Centrum Otogakure

First topic message reminder :

Centrum Otogakure, ve kterém se nachází několik monumentálních a architektonicky zajímavých budov. Zde také tráví Otokage většinu svého času.

Já nejsem tvou noční můrou. Dokud budeš věrná a budeš mě následovat. Nejsem noční můrou nikoho, kdo jde se mnou. Ale ti, kdo se mi postaví do cesty by se měli připravit, že už nikdy nebudou klidně spát. Na chvilku se odmlčím a prohlížím si její tvář. Nechal jsem ti svobodnou vůli, takže mi teď určitě odpovíš na jednoduchou otázku. Po čem toužíš?

Tak tahle otázka mě dost zaskočila. Mlčela jsem. Pohrávala jsem si s myšlenkou, zda-li mu mám říct co chci, nebo ne.
"Je toho víc po čem toužím a nevím jestli bych Vám to měla říkat, to co chci je přeci podřadné ne?" bylo mi divné proč se mi na to ptá, jako někdo, koho se všichni bojí nemůže myslet na to, co chtějí jeho lidi.

Narovnala jsem se a zhluboka se nadechla a natočila jsem se na něj, abych mu byla tváří v tvář.
"Toužím po rodině." nemyslela jsem tím svou rodinu, ale vlastní, kterou bych si sama vytvořila. Byla jsem zvědavá, co na to řekne počítala jsem s tím, že se mi vysměje.

Po rodině? povytáhu obočí. Pomalu vykročím a obcházím jí jako učitel žáka, který je po škole. Jistě, to je pochopitelné. Každá žena nakonec zatouží po rodině. Jenže ta tvá ti byla odebrána a nyní jsi ještě ke všemu mrtvá. Co jsi ochotná udělat, abys tohle přání naplnila? 

"Všechno jen abych měla pokoj, když už ji mít nemůžu, tak chci být aspoň někde v klidu a nebo se dobrovolně vzdám toho čemu se říká dar života až přijde čas odejít." pronesla jsem.
"Nebo zabiju Hokageho." povytáhla jsem obočí zase já a zajiskřilo mi v očích.

Nebo... odtuším klidně na její dovětek. Co se tvého přání týče, myslím že nějakou moc v tomto směru mám. Pokud mi budeš sloužit věrně a dobrovolně, určitě na tenhle náš rozhovor nezapomenu. Nechám svůj výrok chvilku uležet v její hlavě, ať si to přebere. Tak co? Jsem tak zlý, jak to říkají dějiny?

"Nedávám na první dojem." pronesla jsem chladně a nespouštěla jsem z něj zrak. Nebyla jsem z něj jistá. Nevěděla jsem, co od něj čekat, ale jestli bude podobný aspoň z poloviny jako Kagami mám se na co těšit. Jen jsem doufala, že mi nebude drtit žebra.

Dobrá tedy. Chceš mi ještě něco? Pokud ne, můžeš jít. Připrav vesnici k válce. Chci abys vyčlenila stálou posádku pro její obranu a začala organizovat naše síly pro nadcházející bitvy. Brzy to skutečně začne. Volbu jednotlivých velitelů nechám na tobě, většinou jsou to lidé z tvé doby. Když domluvím, usednu zpět do křesla, nasadím si klobouk a roztáhnu přes stůl mapu. Něco velmi zaujalo mou pozornost.

Kývla jsem a sebrala dvě poloviny své masky. Opět jsem dostala chuť někoho přizabít.
"Ovšem, nepočítám, že těch velitelů je hodně, většina jsou neschopní." Nebo mrtví... projelo mi hlavou. Pokaždé, když mě někdo z nich naštval tak jsem je zabíjela. nandala jsem si kapuci přes hlavu a snad poprvé se mohla uchýlit jinam než k bráně, kde byla značná nuda.
"Poroučím se." pronesla jsem s pobaveným tónem a moje tělo se proměnilo v krystal a pak puklo. Na zemi zůstaly jen střepiny krystalu, které se postupně měnili v prach.(přesun)

Když Reina zmizí, otočím se na chvíli k oknu a shlédnu dolů na vesnici. Panoval čilý ruch každodenního života, který se měl za pár okamžiků neúprosně změnit. Stejně jako běh celého světa. Jen ti co přežijí, skutečně vyhrají válku... pomyslím si a vrátím se zpět k mapě.

Tentokrát jsem si dávala pozor, se zaklepáním. Nehodlala jsem ani jednoho varovat před chování Otokageho, když jsem si sama nebyla jistá jak bude reagovat. Oni mu to poví sami co chtějí. Já si budu jen užívat jejich problémů. Zaklepala jsem a čekala na vyzvání pro vstup.

Zvednu hlavu od mapy, kterou studuji a podívám se na dveře. Dále! řeknu klidným tonem a usednu do křesla. Jestli je to Reina, tak mě opravdu překvapí...

Slyšela jsem pokyn a otočila se na Killunii a na Hikara.
"Počkejte tady a ty ji hlídej." pronesla jsem varovně. Nedalo mi to a stejně jim půjdu připravit půdu. Otevřela jsem dveře a vešla dovnitř.
"Lorde Otokage." promluvila jsem formálně, mohlo by se stát, že by jeho pravé oslovení mohli slyšet ti za dveřmi.

Ach, slečna Kana... pronesu teatrálně. Jsi rychlejší než jsem očekával. Tedy, pokud mi přinášíš hlášení o tom, že jsi splnila můj rozkaz. Sedím za stolem, na hlavě klobouk stažený do čela, takže opět chrání mou pravou totožnost.

"To určitě." ujelo mi z pusy sarkastická poznámka, aniž bych si to uvědomila a rychle jsem se to snažila zamluvit.
"Tedy chtěla jsem říct, že jsem Vám přivedla někoho ,kdo by Vás mohl zajímat."

Ale mě nezajímá jen tak někdo. Mě zajímá moje vojsko. Mě zajímají všichni moji muži a ženy, kteří mají být připraveni k boji... odseknu jí. Pak nechám chvilku tíživého ticha, aby nevěděla co bude. Chjo, jsem obklopený jen neschopnými idioty... pronesu spíš pro sebe. Tak koho jsi přivedla?

"No to jsme na tom stejně...pane." doplním jízlivě se stejným odsekáváním jako to udělal on.
"Ještě než přijde, máme málo mladé krve. Buď jsou totálně neschopní, nebo rozmazlený. Na jednu stranu je to Vaše vina na druhou oni nemají kousek cti." pronesla jsem nebojácně, tohle musel slyšet. Své názory si nechávám pro sebe jen málokdy.

"Kde mám ty vybrané jedince vzít?" sladce jsem se usmála. Nevím jestli to věděl, ale v Otogakure moc talentovaných nebo hodně dobrých ninjů nebylo. Spolehnout jsem se mohla akorát na ty jednotky, které jsem si sama vycvičila po mém jmenování do funkce.
"Jeden by tu možná byl." šeptla jsem se vzpomínkou na Hikariho za dveřmi.

Jeden není mnoho. Co tvoji muži? Vím že jsi tu cvičila elity. Zvednu oči a probodnu jí pohledem. Dal jsem ti rozkaz a mou důvěru. Nezklam mě.

Dveře za mnou začal pokrývat černý krystal a ten se začal rozmnožovat na celou místnost.Měla to být pojistka, že to co teď řeknu nebo řekneme, tak nikdo neuslyší.
"Ano mé jednotky jsou k boji víc než připraveni stačí jen dodat, ale přišel jste v docela nevhodnou dobu, ty lidi tady řešili v celé vesnici problém financí a práce. Naoko se rozdávali mise potřebné pro rozkvět vesnice, ale nikdo je už neproplácel. Já Vaše povinnosti na sebe vzít nemohla. Ale tuhle vesnici jsem už jednou vedla a nedovolím znova, aby padla kvůli válce. Válka může počkat. Ty lidi nepočkají. Utíkají z vesnice pryč." přistoupila jsem blíž ke stolu.
"Možná teď vystupuju přecitlivěle, ale v životě jsem neviděla, aby genini namísto tréninku uklízeli moje prostory velitelství a báli se kupříkladu ohně? Nebo je neměl kdo trénovat. Ano přiznám se pár jejich senseiů jsem zřejmě zabila já, ale protože jejich neschopnost neznala mezí. Tím, že já bez Vašeho souhlasu neudělám téměř nic jen chránit vesnici a Vás... k čemu Vás jste natolik silný, že se ochráníte daleko líp, než by Vás měla chránit moje maličkost. Poslední dobou jsem dost výbušná, nemůžu totiž infiltrovat svoje emoce, když neopustím vesnici aspoň párkrát do týdne na lehký výlet!" čekala jsem pořádně vynadáno, tohle jsem si dovolit nemohla, ale pořád jsem to byla já a ne nějaká chodící loutka.A on to musel vědět, co se zde děje.

Jen sedím a poslouchám. Pak vstanu a výhružně se na ní podívám. Dobrá. Situace zjevně není úplně lehká. Takže, odteď se vesnice uzavírá z obou stran. Nikdo nejde ven a nikdo nejde dovnitř krom těch, kteří mají ode mě povolení. Ti, kdo se pokusí o útěk budou neprodleně zadrženi a až příjde čas, zařazeni do trestného praporu, kde si budou moci vysloužit svobodu. Co se ekonomické situace ve vesnici týče, sestavíš skupinu, které odebereš insignie vesnice a vyšleš jí plenit a přepadat obchodníky. Zbytku těch, kteří nejsou zaplacení, vystavíš dluhopis na podíl z kořisti pro období ode dneška na jeden rok. Teď už je to vše?

Dobře myslela jsem si, že dnešní dávku přecitlivělosti jsem už vyčerpala, ale tohle se nedalo. Poslouchala jsem co říkal a jen jsem povytahovala obočí nad každým dalším úkolem. Když skončil dlouze jsem se na něj dívala a podvědomě sbírala poslední zbytky nervů, které tam už bohužel nebyly. Chyba. Tohle se totiž už vážně nedalo. Ani nevím jak se to stalo ale prostě jsem najednou stála před ním a jasným cílem, a to dát mu pořádnou pěstí.

Ne, pravda, ještě to není vše. Vem na vědomí, že jsi právě povýšila. Máš pozici mého zástupce a polního velitele se všemi oficiálními pravomocemi. Teď je to vše. Jsem zvědav jak tohle uneseš.