Cvičiště č. 1

First topic message reminder :

Civčiště, které se nachází venku.
Je to takové "hřiště", které je vybavené pro cvičení. Jsou zde terče, cviční panáci a další vybavení.
Uděljte si vždy sami svou představu, neumím to popsat ^^')

Faito

Zatímco sjem vysvětloval plány, stalo se zde několik věcí. Hlavně přišlo několik lidí. Několik chtěných, několik potřebných a pak také ti otravní.
Podíval jsem se na Akumu Seita.
"Věc první. Když mluvíš s Mizukagem ukloň se, dělá to lepší dojem. Věc druhá, tvá slova jsou ničím, pokud je nepodkládáš činy. Stoupni si támhle, už brzy budeš mít příležitost vesnici pomoci."
Chytil jsem ho do genjutsu stejně jako ostatní a podíval se na Katara.
"Skvěle." řekl jsem jen a na chvíli se věnoval zadání ohromného genjutsu, které bude trvat několik minut a dá nám tak možnost promluvit si o samotě s Hinem.

V genjutsu:
https://www.youtube.com/watch?v=X8j9H7h89is

U každého, kdo byl v genjutsu chycený, se objevila figurína, shinobi bez tváře. Byli ozbrojeni kunaiem nebo katanou, případně měli ruce spojené v pečetě.
"Každý Oinin má mimo jiné kurzy též kurz anatomie. Část tohoto kurzu dnes použijeme. Budeme se zabývat tlakovými body a vitálními místy..." řekl jsem.
"Trefa vitálního bodu většinou rozhoduje o výsledku souboje. Každý z vás jistě zná alespoň tři a další ho mohou napadnout - krk, žaludek, plíce, třísla nebo slabiny, achilovka, oči... Ne všechny jsou použitelné vždy, ne všechny jsou nutně smrtelné. Ale většinou všechny donutí protivníka složit zbraň..."
Na figurínách se objevila rudá místa, jako by jim skrz šaty protékala krev.
"Stejně tak jsou některá místa vhodnější na sek a některá na bod. Máme speciální zásahy na různé vitální body a pro různé zbraně. Kunaiem se nevyplácí bodat do achilovky, stejně tak je hloupost sekat přes žebra katanou do žaludku.
Každý z vás teď najde místo nejvhodnější pro něj. Pamatujte, jde o rychlost a smrtonosnost. Potřebujeme se nepřítele zbavit dřív, než udělá pečetě, dřív než se začne soustředit na obranu, dřív, než stihne zakřičet o pomoc. Jeden úder ho musí ochromit, znehybnit, zlikvidovat..."


Mimo genjutsu:

Přistoupil jsem ke Katarovi a Hinemu. Ta dvojice vypadala přinejmenším zajímavě.
"Čekal jsem, že ho buď přivedeš mrtvého nebo přijdete bok po boku..." řekl jsem, ale nebylo jasné komu. Trochu jsem si z Katara utahoval, jeho situace ho nejspíš trochu...ponižuje. Nechal jsem ho v tom a prohlédl jsem si mladíka s cigaretou v puse.
"Hine Kureta...upřímně jsem čekal někoho vyšinutějšího, alespoň od pohledu. Mám pro tebe nabídku a jelikož ses obtěžoval jít s Katarem až sem, hádám, že jsi minimálně zvědavý na to, co jsem ti přichystal...
Faito Dansaku, Hachidaime Mizukage..." řekl jsem a pravý koutek se mi na vteřinku lehce nadzvedl do spokojeného výrazu muže, který ví, co dělá.

Konečně se zdálo, že budu mít veškeré ty formality za sebou. Jak jsem předpokládal, Mizukage nebyl nikdo jiný než ona bělovlasá osoba s nápadnýma očima a vtipnými detaily na svém obličeji. Minimálně o jednoho potenciálního pokusného králíka méně. Lehce jsem se uklonil.
"Popravdě jsem byl velmi zvědavý kdo vymyslel misi podobného rázu a pověřil jí osobu, jejíž přesvědčovací schopnosti jsou na úrovni mrtvého." neodpustil jsem si drobný rýpanec a pavouk na Katarově rameni pro jistotu hodil smyčku okolo jeho úst.
"Rád vás poznávám. Vypadá to, že Kirigakure naprosto změnila svou tvář od dob co jsem tu byl naposledy."

No minimálně jejich architekti měli neskutečný cit pro "masivnost". Ano, to bylo to pravé slovo.

Už jsem měl celkem dost toho utahování ze všech stran. Nejvíc co mě dokázalo naštvat bylo utahování, které jsem poslouchal už od chvíle co jsem se setkal s Hinem. Všiml jsem si pavoučka, který kolem mě kroužil, avšak než mi stihl něco uděla z ústy, použil jsem svou pravou ruku a zablokoval to. " Hej tak dost už těch vtipů. Nezapomeň, že tu stále ještě stojím. " Řekl jsem tentokrát přísně. Kage tomu taky zrovna nepomáhal a já jsem si tu připadal tak trochu navíc a ještě urážen. Neměl jsem vtípky směřované na mou osobu rád. Jindy bych se zasmál, ale zesměšňovat mou tvrdou práci je už trochu přes čáru.

Faito

Akuma:
Figurína se chytila za žaludek a složila. "Velice dobře." ozvalo se z ní a před Akumou se objevila druhá. "Pokud ale bodneš na solar, bodej z defenzivního držení kunaie a pak s ním trhni jako bys páral látku, kamkoli do strany. Zvýšíš tím rychlost krvácení. Kuani tam musíš nechat z úspory času. Vyndavání zbraně z protivníka jsou další cenné vteřiny navíc. Znovu." Tentokrát měla figurína kunai a očividně se hodlala bránit.

Mimo genjutsu:

Upřímně, Katara mi bylo trochu líto, na druhou stranu měl Hineho přivést a ne se nechat vláčet jako na vodítku po očividně těžkém souboji.
"Řekni, Kataro, jak mise probíhala. Hine to pak potvrdí a ty dostaneš požadovanou odměnu..." řekl jsem jen, celkem klidně.
Podíval jsem se na Hineho a řekl pevným hlasem:
"Změnilo se toho dost. Doufám, že nebudeš zklamán..."

Musel jsem reagovat na Faita, jelikož na mě promluvil. Měl jsem nějak shrnout misi což se mi moc nechtělo vzhledem k mému výkonu. " Tak abych to vzal od začátku. Když jsem došel na místo určení tak celá oblast byla zničená jako po nějakém výbuchu bomby. Když jsem narazil na Hineho byla s ním podezřelá holka s maskou. Nevěřil jsem ji. Když jsem se snažil přesvědčit Hineho, který byl nejdřív pro, ale chtěl čas tak jsem však odmítl odejít, vzhledem k tomu, že kdybych ho nechal nehlídaného, mohlo by se něco stát. Potvrdilo se mi to o pár vteřin později kdy mi ta malá holka řekla že mě zabije. Mohlo ji být tak dvanáct. Moje obavy se tak naplnili a začal jsem s ní bojovat. Na její věk měla až moc velkou sílu. Dokázala měnit materiál ze kterého bylo její tělo vyrobeno. Dokázal jsem ji nachytat na moje kekkei genkai, které absorbovala a já ji schladil společně s ANBU co se ke mě připojili cestou. Avšak je mi líto, žádný z nich nepřežil. Později se objevil mocný nepřítel, který byl na nás moc. Já jsem naštěstí vyvázl jen se zlomenou rukou, ale oni neměli šanci proti takovému mostru. Hine vám o něm možná může povědět něco přesněji. Každopádně to nebyl někdo s kým jsme se kdy potkali. Nakonec jsme ho přes oslabení ho dokázali porazit společnou silou. Závěrečný úder mu dal Hine. To je asi tak ode mě vše. " Když jsem si vzpoměl na padlé ANBU tak mě to šíleně zamrzelo. Slíbil jsem jim, že je ochráním, ale ani tak ani jeden nepřežil.

Celou dobu co Kataro vyprávěl jsem se usmíval jako měsíček na hnoji. Věděl jsem, že mě nebude mít rád. Zkrátka jsme si nesedli a já nebyl právě z těch nesmělých, kteří se bojí říct o druhých dobré, i zlé.
"Mizukage-sama, bylo to jak Kataro říká, ale přesto maličko jinak." pravil jsem tónem, který evidentně neskrýval nadšení, hraničící se sadismem.
"Kataro za mnou přišel se zvláštní, skoro až podezřelou nabídkou. Považoval jsem ho za vetřelce, neboť se on a jeho Anbu roztahovali na mém území a i přes opravdu důrazné varování odmítali vyhovět mému požadavku a odejít. Jediné co předvedli bylo zastrašování malé holky, což mi značně zkazilo dojem o neohrožených shinobi, bránících svou zem. Fóbii z malých děvčátek nikomu nevyčítám, přesto mi to přijde trochu... jak jen to říct. Indisponující! Ahaa!" v očích mi zablesklo. Pavouk na Katarově rameni nadšeně zatřepetal nožičkama.
"Inu tedy, mezitím co mi Kataro spolu s vašimi Anbu zničili domov, zabili tisíce pavouků, znehodnotili vzácné chemikálie a překazili mnohé výkumy, objevil se nepřítel, kterého jsem již jednou inhumoval." můj výraz se zdál být dotčený, neboť přežít ihnumaci považuji za drzost a neúctu k mému umění.
"Chtěli jsme přežít a museli jsme spolupracovat. Z toho důvodu jsem Katara ošetřil, když podnikl ukázkový pokus o sebevraždu a vyvázl pouze se zlámanou rukou." pokračoval jsem v živém vypravování. U slova "pouze" jsem si neodpustil dramatický důraz.
"Na druhou stranu dokázal nepřítele skvěle zabavit, způsobit mu otevřené rány a připravit nám podmínky pro jeho poražení. Takže co se týče jeho bojových dovedností, rozhodně jsou lepší než ty řečnické. Bez Katara bych s tím hromotlukem bojoval ještě týden." usmál jsem se, aby někdo nemyslel, že umím jen kritizovat. Pavouk na rameni mého kolegy se dokonce přitulil ke Katarově tváři a snažil se jej obejmout.

Faito

Mimo genjutsu

https://www.youtube.com/watch?v=OVbuqxXirBw

Chvíli jsem mlčel a prohlížel si oba zkoumavým pohledem. Kataro mi začínal připadat konečně jako každý jiný - měnil emoce, měl své dobré i špatné nálady a podle nich se choval. Jistě se snažil svou práci odvést co nejlépe. A jelikož je Hine tady, odvedl ji na jedničku.
"Dojdi si do nemocnice a dej si pár dní volno. Rozkazy budou vysvětleny ještě přímo před útokem a vím, že ovládáš techniky potřebné ke splnění velké mise, takže tu nemusíš být, jestli nechceš... S tímhle zajdi do banky, na tvůj účet bude přepsána šestimístná částka za splnění mise ranku S..."
Dál jsem se s Katarem nebavil. Vlastně, celou dobu, co jsem hovořil, jsem zkoumal Hineho. Přemýšlel jsem, co od něj čekat, odhadoval jsem jeho osobnost, priority, slabiny, hledal nejvhodnější slova pro náš další rozhovor, neboť ten bude klíčový...
"Četl jsem záznamy. Radní museli být hloupí, pokud tě vykázali z vesnice jen za to, žes připravoval a testoval chemikálie a měl několik zvířátek. Uděláme dohodu:
Za vesnicí je jeskynní komplex. Bude jen a jen tvůj. Kromě mě a mých poslů tam nikdo nebude chodit. Kolem budou hlídkovat ANBu kvůli bezpečnosti. Bude ti tam doneseno cokoli, co budeš potřebovat. Na oplátku nevylezou tvoji mazlíčci ven a nebudou ohrožovat vesnici ani lidi v ní, a pokud budu něco potřebovat, vyhovíš mi. Nehodlám nikoho s takovým talentem pobíhat po světě a dělat si, co si zamane, ale nechci tě tu držet jako ve vězení..."
Na chvíli jsem se odmlčel. Teď přišel můj trumf. Trumf, který by nenabídl žádný rozumem zdravý člověk. Já ale hodlal pro dobro vesnice udělat cokoli...
"Existují mise pro naše týmy a začínající Oininy. Ty mise většinou končí eliminací nějakých banditů nebo nebezpečných zvířat...Po zajmutí nebo zabití budou tvoji..."
Vsadil jsem vše na jednu kartu. Věděl jsem, že lepší podmínky mu nedá nikdo. Jediná věc, která by pro něj mohla být lákavější, by byla kompletní svoboda, ale tu tady vyrovnává určitý stupeň ochrany jak pro něj, tak pro jeho mazlíčky. Ale kdo ví, co se mu honí v hlavě.

Akuma:

Akuma doskočil na figurínu, zabodl jí kunai do krku a povalil ji na zem. Když však vstával a tahal kunai z těla, projela mu ramenem ostrá bolest. Zjistil, že jeho oblečení je rozřízlé shurikenem a on krvácí.
"První chyba: Moc překombinované..." začala mluvit zneškodněná figurína.
"Na dýmovou kuličku nebude čas ani příležitost. To si nech na souboje, teď jde o vraždu.
Druhá chyba: Skok. Pokud skáčeš, máš obě nohy ve vzduchu a nedokážeš měnit směr. Velice jednoduché řešení pro zkušeného protivníka.
Poslední chyba: Mrtvola padala. Už nebyla schopna pohybu. Pustit kunai a běžet dál, nečekat, napoužívat vlastní váhu. Opět spousta času na jednom místě. Teď naposledy. Pamatuj, co jsme si říkali: Musí to být rychlé a pokud možno smrtící jediným úderem."
Poslední figurína měla katanu. Bude to tvrdý oříšek. Boj kunaie a katany býval většinou už od začáku rozhodnutý.

Oddychnul jsem si když to nakonec pro mě dopadlo dobře. Dokonce dostanu i pěknou odměnu za kterou bych si mohl něco koupit nebo mít na čas vystaráno. Nic mě zde už nedrželo a tak jsem se vydal směrem do nemocnice jakmile jsem si přebral určitou věc od Faita. " Děkuji, nyní tedy půjdu do té nemocnice. Kdyby něco neváhejte mě zavolat. A prosím, pošlete prosím pro těla těch ANBU někoho a důstojně je pohřběte. Zaslouží si to. " Požádal jsem Faita o laskavost, jelikož mi těch ANBU bylo velice líto. Jen jsem doufal, že je nedá na výzkum tomu vědci s pavoukama. To bych se asi neudržel. Každopádně jsem byl zrovna na odchodu. (přesun)

Nechal jsem Faita domluvit. Celou dobu jsem měl na tváři lehce nepřítomný úsměv, občas můj pohled zabloudil kamsi do ztracena. Připomínal jsem si pár vtipných okamžiků, které jsem tu zažil. Výkřiky plné hrůzy a znechucení. Pavouci v jídle. Pavouci na půdách. Pavouci ve skříních. Pavouci ve spodním prádle...

Samozřejmě jsem měl také pár podmínek, které jsem hodlal přednést. Pravdou bylo, že ty které mi nastolil Mizukage mi z velké části vyhovovaly. Byla to celkem přijatelná kombinace stálé svobody a něčeho, čemu se dá říkat ochrana. I když se nedá říct, že by to bylo slovo, za které si někoho jako jsem já koupíte. Nakonec jsem neodolal a zasmál se. Vyčkal jsem, až Kataro odejde a ujistil se, že jsme sami. Pokud nepočítám ty nebohé lidičky v genjutsu, kteří teď byli v jiném světě.
"Radní? Můj ty pavoučku, to jsem si přesně myslel že ty snůšky nesmyslů, které plodili hezkou řádku let dokonce zapíší do historie, jen proto, aby z toho vyšli jako chrabří hrdinové, kteří zbavili milovanou Mlžnou odporného pavoučího démona." trochu jsem se uklidnil a přestal se chechtat. Bylo načase mluvit vážně.
"Nemyslete si, že jsem byl hlupák, který dával okázale najevo, jaké jsou jeho schopnosti úžasné. Je pravda, že pár nepodařených experimentů jsem zkrátka nemohl utajit, ono výbuchy se maskují dost špatně." pokrčil jsem rameny, jako bych snad chtěl říct - co se stalo, stalo se.
"Pokud jsem si už vybral nějakého nešťastníka za pokusného králíka, obvykle o tom neměl sebemenší tušení. Ovšem zdejší lid je značně paranoidní, takže co nevidět viděli i za obyčejným nachlazením prudkou otravu, či aplikaci mutagenu. Když se něco opravdu hodně nepovedlo, nebo se dotyčný rozhodl obvinit mě, ať už právem, či neprávem, byla nutná jeho eliminace. Tyto případy však byly skutečně ojedinělé." dodal jsem na vysvětlenou. Jen jednou mě jistá osoba byla natolik nesympatická, že jsem ji dal rovnou sežrat Amandě. A víte co? Nikdo ji nehledal, všem se akorát ulevilo!
"Nebudu vám lhát, každému muselo být jasné co dělám a jakým směrem se budu ubírat. Chyběly však důkazy. Když si projdete záznamy důkladněji uvidíte mé jméno na seznamu podezřelých poměrně často. Ať už jde o zmizení nějaké osoby, nebo rozbitou výkladní skříň, snažili se na mě hodit všechno. Byl jsem jim trnem v oku. Nemohli snést, že využívám Kirigakure a její vědomosti a její zázemí pro osobní růst. Byl jsem v jejich očích tím, kdo používá sílu nesprávným způsobem." pokračoval jsem, ale stále měl na tváři úsměv. Byla to dávná historie a mě to nikdy nemrzelo.
"Nikdy jsem nebyl vyhnán. Dokonce ani vězněn. Když jsem vesnici dobrovolně opustil, protože mi už neměla co nabídnout, vycucali si z prstu dramatické rozuzlení mého případu. Přišili mi všechny problémy světa, které byly v té době aktuální. A jestli v té radě sedí, přišívají dodnes. Tadaaa." dokončil jsem svůj srdcervoucí příběh a začal se vyjadřovat k nabídce jako takové.

"Doufám, že ten jeskynní komplex je alespoň trochu civilizovaný. Studených krápníků jsem si užil za poslední měsíce do sytosti."
Tak trochu to na mě působilo dojmem - nechte ho tam, hlavně ho nepouštějte do vesnice. Trochu škaredé nemyslíte?

"Mizukage-sama, nemohu se zbavit dojmu, že ti Anbu budou hlídat životy nevinných kolemjdoucích a ne ten můj. Pokud byste mi dovolil rozptýlit mé pavouky alespoň za vesnicí, upozorňuji vás, že jsou veškeré hlídky zbytečné." dodal jsem na vysvětlenou. Přesto to pro mě nebyl problém, kdyby byli vlezlí, nebo otravní, jeden pavouk dobře umístěný za límec je odnaučí prudit.

Poslední výhodička však byla něčím, po čem se mi málem rozzářila očka. Dokonce i Mazlik vykoukl z mého šátku a upřel osm vděčných oček na toho muže před námi.
"Skutečně? Vy jste opravdu charakter. Ani nevíte jak jsem z toho neustálého lovení pokusných králíčků utahaný." jen těžko jsem skryl nadšení. V duchu jsem si maloval, co provedu prvnímu příchozímu.
"Přesto bych byl rád, kdyby mi byl navíc povolen vstup do vesnice, aniž by mě stráže hodinu šacovaly, pochopitelně čistě v zájmu bezpečnosti vesnice a jejích shinobi. Navíc tu máte údajně velmi dobré restaurace a rád bych si po dlouhé době užil kapku "luxusu", která se mi v dosavadních podmínkách vyhýbala na sto kilometrů." objasnil jsem své motivy.
"Počítejte ale s tím, že pokud bude nepovolaná osoba čmuchat na mém území, nakrmím s ní pavouky. Bez ohledu na hodnost, nebo původ." toto byla má poslední podmínka ohledně našeho vyjednávání.

Takže nás teď chce proškolit ve znalostech smrtelných míst a technikách zabíjení? Toho jsem si užil dost od dědy.
Pomyslel jsem si a jen co se přede mnou objevila první figurína, reflexivně jsem použil jednu techniku ze souboru Niju ken'nomai a když se chystal k seku katanou na mou hlavu, šel jsem do podřepu, přitom jsem tasil oba meče, jedním jsem blokoval jeho sek a odklonil katanu stranou a druhý jsem mu zaryl mezi čtvrté a páté žebro, přičemž jsem mu propíchl srdce.
Svůj krátký meč jsem vytáhl sekem v mezeře mezi žebry.
Tato akce se ovšem k mé nelibosti neobešla bez následků. Kuli tomu že jsem nebyl plně připraven a musel jsem tasit jsem kryl velice pozdě, takže jeho útok už měl velkou energii a jeho odklonění mě stálo lehký šrám na pravé paži. Nikterak hluboký, ale velice nepříjemný, i když krvácel jen opravdu lehce.
"Omlouvám se za neúspěch." Prohodil jsem jakoby do vzduchu a s tasenými meči jsem čekal na dalšího soupeře.

Faito

Mimo genjutsu:

Líbil se mi. Obzvláště pro ten stejný odpor k radním, kteří musí být za každou cenu dramatičtí, vážní a zásadoví. Vzpomněl jsem si na den mého jmenování a hned mě napadlo první využití pro Hineho. Nakonec jsem ale myšlenku zapudil a doplnil podmínky:
"Do vesnice můžeš chodit dle libosti, dostaneš čelenku a stráže si tě rychle zapamatují. Ale stejně jako já nebudu strkat svoje mazlíčky tobě do postele, nebude to ani naopak. Najdu ve vesnici jediného pavouka, expozi nebo otráveného, a dojdu si s tebou promluvit. A nebude to příjemná rozmluva.
Za předpokladu, že budeš kdykoli připraven bez odmlouvání splnit mé rozkazy, dělej si za vesnicí, co chceš, postavím tam bezpečný pás a dám vědět obyvatelům. Kdyby ses chtěl vyspat jinde nebo něco potřeboval, stačí říct...
Hine Kureto, vítám tě ve vesnici..." řekl jsem s úsměvem a podal mu ruku.

Keigo

"Pokud nedokážeš pokračovat dál, selhal jsi. Technika výborná, máš to v genech. Příště zkus zarazit meč do soupeřovy pravé strany. Vyblokuješ pravačku, zabodneš meč mezi pravou stranu žeber a běžíš dál - meč se vytáhne z padajícího těla sám, místo aby se třeba zlomil o žebra. Znovu..."
Další figurína chvíli stála a pak začala celkem rychle skládat pečetě.

Mile jsem se usmál, což na zjev mé velikosti vypadalo poněkud netypicky. Nebylo pochyb, že se mi to tu zamlouvá čím dál více.
"Pavouků máte ve vesnici už tak požehnaně. Ale nemusíte mít strach. Na ty mé neplatí hmyzí postřiky." neodpustil jsem si uvést věci na pravou míru a předejít falešným obviněním, až zase někdo najde ve sklepě řádně vypapaného křižáka. Nemohl jsem zkrátka za to. Má pasivní schopnost mi neustále podávala informace o všem, co mělo více než šest nohou. Kdybych se pár minut soustředil, dokázal bych spočítat kolik pavouků se skrývá v celé Kirigakure. Dokonce i lepší věci. Stiskl jsem svému novopečenému nadřízenému ruku a přemýšlel, jak se co nejrychleji zabydlet.
"K vašim službám. Bude mi potěšením pro vás pracovat!" štěstím jsem doslova přetékal. Alespoň navenek. Mazlik se dávno schoval do mého šátku a odmítal na Faita byť vystrčit zadek, neboť se ho dotkla poznámka o tom, že tu není vítán.

Neboj malej, však pod oblečením tě nikdo neuvidí. Jestli bude někdo natolik blbý, že na mne začne sahat, jeho mínus.

Tímto jsem si Mazlika trochu usmířil a zamyslel se nad tím, zda bude strašení lidiček na cvičišti považováno za přestupek, nebo ne. Inu u Sasoriho mi prošla kdejaká neplecha. Totiž, ne neplecha. Sociální experimenty!
"Když dovolíte, jsem po boji trochu unavený. Rád bych si to tu prohlédl a našel nějaké staré známé."

Pak už mi zbývalo jen počkat, zda mi bude doopravdy poskytnuta volnost. Inu to víte, za tu spoustu let se tu hodně změnilo. Nemohl jsem se dočkat až se pořádně najím v nějaké vyhlášené restauraci, naložím se do lázní a v neposlední řadě se uráčím pořádně zkoulovat libovolnou lihovinou, která bude mít řádné grády.

Faito


Mimo genjutsu:

"Prvních deset dní se při pohybu ve vesnici neobejdeš bez doprovodu. Mysli na to, že tě vždy někdo sleduje a snaž se nikoho neděsit..." Hm, pokus o vtip, jak...netradiční...
Následně jsem Hineho propustil a podíval se na Hirin.
Má malá, ubohá slepá Hirin. Do ANBu ji už nevezmou, je to moc velký defekt.
Přemýšlel jsem, jak ji zapojit.
"Prvně jsem tě chtěl požádat o Kirigakure no jutsu. Bude se hodit a potřebujeme několik skupin lidí na vystřídání. Chceme zakrýt náš pochod. Půl noci budeš odpočívat, půl noci budeš sesílat Kirigakure no jutsu na dané pozice..."
Díval jsem se na ni a nic mě nenapadlo. když je slepý pes, utratí ho. Ale člověk...

Normálně bych po nepříteli asi zkusil hodit kunai, jenže boužel, v obou rukách jsem měl meče a pustit je by bylo jako hodit na zem vlastní ruce, mnoho času mi však nezbývalo. Pečetě dělal rychle a kdybych se dostal shunshinem až k němu, mohl bych to neznámé jutsu schytat přímo z první řady.
Nic nazbyt, meč v pravé ruce jsem vzal a vrhnul jsem ho proti hrudníku nepřítele, abych alespoň přerušil sesílání jutsu. Tyto meče nejsou ani náhodou stavěné na házení a proto se s nimi i špatně míří, jenže párkrát jsem s nimi už hodil proti cíli, takže tu šlo spíše jen o to jestli se meč zabodne, nebo se mi moc přetočí.
Pro jistotu jsem se shunshinnul na levo od něj, abych mu sekem prořízl hrdlo a během pak "pokračoval" dál.
Meč co mi zůstal jsem si přehodil z levé ruky do pravé a levou jsem dal na otevřené pouzdro s kunai, abych byl připraven házet.
Meč jsem měl v obranné pozici a snažil jsem se alespoň sluchem vnímat i prostor za sebou, kdyby se mi někdo dostal do zad.

//Ospravedlňujem sa, že píšem až teraz :DD mala som tak trochu problémy s wifiniou, ktorú som pokazila a potom sa sama od seba opravila, lol

Sťažka som prehltla. Pravdepodobne som sa nachádzala v Genjutsu. Počúvala som, čo Mizukage hovorí, musela som teraz zvážnieť, nesmela som sklamať, aj keď sa mi zabíjanie priečilo. Nikdy som nikoho nezabila, bude to moja prvá skúsenosť, ale v oveľa horšom prevedení.
Vojna. Počas nej vždy pretečie veľa krvi. Budem sa v nej doslova topiť.
Po líci mi stiekla kvapka potu, keď sa oproti mne objavila figurína. Nebola som dobrá v Taijutsu. Ale ani nie príliš zlá. Moja rýchlosť taktiež nebola na vysokej úrovni.
Povzdychla som si. Ide sa na to. Najprv som ale musela oného nepriateľa zastaviť v skladaní pečatí, preto som po ňom hodila dve kunaie, ktorým sa musel vyhnúť úskokom do strany, alebo do výšky.
Čo som využila vo svoj prospech, a krátučkú chvíľu po tom, čo sa odrazil od zeme, som ho kunaiom zasiahla rovno do krku. Rýchlo, presne, bez zaváhania. Nebola som talentovaná, ale za to som bola dostatočne inteligentná na to, aby som si vedela "vypočítať", kedy ten kunai musím hodiť, koľko sily na to mám vynaložiť, zakomponovať do toho aj pôsobenie vetra a podobne, všetko som to mala v hlave a bolo mi jasné, že len málokto sa vie ubrániť niečomu, čo na nich letí tesne po tom, čo vyskočí do vzduchu.
Dúfala som, že to zaberie. Nechcela som vyzerať ako totálna hlupaňa.

Faito

https://www.youtube.com/watch?v=-ENGUebEuzA

Ještě chvíli všichni cvičili, než genjutsu zmizelo. Útok možná byl plánován na patnáctého, Kirigakure ale musela vyrazit dřív. Museli jsme přeplout moře a přejít celý kontinent. A to bude trvat dlouho. Na cvičišti se sešli všichni, kteří byli do útoku zapojeni. Vystoupil jsem tedy na vyvýšené místo a podíval se na všechny okolo.
"Vojáci, nyní nastává chvíle, pro kterou mnozí z vás žijí. Chvíle, na kterou jste čekali, kvůli které jste trénovali. Chvíle, kterou každý z vás zapíše do dějin.
Dnes v noci Kirigakure vstane z prachu, vyjde z mlhy, ve které se dlouho skrývala, a vydá se na dlouhý pochod vstříc lidem, kteří ji chtěli zničit. Dnes v noci naše kroky povedou přes oceán, přes kontinent až k branám Iwagakure..."
V tu chvíli se ozvalo několikeré bodnutí nože a několikeré zachrčení. K zemi se sesunula asi desítka těl, z nichž každé mělo na zápěstí vytetovaný znak Iwy. Tsuchikage mi čmuchal ve vesnici dostatečně dlouho.
"Bezpráví je v tomto světě rozšířené a obhájené. Již brzy by se dostalo i k nám. A já nehodlám připustit, aby byl jediný obyvatel Kirigakure v nebezpečí.
Dnes, mí bratři a sestry, vyrazím v čele vás všech a nezastavím se, dokud nebude vůdce Iwagakure sražen na kolena a prosit o milost!
Pamatujte, že oni s námi neměli slitování. Vzpomeňte si na své blízké, kteří zemřeli ve velkém boji o bránu. Připomeňte si lady Mizukage, Hitomi Yamadu, která položila život za to, aby každý, kdo tu teď je, mohl svobodně dýchat! Teď tu ale není a vy musíte postoupit na její místo. Teď budete bojovat vy pro její slávu a hlavně pro vaši svobodu!"
Na chvíli jsem se odmlčel a podíval se na všechny okolo.
"Nyní vás žádám o jediné: Běžte domů za svými rodinami, za svými přáteli. Pořádně se vyspěte, a až budete ráno odcházet, neříkejte sbohem, ale nashledanou, protože každý z vás se vrátí zpět..."
Hluboce jsem se uklonil, počkal na úklonu ostatních a odešel jsem k bráně.
Okolo páté ranní z bran Kirigakure vyrazila přes moře a celý kontinent armáda mužů a žen připravených splnit svou povinnost do posledního dechu...

//Přesun

Když jsem posledního panáka zabil dvěma kunai, které mu provrtali plíce a jeho tělo se sesunulo k zemi, genjutsu skončilo.
Začalo se tu scházet spoustu lidí a Mizukage měl skvělou motivační řeč... skvělou pro vesničany. Jelikož jsem tu byl krátce, nijak zvlášť se mě tato slova nedotkla, i přes to jsem je ale dokázal ocenit.
Že se prý zapíšou do dějin? Ne... Dějiny si pamatují jen ty nejlepší, velké vůdce a velké válečníky. Nikdo z pěšáků nebude nikdy vzpomenut a až se zítra bude moje tělo válet v prachu, zkrvavené a bezvládné, budu navždy zapomenut. Jediná věc, kterou předtím musím udělat, je pozabíjet jich co nejvíc.
Pro todle jsem byl vychován. Řekl jsem si v duchu a svým způsobem jsem se sám přesvědčoval, že jít a zemřít za vesnici, v které jsem jen pár týdnů, je správné.
Po té velkolepé řeči se to začalo všechno rozcházet. Já jsem si sednul pod nejbližší strom, vyndal jsem si meče a začal jsem je brousit a následně ošetřovat.
Potom jsem si akorát skočil domů pro veškeré vybavení, které jsem měl a ráno jsem se připojil k armádě.

/Přesun