ANBU Centrála

First topic message reminder :


* Vrchní velitel ANBU - Itachi Uchiha

Vypočul som si všetky Hikarové slová a na malú chvíľu som zaváhal. Vážne do toho chcem ísť? Chcem, sa naozaj vybrať touto cestou? No v tom som si spomenul, že byť Anbu sa nemusí byť predsa len na celý život, však keď si spomeniem, tak dokonca aj taký Kakashi, čo ho poznám z rozprávania bol kedysi členom Anbu a potom sa stal Jouninom, ktorý viedol svoj vlastný tým. Lenže možno ja budem práve ten, komu bude tento post vyhovovať tak, že sa od neho už nebude chcieť dostať. "Som pripravený začať." To boli moje jediné ďalšie slová k tomu. Nemal som čo povedať viac, len som čakal, čo sa bude diať teraz.

Kakashi v minulosti skutečně opustil služby anbu, ale je nutno zmínit, že to nebylo na jeho žádost, nýbrž na příkaz Sandaime Hokageho. Neplatí to ani u shinobiho, že si svévolně smíte měnit povolání. Když tak však učiníte, záleží na nadřízeným, zda to za a) bude tolerovat a za b) na kvalifikaci žadatele. "Pak mě tedy následuj."
Byla poslední slova, které Ken z mých úst uslyšel předtím než jsem odešel z kanceláře. Nezamykal jsem ji, jelikož v celé budově se nacházelo dost anbu na to, aby zvládli ohlídat centrálu společně s mou kanceláří. Ken ještě netušil, co jej čeká, ale jedná se o přijímací zkoušku k anbu, takže pochopitelně se nebude jednat o nic snadného. (Přesun)

Vedel som, že si z toho holubník robiť nemôžem, takže tú moju myšlienku som až tak neriešil. Po jeho slovách som ho následoval bez jediného slova. Začínal som mať teraz trocha trému, lebo som vedel, že tieto skúšky nebudú také ľahké a dajú mi určite poriadne zabrať.
(presun)

Benjiro měl štěstí. Zrovna jsem se postavil ze židle a chystal se odejít, když zaklepal. "Dále." Vyzval sem ho ke vstupu a čekal. Sedat jsem si zpátky nechtěl. Ať už Benjiro chce cokoli, nemyslím si, že to bude na dlouho. Měl jsem namířeno zjistit, jak pak to je s Kisukem. Údajně opustil vesnici, nejspíš i se svými dětmi, a to v doprovodu dalších dvou lidí. Někdo pro něj asi poslal. Copak má asi Kisuke v plánu? Snad neprovede nějakou hloupost. Hachidaime Hokage, Assasin Senju, smazal kdysi jeho zápis v bingo knize. Prozatím má tedy čistý štít, takže by byla škoda si ho pošpinit.

Chystal jsem se jít právě za Kyuudaime, abych s ní vyřešil Kisukeho. Když má ale ona přijít za mnou, aby mi sdělila podrobnosti o tom, co se stalo v průběhu toho útoku, můžu si dovolit v kanceláři zůstat. Ještě by se tu náhodou Hokage ukázala a nezastihla mě, protože jsem šel za ní do kanceláře. "Dobrá. Pošlu někoho, aby se s Hikarem vystřídal." Posadil jsem se na židli, otevřel jeden šuplík a vytáhl z něj pár papírů. Prohlédl jsem si je, a pak se zpátky podíval na Benjira. "Nevím, jak pak to je nyní po Kentarově smrti, s jednotkou Sabisu. Pokud se jí ujala Satsuki-sama, bylo by dobré se s ní sejít a zeptat se jí na pár věcí." Tak rychlé zvolení radního jsem nečekal. Něco mi na tom nesedělo. Nejspíš to bylo tím, že jsem se o jejím zvolení dozvěděl za těchto nepříjemných okolností. "Vybral by sis raději jít za Satsuki, a zeptat se ji na Sabisu, a nebo navštívit Hikara s jednotkou anbu, kteří ho vystřídají, a zjistit s ním co nejvíce informací o tom útoku na radu?" Když si Benjiro vybere jedno z toho, to druhé bude na mě. Nestihnu to hned, jelikož mě čeká ještě Hana a Kisuke, ale započítá se to do pořadí věcí, které musím stihnout.

"To je z mé strany vše. Můžeš odejít." Budu to tedy já, kdo se vydá za Satsuki a zjistí, jak pak to je teď se Sabisu. Nikdy jsem se se Satsuki osobně nesetkal. Pokud si dobře vzpomínám, měla by být z vedlejší větve klanu Hyuuga. Jak pak se ji asi podařilo dostat do rady? Do rady se nepřijímá na základě původu, ale životních zkušeností. Někteří lidé v Konoze na dělení na vedlejší a hlavní větvi klanu Hyuuga však pořád dost lpí. Určitě se najde někdo, koho zvolení Satsuki do pozice radní pobouřilo.

Hana dorazila ke dveřím a zaklepala na ně. Musí to být pro Kahego trochu divné. Hana doposud jen vybízela shinobi ke vstupu do její kanceláře. Teď se její role poněkud změnila. Nyní je ona ta, která čeká na povolení, aby mohla vstoupit. Divné. Osobně se mi to nelíbí, a proto jsem se rozhodl neříct "vstupte", či něco podobného, ale vstal jsem ze židle, přišel ke dveřím a s úsměvem je otevřel. Věděl jsem, že za dveřmi je Hana. Měla mě navštívit, a já s nikým jiným schůzku dohodnutou neměl.
"Rád vás opět vidím, Hokage-sama." Tušil jsem, jak velké břímě je to, které Kage nese na svých bedrech. Hana navíc není obyčejným Kage, jelikož zastupuje hned dvě vesnice, Konohu a Ame. To znamená, že nese dvojnásobné břemeno. Musel jsem se na ní usmát, když v tom všem stresu, kterému běžně jako Kage čelí, musí jít podat hlášení o té tragédii, která se odehrála v zasedací budově, navíc určitě si je vědoma toho, že je jedním z podezřelých. Chtěl jsem tím uvolnit atmosféru.

Hana má očividně naspěch. Nemrzí mě to, že si s ní déle nepopovídám, protože sám toto budu mít velmi rád rychle za sebou. Možná to je tím, co tu budeme řešit, a nebo tou ponurou aurou, která Hanu obklopuje. Ačkoli na tváři měla neutrální výraz, připadala mi sklíčeně. Že by ji něco trápilo? Zavřel jsem za Hanou dveře a rukou ji naznačil, aby si sedla na židli u stolu. "Benjiro mi řekl, že jste byla na místě pravděpodobně první. Všimla jste si někoho podezřelého?" Jelikož Benjiro ke mě poslal Hanu, aby mi blíže přiblížila situaci, mám za to, že bude vědět něco víc než Benjiro. Neposílal by jí sem zbytečně. Skutečnost, že mi sem přišla něco říct, jak ji doporučil Benjiro, nasvědčuje tomu, že něco ví. Kdyby nic nevěděla, řekla by to už tehdy Benjirovi. Posadil jsem se zpátky na židli a svůj zrak upřel na Hanu, očekávaje od ní odpovědi. Už jsem se neusmíval. I když jsem nechtěl, aby to tu bylo napjaté, nehodlal jsem její slova zpochybňovat mým úsměvem při její řeči.

Konečně jsem se k tomu odhodlal a stanul před dveřmi Itachiho kanceláře. Je na čase se přiznat, ať už budou následky jakékoliv. Nebylo to sice jednoduché pro mě, ale na druhou stranu musím chránit i Konohu. Zvedl jsem ruku a chtěl zaklepat, ale zatím jsem ji jen držel zvednout. V hlavě se mi totiž honily myšlenky, jestli to chci opravdu udělat. Byl to takový vnitřní boj, kdy jedna část souhlasí a druhá zase ne...
Připadalo mi, že to trvá snad hodiny, co tam takhle stojím a přemýšlím. Přitom to byly jen minuty. Najednou jsem udělal rukou pohyb a ozvalo se tiché klepnutí na dveře. Teď už jsem z toho vycouvat nemohl.

Muj klon dorazil do centraly akde se dostal az k zasobovani , pote si vyzadal ANBU vybavu s plastem. Ale vzal si bili do ktereho vse schoval a zbalil do kusu latky. Ktery nesl v ruce. Nakonec po vyberu masky se vsak nejak nezdrzoval jelikoz nebyla definitivni. Jelikoz jsem si byl jist ze zdrejmne nevydrzi napor me techniky. po chvili rozhlizeni se i s rancem klon prsesouval zpet k nemocnici/
(presun- klon)

"Dále." Vybídl jsem Seita ke vstupu, sedě dál na židli. Škoda jen, že Hana tak rychle odešla. Chtěl jsem se jí zeptat ještě na Kisukeho, který opustil vesnici v doprovodu dvou lidí. Nedá se nic dělat. Hana mě špatně odhadla, pokud si myslela, že odmítám uvěřit tomu, že ona je tím útočníkem. Byla jediným podezřelým, ale doposud nebylo dost důkazů. Teď se to však změnilo. Je smutné, že vedení vesnice, které by mělo jít všem příkladem, se znovu uchyluje k praktikám, kterými sice získá větší moc, ale za patřičnou cenu.

Itachi mě po chvíli vybídl ke vstupu. To už jsem si pomalu začínal myslet, že v kanceláři není. Otevřel jsem tedy dveře a vešel dovnitř. Za stolem jsem spatřil Itachiho, kterému jsem se lehce uklonil na znamení respektu a uznání. ,,Itachi..." Tak trochu jsem nevěděl, kde začít. Nejlepší bude asi od začátku. Nečekal jsem tedy na povel, že můžu pokračovat, ale místo toho začal popisovat události, které se v Konoze přihodily.
,,Jde o Ha... Tedy o Hokage. Prostě. Jak to jen říct? Za tím útokem stojí ona..." Na chvíli jsem se odmlčel, protože jsem se musel dostat zase do klidu. Teď jsem nevěděl, jestli jsem zradil ji, nebo Konohu? Nebo možná sám sebe? Je toho tolik...
,,Nemůže však za to. Tedy, zaútočila na ně, ale kdysi dávno se dostala do kontaktu s organizací Hakuei a ti ji nějak ovlivnili. To všechno vím od jejího klonu, který mi to řekl..." Byla to pravda. Pořád to mám před sebou, i ten následný rozhovor s Hanou. Myslel jsem, že když budu myslet na něco jiného tak to přejde, ale mýlil jsem se. Zakroutil jsem hlavou a na chvíli zavřel oči.
,,Je mi to líto, že jsem to neřekl dříve a nechával jsem si to pro sebe. Jednal jsem proti řádu a proto přijmu jakýkoliv trest." Sklonil jsem hlavu a díval se někde do země. ,,Nemůžeme ji ale odstranit, stará Hana tam pořád někde je..." Tohle jsem pronesl potichu, takže to možná ani Itachi neslyšel. Teď jsem čekal na jeho reakci. Možná už o Haně dávno věděli, nebo možná ne. Nebyl jsem si teď jistý skoro ničím...

I když toto Seito měl z povinnosti vůči vesnici ohlásit dřív, nevyčítal jsem mu to, a teď jsem to ani nehodlal řešit. Kdybych nad ním měl vynést rozsudek jen já, snadno by jej šlo zpochybnit. Je potřeba dát vedení vesnice zase trochu do kupy. Pak se teprve o Seitovi rozhodne.
"Vydej se do nemocnice, a tam ohlas to, kdo je zodpovědný za útok. Ať se o to postará Hikaru s Benjirem." Ti dva mohli být kdekoli ve vesnici, ale jejich mise začínala právě v nemocnici, takže jsem Seita poslal tam. Kdyby tam nebyli, pak se o jejich kontaktování postarají jednotky anbu. Ty je snad už najdou.
Vybral jsem Hikara s Benjirem kvůli toho, protože by měli být schopni najít a vyřešit to s Hanou rychleji než kdokoli s anbu sboru. Vesnice je velká, takže na nalezení Hany bude potřeba Hikarového byakuganu, jiného Hyuugu, než-li toho v řadách anbu, jsem do toho zapojit kvůli nešíření paniky nechtěl. Benjiro se měl pohybovat s Hikarem, takže mu pomůže.
Nic víc než těch pár slov jsem Seitovi neřekl. Prozatím jsem mu neměl už co říct. O něm se rozhodne až když vedení vesnice bude zase alespoň z poloviny kompletní.

Na jeho slova jsem jen přikývl. Tušil jsem, že o mně se rozhodne, až bude tahle situace vyřešena. Nevěděl jsem, co mě čeká, ale teď jsem na to ještě nemohl myslet. Nebylo třeba dalších slov, takže jsem se Itachimu znovu uklonil a vyšel na chodbu. Pak jsem se vydal směrem do nemocnice a doufal jsem, že tam ti dva budou a nebudeme je muset hledat po celé vesnici. Co přijde pak, to se teprve uvidí...(přesun)

Byl jsem zrovna na odchodu, když Rokuro zaklepal. Chtěl jsem se vydat za radní Satsuki. Jak to ale vypadá, budu to muset ještě na chvíli odložit. Jelikož jsem byl už postavený ze židle a stál jsem už u dveří, otevřel jsem je. "Vejdi dál." Řekl jsem Rokurovi, přemýšleje nad tím, co by po mě mohl chtít.

Orel přesně věděl kam letět, teritorium už měl dávno zmapované. Našel si otevřené okno kterým vletěl dovnitř. Tam už bylo těžší pro orla vyznat se, ale nakonec našel ty správné dveře do kterých, po přistání na zem, začal klovat. Na pařátu mu stále visel vzkaz.

Spoiler: