Centrum Otogakure

First topic message reminder :

Centrum Otogakure, ve kterém se nachází několik monumentálních a architektonicky zajímavých budov. Zde také tráví Otokage většinu svého času.

"Nezjistili jste z jakého důvodu měl být zabit." řekla jsem jednoduše, právě kvůli téhle informaci jsem je tam poslala a teď si to budu muset zařídit sama. Na stole jsem nechala sáček s penězi dost pro oba, i když bych jim nejraději nedala nic. Postavila jsem se k oknu zády k nim, čímž jsem jim naznačila, že s nimi teď nehodlám mluvit. Ticho, které dlouhou dobu bylo je nesnesitelné. Zneklidňovalo mě, že se na vesnici nic nezkoušelo. Po radě kage, kdy jsem byla terčem útoků jsem čekala víc. Kisuke se sám ještě neozýval, tudíž se někde musel vyskytnout problém. Poslat ale další shinobi na další sebevražednou misi jsem nehodlala. Takže co teď. Podívala jsem se na květinu vedle okna. Zetsu.
"Zítra se za mnou stavte znovu." poručila jsem, musela jsem si hodně promyslet, jak to všechno udělám.

Tak v Kiri se pořád bojuje. Co se tam sakra děje? Potřebovala jsem se nutně spojit s Kisukem. Potřebovala jsem nutně informace. Byla jsem neklidná. Jak to zítra udělám? Koho kam vyšlu, aby to nebylo nápadné? Možná bych mohla kontaktovat Daimyio. Ta bude vědět hodně. Špatný nápad to rozhodně nebyl.

I keď som mala v pláne ísť na cvičisko, Tatsuya ma znova zobral cez pleco, trošku som sa potom vzpierala a pobuchala mu rukami po chrbte, ale zrejme to bolo zbytočné. "Vieš, že to neznášam!!" Zavrčala som naňho, keďže som nemala rada, keď ma ťahal kam on chcel. Určite som sa vzpierala aj keď som bola na ňom, ale zrejme to nepomohlo... Nakoniec bolo predsa mať dobrého sluhu, ktorý si vás odnesie na dané miesto nie? Ešte aby to zaplatil a nakoniec to nebude najhoršie. Nuž nechala som sa niesť smerom do nejakého baru, určite to vypadalo čudne. Nuž popravde mi to bolo celkom jedno, nikto z dediny ma osobne nepoznal, a tak mi to naozaj mohlo byť úplne jedno. "Raz by si ma mohol skúsiť presvedčiť, než uniesť..." Poznamenala som ešte a sama pre seba sa usmiala.

Presun

Malý orel, vhodný tak akorát na průzkum dorazil na místo určení. Vletěl do místnosti kde právě seděla reina a posadil se jí na stůl tak aby si všimla vzkazu na jeho nožce. Reina podle orla mohla hned poznat od koho orel vzkaz nese.

Pohladila jsem orla po hlavě a opatrně jsem mu vzala vzkaz z pařátu. Přečetla si ho a jen se ušklíbla.
"Jistě jak jinak." pak se ozvalo zaklepání. Velmi dobře načasované. Zahodila jsem vzkaz do koše.
"Dále." pronesla jsem chladně a byla jsem zvědavá co řeknou na tuhle novou misi. Pochopitelně jsem čekala, že budou naštvaní.

Chtěla jsem začít mluvit, ale Tatsuya začal něco říkat o nápisu na čele a bouli a já ho jen překvapeně poslouchala a netušila, co tím myslí. Asi začíná bláznit        .
"Neměl bys už pít Tatsuyo mluvíš nesmysly, mohlo by se to promítnout na tvém příštím hodnocení." srovnala jsem si desky na stole a položila ruce na desku stolu.
"Mám pro vás misi. Potřebuju, aby jste šli k branám Konohy. Nepůjdete dovnitř jen vyzvednete a budete chránit člověka, který má typické Uchihovské rysy. A přivedete ho v pořádku sem. Je to důležité a záleží mi na tom. Nezklamte mě." posunula jsem  k nim fotku Kisukeho Uchihy, aby věděli pro koho jdou.
"Odevzdejte mi své čelenky a vše co by naznačovalo pobyt v Otogakure. Půjdete tam inkognito. Dávejte pozor na to, aby vás nikdo nesledoval až sem. Znovu připomínám, nechoďte dovnitř počkáte na něho poblíž brány Konohy. Nějaké otázky?"

Podívala jsem se na oba zmateně. I ona tvrdí, že jsem byla v baru. To už bylo podezřelé, byl tu snad někdo, kdo se za mě vydává? Jak je to možné? Opřela jsem se o opěradlo křesla a založila si ruce na prsou a klidným hlasem jsem promluvila.
"Celou noc jsem řešila s asistentkou otevření dalšího rýžového pole pro obyvatele, kteří nežijí přímo v Otogakure, ale v jejím okolí a nemají možnost se připojit do našich prací. Vaše mise přišla až dnes ráno, jinak by jste šli dohlédnout na zmíněmé rýžové pole a lidi, co v něm pracují. To je za prvé. Za druhé, pokud bych šla do baru sama, tak jen proto, abych vás dva odtamzud vyhodila a Za třetí pokud bych měla depku, tak mi věř drahý Tatsuyo, že vesnice by to pocítila jako první a vaše cenné životy, by byly někde v černém krystlickém prachu." narážela jsem na poslední výjev v Kumogakure, kdy jsem svým černým krystalem zničila půlku náměstí, když se objevil můj syn.Samozřejmě se mi nelíbilo, co tvrdili. "A rozhodně bych své problémy neřešila s Vámi dvěma při alkoholu jako největší troska." doplnila jsem, protože mě trochu uráželo, že si jen mohli myslet, že bych šla jako Otokage do baru pít.
"Takže až se vrátíte bude to vaše další mise. Najít toho, kdo se za mě vydával, toho kdo vás opil nebo toho kdo vás uvalil do genjutsu. Mělo by to být jednoduché, když všude tvrdíš jak moc dobře mě znáš. Udivuje mě, že tak primitivní věc si nepoznal, Tatsuyo a teď jděte, klient čeká a nezapomeňte odevzdat vaše čelenky, ani zmíňka o tom, že jste z Otogakure." pokynula jsem jim hlavou ke dveřím. Doufala jsem, že jim Kisuke dá co proto, aby si ty dva začali vážit misí, na které je posílám.

Počúvala som Otokage-sama, celkom som sa zamýšľala nad jej slovami. Načo by sa niekto za ňu vydával? No vlastne bola kage, takže mala nejaké tie výhody. Ja som bola však senzibilka a tento klon Reiny nešlo rozoznať podľa chakry, takže sme buď boli v genjutsu alebo to bol nejaké špeciálne justu."Je to divné, pohybuje sa nám po dedine druhá Otokage-sama..." Uškrnula som sa a čelenku som položila Reine priamo na stôl, uklonila som sa a pomaly vyšla za Tatsuyom von. Všimla som si Nefrit, ktorú som pozdravila "Ahoj." Tatsuya znova reagoval o niečo emotívnejšie. Tak ja som sa nad tým pousmiala, že si niekto zo mňa vystrelil. Pristúpila som k Tatsuyovi a štuchla som mu prstom do ramena. "Veď sa upokoj, nič zlého sa nestalo." Povedala som mu a tentokrát som sa už znova usmiala.