Tréninkové prostory

pro **Killunia** Wed Jul 17, 2013 10:19 pm

First topic message reminder :

Tréninkové prostory - Stránka 2 Geonosis_arena

Tréninkové prostory ukryté v podzemí, aby je nikdo nemohl narušit. Zde probíhá veškerý trénink všech schopných shinobi z Otogakure no Sato. Kromě volného prostoru a místa na odpočinek se tu nachází také tréninkoví panáci a nějaké jeskynní skrýše pro obohacení bojového tréninku.
Aréna byla kdysi plně krytá, dnes připomíná spíše koloseum zapuštěné do země díky velkému otvoru v oblasti střechy.

pro **Killunia** Wed Jul 31, 2013 12:05 pm

Postavila jsem se do bojové pozice. Když jsem dostala za úkol jej zasáhnout, můj výraz se nezměnil. Zůstal chladný, jak je to u mě obvyklé. I když se mě pokusil vyprovokovat k akci, zůstala jsem nehybná jako socha. Snažila jsem se splynout s Killunim, aby měla moje technika mnohem větší efekt. Když jsem se cítila dostatečně připravená, začala jsem se ohnivými koulemi pohybovat směrem k senseiovi. Každá někudy jinudy, všechny stejně rychle. Pokusila jsem se ho obklíčit ze všech možných stran. Dvě stále poletovaly vedle mě jako malé měsíčky kolem planety. Snad jedenáct v boji stačí.

pro **Shinobi** Wed Jul 31, 2013 5:11 pm

HIKARU TEKKEN

A bolo to tu. Náš malý súboj mohol začať. Spočiatku som toho nerobil nijak zvlášť veľa, rozhodol som sa jednoducho kľučkovať a uhýbať jej ohnivým guliam. Killunia v tento moment mala konečne možnosť spozorovať môj spôsob boja, ktorý bol nepochybne pre jej tréning dokonalý. Iba v jednej veci som bol totiž možno ešte väčším majstrom ako v katon ninjutsu - v taijutsu. Ako bolo už povedané predtým, podobne ako Killunia ani ja nepochádzam z Oto. Pôvodom som totiž z Kusagakure, a preto som sa špecializoval obzvlášť na také techniky, ktoré sa najlepšie kombinujú s taijutsu. Na malý moment sa jej ale podarilo ma obkľúčiť tak, že som si nevedel rady.

Čo povieš na toto, drak? pravdou ale bolo, že to tak iba vyzeralo. V momente, ako už bolo skoro jasné, že ma jedna z jej ohnivých gulí zasiahne, sústredil som svoju vlastnú ohnivú chakru v oboch rukách a znieškodnil ju ako muchu. Tým to ale nekončilo.
Kusakage-Ryū... Happa Shō, tá pravá šou sa ešte len začala. Podobným spôsobom som totiž začal z ničoho nič naháňať úplne všetky ohnivé gule v takej neuveriteľnej rýchlosti, že ich ubúdalo viac než by ich za tak krátky čas vôbec mohla stihnúť Killunia vytvárať. Bolo to nepochybne veľmi efektívne. Takýmto spôsobom som sa prepracoval až k nej a zničil aj jej posledné dve ohnivé gule krúžiace okolo nej. Všetko sa to odohralo impozantne rýchlo. V reálnom súboji by samozrejme Killunia predsa mohla nejak zakročiť, ale chcel som, aby sa mi pokúšala ublížiť iba tou jednou technikou, ktorá však v súčasnosti zjavne nebola efektívna.
"Ako som povedal... tvoja technika ešte nie je dokonalá. Pre schopného užívateľa katonu je ju možné pomerne hladko uhasiť. Pokračuj v tréningu," predsa len som mal hodnosť jounina oprávnene. Po skončení hasenia som sa otočil a pomalými krokmi si šiel sadnúť obďaleč. K jednej veci som sa ale nepriznal. Keď som bol od Killunii v dostatočnej vzdialenosti, roztvoril som dlane so zistením, že mám na oboch rukách popáleniny.
Tse. Zdá sa, že som sa malinko prepočítal. Tak takto páli dračí oheň, heh. To vyzerá výborne. Ak z tej techniky ešte Killunia dostane viac, bude to veľmi mocná zbraň, pomyslel som si pre tentokrát zatiaľ len a len sám pre seba.

pro **Killunia** Fri Aug 02, 2013 12:17 pm

Má technika zmizela během několika vteřin a já pouze zůstala stát v šoku. Tak rychlý konec jsem nečekala. Pro něj až moc lehké. Mou duši zaplavil smutek. Killuni se však v mé mysli tiše pochechtával. Pak skrz mě promluvil a řekl něco, co mi přivodilo další šok.
"Klidně jí ukažte svoje dlaně, aby viděla, co se stalo. Má trošku slabší zrak než já, takže si nevšimla těch popálenin..." Pak se začal smát. Rychle jsem přebrala nad svým tělem kontrolu, aby aspoň na chvíli ztichl. Pak jsem jeho smích slyšela pouze já. Když jsem se úplně uklidnila, znovu jsem zkusila vyvolat tu techniku. Díky svému drakovi jsem se necítila až tak bezcenná. Chtěla jsem použít ještě něco kromě tohohle, ale to bych se pak vrátila zase na začátek, protože bych automaticky přestala používat to, co umím nejméně. Cítila jsem, jak se chce Killuni zapojit, jak moc si touží zabojovat. Snažila jsem se ho držet na uzdě, protože by to nemuselo dopadnout dobře. Ani pro senseie, ale ani pro mě.
Když si sedl, zarazila jsem se.
"To je jako konec?" podivila jsem se. "Tak to je nuda..." Odfrkla jsem si a sama jsem si sedla na bobek, pak do tureckého sedu. Až tehdy jsem si uvědomila, že jsem unavená a mám obrovský hlad. Ale teď, když jsem se hezky rozbojovala (a Killuni taky) jsem nechtěla přestat. A Drak Ohně taky ne.

pro **Shinobi** Fri Aug 02, 2013 1:36 pm

HIKARU TEKKEN

Vzhľadom na to, že ma jej drak odhalil,
som nemal inú možnosť ako ísť s pravdou von.
"Vážne si myslíš, že to stačí?" prehovoril som ich smerom.
"Tá technika má dosť veľký potenciál na zabitie. Tvoj oheň je nepochybne mocný a Killunia rozhodne má talent, ale to nie je jediné, čo potrebuje. Oddýchnite si na tak dlho ako to len budete potrebovať a pokračujte v tréningu," prehovoril som a pomaly sa po chvíli sedenia sa vydal preč.
"Ak chceš, daj si pauzu a bež sa najesť. Ja si pôjdem tiež niečo vybaviť. Keď sa ale vrátim, dúfam, že ťa tu už budem vidieť trénovať," dodal som striktne a dočasne opustil toto miesto.

=) PRESUN (=

pro **Killunia** Fri Aug 02, 2013 3:48 pm

Když odešel, zůstala jsem ještě nějakou chvíli sedět v pohodlné poloze. Znovu jsem usnula, tedy aspoň myslím, protože si jinak neumím vysvětlit, proč je najednou taková tma. Hlad pořád přetrvával, takže jsem si odskočila na chvíli domů, kde jsem si udělala jídlo, s nímž jsem se vrátila zase sem. Snědla jsem svou večeři, oběd, snídani, nebo co to vlastně bylo. Pořádný kus masa a pečiva bylo to pravé pro doplnění sil. Jo, a ještě jedno rajče k tomu. Už jsem se cítila dostatečně odpočatá, takže jsem se mohla pustit do tréninku.
Postavila jsem se do bojové pozice a začala jsem zkoušet. No jo, jenže tu není žádný terč, tedy kromě dřevěných panáků, kteří by shořeli pod Killuniho ohněm jako lístky papíru. Takže co s tím? No, jediná osoba zde jsem... já. Ale jak to udělat, abych si sama neublížila? Pak mě něco napadlo. Udělám si klon a pokud mi zmizí, tudíž jej "zabiji", znamená to, že jsem se tu techniku už (snad) konečně naučila. Udělala jsem tak a za chvíli naproti mně stál můj klon. Vyvolala jsem techniku a začala jsem útočit. Klonu se dařilo vyhýbat, a když už dostal zásah, nic se nedělo. Zkusila jsem do techniky soustředit více chakry. Malinko to pomohlo, no ke zničení klonu to stejně ještě nestačilo. Když mi došly ohnivé koule, musela jsem vyvolat další. A pak zase další. A znova. Pořád jsem opakovala jednu jedinou činnost, ale stále nic. Klon se pak rozpustil, když jsem do něj nasypala asi padesát ohnivých koulí, což by asi nikdo nepřežil. Jenže já chci, aby zmizel nejpozději po dvou použitích techniky. Dosedla jsem tvrdě na zem a obličej jsem skryla do svých dlaní.
"Co dělám špatně?" ptala jsem se sama sebe nahlas. Byla jsem už zoufalá. Už mě to nebavilo, pořád jenom zkoušet a opakovat a plýtvat chakrou. Ten trénink vážně moc bolel. Chtěla jsem okamžitě skončit a vykašlat se na to. Na chuuninské zkoušky by mi tahle síla určitě stačila. Když to pálí a ubližuje, nic dalšího nepotřebuji.
"Přestaň fňukat a dělej!" zařval na mě Killuni, až jsem se lekla. "Opovaž se to vzdát. Nikam bys to tímhle způsobem nedotáhla. Kdybych tohle býval věděl, tak bych si tě nevybral!" Působil opravdu naštvaně. A to, co řekl, mě zasáhlo přímo do srdce. Pravda. Měl naprostou pravdu. Byla jsem zbabělec, co všechno vzdá předem. Musím se změnit. Zvedla jsem se, vyvolala jsem klon a pokračovala jsem v tréninku. Pořád opakovat, pořád dokola, pořád to samé. Velký úbytek chakry. Krátký odpočinek, pak další pokračování. Čím více klonů jsem užila, tím více jsem cítila bolest své techniky. Brzy to přestalo být snesitelné, tak jsem přestala.
Ksakru, proč to musí tolik bolet?
"Protože jinak, než přes bolest se na vyšší úrovně nedostaneš..." Pořád byl dost nevrlý. Zatnula jsem zuby a zkusila jsem to tedy znovu. Další a další pokusy, bolestivé pokusy. Cítila jsem se jako v pekle. Připadalo mi, že celá doslova hořím. Chtěla jsem skočit do nějakého studeného jezera, aby to přestalo. Killuni mě nutil jít stále dál a dál. Blázen jeden. Když jsem konečně se svým šestadvacátým zásahem ohnivou koulí zničila klon, odpadla jsem. S vysokou teplotou, možná horečkou, a sežehnutým svalstvem, jemuž bude nějakou chvíli trvat, než se vrátí zase do normálu. Dračí krev v mých žilách napáchala jisté škody, dalo by se říci.
Ale dokázala jsem to.
Kdybych nebyla v bezvědomí, možná bych se i usmála.

pro Kirin Yakushi Fri Aug 02, 2013 5:11 pm

Jako malá jsem se chodila dívat, jak ostatní trénují a toužebně jsem je sledovala. Toužila jsem být stejně dobrá. A nikdy jsem se takovou nestala. Možná bych se mohla naučit s nějakým elementem nebo něco takového, ale já měla vlastně strach jít se zeptat, kde se uchovávají svitky. Proto jsem uměla jen techniky, které uměli i mí rodiče.
Tentokrát jsem se sem nedostala ze zvědavosti, chtěla jsem také trénovat, naučit se sama něco nového.
Jak ty jsi mohla projí Chuuninskými zkouškami, Kirin?
Jakmile jsem zahlédla, že tu nejsem sama, jen jsem se schovala za roh a opatrně jsem neznámou sledovala. Vypadala vyčerpaně. Nehýbala se.
Zajímalo by mě, co trénovala. Mohlo to být zajímavé.
Opatrně jsem udělala pár kroků blíž. Nic se nehnulo. Jako lékařské kunoichi z významného klanu mi možná mohlo dojít dřív, že je v bezvědomí. Dostala jsem se až k tomu, že jsem si vedle ní klekla na zem. Neznala jsem ji, takže jsem neměla důvod nic dělat, ale bylo by vcelku nemorální tu trénovat, když tu ležela mrtvola.
Tedy spíš polo-mrtvola...
Váhavě jsem si vyhrnula rukávy a rozproudila v rukách smaragdovou, lékařskou chakru. Chtěla jsem napravit, co jen šlo. Dostatek pro její probuzení. Stále tu byla i mizivá naděje, že bude dostatečně zajímavá, aby to za tu námahu stálo.

pro **Killunia** Mon Aug 05, 2013 10:34 pm

Pomalu jsem otevřela oči. Ležela jsem a příšerně mě bolela hlava. Asi bych se teď nedokázala zvednout. Až po chvíli jsem začala vnímat příjemný chlad na svém těle. Ulevoval mým spáleným svalům a unavenému tělu. Trochu jsem pootočila hlavu, abych zjistila, kdo mě léčí. Nějaká bělovlasá dívka, kterou jsem neznala.
"Děkuji," dostala jsem ze sebe. Myslela jsem, že to bylo hlasitější, ale nakonec z toho vyšel jen chraptivý šepot. Když jsem trochu nabyla vědomí, přišly výčitky mému drakovi.
"Víš o tom, že je to tvá vina?"
"Ano, vím. Omlouvám se." Jeho klasické věty, pronesl je skoro robotickým hlasem. "Ale víš, že jinak bys to vzdala v půlce. A to jsem nechtěl. Chtěl jsem, abys už něco dotáhla do konce..."
"Jo vím. Díky." Zarazil se. Tohle ode mě určitě nečekal. Ale byla jsem mu vážně vděčná. I když mě naprosto zničil, naučila jsem se něco nového, nějakou techniku. Brzy jsem se cítila natolik dobře, že jsem se mohla posadit. Opřela jsem se o zeď arény a dívala jsem se na tu bělovlásku. Zatím jsem mlčela, šetřila jsem energii. A také jsem spíše čekala, jestli se mě bude na něco vyptávat.

pro Kirin Yakushi Tue Aug 06, 2013 11:13 am

Při zachraptění, které zřejmě mělo být poděkováním, jsem s sebou trhla. Takhle bych z ní zřejmě nedostala ani slovo. Když se posadila, přestala jsem s léčením a vrátila jsem se k jednomu ze stromů pro svou tašku, abych z ní vytáhla láhev s pitím.
"Napij se," naklonila jsem hlavu trochu na stranu. "Když nemáš dostatek tekutin, tak ti sebelepší lékařská technika nepomůže."
Voda no Jutsu!
"Kdo jsi?"
Nějak mě nenapadlo, co položit za lepší otázku. Ještě jsem se mohla zeptat, zda zná někoho z těch, které mám ráda, ale nejspíš by to bylo zbytečné.

pro **Killunia** Tue Aug 06, 2013 12:25 pm

Přinesla mi vodu. Lahev jsem vypila na ex a mé tělo zaplavil příjemný chlad. Mé svaly jako by dobíjela nějaká záhadná energie, jako by hned oživly. Celé mé sežehnuté svalstvo se doplnilo tekutinou tolik potřebnou k životu. A i já se cítila mnohem lépe. Když se zeptala, kdo jsem, trošku jsem se zarazila. Pak jsem se uvedla opět do klidu - mě tu vlastně prakticky nikdo nezná.
"Killunia Nekotatsu," představila jsem se. "Nositelka Draka Ohně. Zatím jsem ještě teprve slabá geninka, ale snažím se co nejrychleji zesílit." Znovu jsem se podívala na bělovlásku. "A kdo jsi ty?" opáčila jsem otázku, kterou mi před malou chvilkou položila. "Moc lidí v Otogakure ještě neznám," přiznala jsem a podrbala jsem se na hlavě. "Tak se omlouvám, zda jsi nějaká významnější osoba..."

pro Kirin Yakushi Tue Aug 06, 2013 12:37 pm

"Já jsem Kirin," představila jsem se. "Kirin Yakushi. Vím, trochu neobvyklé jméno..."
(Pozn.: V překladu ti vlastně řekla, že je Žirafa.)
Nadhodila jsem nervózní úsměv. Můj klan byl vcelku významný, ale už léta pouze v oboru - jako medici.
"Hodností Chuunin."
Na její další slova jsem neměla nic, co bych mohla více rozvinout.
"Také tu neznám příliš lidí," pokrčila jsem rameny. "Otogakure má dost asi vysokou úmrtnost, vždycky když někoho poznám, na další misi zemře."

pro **Killunia** Tue Aug 06, 2013 9:10 pm

Yakushi? To je mi nějak povědomé... Určitě jsem o tom klanu už někdy něco slyšela, jen jsem si nemohla vzpomenout, co to bylo. Kirin? To je nějaké zvíře, ne? Trochu jsem se pousmála, vzápětí to však zmizelo. Neměla bych se smát, sama mám jméno po drakovi. Chvíli jsem na ni jen tak zírala přemýšlela jsem o dalších slovech, která hodlám vypustit z úst. Aby to nebyla zase nějaká hloupost, jak je to u mě obvyklé.
"To je dost smutné," pronesu klidným hlasem. "Já tu zase neznám lidi možná proto, že se mě bojí, možná proto, že jsem dost nespolečenská a raději trávím čas sama než ve společnosti." Upovídaná však mohu být, když na to přijde. "Ale pořád lepší být neviditelná než šikanovaná..." Narážela jsem na šikanu na Akademii v Konoze, kde si mí spolužáci nebrali servítky a pouštěli se do mě. Vždy jsem je nechala, i když to bolelo. Skončilo to vlastně díky Killunimu. Tiše jsem chuuninku sledovala.
Chuunin... Hm, už abych ty zkoušky měla za sebou... Trošku jsem jí záviděla, že se nacházela o úroveň výš než já.

pro Kirin Yakushi Wed Aug 07, 2013 12:00 pm

"Jsi kunoichi," pokrčila jsem rameny. "Až těm, kdo tě šikanovali, vyrazíš dech, budou se divit."
Ani mi to téma nepřipadalo zvláštní. Sama jsem měla jen pár přátel. A ani se to nedalo nazvat přátelstvím, spíš bezmeznou věrností vůči prvním lidem, kteří mi neublížili... a proto nikdo už nikdy nesměl ubližovat jim.
Dobrý pokus o vtip, žirafinko, jen kdybys na tu ochranu měla.
"Nepřijdeš mi nespolečenská. Nespolečenský člověk by nespal... uhm... neomdlel... na cvičišti, kam může kdokoli přijít, ale spíš někde v ústraní."
Vlastní zkušenost!

pro **Killunia** Wed Aug 07, 2013 12:13 pm

To, že jdu trénovat na cvičiště, které je povětšinou prázdné, je znak společenské povahy? Aha, tak to tu máme nějaká nová pravidla a definice... Já si to vysvětlovala po svém. Má mladší sestra byla ta společenská, ráda chodí mezi lidi a je skoro neustále obklopena přáteli. Já? Já mám jen jediného přítele, tím je Killuni. Mým jediným opravdovým přítelem je drak, s nímž budu až do smrti, pokud nějaká přijde.
"Kdybych měla místo v ústraní, kde bych mohla trénovat, tak sem samozřejmě chodit nebudu. Tady je hodně prázdného místa, takže tu nic nezapálím, zatímco všude jinde ano." Poznámku o šikaně jsem raději spolkla. Kdyby tak věděla, co se s těmi pitomci stalo! Zase jsem se na bělovlásku krátce podívala. Přišla mi trochu zvláštní, působila na mě nevinným dojmem.
Ta by nemohla nikomu ublížit, pomyslela jsem si. Zajímalo by mě, jak prošla chuuninskými zkouškami... Zřejmě skrz inteligenci a dobré léčitelské schopnosti. Takoví lidé jsou totiž taky třeba.
"S tím, že se takhle vyčerpám, jsem nepočítala. Killuni mě ani nevaroval..." Raději jsem se zarazila, abych toho o sobě neřekla příliš. Stejně jsem už teď musela znít jako blázen.
Měla bych už držet jazyk za zuby...
"No, to bys měla," přidal se Drak Ohně.
"Přestaň..." zavrčela jsem na něj. Nikdy jsem neměla ráda, když mi četl myšlenky. Zaslechla jsem jeho tichý smích. Moc ho bavilo mě provokovat. Raději jsem svou pozornost upnula zpět do okolního světa, aby mi nic neuniklo.

pro Kirin Yakushi Wed Aug 07, 2013 12:44 pm

Killuni? Killuni - Killunia?
"Killuni? To je tvůj bráška nebo tak něco?" fascinovaně jsem se na ni zahleděla. "To podle té podobnosti jmen. Já si vždy přála sourozence."
Pěkný bráška, když ji tu takhle nechal, ale budiž. S tím se už nic nenadělá. Je zajímavá. A kdyby tu byli dva, určitě bych se k ní neodvážila, takže to třeba mělo svůj účel.
"Upozorni mě, pokud se bude někdo vracet s četou mediků, abych jim utekla včas," nadhodila jsem úsměv. "Také nejsem příliš společenský tvor."
Její poznámku o tom, že sem moc lidí nechodí, jsem akceptovala. Vlastně to byla pravda. Dalo se tu dobře schovat. Proto jsem sem občas taky chodila já - sledovat ostatní.

pro **Killunia** Wed Aug 07, 2013 1:13 pm

Killuni ji začal zjevně zajímat. Jelikož jsem nemohla lhát, směla jsem říkat jen čistou pravdu, a neměla jsem důvod mlčet, řekla jsem jí, co je zač. Otázka, zda je to můj bratr, mě trochu rozesmála.
"Ne, Killuni není můj bratr. Bude to znít asi hodně divně, ale je to Drak Ohně, jenž si mě vybral jako svou průvodkyni světem lidí. Takže je to tvor, který je teď ve mně zapečetěný. Dnes je pro mě takový... Náhradní otec. Bratra nemám, jen jednu mladší sestřičku, kterou miluji nadevše a nikdy bych ji nechtěla ztratit..." I když jsme se hodně hádaly, nikdy jsem ji nepřestala mít ráda. Proto jsem se vlastně stala kunoichi - abych ji mohla ochránit (tedy alespoň to patřilo k jednomu z důvodů).
Nemá sourozence? To muselo být smutné... Sama bych si nikdy nedokázala představit život jedináčka. To ten život musel být tak... nudný, nezáživný. To, že ona také není zrovna společenská, mě nepřekvapilo. Jinak by totiž nechodila sem, kde se moc lidí nenachází.

pro Kirin Yakushi Wed Aug 07, 2013 1:24 pm

Náhradní otec zapečetěný uvnitř těla? Au.
Fascinovaně jsem se na ni zadívala.
"Asi bych nesnesla další hlas v hlavě," ušklíbla jsem se. "Buď bych se zbláznila nebo by se musel časem zbláznit on."
Ačkoli takhle jsem nad tím asi přemýšlet nemohla. S matkou jsem nemluvila, babička a otec byli mrtví.
K uzoufání.
"Mě otec zemřel, když jsem byla malá, takže si to nedokážu představit, omlouvám se."
Nezněl v tom smutek, ani nostalgie. Spíš nenucenost. Prostě se to stalo, změnit to nešlo, nerozebírala jsem to. Mohla za to matka. To mi stačilo vědět. Mohla za to. Protože ji neměl rád a kvůli tomu odcházel na delší mise, než v jeho věku musel.
"Jaké to je mít sestru?"
Tohle mě zajímalo mnohem víc.

pro **Killunia** Wed Aug 07, 2013 3:47 pm

Její výraz mě trošku vyděsil.
"Počkej, není to zas tak hrozné... Zapečetil se do mě už při narození, takže jsem ani nic necítila... Jestli ano, už si to nepamatuji." Další hlas v hlavě? "Ze začátku to bylo trochu na zešílení, ale jelikož jsme si povahově blízcí, padli jsme si do oka..." Pak se zmínila, že už její otec nežije. Hned mi to připomnělo můj osud. "Já otce měla, avšak byl zabit na misi spolu s mou matkou. Killuni mi byl velkou oporou. Dnes bych řekla, že mít Killuniho není zase tak špatné. Je to Drak Ohně, sice mi někdy dává do těla, ale dalo by se říci, že se pomalu ta nevýhoda nestvůry v těle mění na výhodu. Pokud se nepohádáme, samozřejmě..." Bylo poněkud těžké mluvit o své dávno mrtvé rodině, zároveň jsem se tomu nemohla vyhnout.
Jaké to je mít sestru? zopakovala jsem si její otázku v hlavě.
"Občas je to dost kruté, když se hádáme, když se pereme. Ale něco ti řeknu - nikdy bych ji nevyměnila za nic na světě..." Mohlo by se zdát, že je to způsobeno tím, že je to prakticky poslední živý člen mé rodiny, není tomu však. I když byla malé mimino, byla jsem ochotná ji hlídat. Je krásné mít sourozence.

pro Kirin Yakushi Wed Aug 07, 2013 4:02 pm

Zamyšleně jsem k ní vzhlédla.
"I můj otec byl zabit na misi. Matka na ně přestala chodit po mém narození a od té doby se k životu kunoichi nikdy nevrátila a od smrti otce se nestýkáme," pokrčila jsem rameny. "Sotva jsem byla dospělá, odstěhovala jsem se. Kolik ti vlastně je?"
Byla jsem zvědavá na její odpověď, ale zatím jsem si poslechla, jak mluví o sestře.
"Taky bych chtěla takovou mladší sestru," pousmála jsem se.
"Ale mazlíčka," tím jsem myslela Killuniho, "...jedině mimo vlastní hlavu. Obdivuji tě, že se s někým uvnitř sebe dokážeš smířit, ať je ti sympatický jakkoli. Asi bych se přes to sama nikdy nepřenesla."

pro **Killunia** Thu Aug 08, 2013 12:00 pm

Pomalu se zase vracelo mé tiché, mlčenlivé já. Spíše jsem poslouchala, co mi Kirin říkala. Svou matku nemá příliš v lásce, zdá se. Zřejmě nepatřila mezi rodiče, které dítě bezmezně miluje. Když se mě zeptala na věk, zůstala jsem tiše mlčet, vypadalo to, že bude mluvit ještě o něčem dalším. Nemýlila jsem se.
"Je mi teprve sedmnáct, mám před sebou snad ještě dlouhý život..." Nepotřebuje vědět, že nezestárnu. Nelhala jsem jí, jen jsem neprozradila vše. "Vlastně mě lidé berou stále ještě jako dítě..." Pak z mých úst vyšel jen krátký komentář ke Killunimu v mé hlavě. "Možná se ti to může zdát divné, avšak kdybys v sobě takového tvora měla celý život, možná by stačil nějaký Bijuu, zvykla by sis a skoro by ti to nepřišlo. Jde opravdu jen o zvyk..." Zvedla jsem se a zamířila jsem ven, někam do vesnice. Musím si ještě pořádně odpočinout, než začnu další trénink...

(přesun)

pro Kirin Yakushi Thu Aug 08, 2013 4:49 pm

Nejspíš jsem ji svým postojem vůči cizím hlasům v hlavě urazila, jinak jsem si její rychlý odchod nedokázala vysvětlit. Přišla mi ještě nespolečenštější, než jsem byla já a to už bylo něco. Ale mě právě společnost začínala chybět, společnost lidí, které jsem měla ráda, kteří pro mě byli důležití. Byl čas zkusit někde zahlédnout Otokageho nebo alespoň Naoko.
Dlouho jsem ji neviděla...
Po chvíli, kterou jsem strávila sama a v zamyšlení, jsem se odtud taktéž vytratila.

//Přesun

pro **Killunia** Sun Aug 11, 2013 7:09 pm

Hi no Nami - učení techniky (filler/nefiller)

Dorazila jsem na prázdné cvičiště v plné síle a připravena trénovat. Tentokrát šlo o techniku z mé hlavy, což znamená, že začínáme od nuly. Není tu nikdo, kdo by nám to ukázal, kdo by mě vedl ke správné formě jutsu, jen já a Killuni. Věděli jsme, jak by to měli vypadat, přeci jen jsem mu to nakreslila. A také jsem věděla, že by to nemělo být zas až tak těžké, naučit se něco takového. Obyčejný ninja by to zařadil mezi ninjutsu či nintaijutsu, já k tomu však nevyužiji chakru, nýbrž Killuniho schopnost manipulovat se surovým ohněm. Konečně najde užití ve světě ninjů.

"Dobře, nejdřív se musíme trochu rozcvičit. Jak fyzicky, tak i ohňově..." Jako by mi to musel říkat. Okamžitě jsem se pustila do protahování všech svalů a šlach, aby mi nic neprasklo, až budu provádět všechny ty akrobatické triky. Když jsem byla hotová, pustili jsme se společně do procvičování ovládání ohně. Budu to teď hodně potřebovat. Když se Killunimu zdálo, že je to dostatečně dobré, řekl mi, ať začnu zkoušet nějaké pohyby. "Nejprve vyzkoušíme úder rukou, je lépe vidět efekt, co děláme špatně a podobně..." Bylo zvláštní, že jsem mu vůbec neodporovala, poslední dobou jsme se ani tolik nehádali. Možná se již blížíme další fázi splynutí.

Prudce jsem pohnula rukou směrem kupředu, jako bych chtěla někoho udeřit. Mým cílem bylo vyvolat alespoň malý plamínek. Zatím. Nic se však nestalo.

Musím se trochu více soustředit... Připomněla jsem si náročný trénink, jak dlouho mi trvalo, než jsem se naučila svou první ohnivou techniku - odehrálo se to přesně tady před pár dny. A jakou dobu mi to zabralo? Musím to dokázat rychleji, jinak tady zase strávím tři dny... Začala jsem tedy opakovat svou činnost, dokola a dokolečka. Svaly na mé ruce se natáhly a zase stáhly, vzduch kolem mě se začínal oteplovat. Brzy na krátkou chviličku vzplanul malý ohýnek, maličký plamínek, který vystřelil přímo z mé ruky.

"Bingo!" vykřikla jsem radostně nahlas a poskočila jsem. Byla jsem ještě plně nabitá energií a díky malé spotřebě chakry (úplně minimální) by se únava neměla dostavit tak rychle. Možná to také způsobovala dobrá nálada, která jako by mě dobíjela.

Trénink však neskončil jen tímto, naopak, velmi rychle zase pokračoval. Nyní bylo úkolem vytvořit ohnivý proud, vlnu, která mířila rovně přede mě. Jak se vzduch kolem mě ohříval vlivem ohně, začala jsem se potit. Také mi nebylo zrovna dvakrát příjemně, musela nastat krátká pauza, abych se ochladila. Sedla jsem si na prašnou zem a opřela jsem se o stěnu arény.

Zapomněla jsem si vzít vodu... Právě teď jsem si uvědomila malou nevýhodu - nemám pití, tudíž by mohlo dojít k dehydrataci. Měla bych se to tedy rychle naučit... Killuni zůstal překvapivě zticha, nic nekomentoval. Zatím. Pokračovala jsem. S každým novým úderem se vlna zvětšovala, dokud nedosáhla metrové délky. To by mohlo prozatím stačit. Už mě trochu pobolívala ruka. Uvnitř své hlavy jsem uslyšela zamručení.

"Něco se ti nelíbí?" optala jsem se draka s trochou strachu v srdci.

"Ne, naopak," odpověděl drak. "Tvůj postup je rychlý... Máš dobrou vůli a sílu jít dál. Možná jsem tě konečně něco naučil..." Pak přišel jeho smích. "No, pořád musíme pokračovat, ještě to není jako na tom obrázku, co jsi mi nakreslila..."

"Já vím..." Tak jsem to nejspíš zakřikla, už přišly jeho typické komentáře. No, nezbývalo nic jiného než je ignorovat, musela jsem se soustředit na techniku. Co to mám nyní dělat? Ach ano, vytvořit vlnu rukou. Švihla jsem tedy svou pravicí, nic se však nestalo.

"Kruciš!" ozvalo se naštvaně z mých úst. Jak je možné, že dopředu to jde, ale do strany ne. Takže znovu - švih rukou. Zase nic. Začalo mi tikat v oku.

Ten oheň si snad dělá srandu? Rovně to jako jde, ale do strany ne? Proč je tenhle živel tak složitý? Se Suitonem by se mi to určitě nestalo... Byla jsem naštvaná na svůj element. Proč byl tak těžko zvladatelný? Chtěla jsem si jen tak sednout a trucovat. Killuni mě však nenechal.

"Nic nebude, hezky pokračuj, už jsi to skoro měla!"

Cože? Jak to on mohl... No ano, vždyť je to jeho živel. Plácla jsem se do čela. Pak jsem se vrátila do své bojové pozice a znovu švihla rukou. Tentokrát se plamen objevil v celé délce švihu. No, nakonec to tak hrozné nebylo. Musela jsem Killunimu poděkovat, že na mě zase zařval, abych nepřestala. Několikrát jsem ten tah zopakovala, abych se ujistila, že už s tím nebudu mít žádné problémy. Pak jsem se pustila do vodorovného švihu nohou.

Pomalu, úder za úderem, jsem cítila, jak moc soustředěnosti do toho vkládám. Prakticky jsem ani nevnímala okolí. Kdyby někdo přišel, ať už se jen dívat, nebo mě dokonce "obtěžovat", nevnímala bych ho. Tak moc jsem se soustředila na ty údery. Tak moc jsem se to chtěla naučit. Asi po desátém švihu se objevila ohnivá vlna od mé nohy. Na mé tváři se objevil krátký úsměv.

Tohle už začíná vypadat dobře...

"Co teď? Zkusíš nějaké skoky? Svislý kop, salta a tak?" zeptal se Killuni. Přikývla jsem.

"Jo, to je dobrý nápad..." Takže další práce. Se svislým kopem to nebylo tak těžké, s těmi salty už ano. Několikrát jsem nehezky dopadla na tvrdou zem, jednou jsem málem dopadla na halvu, kdybych se neskulila do klubíčka. S tou akrobacií to vůbec nebylo snadné, soustředit se na dobrý dopad a ještě na vyvolání ohnivé vlny. Ty skoky mě navíc už docela dost fyzicky vyčerpávaly. Když se mi to konečně povedlo, sedla jsem si. Další odpočinek.

Mezi každým útokem dělám docela dlouhou pauzu... Chtělo by to použít jich víc najednou, nějaké kombo, aby to bylo rychlé a účinné... Pořád jsem hledala způsoby, jak udělat mou novou techniku účinnou. Nějak užitečnou ve světě ninjů. Jedna ohnivá vlna totiž zcela jistě nestačí.

Jako by trénink začal úplně znova, jen s tím, že se nyní pokouším vytvořit více vln. Opakovala jsem a kombinovala všechny naučené údery, snažila jsem se zatím jen o dva. Pak můj požadovaný počet stoupal. Na svém oblíbeném čísle - pěti - jsem se zastavila. Řekla jsem si, že pět takových vln bude stačit na udeření nepřítele. Z různých pozic se tomu nebude vyhýbat tak snadno...

Trvalo dlouho, než jsem dosáhla požadovaného počtu. Pak už jen zbývalo je zesílit, tudíž přidat do úderů sílu. Bylo jasné, že se s každým švihem přirozeně zvětšuje, avšak pro mě to stále nebylo dost. Jako bych se chtěla zase udřít až do krve, vymáčknout ze sebe co nejvíc, jen abych udělala svou techniku co nejsilnější.

Další opakování, další náročná práce. Až když plameny nabyly požadovaného objemu, nebylo to zrovna málo, dovolila jsem si naposledy sednout na zem, tentokrát již jako vítěz. Pořádně hutná vlna ohně a ještě pětkrát za sebou. Navíc, konečně našla Killuniho schopnost využití.

"Jak naši techniku pojmenujeme?" Zarazila jsem se. Nad tím jsem nepřemýšlela. Chvíli jsem se nad tím pozastavila, pak přišla odpověď.

"Jednoduše, jedná se o ohnivé vlny, ne?" Killuni přikývl. "Tak se to bude jmenovat Hi no Nami, ohnivá vlna." Vypadalo to, že drak uvnitř mě souhlasil.

"Dobrá, tak tedy Hi no Nami. Naše technika..."

Ano, naše technika. Okamžitě mě zalila vlna hrdosti, něco se mi podařilo stvořit. Něco, co jinému ne. A věřím, že nejsem sama, kdo je hrdý na tento výtvor.

pro **Killunia** Tue Aug 13, 2013 9:40 pm

Kuchiyose no Jutsu - část I. - A začínáme!

Odpočívali jsme hodně dlouho, nová technika nám dala zabrat. Ale stálo to za to. Pak mi ale do hlavy vlezly jiné pečetě, které jsem už tolikrát viděla používat jiné shinobi. Nedokázala jsem si vzpomenout, co bylo výsledkem techniky, ale určitě to patřilo mezi univerzální věci. Takže i jen s Katonem by se to mělo dát zvládnout.
Jak to bylo? snažila jsem si rozpomenout přesné pořadí. Když mi těch pět pečetí problesklo hlavou, má zvědavost převládla a já se chtěla dozvědět, co ta technika dělá. Složila jsem tedy ty pečetě a jako bych to už někdy dělala, z mých úst se vydral název techniky: "Kuchiyose no Jutsu!"
A jsem zmizela v obláčku prachu.

(přesun)

pro **Killunia** Thu Aug 15, 2013 5:30 pm

Kuchiyose no Jutsu - část III. - Přivolání

Když jsem se objevila zase tady, teleport se za mnou zavřel. Ani jsem nestihla Sarthasovi poděkovat a rozloučit se s ním. Když už jsem tedy (snad) podepsala smlouvu se svými spojenci, zbývalo už jen jediné - naučit se je přivolávat sem, do světa lidí. To znamenalo další tvrdou dřinu.

Takže jsem se hned pustila do toho. S doufáním, že jsem zvolila správný způsob podepisování smlouvy, jsem se pustila do dalšího náročného tréninku, skládání pečetí, opakování slov, plýtvání chakry. Jelikož se jednalo o dva určité draky, nemohla jsem mít nějaký mezistupeň, třeba i jen vajíčko, které bych mohla přivolat místo Makiho. Musela jsem prostě přivolat přímo jeho. Kousla jsem se do palce svými ostrými zuby a začala jsem s tréninkem. O kolik krve jsem u tohohle tréninku přišla? Ani nevím. Ale na prstu mi zcela určitě zůstane jizva, možná se bude hodně často obnovovat.

Strávila jsem tam ještě celé odpoledne a večer, pořád se však nic nedělo. Začínala jsem pochybovat. Tu smlouvu jsem prostě nepodepsala správně, určitě to mělo proběhnout úplně jinak. A já jim tím pádem nevědomky lhala. Ne, ne, ne! Já chci, aby to bylo správně! Nemůžu je přece zklamat!

Do techniky jsem vložila snad všechnu chakru, kterou jsem v sobě byla schopna vydolovat, složila jsem pečetě a vykřikla jsem: "Kuchiyose no Jutsu!"

A ve chvíli, kdy jsem se chystala omdlít z důvodu nedostatku chakry mě zachytilo něco hebkého, měkkého a zeleného. Maki! Usmála jsem se a opřela jsem se o něj.

"Vypadáš dost vyčerpaně, Killu-chan," podotkl malý srstnatý drak.

"Ano, jsem unavená, už nemám žádnou chakru... Ale zase na druhou stranu to funguje..." opáčila jsem. "Víš, já se bála, že jsem to nějak zkazila a že vás nebudu schopna přivolat..." Maki se zasmál.

"Já ti věřil, že to dokážeš. A ani na chvilku jsem nezapochyboval..."

pro **Killunia** Sun Aug 18, 2013 4:47 pm

"Mě to tady nebaví!" fňukal Maki. Povzdechla jsem si. Ale zároveň jsem jej docela dobře chápala. Podle všeho to byl kamarádský tvor, toužil po společnosti, potřeboval ji. Takže když jsme tady byli sami, cítil se dost nesvůj. "Nemůžeme jít někam, kde jsou lidi?" zeptal se mě. Na chvíli jsem se zamyslela. V Oto příliš mnoho přátelských lidí nenajdeme, ale poměrně nedaleko leží vesnice, která se řadí mezi nejpřátelštější vesnice - Konohagakure no Sato. Mne sice radní vyhnali, k obyčejným ninjům a lidem by se neměli chovat zle. Třeba by si tu mohl najít nějaké kamarády.
Věděla jsem, že tam jako kunoichi Otogakure no Sato nemůžu (tedy podle čelenky Amegakure no Sato), takže jsem rychle doma odložila čelenku a jako anonymní dívka v černém plášti se zvláštním chlupatým a neuvěřitelně roztomilým stvořením po boku jsem se vydala na cestu. Do vesnice, ve které jsem se narodila.

(přesun)

pro Kirin Yakushi Sat Feb 15, 2014 8:55 pm

Posadila jsem se zde na zem a pustila jsem se do učení. Respektive prozatím do čtení svitku. Byla to C-ranková technika. To znamená základní pro ty, kteří ještě s Katonem neuměli a učili se ho ovládat. Pro Geniny, jak jsem si později uvědomila.
Ale to nevadí...
Podstatou Katon: Gōkakyū no Jutsu bylo ovládání Katonu, přetváření čiré chakry uvnitř těla na oheň. Pocit, že mi hoří hrdlo jsem už v životě několikrát měla, ale většinou za to mohla horečka a dehydratace. Tohle byla mnohem horší a děsivější představa.
Technika měla hned dvě využití a ani jedno se mi nelíbilo. V jednom fungovala jako kontinuální plamenomet. Au. A ten druhý byl ještě horší. Přirovnala bych to k efektu... bublifuku. Jednoduše jste vypustili z úst obrovskou masivní kouli ohně a ta letěla na nepřítele.
Zase tak začátečnická technika to asi není.
Jen díky vzpomínce na majestátnost Reiny a její obětí jsem se přinutila svitek okamžitě nezavřít. A od té doby už mě to ani nenapadlo. Pustila jsem se do toho celým srdcem.
Podle dalšího čtení jsem zjistila, že technika opravdu vyžaduje větší možnosti shinobiho, než obvykle mívají Genini. Podle svitku by ji mnohdy ani neměli zvládnout. Na jednu stranu mě to vyděsilo a na druhou jsem se těšila pocitu důvěry, že jsem nedostala něco naprosto jednoduchého.
Uvolněné plameny pohltí cíl. Pokud je tedy technika dostatečně silná. Záleží na kontrole objemu chakry.
Navíc technika potřebovala hned několik pečetí. Pomalu jsem se je začala učit skládat. Opakovala jsem si přitom nahlas jejich názvy, abych si je zapamatovala.

pro Sponsored content

Tréninkové prostory

Tréninkové prostory

Re: Tréninkové prostory

Re: Tréninkové prostory

Re: Tréninkové prostory

Re: Tréninkové prostory

Re: Tréninkové prostory

Re: Tréninkové prostory

Re: Tréninkové prostory

Re: Tréninkové prostory

Re: Tréninkové prostory

Re: Tréninkové prostory

Re: Tréninkové prostory

Re: Tréninkové prostory

Re: Tréninkové prostory

Re: Tréninkové prostory

Re: Tréninkové prostory

Re: Tréninkové prostory

Re: Tréninkové prostory

Re: Tréninkové prostory

Re: Tréninkové prostory

Re: Tréninkové prostory

Re: Tréninkové prostory

Re: Tréninkové prostory

Re: Tréninkové prostory

Re: Tréninkové prostory

Re: Tréninkové prostory

Re: Tréninkové prostory