Centrum Otogakure

First topic message reminder :

Centrum Otogakure, ve kterém se nachází několik monumentálních a architektonicky zajímavých budov. Zde také tráví Otokage většinu svého času.

Vzhlédnu od stolu a můj pohled padne na Reinu. Vstanu a beze slova přejdu ke dveřím, které otevřu a překontroluji chodbu. Jelikož tam nikdo není, zavřu a zamknu dveře. Tak povídej... vyzvu jí a nechám jí na pochybách, o čem všem ve skutečnosti vím.

"Útok na Iwu,  složka generála Hakuena, který byl odstraněn." podala jsem mu ji.
"Byla jsem se tam podívat. Výzvědná mise. Pro dobro Otogakure." doplnila jsem.
"Oficiální pozvánka do útoku nám přišla v podobě Tetsuyi. Je to mizera, ale sakra dobrý shinobi, momentálně teď na straně Konohy, ale jak ho znám nedělá to zadarmo. Když tu byl, Vy jste byl pryč. Jednala jsem." řekla jsem mu vše ve zkratkách.
"A chci povolení zbít Marea Renjira. Ukradl mou podobu." dodala jsem naštvaně

Zdvořile jsem se uklonila na znamení rozloučení a opustila za Killunií kancelář. Pak jsem si vyslechla, co říká. Netušila jsem, proč bych měla měnit názor.
"Samozřejmě, že mé pozvání platí," věnovala jsem jí úsměv a její následující výraz mi potvrdil, že ke mě nejde jen ze zdvořilosti nebo proto, že by se jí před misí nechtělo až na druhý konec vesnice.
S tím jsem sestoupila ze schodů a vedla jsem ji k sobě domů. Vlastně to měla být má úplně první návštěva!

//Přesun

V pořádku... odtuším chladně a převezmu si složku. Tetsuya mě nezajímá, dokud se nám neplete do cesty. Jakmile se ale začne motat kolem nás, zlikviduj ho. Povolení na zabití Marea se neuděluje, buď ráda že máme koho nastrčit do cesty lidem, kteří by tě mohli chtít zabít... jako třeba tvůj starý známý, Hachidaime Mizukage.

Zarazila jsem a podívala se překvapeně na něj.
"Kdo je Hachidaime Mizukage?" zeptala jsem se, Hitomi zemřela to jsem věděla,kdo ale nastoupil místo ní už ne.
"Chtěla jsem mu dát jen přes pusu." šeptla jsem. Také nějaká autorská práva.
"A k klidem co se mě zřejmě pokoušejí zabít si připočítejte i Kisukeho Uchihu. Vážně mám v životě na váš klan smůlu. Kam se hnu všude je Uchiha, měla bych se obávat?"

Na chvilku se zarazím. Tak tohle bude mazec... uchechtnu se v mysli a nasadím vševědoucí úsměv. Nějaký Faito. Myslím, že se spolu znáte ne? 

"Faito?!" Faito Dansaku.....ten prevít ještě žije? zatnula jsem ruce v pěst. Jak hodně by stoupla moje pověst, kdybych zabila Mizukageho? zauvažovala jsem. Jistě je teď v té válce bude oslabený, snadná kořist. Otočila jsem se na podpatku a zamířila zpátky ke dveřím. Ale byly zamčené
"Klíč!" natáhla jsem k němu ruku, touha ho zabít byla fakt velká.

Její reakce byla k popukání. Jediné důstojnost mého postavení a stáří mi udržela dost sebekontroly, abych se nesmál jako malé dítě. Když začala vyžadovat klíč, usměju se. Ne. Nemůžeš ho zabít. Momentálně je to náš největší spojenec... a z toho co o něm vím, dostala bys přes hubu.

"Spojenec?" otočila jsem se k němu. "Spojenec? Ten chlap mě zabil!!!" ukázala jsem kamsi, kde jsem si myslela, že je Kiri.
"Můj spojenec není. Při první příležitosti půjdu po něm." pronesla jsem. Nemůže mě tu držet věčně.

A já ti říkám, že nepůjdeš proti mému rozkazu. Můj rozkaz zní, nechat Hachidaimeho Mizukageho být. Jasné? Můj humor byl pryč. Buď splní můj rozkaz, nebo už pro ní nemám využití. Nepotřebuji silné vojáky, na které se nemůžu spolehnout.

Zamračila jsem se. Samozřejmě, že jsem ho musela poslechnout jinak bych se prozradila. Narovnala jsem a dívala jsem se upřeně na něj. Zdálo se, že se vážně nikam nechystám podle jeho rozkazu. Myslím že požádám někoho jiného a už jsem přesně věděla koho. Ale až budu sama.
"Jak si přejete." natočila jsem se na falešný profil a čekala co bude dál.

"už nic." pronesla jsem naštvaně. Musím se spojit s Tetsuyou. Věděla jsem, že kdybych Mizukageho zabila já, on se to dozví.
"A co útok na Iwagakure? Ráda bych se tam šla alespoň podívat." zeptala jsem se ještě.

"Jste krutý." usmála jsem se. Přijít tam jako poslední a vše vzít. Nádhera.
"Dobře pokud mě tedy už nepotřebujete...."

Byl jsem na cestě sem když jsem dostal zvláštní náladu zahrát něco jinačího než ty veselé písně, které měl každý tak rád. Bylo to zcela rozdílné, a proto jsem popadl šmičec a housle, které jsem si opřel o rameno a při vstupu do budovy jsem začal hrát. Možná tím Madaru tentokrát naštvu, ale své chutě nezastavím. Když ucítím, že mám hrát tak hraji. Když jsem procházel po schodech nahoru, uslyšel jsem jakési zvuky, které byly poblíž kanceláře. Nevěděl jsem zdali tam opravdu někdo je, ale bylo třeba to zjistit. To však neznamenalo, že jsem přestal hrát. Bylo mě celkem slyšet už jak jsem vešel, jen jsem doufal, že mě nebudou odsuzovat za můj životní styl. Procházel jsem dlouho chodbou v posledním patře naproti dívce, která byla přede dveřmi.

Dohrál jsem svou píseň a vypadalo to, že slečna neměla ráda moc společnost když se ke mě otočila zády což byla celkem škoda. Schoval jsem své housla, protože jsem už neměl zde důvod na ně hrát. Pocit hraní zmizel a nezbývalo mi už co dělat. Když už jsem tady tak půjdu pozdravit Madaru. Musel jsem však počkat, než ta dívka předemnou vyřídí své věci jako první. Nechtěl jsem být neurvalý a předbíhat ji. Každopádně jsem nechtěl abychom tu umřeli nudou. " Zdravím, jak dlouho už tu čekáte? " Bylo první co mě napadlo, vzhledem k tomu, že tu byla první a já nevěděl zdali má cenu vůbec čekat.

" Já jen tak, jestli má smysl čekat " Dál jsem nic neříkal, nechtěl jsem ji moc otravovat. Vypadala, že toho má dost za sebou. Nerad jsem se lidem vnucoval, a proto jsem neřekl ani slovo dokud se mě sama na něco nezeptá. Jen tak jsem tam uprostřed chodby postával a vyčkával zdali se něco ozve zpoza dveří. Madara by konečně mohl zvednout svůj línej zadek a podívat se kdo to klepal. Neměl jsem moc rád čekání, ale nebylo to na mě znát.

Já tě potřebuju vždycky... mrknu na ní a otevřu jí dveře aby mohla projít. Venku už je opět procesí lidí a my se spolu zjevně trošku zapovídali. Tak další... povzdechnu si unaveně.

Usadím se ke stolu a vyslechnu si hlášení. Skvěle. Ihned tam pošlu tým na zajištění. Jestli chceš další misi, něco se tu pro tebe najde. Chvilku se hrabu v papírech a v duchu se raduji ze změny jejího přístupu. Když najdu co hledám, podám jí papír. Troufneš si na B rank misi?

(Cíl mise: Skupina vojáků a jeden tým ninjů z Iwagakure přepadá karavany na hranicích. Úkol je najít a eliminovat protivníky. K dispozici je veliteli malá jednotka 5ti geninů + jeden chunnin jako dozor... doufám že si dobře počtu  )