Centrum Otogakure

First topic message reminder :

Centrum Otogakure, ve kterém se nachází několik monumentálních a architektonicky zajímavých budov. Zde také tráví Otokage většinu svého času.

Klon

"Páni....nevěděla jsem, že máme takové talenty v Otogakure. Nádhera. Dobře přidám další peněžní odměnu, když Mizukagemu zahrajete Tajemnou zahradu." usmála jsem se. Škoda, že neuvidím jeho obličej. (https://www.youtube.com/watch?v=lansyrGqPRA)
"Vzkažte mu, že je to můj dárek pro něj." zle jsem se usmála.

" Tak dobrá, zahraji mu to. Tuhle naštěstí znám, ještě že i piáno mám ve své výbavě. Jsem zvědav jak se bude tvářit až mu s ním udělám díru do podlahy " Pousmál jsem se nad tou myšlenkou. " Chcete tu nechat jednoho klona aby vám hrál písně na přání nebo mám už raději jít? " Zeptám se zvědavě a čekám co bude dál.

Klon

"to je dobrý nápad, nech mi tu jedny housle a už jdi. Očekávám podrobný popis tvé mise hlavně mimiky Mizukageho při čtení dopisu a poslechu hudby." usměju se. Ani to nebyla schválnost ta hudba byl to dárek, originální dárek

Jak si přála tak jsem ji tu nechal jedny housle a šel jsem. Zbytek klonů zmizel a já byl na odchodu. " Tak se zatím mějte. " Rozloučil jsem se s Reinou a hned na to jsem vyrazil k bráně abych byl co nejdřív v Kirigakure. (přesun)

Přišel jsem do kanceláře a hned předal dopis Reině. " Tak vám nesu zpět odpověď. Mizukage to napsal na druhou stranu toho, který jste psala vy. Nemohl jsem si nevšimnout jediné slzy Mizukageho. Nevím jestli to bylo dopisem, hudbou nebo něčím jiným, ale v tomto případě uronil jen jedinou což je zvláštní. Vždy každý uroní víc slz, ale raději to nebudu rozebírat. Je to nejspíš jen mezi vámi. Rád jsem vám pomohl. " Uklonil jsem se a zase se narovnal. Čekal jsem na další instrukce. " No, byla by škoda něco nezahrát když si Mizukage dopřál nějakou tu píseň. " Přivolal jsem opět klony s nástroji a začal hrát jednu skladbu, kterou jsem moc dobře znal.

odpověď:

Vrátila jsem se psychicky neskutečně utahaná a přede dveřmi kanceláře byla ještě ta cykasa.
"Ahoj matko Zetsua." pronesla jsem a pracně ji vzala do náručí a přenesla do kanceláře.
"Páni, ty už jsi z mise zpátky?" zeptala jsem se aniž bych věděla, že je to už jeho druhá mise. Postavila jsem cykasu k oknu a pak přešla ke klonu a nechala ho zmizet. Proboha. Najednu jsem si uvědomila, co klon udělal. To už jsem emocionálně tak vedle, že nedokážu ani ovládat klona? To snad ani nejde.
Sedla jsem si do křesla a vzala si od něj dopis. Hrál moc hezky to se muselo nechat. Ale uronil slzu? Jako vážně? Ten dopis nebyl až tak emocionální. Zřejmě ho dojala jeho hudba. Ano to by bylo rozumné vysvětlení. Otevřela jsem dopis a začetla se.
K mému emocionálnímu stavu se přidal další pocit a to další deprese. Co tím myslel? Složila jsem si hlavu do dlaní. Teď jsem vesnici opustit nemohla. Natáhla jsem se pro papír a napsala Nizashimu propustku. K tomu jsem přidala malý váček s penězi .... a další prosbou. Počkala jsem ale než dohrál. Ta písnička tolik podtrhovala moji náladu, že jsem ho musela nechat dohrát.
"Pokud budeš mít cestu přes Údolí konce, vyřiď Mizukagemu, že nemůžu opustit vesnici než se Otokage vrátí z mise." a podala mu slíbenou propustku.
"Máš na to 14 dní. Pak by ses měl vrátit, kvůli Otokagemu."
Potřebuju odejít, někam mimo, někam, kde to všechno začalo... jsem edo tensei neměla bych mít vůbec tyhle stavy. Neměla bych se s ním vůbec scházet, nic mu přeci nedlužím. Nemůžu mu ani věřit, jednou jsem na to už doplatila...

Dohrál jsem a vyslechl jsem si Reinu. Byla škoda, že propustka byla jen na dva týdny ale co se dalo dělat no. " Škoda, že to není na delší dobu. Pokud se něco nestane, jako že by mě zajaly, zhypnotizovali, přetáhli na jinou stranu nebo bych chytil světové turné tak se vrátím určitě " Usmál jsem se a převzal si propustku s kterou jsem mohl jít kamkoliv se mi zachtělo. " A ano, určitě se k údolí konce stavím po cestě, nemějte starost. " Stále jsem se usmíval, vypadala utahaně a trochu depresivně. Napadlo mě zahrát něco veselejšího, ale nevěděl jsem zdali to víc nezhorším.

"Děkuji možná tam něco nebo někoho vyšlu. Až se vrátíš, tak podle toho co přineseš za informace ti propustku mileráda prodloužím." zvedla jsem hlavu a usmála se na něho.
"Tobě se do týmu nechce, že chceš z vesnice?" zeptala jsem se ho, abych nepropadla svým emocím.

Pohodil jsem rameny. " Já vám nevím. V této vesnici je tak mrtvo. Nic se tu neděje, kamkoliv jdu tak je nuda. Rád bych zažil nějaké dobrodružství nebo často šel na nějaká záživné mise. Byl součástí něčeho většího. Na nástroje jsem se začal učit hlavně proto, aby si mě lidi všimli a získal přátele. Avšak místo toho je to ještě horší. " Přešel jsem během svého vyjadřování oknu zatímco venku pršelo. Jak depresivní počasí i pro mě. " Jistě mě chápete že? "

"Ani nevíš jak moc." opřela jsem si bradu do dlaně.
"Kdysi tu bývaly slavnosti. Pořádaly se pro geniny noční souboje. Kdybych.....kdybych nezemřela nic z toho by se nezrušilo." sevřela jsem ruku v pěst.
"Ale je tu nový kage a ten má svá pravidla. Musíme ho poslouchat." Jenže tím, že Madara je věčně pryč se tu nic neděje , tím, že tu je moje obrovská kopule nikdo si na vesnici netroufne, tudíž naši vojáci nemají ani preventivní cvičení, kdyby přišel útok a co si budeme říkat, kdo mě zastaví,když na vesnici zaútočím já? Ještě když jsem ty vojáky sama vytrénovala.

" Ale Madara tu neustále není. Když je tak jen sedí a odmítá vše co se nabídne. Znám ve vesnici jednu geninku, která tu předtím byla a ta už měla být dávno na vyšší hodnosti, ale Madara ji odmítá povýšit. Takže asi tak. Byl bych radši kdyby jste bylo Otokagem vy, jenže to by musel Madara zmizet a to není snadné. "  Popřemýšlel jsem nad takovou možností. Oto potřebuje popostrčit vše, protože chátrá pod Madarovým vedením. Jenže mohl by nás v mžiku zabít, slyšel jsem o něm vyprávět příběhy.

"Věř mi, že jsem moc ráda, když tohle slyším. Ale jako Otokage jsem byla hodně přísná a byla bych přísná." upozornila jsem ho.
Avšak začátek byl dobrý, takhle nějak Faito uděla tu svou? Možná bych si z něho mohla vzít příklad.
"Snadné to opravdu není, ale dělám na tom." oči se mi zle zaleskly. Nikdy jsem netvrdila, že jsem byla hodná Otokage, lidi mě mohli nenávidět nebo milovat. Ale díky mě byly útoky na vesnici.  Nebo útoku na jiné vesnice. Ale nezažila jsem, že by mě někdo takhle chtěl s mou pověstí zločince. Možná jsem padouch první třídy, ale pořád se umím o svou vesnici starat.

Vystoupám po schodech nahoru do kanceláře a bezeslova otevřu dveře. Dobré odpoledne přeju... Reino, potřebuju aby jsi dala dohromady malý přepadový oddíl. Půjdete zlobit... řeknu veselým tónem a odložím svojí výzbroj. Chci po tobě, abys sestavila malou jednotku a vyrazila ke Kumo v přestrojení za shinobi Konohy. Přepadneš nějaké karavany, vypálíš pár statků, to je na tobě... musí to vypadat jako akt agrese Konohy. V žádném případě se nikdo nesmí dozvědět váš skutečný původ. Otázky? Věděl jsem, že takový typ mise jí udělá radost, může se uvolnit a ještě udělá něco prospěšného. 

Přesunula jsem svůj zrak na příchozího Madaru. To snad nemyslí vážně? Zase Kumo? Jak já tu vesnici nenávidím. Postavila jsem se a obešla stůl a postavila se vedle Nizashiho.
"Mám otázky. Jak dlouho tam máme být a proč mě tam posíláte, když dobře víte, že můj krystal všichni poznají?" a to abych se vydávala za svého synovce jsem rovnou odmítla. Naklonila jsem se k Nizashimu.
"Myslím, že tvoje propustka se ještě oddaluje. Na tuhle misi půjdeš se mnou." že bych z této mise byla dvakrát nadšená se říci nedalo.

Náhle Madara vtrhl do kanceláře a ze mě vyšlo jediné. " No to si ze mě děláte prdel? " Jaksi mi to vyklouzlo, ale neřešil jsem to dál. Každopádně můj opušťák byl ten tam, začal jsem mít ještě větší odpor k tomuto člověku, který zničil mé plány. " Super, takže se zase nikam nepodívám. " Řekl jsem zklamaně a pak se podíval na Reinu. " Ale k čemu tam budu já? Dyť víte, že ovládám jen zvuk a nějakej ten raiton, ale nevím zda to bude stačit. Abych nás nakonec neprozradil " Řekl jsem ustaraně Reině a čekal.

"Neprozradíš nás víc, než bych nás prozradila já. Sežeň tu geninku, samuraje a další lidi. Sejdeme se večer na cvičišti a rozdělíme úkoly." dala jsem mu rozkaz a sama ještě zůstala pro další pokyny v kanceláři.

Posílám tebe, protože chci mít jistotu že to proběhne bez problémů a že se mi všichni vrátíte v celku. Prostě je na tebe spoleh, važ si toho... odpovím jí a rovnou přejdu k mapě. Hra začíná. Nevím na co si stěžuješ. Máš ruce, nohy, taijutsu výcvik a na to podpalování ti něco dám. Sáhnu do kapsy a hodím jí krabičku se sirkama.

Chytil jsem krabičku se sirkama a schoval si ji. " Jak vtipné. " Myslel jsem to ironicky samozřejmě. " Tak já zatím jdu Reina-sama. " Rozloučil jsem se, však jen s Reinou. Šel jsem se porozhlédnout po vesnici koho naverbovat. Doufal jsem, že poslechnou a půjdou se mnou aby jsme to měli co nejdřív za sebou. Chtěl jsem i trochu svobody ve světě, ale Madara mi to opět překazil.
(přesun)

Ty sirky měly být spíše na mě. Ale podívala jsem se na Madaru. Neměla jsem ani chuť něco říkat.
"Ta cykasa, kterou jsem vám pořídila do kanceláře, ta by se měla zalévat pravidelně dvakrát denně." upozornila jsem ho na květinu pod oknem. "Jestli ji ale nechcete, vezmu si ji zase k sobě." založila jsem si ruce na prsou. NEvím jestli to věděl, ale už jednou jsme se za KOnohu vydávali začala jsem s tím já a nevyšlo to. Nikdo neuvěřil tomu, že by konoha takhle útočila.

Za kytku moc děkuji, chtělo to tu trochu oživit. Aspoň mi tě bude připomínat... odvětím jí a usednu do křesla. A promiň, že tě takhle posílám, ale vážně chci aby se všichni vrátili v pořádku. Cílem bude rozhádat Konohu a Kumo jak to jen půjde. Nemám nejmenší zájem na další existenci nějaké Aliance. 

Kdyby jen věděl, co ta kytka je vlastně zač. Matka Zetsua. Musela jsem se pousmát. Snad nezačne mluvit.
"Vážně si myslíte, že někdo uvěří útoku ze strany Konohy? Už jednou jsem to zkoušela a nevyšlo mi to." i přesto jsem ho varovala před neúspěchem.

To je v pořádku, ber to spíš jako pokus. Až to provedete, pošlu další skupinu do Konohy... zkusíme jak na to budou reagovat a když to nevyjde, mám záložní plán, který zahrnuje daleko víc... no, špinavé práce. Chápal jsem její obavy, byly oprávněné, ale pořád jsem to viděl jako nejlepší cestu. A prosím, pošli ke mě tu holčinu... Kairin? Posílal jsem jí jako posla do Kiri.

Povytáhla jsem obočí. Tohle bude průšvih jestli mě pošle do Konohy. Doufala jsem, že tu jednotku povede někdo jiný. Kývla jsem na jeho požadavek a mlčky odešla z kanceláře hledat tu dívku.

(přesun)

Ve chvíli, kdy Reina zavřela oči se Madarovi na stole rozsvítil červený krystal a rudě zářil. Značilo to problémy.

Pohled mi padne na krystal, co změní barvu. K čertu s tím, to nedokáže udělat nic bez problémů? zanadávám, vyskočím ze židle, čapnu zbraň a vyrazím z kanceláře. Prvního shinobiho, kterého odchytnu na chodbě, pošlu pro několik jouninů a anbu, aby před branou vytvořili jednotku.

//přesun