Centrum Otogakure

First topic message reminder :

Centrum Otogakure, ve kterém se nachází několik monumentálních a architektonicky zajímavých budov. Zde také tráví Otokage většinu svého času.

Stál jsem tu už podstatně dlouhou dobu když mě každý předbíhal a tak jsem přišel ke dveřím blíže a zaklepal jsem a ně. Chtěl jsem nějaké další pokyny co bych měl vykonat, přeci jen postávání mi moc neprospěje. Nejlepší by bylo kdyby mě poslali kamsi mimo vesnici, bych si aspoň rozšířil svou reputaci i mimo tuto díru. Chtěl jsem někam kde ja jasno a ne furt zataženo, takhle se nedali pořádat ani koncerty a já nakonec skončil vždy sám. Čekal jsem tedy u dveří kdy mi bude konečně povoleno vejít pro následující instrukace, avšak jsem slyšel nějaké hlasy uvnitř tak jse nevěděl jak dlouho bude ta konverzace trvat. Předtím tam vešel jen nějaký chunnin tak nechápu co s ním tam vede za pradlouhou konverzaci.

" Setkala jsem se s jedním z nich nevím přesně se kterým, ale vrátil mi moje emoce. Všechno si vyčítám co dělám. Zabila jsem Amekageho a já si to neskutečně vyčítala." pak jsem uslyšela zaklepání.
"Zetru mohl bys mě omluvit? A ne že zmizíš, myslím jen se někam schovat." usmála jsem se a otočila se na křesle ke dveřím.
"Vstupte!"

Na vyzvání jsem vešel do kanceláře když mě zarazilo chování chunnina, který mě předběhl. Avšak přenesl jsem se přes to a věnoval se Reině, kterou jsem znal jen od vidění ve vesnici. Ještě jsem neměl čest jí poznat blíže, ale třeba na to někdy bude čas. Byl jsem jen pár metrů od Reiny a položil ji otázku. " Madara tu není? Já si zrovna přišel pro pokyny. " Byl jsem trochu zklamán, že zde není. Nejspíš žádnou misi nebo nějaký úkol nedostanu. Jsem už jounin tak bych rád se dostal i mimo vesnici nebo nějaký důležitý úkol když už nic jiného. " Už dlouho mě neposlal na žádnou misi ani nic po mě nežádal tak jsem přišel osobně. Máte pro mě něco? " Zdvořilým tónem jsem se zeptal abych neudělal špatný dojem když s ní poprvé mluvím, tušil jsem, že bude něco jako Madarova zástupkyně v jeho nepřítomnosti.

Podívala jsem se nechápavě na Zetsua, hrál to velice dobře.
"Madara tu není odešel na nějakou akci, mě se nesvěřuje."dívala jsem se na něj a pak jsem hledala cosi na stole.
"Mohl bys dojít do jedné hospody U Špinavého kojota, platí si za naší ochranu. BOhužel ještě nám nezaplatili za tento měsíc, dělá to 100 ryo. Hotově." podám mu mapku.
"Pokud nebudou chtít zaplatit, jsi povinen přivést ho osobně k nám." usmála jsem se na něj.

" Jen 100 ryo? " Díval jsem se na Reinu udiveně. Jsme tedy pracovali celkem za levno. Až jsem se divil nad tou částkou. 100 ryo byla poměrně malá částka za ochranu, ale co se dalo čekat. Vesnice je asi v krizi, že si udává takové částky. Byla to sice otravná práce po někom vymáhat peníze, ale čím dřív to udělám tím dřív mě pošlou zas na jinou misi, i když tohle nebyla mise, to se spíš zdálo jen prostě jako žádost nebo něco podobného. " No tak já jdu pro ty peníze, když bude odporovat tak vám ho sem přivedu. Mějte se. " Rozloučil jsem se a odešel slušně dveřmi, přičemž jsem pokračoval dlouhou chodbou se schody až jsem se konečně dostal z budovy. Teď zbývalo se jen dostat do toho zmíněného hostince, popřípadě z nich vytřískat prachy a vrátit se. Škoda že nemám ovládací píseň jako měl legendární krysař z knihy, kterou jsem kdysi četl. Ta mě celkem inspirovala i k tomuto stylu ninjutsu. (přesun)

"Je mezi živými a je Otokage. Já myslela, že to víš." usmála jsem se zlostně.
"Ale máš pravdu je to s ním těžké, odejde si nechá mě tu trčet ve vesnici a nic neřekne, nedovolí mi útočit, bojovat, nic. Jsem tu a pomalu tu nesrmtelně hniju, máš snad pro mě nějaké vybití?" narovnám se v křesle s kapkou nadšenosti.

"Nevím co to je, ale ty mi to jistě řekneš." šťouchnu ho a pak jsem dorovnala ostatní papíry.
"Nechceš mě vzít někam na výlet?"

"Zdá se, že to máš docela promyšlené. Ale je pravda, že poštvat si proti sobě Tetsuyu je špatný nápad, ovšem on má ten druhý rinnegan, který chci. Nevím, kde ho sebral, ale já mám ten druhý a mám takové špatné tušení, že on bude chtít ten můj, proto potřebuji zůstat ještě nějakou tu dobu jako mrtvola. Je ti doufám jasné, co by se stalo kdyby jeden z nás dvou měl obě oči, ovšem v jeho případě by to bylo obzvláště nebezpečné. U mě je zase nejistota jak ho využiju. Shuuketsu mi vrátili výčitky svědomí, tudíž bude pro mě velice těžké něco dělat." přiznala jsem mu. A sama jsem uvažovala, kdybych Shuuketsu požádala o pomoc já, tak by možná pomohli i dobrovolně na základě mého osboního setkání se Sora no Senem.

"přemlouváš mě ke špatným věcem, Zetsu....ale líbí se mi to." vytvořila jsem krystalického klona a nechala ho sedět v kanceláři zatímco já si přes hlavu přehodila opět kápi.
"Já jsem připravená." najedou jsem byla zase plná života, plná elánu.

Ušklíbla jsem se, stále stejný bílý Zetsu. Následovala jsem ho ochotně jako pejsek páníčka.

(přesun)

Když jsem sem přišel bylo zde podezřelé ticho, měl jsem však obavy, že Reina si kamsi zašla a nechala kancelář bez dozoru když tu není Madara. Přistoupil jsem blíže a zaklepal na dveře kanceláře s dlouhou čekací dobou. Byl jsem zvědav zda se sem někdo přijde podívat abych tu nestál jako tvrdý Y až do večera.

Klon

"Vstupte!" zvolal sedící klon za stolem. Měl na starosti papírování a úklid kanceláře, než se pravá Reina vrátí

Vešel jsem do kanceláře a hned za sebou slušně zavřel dveře. Vak s penězi jsem položil před Reinu na její stůl a vyjádřil se. " Byly menší komplikace, nechtěl zaplatit a už nechce využívat naše služby. Avšak odškodnění máme, koukněte se sama. " Mluvil jsem celkem klidně na to co se stalo a tak jsem čekal co se bude dít.

Klon

"Výborně, to jsem čekala, že budou problémy. Pán je trochu cholerik. Ale dobře jak chce, zruším s ním smlouvu." vzala jsem vak s penězi a přepočítala je, pak jsem mu je hodila zpátky.
"Tvoje odměna." promluvila jsem a zapsala ohlášení mise a začala vyhledávat smlouvy.
"Ještě něco?"

Popřemýšlel jsem nad tím kam bych asi šel, ale nic mě nenapadlo v této vesnici tak jsem se rozhodl požádat o další misi. " Nebyla by další mise? Nemám co jiného na práci, většinu času trávím čas sám takže by to bylo zbytečné mrhání časem " Řekl jsem pravdivě a vzal si mezitím váček s penězi a připnul si ho k pasu kde na něj mám dohled a mohu si kdykoliv vybrat peníze. Kdo dneska potřebuje banku že?

Klon

"Žádná aktuální mise tu není. Leda by si šel zjistit, jaký je stav v Iwagakure. Ale bojím se tě tam poslat samotného. Zvládl by si jednu špionážní misi?" vzhlédla jsem k němu s menší obavou

Popřemýšlel jsem nad nabídkou špionážní mise a odpověděl. " No já jsem spíš volavka než špion dá se říct. Kamkoliv přijdu tak zraky lidí upínají na mě. Však znáte, z koncertů a tak " Pousmál jsem se, byl jsem známý pořádáním koncertů na kterých jsem vystupoval. Byla to to taková moje vedlejší práce a s kagem jsem měl smlouvu, že část zisků z toho půjde pro vesnici. " Nebylo by něco jiného? Nebo, že bych dostal propustku z vesnice na nějakou dobu a porozhlídl se po jiných vesnicích? Při nějakých příležitostech můžu něco zaslechnout. A zároveň nebudu špeh, ale prostý cestovatel. Co říkáte? " Podal jsem návrh Reině na mou propustku z vesnice. Nemysel jsem to tak, že bych nadobro skončil s touto vesnicí. Tedy pro teď ne, nevím co se stane ve světě, ale mohl by to být příjemný odpočinek a poznal bych nová místa. Zároveň bych si mohl pokecat s pár lidmi, zjistit co je ve vesnicích za situace a někdy v budoucnu se vrátit a podat zprávu o tom. Jeden jounin jim snad tolik scházet nebude, aspoň si oddychne od papírování.

Klon

"Vy hrajete?" podivil se a opřel se. Pak ho napadla jedna soukromá mise.
"Napřed vám dám jednu misi. Pak dostanete propustku, pokud ji splníte. Tohle...." vyndám z pod zásuvky dopis, který měl pečeť klanu Kana, "....předáte MIzukagemu osobně. A počkáte si na odpověď, pokud ji bude chtít poslat zpět." řekl klon tajemně, a pak se znovu opřel do křesla a díval se na něj.
"Zahrajte mi něco." vybídl ho klon.

Dopis pro Mizukageho:

" To zní jako fér dohoda " Usmál jsem se a převzal dopis, který jsem si založil k sobě. Zamyslel jsem se nad tím co bych mohl zahrát a vůbec na co, neřekla si. " Hm, ale na jaký nástroj. Vyberu něco náhodného na zahřátí a pak si můžete určit jaký nástroj by jste chtěla slyšet dál pokud na to budete mít náladu " Stále jsem se usmíval a ze svitku jsem si vytáhl své vybavení na hraní aby to mělo grády. Přivolal jsem si na pomoc pár svých klonů díky kage bunshinu, kteří zaujaly svá místa a show mohla začít. Právě začíná živý koncert v Otokageho kanceláři. Bude tu pěkný hukot. Každý z klonů, i já měl svůj nástroj. Akorát já měl při sobě ještě mikrofón, abych do toho zapojil i svůj hlas.