvě postavy. Jednu z nich jsem už od vidění znal, byl to Kataro. Věděl jsem o něm, že je Jounin a že dělá speciální mise pro Mizukageho, proto mě ještě víc zarazilo, když jsem ho viděl takhle zřízeného. Co bylo ještě horší... vypadalo to, že ten chlap co ho takhle zřídil jde s ním a má ho připoutaného pavučinou... Děsivé i pro mě.