Budova Tsukikage

pro Ayame Takahashi Sat Jul 13, 2013 9:21 pm

First topic message reminder :

Nejvýše položená budova ve vesnici.
Kancelář Tsukikage se nachází až v posledním patře. V nižších patrech sídlí rada, úředníci a mnoho dalších oddělení, která jsou nezbytná pro správný chod vesnice.
Kancelář je sice velká, ale také velice útulná. Je vedena v modrých odstínech a z velkého okna hned za stolem Tsukikage jde krásně vidět celá vesnice.
V rohu místnosti je velká, měkká a neuvěřitelně pohodlná pohovka. Kdo si na ni však sedne, toho čeká nemilý osud.
V nepřítomnosti Tsukikage se kancelář vždy zamyká. Jako po celé vesnici v ní poletuje několik okvětních lístků irisu. Také je zde přítomno několik koček.
Většinou je to lev přímo přede dveřmi do kanceláře, dva leopardi hlídkující na každém patře.
A kdo ví, jestli vás v kanceláři nečeká ještě nějaké to koťátko...

pro **Akasuna no Pilikka** Thu Aug 13, 2015 6:55 pm

Vešla dovnitř a já jen nechápavě sledovala, jak ťapká bosky, no nakonec jsem s maličkým zavrcením hlavy mlčky vešla za ní. "Dáš si něco? Čaj, nebo vodu? Sušenky tu bohužel nemají." zakřenila jsem se a ukázala na dvě křesílka, aby se posadila. Sama jsem vzala hrneček a šla ho umýt a následně také vrátit zpět do poličky. Přetočila jsem na ni oči a chvilku si ji tiše prohlížela. Byla jsem si skoro jistá, že jsem ji už viděla, ale to kde to bylo.. unikalo mi to. Nespokojeně jsem vzdychla.
"Povíš mi už to jméno?" usmála jsem, na cvičišti řekla, že mi ho řekne nad sušenkami, no nakonec na nás Kangae udělal ten nemístný podraz a nic takového se nekonalo. Při té vzpomínce jsem odklonila zrak a pohlédla z okna. Pořád jsem se víceméně styděla.

pro **Tora Iku** Thu Aug 13, 2015 7:07 pm

Usmiala som sa a len som prikývla.
"Yosh, dala by som si... vodk..ehm čaj!" Vyhlásila som tento krát už pomerne nadšeným tónom hlasu a usadila som sa do tureckého sedu na stoličke, kde mi ukázala aby.. som si sadla. Začala si ma prezerať a ja som si začala prezerať ju. Bola celkom kočka vl..vlastne naozaj kočka.
"Uhm.. moje meno? Ah.. ja som sa nepredstavila." Pacla som sa do hlavy a začala som sa sama smiať. Bola som naozaj trdlo.
"Yume Kuroyaki." Usmiala som sa. Ani som nečakala, že by si ma pamätala. Prečo by aj mala? V podstate som bola nikto, len ďalší shinobi zo Suny. Teda možno až na fakt, že som bola študentkou Artemisa ale.. ak osom mala vedieť čo medzi sebou tí dvaja majú? Artemis bol weirdo najvyššieho kalibru.

pro **Akasuna no Pilikka** Thu Aug 13, 2015 7:34 pm

Podezřívavě jsem na ni chvilku koukala, než jsem postavila vodu na čaj. S pobavením jsem ji sledovala, jak podivně vypadá, jak podivně sedí, podivně bosá chodí. Byla opravdu výjimečná a já se přistihla, že mě baví na ni jen koukat a nacházet stále nová a nová překvapení. Konvice zapískala a já nalila do dvou hrnečků vařící vodu. Přidala jsem také lžičky a s cukřenkou a mlékem všechno položila na tác, který jsem odnesla ke stolečku a položila všechno před Yume.
"Yume, to je hezké jméno." pousmála jsem se a hodila do svého hrnečku kostku cukru, zamíchala a lžičku olízla. Pak jsem se ale zarazila a pohlédla na ní. Když jsem její obličej studovala zblízka, byly tu jisté schodné prvky ale..
"Yu-Yume? Říkáš.." položila jsem hrneček a chvíli na ni jen koukala. "Ty jsi.. jsi Artemisova studentka.." zamumlala jsem tiše a čekala, že mi to nějak vyvrátí, nebo potvrdí.

pro **Tora Iku** Thu Aug 13, 2015 8:12 pm

"Aww arigato!" Potešila som sa za čaj a čo ju mohlo prekvapiť.. bolo moje chytenie šálky. Nechytila som ju za uško, ale za telo šálky. Pri tom som sebou ani necukla, aj keď ešte nemohla byť studená. Dokonca som to do seba aj takého horúce začala liať. Keď mi pochválila meno, aj by som sa pousmiala, no práve som pila čaj.. keď však spomenula senseia, vyprskla so mho pred seba, začala som kašľať, dusiť sa a rukou si búchať po hrudi.
"Č..ČO? ČO VÁM TEN PERVERZÁK SPRAVIL?!" Na tvári sa mi vyhodilo pár naštvaných vrások a ruku som zaťala do pästi.
"Nájdem ho a zabijem!! Len mi povedzte kde začať hľadať!" Vyhlásila som znova rozhodne. Tvárila som sa no.. ako keby som chcela odvrátiť pozornosť od faktu, že som naozaj jeho študentka. Kto by chcel takého senseia? Prežila som si viac výskumov a rôznych podivných praktikách, než tréningu.

pro **Akasuna no Pilikka** Thu Aug 13, 2015 8:31 pm

To pití čaje mě doopravdy zarazilo, dokonce jsem se natáhla, abych jí hrníček sebrala, aby si nespálila ústa, no když jsem na ní tak koukala, vypadala spokojeně, tak jsem toho nechala. Pak jsem sebou cukla, když se začala tak napůl dusit, ovšem když mi došlo, co vlastně říká, jsem se chtě nechtě začala smát. Byla taková roztomilá, jak se o mě snažila starat.
Položila jsem jí ruku na zaťatou pěst a jemně se snažila ji zase donutit uvolnit ji. "Klid.." pousmála jsem se. "Nic mi neudělal. Artemis byl.. můj přítel. Nikdy jsem ho úplně nepochopila, ale měla jsem ho ráda. Dal mi obrovský dar a já mu za něj budu vždy vděčná." usmála jsem se při vzpomínce na to, co mi kdysi dávno dal. Tehdy jsem štěstím plakala, když jsem prvně po tolika letech cítila.
"Já.. myslela jsem, že bys mohla vědět, kde je.." zvedla jsem k ní pohled, ale byl smutnější než předtím, i když jsem se snažila usmívat. "Ale podle tvé odpovědi asi ne.." pousmála jsem se smířeně. Většina mých přátel byla pryč.

pro **Tora Iku** Thu Aug 13, 2015 9:33 pm

Takže jej nič nespravil. To bolo dobre.. viac než dobre. S úsmevom som sa posadila do pokoja späť, aj keď môj úsmev ochabol, keď sama zosmutnela. V tom ma niećo napadlo.
"Nom.. vlastne viem kde by sa možno mohol nachádzať.." Začala som, aj keď by to asi nebola príliš pekná správa.
Predsa len som.. sama.. bola s ním, až do prednedávna. Keď sme započuli o vašom.. objavení sa v Tsukigakure, začal vystrájať ako malý a na niečom pracovať.. Mysleli sme si, že ste zomrela, ale vy žijete." Na chvíľku som sa odmlčala.
"No.. neviem prečo.. chce aby som vám jeho polohu neutajila.. ževraj musíte mať lepší život, bez blázna akým je on." Z bočného vrecka nohavíc som vytiahla malú škatuľku, ktorú som Pilikke podala.
"Posiela vám darček.. a "recept".. alebo ako to nazýva.. Neviem čo v tom je, neviem na čo to slúži, ale ževraj vám to neićo bude hovriť tak.." Začala som jej vykať z jednoduchého dôvodu. Mala som k nej rešpekt, a.. tak nejak, mi zatiaľ nepovolila jej tykať.

pro **Akasuna no Pilikka** Thu Aug 13, 2015 10:33 pm

Místo, abych si krabičku hned vzala, jsem se na ni upřímně usmála. "Jsi první člověk, který pochází ze Suny, a který přežil pád mé vesnice. Byla bych opravdu ráda, kdyby jsi mi tykala." kývla jsem hlavou, abych umocnila svá slova. Byla cosi jako spojka s mou minulostí, spojka s jedním z mých přátel, brala jsem jí prostě jinak, než jako všechny okolo, i když jsem nejspíš sama moc nechápala proč.
Pomalu jsem z její ruky vzala krabičku. "Určitě mi to neřekneš? Chybí mi. Vždy stál při mě, ochraňoval mě a mou dceru.. jsem ráda, že přežil." s vážnou tváří jsem zamyšleně vyhlédla ven. Znovu jsem přemýšlela o tom, že jsem svou vesnici nechala bez pomoci, když mě nejvíc potřebovala. Měla jsem tehdy zůstat?
Pomalu jsem otevřela víčko a zahleděla se na věc uvnitř. Pootevřela jsem pusu, když mi došlo, co to je. To přece.. Smutně jsem se usmála a skousla si spodní ret. Proč jsem mu nikdy pořádně nepoděkovala? "Vidíš..?" pozvedla jsem oči k Yume a usmála se. "I teď, po tom všem, se mi snaží pomoct.." v mém hlase bylo znát hluboké dojetí.

pro **Tora Iku** Fri Aug 14, 2015 8:34 am

"Uhm.. rada." Usmiala som sa a šálku, z ktorej som viac vyprskla než vypila, som položila späť na stôl. Usmiala som sa a len som pokývala hlavou.
"Radšej nie, ale.. podľa jeho slov, vás stále sleduje. Naozaj psycho hehe.." Uškrnula som sa a prehrabla som si vlasy. Bola som celkom zvedavá, čo jej to vlastne doniesol. Keď sa ma spýtala či vídim tak.. som si tak úplne nebola istá čo.
"Ehm.. uh? Č to je?" Spýtala som sa. Neverila som, že by ju vedel práve Artemis takto dojať.. wtf?

pro **Akasuna no Pilikka** Fri Aug 14, 2015 2:07 pm

"To mě těší. Dáš si ještě?" ukázala jsem s úsměvem na hrneček, který odložila, protože jsem si všimla, že víc toho skončilo vedle, místo v ní. Můj čaj zatím zůstával nedotčený, protože to byla ta poslední věc, na kterou jsem dokázala myslet.
S očima upřenýma do krabičky, jsem se pousmála. "Artemis byl vždycky.. trochu jiný." zvedla jsem pohled k ní a jen se tak uculovala. Vůbec mě to nepřekvapovalo, nebyla to první z té řady podivností, které ho provázeli. Ale všechny ty věci pro mě nic neznamenali, když jsem ho skutečně poznala. Když pomáhal Amayo, když se o ni staral. Věděla jsem, že nemá cenu snažit se ho najít, když nebude chtít, nikdy se k němu nedostanu. Ale věděla jsem, že je v pořádku a to mi stačilo.
Vyndala jsem "srdce" z krabičky a prohlížela si ho. Nenapadlo mě, že ještě někdy ho budu mít v ruce. "Je to jistá srdeční záležitost.." usmála jsem se na Yume. Nechtěla jsem jí říkat pravdu, nikdo to nevěděl, kromě Artemise a tak jsem to také chtěla nechat.

pro **Tora Iku** Fri Aug 14, 2015 4:21 pm

Znova som sa poškrabala vo vlasoch.
"Aha.. uhm.. nie ďakujem, jedno zadusenie stačilo." Snáď som tomu chápala, teda.. bolo to záhadné no na to som si už asi u senseia zvykla. Sledovala som škatuľku a to, ako odtiaľ vytiahla pomerne žiarivú vec. Držala v ruke surovú chakru? Alebo niečo iné? S otvorenými ústami som sa na malú guličku pozerala.. potom na Pilikku a potom znova na guličku.
"Čo.. čo to.." Zamrmlala som a stále som sa nechápavo pozerala no.. asi som tomu ani nemohla nejak chápať.
"Uhm.. hai hai.." Pomaly som sa usmiala.. teda nevedela som čo teraz. Tak nejak som bola sama .. no stratená.

pro **Akasuna no Pilikka** Fri Aug 14, 2015 6:14 pm

Usmála jsem se na Yume a vložila zářící kuličku zase do krabičky. Nemohla jsem se dočkat, až si ji vložím do těla a konečně ucítím slunce a čaj a bolest a všechny ty drobné věci, které všichni brali jako naprosto běžné, ale já je necítila. To jsem ale chtěla udělat v soukromí. Napadlo mě, že bych si měla sehnat nějaký dům, člověk potřeboval trochu soukromí.
"Jak dlouho jsi vlastně ve vesnici?" zvedla jsem pohled k ní a krabičku zavřela, nikam jsem ji ale neodkládala, bylo to skoro jako strach, abych o tu cennou věc uvnitř nepřišla.

pro **Tora Iku** Fri Aug 14, 2015 6:45 pm

Videla som, že je.. s krabičkou pomerne opatrná. Muselo to byť niečo naozaj zvláštne. No.. možno mi predsa len niekedy povie čo to vlastne je zač. Musela som sa usmiať pri jej otázke. Bolo to vlastne celkom vtipné.
"Uhm nom.. asi pol dňa? Ja.. ešte nemám ani kde bývať." Zasmiala som sa a trocha zahanbene som sa kukla niekam bokom. Na takéto veci som vždy zabudla.. a taktiež sme sa s Artemisom nikdy moc nezdržiavali na jednom mieste a tak.. meh. Proste som na vybavovanie nejakých životných potrieb úplne zabudla.

pro **Akasuna no Pilikka** Fri Aug 14, 2015 7:11 pm

Maličko překvapeně jsem na ni zůstala koukat. Opravdu tu byla jen půl dne? Vůbec se nezajímala o dům nebo jídlo, no bylo tohle normální? Zjevně si jednu z Artemisových vlastností dokonale osvojila a tou neblahou vlastností byla lehkovážnost.
"To je nezodpovědné." poznamenala jsem trochu káravě, ale pak jsem zamyšleně nahnula hlavu na stranu. "I když, jak o tom přemýšlím, já vlastně taky ne.." usmála jsem se omluvně. "Myslím, že by jsme mohli nějaké bydlení najít společně, pokud budeš chtít." pousmála jsem se, stejně bych to jednou musela řešit, nevadilo že to bude zrovna teď. Alespoň si budu jistá, že Yume bude mít svou postel a já budu klidná.

pro **Tora Iku** Fri Aug 14, 2015 7:23 pm

"Gomenne." Zasmiala som sa. Vedela som že som v tomto hrozná... no, čo som s tým mala robiť? Asi ma musel niekto prevychovať... ale kto? Keď mi však ponúkla, že by sme si niečo mohli nájsť spolu, len som na ňu vyvalila tie svoje veľké oči, ktoré vedeli byť veľké keď som to práve ptorebovala.
"To.. naozaj? Ja. ja by som bola len rada!" Vyhlásila som s úsmevom no.. tak nejak som sa znova zarazila.
"Nemám peniaze.." Povzdychla som si nakoniec, predsa len som nič neplatila ani v tom klube.

pro **Akasuna no Pilikka** Fri Aug 14, 2015 8:02 pm

Když na mě vyvalila ty velikánské oči, musela jsem se začít smát. Podobou reakci jsem tak nějak očekávala, ale stejně mi to přišlo roztomilé.
"Jsi Artemisova studentka, vůbec mě to nepřekvapuje. Budu ráda, když nebudu v domě sama.. byla jsem zvyklá bydlet s tolika lidmi, před tím než.." zarazila jsem se a věnovala jí smířlivý úsměv. "Zkrátka budu ráda, když tě budu mít pod dohledem a ty mi budeš dělat společnost." pousmál jsem se. Pak jsem vstala a několika kroky se dostala ke stolu, kde jsem chvilku hledala. Byla jsem si jistá, že nějaké dokumenty o volných domcích v okolí tam budou. A měla jsem pravdu.
S deskami v ruce jsem se vrátila k Yume. Sedla jsem si tak, aby i ona viděla na obrázky a popisky a začala jimi listovat. "Tak, který by se ti líbit?" usmála jsem se. Nebyla jsem vyloženě bohatá, ale měla jsem dost peněz, abych mohla bezpečně vyjít. "Co třeba tenhle, má i skleník.. Nebo tenhle s verandou? Má krásnou zahradu." usmála jsem se. Pochybovala jsem, že bych se ještě někde cítila doma, ale chtěla jsem to alespoň zkusit.

pro **Tora Iku** Fri Aug 14, 2015 8:23 pm

Posunula som sa, aby si mohla sadnúť trebárs aj pri mňa. Naklonila som sa tak, aby som videla ten jej katalóg alebo .. zložku? Kto vie. Začala som sa rozhliadať po priložených fotkách a nejakom tom popise. Popravde mi záelžalo len na jednej veci. Podkrovnej izbe. Nevedela som prečo no bola to taká moja úchylka. Proste som mala rada ten pocit, že mám izbu niekde, kde by normálne nemala byť. Nakoniec som prstom zabodla do jedného obrázka.
"Tento tu." Zazubila som sa. Bol to nejaký dvojposchodový menší dom so záhradou, verandou a tak trocha všetkým.. trojizbový a tým pádom skôr viac vysoký než široký no bol naozaj super ! Celé horné poschodie, teda podkrovie, by mohla byť pokojne moja izba ak.. by som ju na to uhovorila.

pro **Akasuna no Pilikka** Fri Aug 14, 2015 8:52 pm

Uvolnila mi místo a já jsem té němé nabídky využila, zatím co jsem obracela stránky jednu po druhé, až sama Yume zabodla do jedné prst. Vytáhla jsem fotku ze složky a pozorně se na domek zadívala. Líbil se mi, nebyl nijak oslnivě velký, ale to jsem k životu nepotřebovala. Chtěla jsem jen své místo, kam bych si mohla dát své nástroje a opravovat, popřípadě vytvářet nové loutky. To by nejspíš tento domek splňoval. Taky měl zahradu, což jsem jako hrdá zahradnice ocenila. Nebyl ani moc drahý, až na konci vesnice dál od lidí a ruchu. Líbila se mi představa, jak sedím na schodech verandy a dívám se na západ slunce. Něžně jsem prsty přejela po lesklém povrchu.
"Chceš se tam jít podívat?" upřela jsem na ni své modré oči.

pro **Tora Iku** Fri Aug 14, 2015 9:13 pm

Chvíľku som tiež podrobnejšie skúmala nom, informácie o domku. Mne to celkom vyhovovalo. Nebola som zvyknutá byť v spoločnosti ľudí, aspoň nie v moc veľkej spoločnosti ľudí. Navyše by som tam bola len s Pilikkou, aj keď ona bude mať pravdepodobne veľa práce. No nevadilo mi to, aspoň chvíľky a tak. Celkom som sa tešila.
"Uhm, chceš ísť tiež? alebo máš ešte veľa práce?" Spýtala som sa jej teda.. na tom stole bolo veľa papierov ale, meh..

pro **Akasuna no Pilikka** Fri Aug 14, 2015 9:54 pm

Podívala jsem se na plný stůl a chvilku přemýšlela. Pak jsem energicky vyskočila a došla ke dveřím, které jsem otevřela a nahlédla ven, ale nikdo tam nestál, což na mé tváři vyčarovalo spokojený úsměv. Byla jsem tu celý den, snad mám taky právo na odpočinek, ne? Ne tedy, že bych ho zrovna já potřebovala..
Spiklenecky jsem mrkla na Yume a zazubila se. "Myslím, že se to pro jednou nezblázní." pokrčila jsem rameny a mávnutím ruky jsem ji k sobě zavolala. "Tak honem, pojď!" počkala jsem, až přijde a pokud tak učinila, zamkla jsem kancelář a rozešla se směrem k domu.
(Přesun)

pro **Tora Iku** Fri Aug 14, 2015 10:07 pm

Pilikka bola celkom energetická osôbka, čo sa mi aj páčilo. Kto vie, aké to ešte bude s ňou zdieľať jeden dom. Teda.. zaplatí ho síce len ona ale tak.. snáď jej to niekedy budem môcť vynahradiť. opätovala som jej ten úsmev a rýchlo som vyskočila na nohy.
"Yosh!" Pribehla som k nej a tak trocha som zasalutovala.
"Pripravneá na akciu!" Tak sme sa teda obe vytratili z tejto budovy a nechali sme ju no.. prázdnu.
(presun)

pro **Shinobi** Tue Aug 18, 2015 10:25 pm

Nakoniec sa predsa len po chvíľke dostali pred túto majestátnu budovu, kde sa Rei rozhodol ísť spoločne s Rinku. Normálne by to ignoroval, ale mal práve rozkaz ešte byť hrubý na Pilikku, pretože obsah informácií misie na ktorú ho vyslali bol tak biedny, až to nebolo pekné. Vykráčal si schody až hore ku kancelárii, kde ale neklopal. Videl že je zatvorené a cítil že za dverami nikto není, tak sa tam postavil, oprel o stenu a hypnotizoval dvere.

pro **Lizzy** Tue Aug 18, 2015 11:00 pm

Taktiež som sledovala Anbuho teda.. nemala som tak či tak na výber. S mrzutým výrazom na tvári som si založila ruky na boky a čakala som.. neklopal, len sa postavil a hypnotizoval dvere. Kto vie, možno sa z nich stane slon.. alebo panda. Sama som sa zvalila do jednej zo sedaćiek na čakanie a poriadne nahlas som zívla.
"Nah.. som hladná.." Povzdychla som. Predsa len cesta to bola pomerne dlhá a ja som nič nejedla.. to tento tu tu iśiel ako blázon.

pro **Shinobi** Tue Aug 18, 2015 11:18 pm

Rei vedel že nikto není v kancelárii, ona si to možno nevšimla, pretože mala isto svoje starosti, ale práve teraz na dverách stála ceduľka s jednoduchím nápisom "Zatvorené". Ani najmenej Rei netušil či si z neho robí tú srandu alebo je naozaj tak blbá, až na chvíľu začal rozmýšľať, ako bolo možné že sa stala Jouninom. S takýmto správaním by ju neupstili ani z akadémie.
"A čo?" Spýtal sa bez nejakej farby v hlase a ďalej pokračoval v sledovaní dverí oproti nim. Netušil čo si myslela, že je v reštaurácii?

pro **Lizzy** Tue Aug 18, 2015 11:23 pm

Na chvíľku som sa na neho pobavene pozrela. Čo tým chcel povedať? A čo? Myslel to vážne? To snáď ani nebol človek.
"No.. som späť v dedine že? Takźe už sa ťa nemusím držať a môžem ísť späť domov? Možno?" Mrkla som na neho. Predsa len som nebola nukenin. Nebola som chápaná ako človek, ktorý z dediny utiekol. Skôr ako niekto, kto sa dostal do komplikácií z ktorých ma mal ako Anbu dostať a.. ja som už žiadne komplikácie nerobila. No možno to znelo až príliš inteligentne na charakter, ktorý som teraz hrala. Preto som to nijak nepodotkla.
"Prosíiiim.. prosím budem dobrá sľubujem.. však ja nemôžem za to že tú misiu pokašlala Kaya a nechala ma tam." Mierne som sa odula, zložila som ruky na hrudi a pozrela som sa oduto niekam do zeme.

pro **Shinobi** Tue Aug 18, 2015 11:32 pm

Kto vie prečo bol Rei taký odporný na Rinku, predsa len v tom nebolo nič osobné. Možno práve tvrdý výcvik Anbu jednotiek, a možno práve jeho samotná minulosť, ktorá ho tak pozmenila že sa z neho stalo bezcitné hovado bez štipky súcitu či nejakých pocitov. Proste to ignoroval, každé jej slovo.
"Nezáujem.." Odsekol znova bez nejakej farby hlasu a ďalej pokračoval vo svojej činnosti. Bolo jasné že ju len tak odtiaľ nepustí a budú tu čakať na tejto chodbe kým nepríde jej spása v podobe Tsukikágeho.
"Moja misia znela doviesť ťa pred nejakého nadriadeného. Si súčasťou mojej misie kým ťa niekomu neodovzdám, dovtedy nezáujem.." Prehovoril jednoducho, načo pokračoval ďalej v sledovaní dverí, pričom sa rozhodol že už nebude odpovedať ani na jej jedno slovo. Bola otravná a príliš hyperaktívna. To čo najviac neznášal.

pro Sponsored content

Budova Tsukikage

Budova Tsukikage

Re: Budova Tsukikage

Re: Budova Tsukikage

Re: Budova Tsukikage

Re: Budova Tsukikage

Re: Budova Tsukikage

Re: Budova Tsukikage

Re: Budova Tsukikage

Re: Budova Tsukikage

Re: Budova Tsukikage

Re: Budova Tsukikage

Re: Budova Tsukikage

Re: Budova Tsukikage

Re: Budova Tsukikage

Re: Budova Tsukikage

Re: Budova Tsukikage

Re: Budova Tsukikage

Re: Budova Tsukikage

Re: Budova Tsukikage

Re: Budova Tsukikage

Re: Budova Tsukikage

Re: Budova Tsukikage

Re: Budova Tsukikage

Re: Budova Tsukikage

Re: Budova Tsukikage

Re: Budova Tsukikage

Re: Budova Tsukikage