ANBU Centrála

First topic message reminder :


* Vrchní velitel ANBU - Itachi Uchiha

Vzal jsem si od Rokura svitek, ale dřív než jsem si ho stihl přečíst, na okno kanceláře začal klovat Kisukeho orel s další zprávou. Očividně každý má něco důležitého na srdci. Podle pečetě mi došlo, že zprávu od Rokura psala Reina. Hádám proto že se bude jednat spíše o něco osobního. Reina často však tvoří globální problémy, takže možná budu překvapen.
Přišel jsem k oknu a otevřel jsem jej. Orel měl na pařátu zprávu. Tu jsem si od něj převzal a okno zpátky zavřel. Kisukeho zprávu jsem začal číst dříve než tu Reinunu (už jen z toho důvodu, že nevím, co v té Reininé je). Chce se setkat. Jakožto velitel anbu a klanu Uchíha to nemůžu odmítnout, takže návštěva Satsuki bude muset ještě chvíli počkat. Snad, když se k ní dostavím, nebude pozdě. "Pokud to je vše Rokuro, můžeš jít." Nevyhazuji ho z kanceláře. Jen ho tu zbytečně nechci zdržovat, pokud má ještě něco dalšího na práci.

Jakmile si Itachi převzal zprávu od Rokura. Krystal se sám rozpadl a tím uvolnil pečeť na svitku.

Pro Itachi Uchihu:

"Tobira?" Zeptal jsem se sám sebe po tom, co Rokuro odešel, a já začal číst zprávu od Reiny. Bylo zřejmé, že se jedná o Tobira, když ovládá shoton a je jediný živý člen její rodiny. Dlouho jsem ho neviděl. Jistě, Reina může Tobira mnohé naučit, ale také jej může přivést na rozcestí. Jedná se o světově známou S rankovou nukenínku. Ačkoli Reina tvrdí, že se změnila, je pořád dost důvodů o tom pochybovat. Jako každý člověk nějaké to dobro v sobě ukryté má, ale je tam i to špatné. Musel bych si s ní o tom promluvit, abych toto podpořil. Na to teď žel není čas.
Tobirův trénink je sice důležitý, ale teď je mě potřeba jinde, a to v Údolí konce na setkání s Kisukem. Ten je pořád součástí klanu Uchíha, takže za jeho chování nesu zodpovědnost já. Co ho to jen napadlo, znovu opustit vesnici? Senju Assasin mu dal jedinečnou příležitost žít s čistým štítem. Copak ji chce jen tak zahodit? Žit jako potulný shinobi nikoho nezabíjejíc si klidně může, ale Kisuke má spoustu nevyřízených záležitostí, a to i z Konohagakure no sato. (Přesun)

Dorazil jsem do své kanceláře, kde jsem si sedl na stůl. Kisukeho jsem vyřešil. Nemělo to sice šťastný konec, ale nedá se nic dělat. Život není pohádka, kde všichni žijí štastně až do smrti. Teď jsem se začal zajímat o Tobira. Reina před mým odchodem žádala o svolení, aby se mohl učit ovládat shoton pod jejím dohledem. Chtěla taky, abych ho osobně doprovodil do Oto. Musel jsem se ale urychleně dostavit do Údolí konce, takže jsem to nechal tak. Jsem zvědav, jak to s Tobirem nakonec dopadlo.
Když jsem se na něj vyptával, zjistil jsem něco šokujícího. Benjiro, Mikomi a Hikaru byli uznání vinnými z pokusu o zabití Hany, Kyuudaime Hokage. Benjira s Hikarem jsem poslal, aby se o ní postarali dřív než provede další hloupost. Ukázalo se totiž, že za útok na radní může právě ona. Došlo ale k nějakému nedorozumění. Zbytek vesnice o tomto nic nevěděl, protože se všechno drželo v utajení, ale že by vesnice byla schopna jen tak kvůli své nevědomosti zatknout ty tři, respektive dva, protože je Mikomi na útěku? Musel jsem o tom zjistit více informací, takže jsem si vyžádal všechny podrobnosti. Netrpělivě jsem čekal v kanceláři než mi je přinesou. Je to náhoda, a nebo to někdo udělal schválně?

Chtěl jsem jít sice na cvičiště, ale mé kroky vedly nejprve na toto místo. Musel jsem si s někým promluvit o situaci v Konoze a nikdo lepší než Itachi tu nebyl.
Přišel jsem tedy až před jeho dveře a zaklepal. V kanceláři nikdo nebyl, takže jsem opatrně vstoupil a pohlédl na Itachiho. ,,Zdravím." K pozdravu jsem se ještě mírně uklonil, zavřel za sebou dveře a přešel blíže ke stolu, za kterým seděl.
Byli jsme tu sami, což bylo dobře. Můžeme si tak alespoň promluvit o všem a nikdo nás nebude poslouchat. Vím o situaci v Konoze hodně a doufal jsem, že i Itachi mi pak sdělí pár informací, co ví on. ,,Musíme promluvit." Podíval jsem se na něj a formuloval další slova.
,,Situaci kolem Hany známe. Tím se prozatím nemusíme zdržovat." Nebyla to však tak úplná pravda, protože brzo se pokusím Hanu vyhledat, ať už je kdekoliv a nikdo mi v tom nebude bránit. ,,Pak je tu Satsuki, naše radní. Poslala mě, abych zajal Hidea a přivedl ho zpátky do vesnice. Provinil se tím, že pomohl unést dvě děti. Obě z klanu Uchiha. O tom ale určitě víte. Každopádně jsem Hidea zajal a předal. Satsuki se s ním ale moc nepárala a teď ho má v držení ona." To by ještě nebylo tak hrozné. Spíše jsem měl ze všeho kolem rady Konohy špatný pocit. ,,Mám takový pocit, že v Konoze se někdo snaží dostat všechno pod svou moc." Čekal jsem, co mi ještě řekne Itachi. Společně možná nalezneme nějaké řešení.

Neseděl jsem za stolem, ale na stole. Je to neslušné, ale naštěstí si to můžu dovolit, když se jedná o mou kancelář. Podrobnosti o tom, co se tu v Konoze stalo, mi byli doneseny, jak jsem chtěl, ale nestihl jsem se na ty papíry podívat, protože mě navštívil Seito. Vypadal špatně. Na nic nečekal a hned spustil. Když zmínil ty dvě Kisukeho děcka, povzdechl jsem si. Nebyl jsem zrovna nadšený z toho, že jsem je po Kisukeho smrti nenašel. "Chápu tvé obavy." Není to něčí snaha dostat vše pod kontrolu, co může za tento binec ve vesnici. Zatím to vypadá, že ten někdo, kdo může za nedorozumění s Benjirem, Hikarem a Mikomi už všechno pod kontrolou ve vesnici má. Hideo se ale provinil sám, protože Kisukemu pomohl utéct s těmi prcky. Teď, když je ale Hideo za mřížemi, Mikomi, velitel policie, je stíhána a v radě zbyla jen Satuki, nepočítaje Mariseho, po kterém se slehla zem, má Satsuki takřka všechno pod svou kontrolou. Zbyl jsem tu z těch, co mají ještě nějaké významné slovo ve vesnici, už jenom já. "Hideo si za to může sám, ale... netvrdím, že se mi zacházení s ním líbí." Po těchto slovech jsem vzal ty papíry, co mi přinesli, a na kterých byli informace o Benjirově, Hikarově a Mikomině zatčení. Stálo tam, že tento příkaz vydala Satsuki. "Víš, kam Hidea přesunuli?" Hideo si za to může sám, takže určitě nemám v plánu jej zachraňovat. On na rozdíl od Benjira, Mikomi a Hikara skutečně zradil vesnici. Chci jej ale navštívit, abych se zeptal na ty Kisukeho prcky, či o nich náhodou něco neví.

I když Itachi seděl na stole, tak mi to vůbec nevadilo. Hlavně aby to bylo pohodlné. Každopádně si mě vyslechl a pak sdělil i svůj názor. Samozřejmě to byla pravda. Hideo si za to mohl sám. S tím jsem souhlasil. Více mě spíše zarazilo jednání s ním. Bohužel na jeho otázku jsem odpověď neznal. ,,To nevím. Viděl jsem, jak ho z kanceláře odnáší někdo z Anbu jednotek pryč. Ale kam ho nesl?" To by mohl zjistit Itachi, jakožto velitel Anbu jednotek by to mohl vypátrat. Měl jsem však pocit, že ty jednotky, co byly v kanceláři, sloužily jen a jen Satsuki. Takže to byla spíše osobní stráž.
,,Situace začíná být špatná. Kdo ví, kdy se budou chtít zbavit i nás?" Bylo to logické. Jestli chtěl někdo ovládnout Konohu, tak by se musel dostat hlavně přes Itachiho. Zatím se to nevyvíjelo dobře.

"Toho se nemusíš bát. Satsuki nemá co by na tebe nebo mě hodila, jak v případě Benjira, Mikomi a Hikara. Navíc to není osoba, která by toužila po neomezené vládě v Konoze. Kdyby Satsuki taková byla, do rady by se nedostala až teď." Do rady se dostala až jako Kentarova náhrada. Předtím byla jen starší vedlejší větve Hyuuga klanu, a ani tam, co vím, neměla vysoké ambice. Situace v Konoze se zdá být spíše jedním velkým nedorozuměním než nějakou vzpourou, převratem a podobně. Jestli se tu někdo o něco pokouší, tak je to Hana. V papírech, které jsem si nechal donést, nebylo o ní nic napsáno. Že by se vrátila zpátky do své funkce Hokage? Budu to muset omrknout, ale prvně navštívím Hidea kvůli těm Kisukeho prckům. "Podívám se za Hideem, a pak se zkusím v tomto zmatku zorientovat." Nechtěl jsem, aby slyšel o těch prccích, ale možná jej budu potřebovat k tomu, abych se k Hideovi dostal. "O Haně jsou nějaké zprávy?"

,,Bát se nemusíme. Na pozoru bychom ale měli být." Přikývl jsem hlavou a chvíli přemýšlel o jeho slovech. Možná měl pravdu. Možná Satsuki o moc vůbec nestojí. Něco mě však ještě napadlo. ,,A co když je Satsuki jen něčí nástroj? A ten někdo se schovává ve stínu? Nechci být paranoidní, ale v takové situaci, co se teď děje, může být všechno možné." Trochu jsem se zamyslel a přemítal si v hlavě všechny možnosti.
,,Hideo má na sobě moji značku, takže nás za ním můžu vzít, ať už je kdekoliv. Alespoň nám to ušetří čas." Pak se mě zeptal na Hanu a při vzpomínce na ni jsem zase trochu zesmutněl. Kdo ví, jestli mě to někdy vůbec přejde? ,,Ne. Žádné zprávy. Jakoby se po ní slehla zem."

"Takže už není Hokage." Její odstoupení z funkce jsem uvítal, ale fakt, že se teď může toulat kdekoli, psychicky labilní, mě znepokojoval. Nemusí být v Konoze, a i tak budu mít obavy. Je to náš problém, z kterým jsme si neporadili. "Je možné, že by Satsuki někdo využíval. Točí se ale kolem jí vzhledem k jejímu postavení vždy nějací shinobi, takže... kdyby tomu tak bylo, někdo by si někoho podezřelého jistě všiml." Existuje ale spousta možností, jak zařídit, aby taková manipulace byla nenápadná. Nechtěl jsem však Seita více znepokojovat, takže jsem o nich nemluvil. Přemýšlením nad tím, co mohlo a může být, by jsme tu strávili celou věčnost, a stejně by jsme na nic užitečného nepřišli. "Nevíme kam Hidea přesunuli a může trvat hodiny než to zjistíme, takže bude lepší, když mě za ním přesuneš, i když pravděpodobně přímo do cely. O své bezpečí se neboj. Kdyby bylo potřeba, přemístíš se odtamtud Hirashinem někam pryč." Nemyslím si, že by Seito odtamtud jen tak utekl, kdyby šlo do tuhého, ale i tak jsem mu to doporučil. Jak řekl, bude lepší být opatrnými. "Můžeme vyrazit hned." Papíry jsem položil na stůl a zašel zamknout dveře do kanceláře, aby se mi do ní nedostal v době mé nepřítomnosti žádný nezvaný host.

,,Už to tak nejspíše bude." Těžko říct, kde se teď Hana nachází. Vlastně s Hiraishinem bych to mohl vědět, ale ještě jsem nezkoušel se k ní přesunout. Teď však musíme vyřešit situaci v Konoze.
,,Je mi to jasné. Je to zatím jen kdyby." Mávl jsem nad tím rukou a podíval se na Itachiho. ,,Jsem si jistý, že Hideo nám k tomu taky něco řekne. Uvidíme, co to bude." Bylo mi jasné, že jak se přesuneme, tak skončíme někde uprostřed cely, ale s tím už nic nenadělám. Rozhodně z tama ale nebudu utíkat. Kdyby se to nějak zvrtlo, tak by alespoň Konoha zase jednou viděla bojovat Uchihu a Senju bok po boku.
,,Ano, můžeme vyrazit." Přešel jsem blíže k němu a položil mu ruku na rameno. Zároveň jsem na něho umístil svoji značku, protože by se to v následujícím dění mohlo i hodit. Přikývl jsem hlavou a najednou jsme oba zmizeli.(přesun-oba)

Společně s Rokurem jsme dorazili do centrály. Nechal jsem ho, aby nás vedl, takže jsem šel celou tu dobu za ním. Byla to docela změna jít Konohou zase jednou pěšky až sem. Viděl jsem po cestě spoustu nových otevřených obchůdků a dalších pár zajímavých věcí. Možná budu muset to cestování pomocí Hiraishinu trochu omezit.
S Anbu nebyl žádný problém a v pohodě nás pustili dovnitř. Po chvíli jsme se dostali až ke dveřím kanceláře. ,,Budeme doufat." Pousmál jsem se a čekal, až nás Itachi pozve do kanceláře. Měl jsem z toho setkání trochu obavy, ale nedával jsem nic najevo. Naštěstí tu byl Rokuro, takže by to mělo proběhnout v pořádku.

Itachi se nakonec vynořil taky na chodbě hned za námi. Alespoň jsme na něho nemuseli dlouho čekat. Věděl jsem, proč za mnou Rokura poslal a v jaké jsem situaci, ale choval jsem se úplně normálně. Uklonil jsem se tedy ze slušnosti na pozdrav a v klidu promluvil. ,,Zdravím. Potkal jsem po cestě Rokura a požádal ho, aby mě za vámi dovedl, protože jsem nevěděl, kde se zrovna nacházíte." Vysvětlil jsem hned na začátek, jak jsme se tu s Rokurem vlastně ocitli. Samozřejmě to bylo trochu jinak, ale to nikdo nemusí vědět.
,,A teď k jádru věci. Nesu zprávu z vězení. Ta se týká toho, že se Hideo Hatake chce přiznat ke svým činům, které spáchal proti vesnici. U toho byste možná měl být." Taky kdo jiný by měl Hidea vyslechnout? Satsuki je teď momentálně nedostupná po útoku, co se stal v ulicích Konohy. Takže jediný z vedení zbýval Itachi. A je jasné, že když se jedná o velitele jouninů, tak by u toho měl být i Itachi, který zastupuje ještě vyšší autoritu.
Celou dobu jsem vystupoval poslušně a v naprostém klidu. Dále už jsem jen čekal na Itachiho odpověď, která mi o něm hodně napoví.

Poslouchal jsem pozorně jeho slova a začal se opravdu domnívat, že Itachi na nás opravdu něco hraje. Kdyby to totiž byl opravdu Itachi, tak by věděl, že nedávno ve vězení byl a Hideo se mu už dávno přiznal a Itachiho ho dokonce tak trochu uznal za nevinného, protože Hideo se nakonec ničeho vážnějšího nedopustil. Kryl totiž jen svého kamaráda a za to nějaký velký trest snad ani nejde dostat. Navíc se Itachi opravdu vyjadřoval tak, jakoby ve vězení u Hidea nikdy nebyl. Hlavně ta část, kdy mluvil o tom, že by tam rád šel a dohlédl na rozsudek byla podezřelá.
Problém byl jen v tom, že jsem byl sám, kdo ho teď může podezřívat, protože zbytek vesnice asi nezná pravdu. A kolik lidí mi bude věřit? To byla teď otázka, na kterou jsem neznal odpověď.
,,Rozumím. Máte teď určitě hodně starostí. Já jen, že momentálně ve vesnici není nikdo, kdo by mohl vynášet rozsudky. Pokud nepočítám nepřítomnou Satsuki." A to byla pravda. Všichni důležití jsou nějakým způsobem pryč. Hokage zde není, z radních zbyla jen Satsuki, Mikomi je pryč a Hideo ve vězení. Nikdo jiný snad nemá ani právo na to, aby rozhodoval, kromě přítomného Itachiho.
Samozřejmě mi jeho slova stačily na to, abych ho podezříval, ale bylo by to divné se jen tak otočit a spokojeně odkráčet pryč, takže jsem se ho ještě nějakým způsobem snažil přesvědčit ať tam jde. Navíc, pokud chce Itachi vyšetřovat špehy, tak proč nezačít s Hideem? Co vím já, tak Hideo byl dlouhou dobu mimo vesnici a nikdo nevěděl, kde se nacházel. Mohl klidně s Kirigakure navázat kontakt. Samozřejmě jsem věděl, že to byla blbost, ale Itachi by si to nějakým způsobem mohl ověřit. Nic jsem mu však neříkal, protože si musím dávat pozor, abych na sebe zbytečně nepřitáhl pozornost. S takovou jsem si byl totiž jistý, že Itachi bude jen čekat na možnost, aby na mě mohl ukázat a zbavit se mě.

Nakonec se Itachi rozhodl tak, jak se rozhodl. Nevadilo mi to, jen jsem nechtěl hned odcházet, proto přišlo ještě to malinké zdržení, jinak už bych byl zase dávno pryč. ,,Hádám, že můžu." Přikývl jsem na jeho slova. Stejně jsem měl v plánu zase Hidea navštívit a podělit se s ním o novinky. Tímhle mi dal vlastně Itachi tu možnost, protože jinak by to mohlo přijít někomu divné, že se pořád scházím s Hideem. Takhle vlastně můžu dělat, jakože dělám na jeho "případu".
,,Dobrá. Už Vás dále nebudu rušit." Opět jsem se Itachimu uklonil a pomalu se otočil. Ještě jsem však kývl Rokurovi na rozloučenou a trochu se pousmál. Takhle to alespoň vypadalo, že nemám ani nejmenší ponětí o tom, že mě má Rokuro sledovat. Nic jiného už jsem nepotřeboval, takže jsem odešel pryč.(přesun)