ANBU Centrála

First topic message reminder :


* Vrchní velitel ANBU - Itachi Uchiha

Dorazil jsem do Anbu centrály a mířil rovnou tam, kde seděl minule Itachi. Tak nějak jsem doufal, že teď tam bude i Orochimaru. Když jsem doběhl na místo, seděl za stolem někdo, koho jsem viděl poprvé, ale chakra byla cítit po Orochimarovi. Došlo mi, že to bude asi on, ale v jiné podobě. ,,Orochimaru." lehce jsem se uklonil na znamení pozdravu a pokračoval. ,,Žádá si vás Assasin. Je ve svém domě v Senju čtvrti." na chvíli jsem se zamyslel a pak se k němu otočil zády. Vzkaz jsem vyřídil, takže má práce byla hotova. Vydal jsem se tedy pryč.(přesun)

Sotva jsem se chystal jít pryč, tak se tu objevil Senju kluk a zdělil mi další novinku. ,,Výborně. Alespoň to můžu vyřidít." Vzal jsem si masku, ale nenasazoval ji, protože lidé by mě stejně v téhle podobě neměli poznat a vydal se na cestu.
/přesun

Objevil jsem se u ANBU centrály. Značky byly po celé Konoze, ale ten kus můžu dojít pěšky. Už dlouho jsem nechodil, alespoň se projdu. S podivným, zrazujícím pocitem jsem vešel do ANBU centrály, zaklepal na dveře Orochimarovi kanceláře, na které však bylo napsáno Ryuu, Orochimarovo krycí jméno.

Otevřel jsem a vstoupil. Tohle bylo pořád moc riskantní, ale nedalo se. Orochimaru tohle dokáže pochopit, jako nikdo jiný.
"Orochimaru-sama," pořád stejný zvyk, oslovovat ho -sama. Kdysi jsem ho uznával, no vlastně pořád ho jaksi fanaticky uznávám. To on mě přivedl k hadům a k mým technikám, a k experimentům. Uvědomil jsem si, jak moc jsme si podobní..
"potřebuji Vaši pomoc. Někdo zničil Sunu, chci tam jít, prohlédnout si zbytky Suny, chci se také dopátrat k organizaci Shuuketsu, má to vše na svědomí. Chci být dvojitý agent, dostat se k jádru organizace, ale k tomu potřebuji něco, jako důkaz důvěry. Musím si je získat..Potřebuju druhou polovinu Kurami. Víte, kam tím mířím?" v očích mohl spatřit můj tehdejší fanatický, krvelačný lesk...Alespoň stín..

Orochimaru..ty..jsi už předem vyvolal Minata a jen ho schovával!? Přimhouřil jsem oči, vyvolalo to ve mě trochu strachu, jelikož by to mohlo znamenat, že se vymanil z Kotoamatsukami. Navíc, vůbec nepotlačoval jeho osobnost. Bylo to čím dál víc nebezpečné.
"Yondaime-sama, Orochimaru Vás přivolal na můj rozkaz. Potřebuji od Vás laskavost. Ohromnou laskavost. Svět je v nebezpečí, potřebuji druhou polovinu Kyuubiho, kterou máte vy. Minato, prosím." rozhodl jsem se mu říct přímo, co potřebuji a neomílat okolo další nesmysly. Mohlo to být na škodu.

To bylo překvapivě rychlé.
"Arigatou," uklonil jsem se a nádobu si vzal.
"Děkuji i vám Orochimaru-sama, avšak, zajímá mě jedna otázka..Proč jste Yondaimeho přivolal bez oběti a jeho DNA? Je snad možné, že máte někde ve sklepě připravenou armádu? Nebo snad pokračujete ve svých zlozvycích? "pohlédl jsem na něj a očekával uspokojující odpověď.

"Dobře, spokojím se s vysvětlením," Také jsem se zatvářil nemile. Něco takového jsem neočekával, může se hodit to ano, ale v Orochimarových rukách?
"Požádám tě, abys své zásoby zombíku zredukoval, pokud možno na nulu. Už tak jich tady dost pobíhá, když vezmu v potaz další osobnost, která ovládá naše techniky, především Edo tensei.."neměl bych takhle mluvit se svou legendou, ale tohle bylo vážně děsivé. Kdyby Orochimaru jednou prozřel..On je mocný muž a neradno jej podceňovat.
"Orochimaru-sama, děkuji Vám," změnil jsem tón hlasu, "Svěřuji Vám ochranu Konohy.." otočil jsem se ke dveřím a chtěl odejít. Naposledy jsem se otočil, prohlédl si ho a pohlédl do jeho očích. Hmm...Šílenství..

Tak už to tady bylo. Poté jsem Orochimarovi kývl na pozdrav a odešel.
Čekala mě dlouhá cesta, musel jsem splnit cíl a být mimořádně opatrný, žít na okraji společnosti, sestoupit ze světla a být ve tmě, spojit se s pravou podstatou Shinobi.
To mě teprv čeká, hlavně nesmím zklamat a zkazit celou akci. Budu potřebovat nové jméno, možná i novou tvář.
Uvidíme, to vše je ve hvězdách, doufám, že svým jednáním neohrozím nejen Konohu, ale i celý svět. Zmizel jsem.
PŘESUN

Objevil jsem se u centrály a mlčky vešel dovnitř. Ohlédl jsem se za sebe, jestli mě ti dva následují a šel dále. Dostali jsme se až k hlavní místnosti a já lehce zaťukal na dveře. Po chvíli jsem vstoupil dovnitř a všiml si Orochimara. Měl však jinou podobu, takže ho ti dva nemohli poznat. Lehce jsem se uklonil a promluvil. ,,Mizukage si s vámi chce promluvit. Doufám, že nerušíme."

Faito

"Zůstaň tu, pak tě zavolám..." řekl jsem Kashikemu. Zajímavé. Proč mám pocit, že jsme někde, kde už jsem byl...? pomyslel jsem si. "..a kde bych hlavně být neměl."

Kashike


Na rozkaz jen přikývnu a lehce se rozhlížím kolem. Pokud někoho uvidím projít, zapamatuji si co nejvíc detailů, pokud je v místě pohyb, automaticky počítám kolik se tu mihne lidí. Možná irelevantní informace, ale lepší než nic.

Když tu přišel bratr od Assasina a vyrušil mě v práci, tak jsem se moc nadšeně netvářil. Měl jsem na sobě jinou podobu, takže pro neznalé jsem byl prostě jen nějaký člověk. Podíval jsem se Mizukagemu do očí a na mé tváři se objevil úsměv. ,,Lord Mizukage. Jsem potěšen tvou návštěvou." Nikdy jsem ho neviděl, ale vypadal zajímavě, takže si ho vyslechnu.

Faito

Když jsem vešel do místnosti, člověk přede mnou byl naprosto neznámý. Buď skrýval svou podobu nebo Konoha skrývala jeho. A to hodně dlouho. Přeci jen, ET jen tak někdo neovládá, takže to musel být silný shinobi. A o všech bych měl z mé předchozí práce vědět. Rohodl jsem se to ale odložit stranou a přejí k věci.
"Potěšení je na mé straně. Nejsem tu ale kvůli zdvořilostem, přejdu rovnou k věci.
Prý ovládáte techniku Edo Tensei. byl bych rád, abyste ji použil..."
Byl jsem připraven zodpovědět všechny otázky, ale nehodlal jsem říct nic navíc.

Když zmínil Edo Tensei, tak se můj úsměv ještě více rozšířil. Potěšilo mě však, že šel rovnou k věci. Takoví lidé se mi líbí, než ti, kteří by nejraději pořád něco říkali. Bolí z toho hlava. ,,Dozvěděl jste se to správně, že já tuto techniku ovládám. Otázka zní, koho chcete oživit?" Předpokládal jsem, že bude chtít někoho z dávné historie Kirigakure, ale možná mě překvapí.

Faito

"Je jen jeden člověk, kterému věřím natolik, že bych ho nechal pojmout takovou sílu pro ochranu Kirigakure...a ten stojí před vámi..." řekl jsem a probodl jsem ho pohledem.
"A nebojte, ona nepříjemná věc před oživením už je zařízená..."
Mluvil jsem samozřejmě o mém zabití.

Čekal jsem kohokoliv z dávné historie Kiri, ale tohle mě na chvíli vážně překvapilo. Nedal jsem na sobě však nic znát. ,,Problém by to nebyl. Tím myslím, že žádná část není problémová." Na tváři se mi mihl úsměv, ale okamžitě zmizel. ,,Co z toho budu mít já?" Otočil jsem se na Seita a hlavou mu pokynul, že může jít. Stejně se to pak všechno dozví.

Chvíli jsem je poslouchal a pozoroval je. Nebyl jsem tu už nijak užitečný a když mi dal Orochimaru znamení, že můžu jít, tak mi to celkem vyhovovalo. Teď jsem mohl jít konečně za nimi.(přesun)

Faito

"Jedna část problémová je, a tou je pouto mezi ET a jeho pánem. Chci, abyste ono pouto zrušil po vyvolání..." řekl jsem svou největší obavu. Jen idiot by mě nechal běhat svobodného. Počkal jsem, až Seito odejde a znovu jsem se tomu člověku podíval zpříma do očí.
"Krom toho, že víte, že mě stačí zapečetit a nemusíte mě zabíjet? Nehodlám tu nabízet mírové smlouvy ani válečnou pomoc. Nebavíme se tu o pomoci v rámci vesnic. Zajímalo by mě, po čem někdo, kdo ovládá takové mocné techniky, touží osobně a z hloubi duše..."

Tenhle člověk byl samé překvapení. Lehce jsem si odkašlal a nasadil mírný úsměv. Šlo vidět, že to má docela promyšlené. ,,Neznám sice vaše techniky, ale i tak by to bylo docela troufalé, nechat běhat po světe někoho nesmrtelného...Tím myslím, že cena se tak zvedá, ale kdo mi zaručí, že když bude hotovo, tak využijete tyhle možnosti k obraně vesnice?" Otázku jsem sice položil, ale jen tak z povinnosti. Uvnitř duše mi to bylo už předem jedno. Pak jsem však opět promluvil. ,,Zabíjení je na tom ta nejlepší část." Mohlo to vyznít trochu psycho, ale krvelačnost bohužel/bohudík byla ve mně. ,,Smlouvy si nechte být, v dnešním světe si stejně každý vráží kudlu do zad." Pak jsem se na chvíli zamyslel. Co můžu chtít? Mám moc, nesmrtelnost, ovládám skvělé techniky a mám ještě něco chtít? ,,Chci hlavu." Na mé tváři se objevil zase úsměv a čekal jsem, jak to pochopí.

Faito

"Čí?" zeptal jsem se jednoduše. Na předchozí otázky jsem mu nehodlal odpovídat. Bylo to zbytečné. Pak ale prohlásil něco o zabíjení. Potřeboval jsem, aby mě zabil Kashike.
"Možná bude mnohem lepší užít si to divadlo, které uvidíte, až mě můj bodyguard zabije sám, věřte mi, bude to stát zato..." řekl jsem se spikleneckým úsměvem.