Centrum Otogakure

First topic message reminder :

Centrum Otogakure, ve kterém se nachází několik monumentálních a architektonicky zajímavých budov. Zde také tráví Otokage většinu svého času.

Přišel jsem k Madarově kanceláři kde jsem zaklepal na jeho dveře. Nikdo se však neozýval, a proto jsem byl nucen zde počkat než se vrátí. Jeho úkol byl splněn přesně podle plánu. Vesnice byla zajištěna a nepřátelské jednotky se přes naši linii nemají jak dostat. Zbývalo jediné, poslechnout si další instrukce, jen jsem doufal, že za ten útok nebude Reině nadávat.

Dorazím spěšně do kanceláře a cestou ještě kamsi posílám spojky. Před dveřmi vidím Nizashiho. Skvěle, máš u mě velké bezvýznamné plus chlapče, poď dál, potřebuju s tebou mluvit. Otevřu dveře kanceláře a vpadnu dovnitř. Jediným gestem smetu ze stolu na zem všechny papíry a bordel. Místo nich tam rozložím mapu okolí Kumogakure tak, jak byla naposledy známá. Potřebuji od tebe, abys mi ukázal jak moc je tahle mapa nepřesná, jak je postavená obrana, řekl mi kdo obranu vede a všechno ostatní na co si vzpomeneš... 

Nejdřív jsem se podíval na Madaru a potom na mapu u které jsem však začal už povídat. " Neprolezl jsem Kumo celou, ale podle toho co vím tak nechali postavit dvě nové věže u brány odkud spustili poplach. Tady bude zřejmě nová věznice, kterou budou opravovat a vylepšovat po mém útoku na ní když jsem ji znatelně poškodil. Do hlavního centra což je náměstí se ihned dostavili všechny síly i s ANBU velitelem. Musejí mít poblíž centra základnu, kde maj podzemní komplex propojený s celou vesnicí. Tak bych to aspoň řekl já, nebyl jsem v jejich komplexech, je to jen teorie. Momentálně je část vesnice zničena takže jim nějakou dobu potrvá než je znovu postaví a ustanoví pořádek. Bránu ani moc lidí nehlídá, ale nejsem si jist, zda by byl další útok na Kumogakure dobrý nápad. " Podíval jsem se na Madaru a čekal co se bude dít.

Chvilku beze slova koukám do mapy a tužkou tam pak dodělám několik poznámek a dokresů. Uhm... dobře, to bude asi prozatím vše. Požádám tě jen o podrobnou písemnou zprávu o celé události, řekněme do dvou dnů, nemá to velkou prioritu. Běž a odpočiň si. Až půjdeš, pošli sem dalšího.

Nečekala jsem, že si cestu ke kanceláři prodloužím hodně dlouhou procházkou po Oto. Taky kdo by si chtěl jí dobrovolně pro výprask. Neochotně jsem došla ke kanceláři, kde stála Killunia.
"Jak je ti?" zeptala jsem se skoro naléhavě. Málem jsem kvůli ní zničila Kumo, tak jsem své emoce neuměla držet pod pokličkou.

Když Killunia vstoupí a přednese svůj požadavek, vyjedem mi obočí nahoru v němé otázce. Já jsme asi špatně rozuměl... cože? Nene, takhle ne milá zlatá. Posaď se... vybídnu jí a sám usednu proti ní. Zaprvé, to co se stalo byla primárně chyba vašeho velitele, který měl rozkazy ode mě a nedržel se jich. Pak je pochopitelné že se to podělalo a já jsem jedině rád, že jsi živá a zdravá. Dostala ses do nebezpečí a přežila jsi abys mohla bojovat dál. Tím to hasne. Bojuješ dál, stejně jako my všichni. Ještě něco tě trápí?

Jak jsem tak stála opřená o zeď a čekala, než na mě přijde řada, vrátili se mi najednou vzpomínky a pocity klonu z Údolí Konce. Zavřela jsem oči a nechala si promítat vše. Pohlazení, slzy, výčitky, výhružky, přiznání...
"Ach Faito." povzdychla jsem si a opřela si čelo o dlaň. Pak jsem se ale narovnala. Zdá se, že budu muset navštívit i Konohu, jestli o mě švagr vykládá nějaké nejapnosti, vyřídím si to s ním. Nic méně jsem se uklidnila a krátce se usmála. Faito mi aspoň dodal kuráž přežít návštěvu Madary.

Založím si ruce před sebe, čímž upoutám pozornost jejích očí a rovnou jí chytím do genjutsu. Nic se však nezmění a já dál plynule pokračuji. Dobře, jestli chceš skončit, můžeš. Každý by měl dělat to co chce a co ho baví. Co se tvé paměti týče, nahradím pomocí genjutsu tvé pravé vzpomínky za falešné. Budeš si pamatovat to co je podstatné pro tebe, ale to co je podstatné pro mě znát nebudeš. Souhlasíš s tím?

Přikývnu a dám se do práce. Killunii se může zdát, že jí proběhl před očima celý život a i kdyby hledala rozdíl, nenajde ho. Ale spoustu věcí jsem pozměnil tak, aby nám to buď neuškodilo, nebo naopak nám to poskytlo výhodu. Jedna z věcí, kterou si Killunia nyní jasně pamatuje je, jak jsem zuřil, když jsem zjistil že někdo napadl Kumogakure a snažil se to svést na Konohu, kterou mám jako svou bývalou vlast stále rád. Poslal jsem jí tedy onen incident vyšetřit a ona zůstala uvězněná ve druhém útoku, který zakončil muž vydávající se za mě. Tohle jim nadělá pěknou paseku v informacích... pomyslím si vesele a ukončím genjutsu. Tak to je vše, můžeš jít. Přeji ti hodně štěstí do života.

Odlepila jsem se od zdi, když Killunia vyšla z kanceláře. Podivila jsem se proč mě takhle zdraví, ale i já jí mávla. Pak jsem se zhluboka nadechla a vystoupila do kanceláře a zavřela za sebou dveře. Stála jsem ovšem u nich a nezamýšlela jsem jít blíže. Čekala jsem, co na mě Madara vybalí.

Další příchozí mě opravdu nepřekvapil. Posaď se Reino... vybídnu jí klidně a počkám až si sedne. Tak povídej, copak se přihodilo?

Chvíli jsem stála na místě a sledovala ho. Cítila jsem zranitelná. Pak jsem se odlepila ode dveří a šla si sednout na židli před stůl. Seděla jsem vzpřímeně a měla se na pozoru.
"Pokazila jsem to." řekla jsem odhodlaně. Přiznat vlastní chybu bylo pro mě těžké.
"Měli jsme plán, celou dobu vycházel. Nepočítala jsem, že budou aktivnější, že s námi budou počítat. Prokouklo to v tu chvíli, kdy ostatním hrozilo nebezpečí a já byla nucena použít shoton, abych je ochránila." dořekla jsem.

Nebudu tu s tebou rozebírat to jak to prasklo. V tom jsi nepokazila nic. Na chvilku se odmlčím a přeměřím si jí chladným pohledem krvavých očí. Ale vysvětli mi, jak můj nejvyšší velitel, člověk na kterého se mám nejvíc spolehnout, může naprosto ignorovat můj přímý rozkaz a ještě ke všemu nakráčet do vesnice kterou už jednou napadl... v domnění, že jejich obrana bude stejně laxní jako napoprvé. Kam jsi dala rozum? Poslední větu řeknu jako pětiletém dítěti. Slovo za slovem.

"Technicky za to jsem mrtvá, takže vlastně ani nemusím myslet. A k tomu rozkazu, trochu jsem si ho překroutila, zřejmě." podívám se na něj vymlouvavě, i když jeho pohled mi nahnal strach.
"Nejsem něco extra jako vy, jít do boje, když víte, že nemůžete používat vlastní sílu je pošetilost. " dopověděla jsem ač jsem nechtěla.
"Jsem jen člověk, mám právo na chyby."

Pomalu vstanu od stolu. Na chyby? Žárovka v místnosti zabliká a můj hlas je jakoby daleko hlubší a hlasitější. Venku se rychle stmívá, jako by se sám svět bál té osoby, která s Reinou mluví. Všechno je to jen genjutsu... a nebo není? Na chyby? Tohle nebyla chyba! Záměrně jsi neuposlechla můj rozkaz! A k čemu tě tedy mám? Světlo venku se srovná a já znovu v klidu usednu za stůl, jako by se nic nestalo. Řekni, omrzel tě už i ten strohý život, který je ti dopřán? Bylo by ti líp ve stínech?

Mírně jsem se otřásla, nebyla mi zima, ale pocitu.
"Kdybych ho neuposlechla ani do Kumogakure nejdu jak jsem vám odporovala už na začátku. Dal jste mi to rozkazem, ale na začátku jste mi nechal mojí vůli. Překroutila jsem si rozkaz podle svého. Byla to chyba, to uznávám." zatnula jsem pěsti.
Na jeho otázku na konci jsem neodpověděla. Sama jsem na ní nevěděla odpověď.

Změnit směr mise by nebylo trestné... pokud by to bylo v zájmu bezpečnosti tvých lidí. Ale to co jsi udělala bylo krajně nezodpovědné a přišli jsme kvůli tomu o jednu schopnou shinobi. Doufám, že jsi spokojená. Tuhle zprávu jsem si nechal jako závěrečnou tečku, vím že se s Killunií párkrát setkala a bavily se spolu.

"Kterou jste nikdy nepovýšil." šeptla jsem si spíše pro sebe.
"Přežila. Přežili všichni. To že použila nebezpečné jutsu už není na mou hlavu, já nejsem její sensei nemohla jsem vědět čeho byla schopná. Já je chránila co nejvíc jsem mohla a to je důležité." vzteky jsem se trochu víc naklonila dopředu a stále ho nespouštěla z očí.