Brána
+26
Kiseki Mirakuru
Hyūga Fū
Ken Uchiha
Kisuke Uchiha
Hirin
Keigo Nakagami
Hine Kureta
Gats Terumi
Kataro Terumi
Kashike
Faito Dansaku
Shinobi
Kigiro
Itama Senju
Kuro & Shiro
Ayumi Mayu
Bakuton no Jin
Higure
Goku
Uzumaki Allii
Rokuro
Crystal Takaishi
Yogi
Yomi Hikikomori
Hebi
Hokori Mai
30 posters
Naruto Stories: Go on - Revival :: RPG hra :: NS - Revival :: Herní místnosti :: Hoshi Teikoku :: Iwagakure
Strana 5 z 9
Strana 5 z 9 • 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9
Brána
First topic message reminder :
Brána se kdysi skládala z jedné části, a však po tom co se moci ujal Juro nechal vystavět další dvě části, aby se do vesnice bylo těžké dostat. Tohle vše bylo potřebné z jediného důvodu: Juro si totiž nepřál aby o jeho plánech věděl každý, a tak se veškeré tajosti snaží uchovat ve vesnici.
První část je složená z obrovských příkopů přes které se je možné dostat mostem, který vede až k bráně.
Druhá část je složena s dřevených palisád, které jsou vybudovány okolo celé vesnice. Tam kde vede most palisády nebyli vystavěny, ale dřevěná brána. Po nějaké době se však zjistilo, že tato brána tu je jen na obtíž a zdržuje provoz, a tak dřevená brána byla zbourána, ale dřevěnné palisády okolo vesnice zůstali.
Třetí část je obří brána s kamennými hradbami, které tu stali ještě před tím než se Juro ujal moci.
Okolo celého areálu hlídkuji po 15 minutách ANBU, kteří se střídají pokaždé v 8:00 a 15:00.
Brána se kdysi skládala z jedné části, a však po tom co se moci ujal Juro nechal vystavět další dvě části, aby se do vesnice bylo těžké dostat. Tohle vše bylo potřebné z jediného důvodu: Juro si totiž nepřál aby o jeho plánech věděl každý, a tak se veškeré tajosti snaží uchovat ve vesnici.
První část je složená z obrovských příkopů přes které se je možné dostat mostem, který vede až k bráně.
Druhá část je složena s dřevených palisád, které jsou vybudovány okolo celé vesnice. Tam kde vede most palisády nebyli vystavěny, ale dřevěná brána. Po nějaké době se však zjistilo, že tato brána tu je jen na obtíž a zdržuje provoz, a tak dřevená brána byla zbourána, ale dřevěnné palisády okolo vesnice zůstali.
Třetí část je obří brána s kamennými hradbami, které tu stali ještě před tím než se Juro ujal moci.
Okolo celého areálu hlídkuji po 15 minutách ANBU, kteří se střídají pokaždé v 8:00 a 15:00.
Hokori Mai- Kanrisha (Tsukikage) *ADMIN
- Počet příspěvků : 1243
Registrován : 19. 07. 13
Re: Brána
Faito
"Vaše svědomí může být čisté. Nejste jediný vlastenec. Nehodlám vám vzít vaši vesnici a kulturu. Ale ztratil jsem dost mužů v boji s vaším předvojem.
První podmínkou je válečná kořist: Projdu vaše sklady a vezmu si třetinu toho, co v nich bude - jídlo, železo, zlato, zbraně, co uznám za vhodné.
Druhou podmínkou je dosazení nového Tsuchikageho. Během dnešní noci by měl k vašim branám dorazit muž jménem Tetsuya. Pustíte ho dovnitř a dohodnete se s ním na vedení vesnice. To nechávám zcela na vás.
Poslední, ale nejdůležitější věc: Nikdy, povídám NIKDY nevkročí vaše armády do Země Vody s nepřátelskými úmysly..."
To bylo vše. Za to, že jsem zastavil to krveprolití, to bylo ještě docela mírné.
"Vaše svědomí může být čisté. Nejste jediný vlastenec. Nehodlám vám vzít vaši vesnici a kulturu. Ale ztratil jsem dost mužů v boji s vaším předvojem.
První podmínkou je válečná kořist: Projdu vaše sklady a vezmu si třetinu toho, co v nich bude - jídlo, železo, zlato, zbraně, co uznám za vhodné.
Druhou podmínkou je dosazení nového Tsuchikageho. Během dnešní noci by měl k vašim branám dorazit muž jménem Tetsuya. Pustíte ho dovnitř a dohodnete se s ním na vedení vesnice. To nechávám zcela na vás.
Poslední, ale nejdůležitější věc: Nikdy, povídám NIKDY nevkročí vaše armády do Země Vody s nepřátelskými úmysly..."
To bylo vše. Za to, že jsem zastavil to krveprolití, to bylo ještě docela mírné.
Faito Dansaku- Kyuudaime Mizukage
- Počet příspěvků : 1130
Registrován : 14. 07. 13
Re: Brána
Chvilku se opravdu vážně rozmýšlím. Mám v ruce několik karet, hlavně pak tu že pokud nás chtějí obsadit, vykrvácí na tom víc než si myslí. Dobrá, s první a poslední podmínkou souhlasím. S tou druhou však nemohu. Náš Tsuchikage je mrtvý a podle práva i zvyklostí musíme řádně zvolit nového, který je členem vesnice. Ani nejmenší dítě, ani nejstarší občan u nás nikdy nepřijme loutkovou vládu nějakého cizozemce. Jako občan Iwagakure to neschvaluji a jako pragmatický člověk to nedoporučuji. Nepřežije tu ani týden...
Higure- Jounin
- Počet příspěvků : 30
Registrován : 22. 09. 13
Re: Brána
Faito
"To už je jeho problém. Říkal jsem, že se můžete dohodnout... Ale věřím, že se vám bude zamlouvat. Já ho nehodlám nijak ovládat, není to moje loutka. Upřímně, jediné, na čem mi záleží, jsou obyvatelé Země Vody. Pro ně udělám cokoli. A vy se tu klidně sežerte..."
Byl mi dost podobný uvažováním. Nechce žádná rizika pro svůj lid a myslím, že jsou mu nějaká Aliance nebo světový mír ukradené.
"To už je jeho problém. Říkal jsem, že se můžete dohodnout... Ale věřím, že se vám bude zamlouvat. Já ho nehodlám nijak ovládat, není to moje loutka. Upřímně, jediné, na čem mi záleží, jsou obyvatelé Země Vody. Pro ně udělám cokoli. A vy se tu klidně sežerte..."
Byl mi dost podobný uvažováním. Nechce žádná rizika pro svůj lid a myslím, že jsou mu nějaká Aliance nebo světový mír ukradené.
Faito Dansaku- Kyuudaime Mizukage
- Počet příspěvků : 1130
Registrován : 14. 07. 13
Re: Brána
Dobrá tedy, vyslechnu toho muže. Ale může se nakrásně stát, že ho zabiju rovnou. Jde to tady zkusit na vlastní riziko... ukončím debatu a rozkážu strážím otevřít bránu dokořán. Iwa tímto definitivně kapitulovala. Ještě jedna věc, lorde Mizukage... moji lidé mají nařízeno složit zbraně, tudíž doufám že jsou vaši muži dostatečně disciplinovaní na to, aby neplenili soukromé majetky a nechali občany napokoji...
Higure- Jounin
- Počet příspěvků : 30
Registrován : 22. 09. 13
Re: Brána
Spokojeně jsem naslouchal a pousmál se. Vypadalo to skutečně slibně. Brána se otevřela a nic moc už mě nedělilo od toho si vesnici pořádně prošmejdit. Z čistě vědeckého hlediska přirozeně. Čistě vědeckého.
Zapálil jsem si a potáhl. Celkem bych tu rád zůstal do té doby, než přijde onen Tetsuya. To co si žádal mi přišlo neskutečně hloupé, troufalé, odvážné a drzé. Něco mi říkalo, že není žádný pablb a že to má velmi dobře propočítané. Nebo snad bude argumentovat zničující silou? Vážně. Tato záhada by stála za vyřešení.
Zapálil jsem si a potáhl. Celkem bych tu rád zůstal do té doby, než přijde onen Tetsuya. To co si žádal mi přišlo neskutečně hloupé, troufalé, odvážné a drzé. Něco mi říkalo, že není žádný pablb a že to má velmi dobře propočítané. Nebo snad bude argumentovat zničující silou? Vážně. Tato záhada by stála za vyřešení.
Hine Kureta- Jounin
- Počet příspěvků : 275
Registrován : 14. 07. 13
Age : 31
Re: Brána
Tak tak jsem stihl dohnat poslední řadu naší armády, když právě zastavovala. Vepředu se nejspíš už dávno mluvilo a vyjednávalo.
Začal jsem se prodírat davem, protože jsem od přírody zvědavý a zajímalo mě, o čem diskutují.
Nemusel jsem ani slyšet ten rozhovor, aby mi došlo, že se Iwa vzdala, protože otevřeli bránu a nikdo se na nás nevyřítil s vytasenou zbraní.
Následovala tedy rutina, spořádaně projít až ke skladům, tam sebrat kořist, takže něco ze společných zásob vesnice a pak zase spořádaně odejít, naložení jak nákladní muly... Nikoho nezabít, neznásilnit, nic nerozbít a neukrást, protože jsme lidi a protože mě by taky pěkně sr*lo, kdyby se mi po vesnici procházeli nějaký individua a plenili domy neozbrojených civilistů.
Už jsem jen čekal na povel vyrazit.
Začal jsem se prodírat davem, protože jsem od přírody zvědavý a zajímalo mě, o čem diskutují.
Nemusel jsem ani slyšet ten rozhovor, aby mi došlo, že se Iwa vzdala, protože otevřeli bránu a nikdo se na nás nevyřítil s vytasenou zbraní.
Následovala tedy rutina, spořádaně projít až ke skladům, tam sebrat kořist, takže něco ze společných zásob vesnice a pak zase spořádaně odejít, naložení jak nákladní muly... Nikoho nezabít, neznásilnit, nic nerozbít a neukrást, protože jsme lidi a protože mě by taky pěkně sr*lo, kdyby se mi po vesnici procházeli nějaký individua a plenili domy neozbrojených civilistů.
Už jsem jen čekal na povel vyrazit.
Keigo Nakagami- ANBU
- Počet příspěvků : 279
Registrován : 30. 06. 14
Age : 33
Re: Brána
Faito
"Mají dostatečnou morálku. A složí zbraně..." řekl jsem. "Tímto tedy Iwa oficiálně kapitulovala. Pošlu zprávu Alianci. Rozhodl jste správně, generále. My dva jsme dnes zabránili velikému krveprolití. Naši lidé nám budou děkovat..."
S těmito slovy jsem se otočil a vyrazil k horám.
"Složit zbraně, nechat si jeden kunai, kdyby náhodou. Iwagakure kapitulovala. Skvělá práce!
Teď si vezmeme, co jsme si zasloužili. Úkolem je vynést zboží ze skladů ven do karavan. Žádné ničení nebo rozkrádání majetku obyvatel, žádné znásilňvání. Nejsme barbaři.
Kdyby se něco dělo, hlásit nebo eliminovat, ale jen v sebeobraně. Rozchod!"
//Napište každý cca 30-50 řádků o tom, co jste dělali v Iwě. Můežete zakomponovat nějaké malé dobrodružství, ale nic, co bych musel dodatečně řešit. Vzhledem k mírové kapitulaci je "cena" mise snížena na rank A. Po sepsání 50ti řádků si ji můžete dát do schválených.
"Mají dostatečnou morálku. A složí zbraně..." řekl jsem. "Tímto tedy Iwa oficiálně kapitulovala. Pošlu zprávu Alianci. Rozhodl jste správně, generále. My dva jsme dnes zabránili velikému krveprolití. Naši lidé nám budou děkovat..."
S těmito slovy jsem se otočil a vyrazil k horám.
"Složit zbraně, nechat si jeden kunai, kdyby náhodou. Iwagakure kapitulovala. Skvělá práce!
Teď si vezmeme, co jsme si zasloužili. Úkolem je vynést zboží ze skladů ven do karavan. Žádné ničení nebo rozkrádání majetku obyvatel, žádné znásilňvání. Nejsme barbaři.
Kdyby se něco dělo, hlásit nebo eliminovat, ale jen v sebeobraně. Rozchod!"
//Napište každý cca 30-50 řádků o tom, co jste dělali v Iwě. Můežete zakomponovat nějaké malé dobrodružství, ale nic, co bych musel dodatečně řešit. Vzhledem k mírové kapitulaci je "cena" mise snížena na rank A. Po sepsání 50ti řádků si ji můžete dát do schválených.
Faito Dansaku- Kyuudaime Mizukage
- Počet příspěvků : 1130
Registrován : 14. 07. 13
Re: Brána
Konečně jsem uslyšel ona tak dlouho očekaváná slova. Shinobi z Kirigakure se ihned začali hrnout do Iwy, div že si u toho nevymlátili zuby. Zatvářil jsem se trochu povýšeně. Jak malí haranti. Kyblíčky a lopatičky zdarma! Skvělá akce, pouze dnes!
Počkal jsem si tedy, dokud největší nápor neopadl. Nechal jsem si podle pokynů jeden kunai a lékarničku. S tou doufám nebude mít nikdo problém. Spokojeně jsem vykuřoval. Nebyl jsem ten typ, co by se s nadšením vrhnul do drancování. Jsem mnohem sofistikovanější. Jsem vědec. Možná bych se toho neměl vůbec účastnit, ale někdo na ně musí dát pozor a... Co kdyby se náhodou někdo zranil, mohlo by se...
"Hej, co je támhleto vlasaté hovado?" ozval se vskutku nelidský hlásek, typoval bych to na něco mezi skřetem a pakobylkou. Pochopitelně jsem jej ignoroval a vesele prošel bránou skrz.
"Říkám stát!" zařval mi nějaký pavián do ucha, až jsem leknutím zvedl ruce nad hlavu. To je teda pěkné. Během kapitulace Iwy se vzdává Kirigakurský shinobi. Ostudné.
"Řeklo se jeden kunai, tak jeden kunai! Na tom trvám!" pravil ten muž a ukázal na můj kufřík s lékařským náčiním. Asi vysoká šarže s nízkou inteligencí. Zatvářil jsem se velice dotčeně.
"Dovolte? Za prvé jsem lékař, za druhé jste mi ani dobrého dne nepopřál a za třetí těžko budu hovado když právě na jedno koukám..." pravil jsem a měl jsem toho na jazyku ještě mnohem víc. Jenže kufřík mi byl odebrán a podroben důkladné kontrole.
"A co je toto?"
"To je přece dezinfekce." pravil jsem nabručeně. S idioty se bavím tuze nerad.
"Já tě moc dobře znám ty neřáde. Táhne z tebe chlast na míle daleko, rypák máš natuty bílej vod vomítky a myslíš si, že tu budeš dělat ty svoje zvrácený pokusy co?!" brblal ten chlápek dále svou, zatímco se pokoušel přečíst příbalový leták jistých tabletek. Protočil jsem oči v sloup, ale vzápětí se usmál.
"Takže přece jen jste slyšeli o mých velkých objevech i v tak necivilizované zemi?" zazářil jsem. Úsměv mě přešel, když mě nějaký mladý a drzý genin nakopnul do holeně. Ten zatracenej fracek měl kliku, že jsem si aktuálně nemohl dovolit dát mu výchovnou lekci.
"Aaaale, copak to máme tady noooo?" vítězoslavně se usmál onen prudérní pišišvor, třímajíc ve svých špinavých pazourách lahev s rumem. Zachoval jsem ledový klid.
"Pane, to nemyslíte vážně. Tohle používám také na dezinfekci a když není zbytí, poslouží i místo narkózy." pronesl jsem odměřeně.
"No jó, no jó, povidej svý mrtvý babičce. Jestli chceš jít dál, tak ti to tu zatim pohlídám jo?" křenil se na mě ten odporný, škaredý skorostařec. Pokrčil jsem rameny a hodil na něj vražedný pohled.
"Budete litovat." byla má poslední slova jemu věnovaná. Bylo mi nad slunce jasné, že ať už jsem tomuto muži v minulosti provedl cokoliv (a typoval bych to na úspěšnou transplantaci opičího mozku) tak se mi rozhodl pomstít právě takto. Vylemtat mou nejzamilovanější lahvinku tvrdšího alkoholu.
Plenění zásob Iwagakure už bylo oproti tomuto procházka růžovou zahradou. No vážně. Všechno probíhalo velice poklidně. Nikdo jiný mě již nepoznal, dokonce jsem tentokrát pavouky nechal za branami, abych nebudil příliš mnoho pozornosti. Překvapilo mě, jak civilizovaní umíme být. A dokonce i co se týče Iwagakure musím podotknout, že byli mírní jako beránci. Usmál jsem se nastavil obličej sluníčku, které nesměle vykouklo zpoza mráčků. Náhle však byla tma. Opravdu! Tma! A bolela mě hlava! Ten rambajz! Jako by mi něco na hlavě zatančilo polku. Zcela zmatený jsem s elegancí sobě vrozenou spadl na zadek. Cosi jsem zahuhlal a objevil, že mi na hlavě přistál kýbl. Už zase?! Nestačilo to na uvítanou v Kiri? Sundal jsem tedy tuto netradiční pokrývku hlavy a náhle pocítil zvláštní pocit. Asi bych vám to popsal následovně. Vím jak se cítí křesadlo. Cosi mě totiž kříslo do kořene nosu a já viděl jiskřičky.
"Okamžitě padej z mojí zahrádky! Tady nemáš co krást!" hrozila mi pěstí stará bába, která však vynikala elánem za patero ninjů.
"Čeče... Nemáš v Kiri uhm. Vnučku?" zvedl jsem se na nohy a prohlížel si tu hnusnou ježibabu. Už už se natahovala a chystala se po mě hodit kladivo. Na civilistku měla až podezřele přesnou mušku. Natáhnul jsem to a prchal k branám Iwagakure. Beztak už to vypadalo, že nejlepší zábavka je za námi.
Všiml jsem si podstatného detailu. Na zemi ze válela nyní už prázdná láhev od mého rumu. Ten, kdo ji vylemtal nebyl již k nalezení. Na tváři se mi objevil úsměv, který náleží pouze mstitelům.
"Jojo, nikdy nechlastej nic, co je obohacené o halucinogeny." ušklíbl jsem se. Ještě dlouho se zde bude vyprávět o shinobim, který se považoval za vzácný druh kachny a skákal po střechách, nacvičujíc létání. Měl jsem dojem, že slyším vzdálené skřehotání, které s trochou fantazie znělo jako: "Kvák, kvák."
Počkal jsem si tedy, dokud největší nápor neopadl. Nechal jsem si podle pokynů jeden kunai a lékarničku. S tou doufám nebude mít nikdo problém. Spokojeně jsem vykuřoval. Nebyl jsem ten typ, co by se s nadšením vrhnul do drancování. Jsem mnohem sofistikovanější. Jsem vědec. Možná bych se toho neměl vůbec účastnit, ale někdo na ně musí dát pozor a... Co kdyby se náhodou někdo zranil, mohlo by se...
"Hej, co je támhleto vlasaté hovado?" ozval se vskutku nelidský hlásek, typoval bych to na něco mezi skřetem a pakobylkou. Pochopitelně jsem jej ignoroval a vesele prošel bránou skrz.
"Říkám stát!" zařval mi nějaký pavián do ucha, až jsem leknutím zvedl ruce nad hlavu. To je teda pěkné. Během kapitulace Iwy se vzdává Kirigakurský shinobi. Ostudné.
"Řeklo se jeden kunai, tak jeden kunai! Na tom trvám!" pravil ten muž a ukázal na můj kufřík s lékařským náčiním. Asi vysoká šarže s nízkou inteligencí. Zatvářil jsem se velice dotčeně.
"Dovolte? Za prvé jsem lékař, za druhé jste mi ani dobrého dne nepopřál a za třetí těžko budu hovado když právě na jedno koukám..." pravil jsem a měl jsem toho na jazyku ještě mnohem víc. Jenže kufřík mi byl odebrán a podroben důkladné kontrole.
"A co je toto?"
"To je přece dezinfekce." pravil jsem nabručeně. S idioty se bavím tuze nerad.
"Já tě moc dobře znám ty neřáde. Táhne z tebe chlast na míle daleko, rypák máš natuty bílej vod vomítky a myslíš si, že tu budeš dělat ty svoje zvrácený pokusy co?!" brblal ten chlápek dále svou, zatímco se pokoušel přečíst příbalový leták jistých tabletek. Protočil jsem oči v sloup, ale vzápětí se usmál.
"Takže přece jen jste slyšeli o mých velkých objevech i v tak necivilizované zemi?" zazářil jsem. Úsměv mě přešel, když mě nějaký mladý a drzý genin nakopnul do holeně. Ten zatracenej fracek měl kliku, že jsem si aktuálně nemohl dovolit dát mu výchovnou lekci.
"Aaaale, copak to máme tady noooo?" vítězoslavně se usmál onen prudérní pišišvor, třímajíc ve svých špinavých pazourách lahev s rumem. Zachoval jsem ledový klid.
"Pane, to nemyslíte vážně. Tohle používám také na dezinfekci a když není zbytí, poslouží i místo narkózy." pronesl jsem odměřeně.
"No jó, no jó, povidej svý mrtvý babičce. Jestli chceš jít dál, tak ti to tu zatim pohlídám jo?" křenil se na mě ten odporný, škaredý skorostařec. Pokrčil jsem rameny a hodil na něj vražedný pohled.
"Budete litovat." byla má poslední slova jemu věnovaná. Bylo mi nad slunce jasné, že ať už jsem tomuto muži v minulosti provedl cokoliv (a typoval bych to na úspěšnou transplantaci opičího mozku) tak se mi rozhodl pomstít právě takto. Vylemtat mou nejzamilovanější lahvinku tvrdšího alkoholu.
Plenění zásob Iwagakure už bylo oproti tomuto procházka růžovou zahradou. No vážně. Všechno probíhalo velice poklidně. Nikdo jiný mě již nepoznal, dokonce jsem tentokrát pavouky nechal za branami, abych nebudil příliš mnoho pozornosti. Překvapilo mě, jak civilizovaní umíme být. A dokonce i co se týče Iwagakure musím podotknout, že byli mírní jako beránci. Usmál jsem se nastavil obličej sluníčku, které nesměle vykouklo zpoza mráčků. Náhle však byla tma. Opravdu! Tma! A bolela mě hlava! Ten rambajz! Jako by mi něco na hlavě zatančilo polku. Zcela zmatený jsem s elegancí sobě vrozenou spadl na zadek. Cosi jsem zahuhlal a objevil, že mi na hlavě přistál kýbl. Už zase?! Nestačilo to na uvítanou v Kiri? Sundal jsem tedy tuto netradiční pokrývku hlavy a náhle pocítil zvláštní pocit. Asi bych vám to popsal následovně. Vím jak se cítí křesadlo. Cosi mě totiž kříslo do kořene nosu a já viděl jiskřičky.
"Okamžitě padej z mojí zahrádky! Tady nemáš co krást!" hrozila mi pěstí stará bába, která však vynikala elánem za patero ninjů.
"Čeče... Nemáš v Kiri uhm. Vnučku?" zvedl jsem se na nohy a prohlížel si tu hnusnou ježibabu. Už už se natahovala a chystala se po mě hodit kladivo. Na civilistku měla až podezřele přesnou mušku. Natáhnul jsem to a prchal k branám Iwagakure. Beztak už to vypadalo, že nejlepší zábavka je za námi.
Všiml jsem si podstatného detailu. Na zemi ze válela nyní už prázdná láhev od mého rumu. Ten, kdo ji vylemtal nebyl již k nalezení. Na tváři se mi objevil úsměv, který náleží pouze mstitelům.
"Jojo, nikdy nechlastej nic, co je obohacené o halucinogeny." ušklíbl jsem se. Ještě dlouho se zde bude vyprávět o shinobim, který se považoval za vzácný druh kachny a skákal po střechách, nacvičujíc létání. Měl jsem dojem, že slyším vzdálené skřehotání, které s trochou fantazie znělo jako: "Kvák, kvák."
Hine Kureta- Jounin
- Počet příspěvků : 275
Registrován : 14. 07. 13
Age : 31
Re: Brána
Faito
Pověřil jsem jouniny dozorem nad povinnostmi a sám jsem vyrazil pryč. Svým shinobim jsem zcela důvěřoval, takže nemyslím, že by se mělo stát něco strašného. Tedy...v Iwě...
//přesun
Pověřil jsem jouniny dozorem nad povinnostmi a sám jsem vyrazil pryč. Svým shinobim jsem zcela důvěřoval, takže nemyslím, že by se mělo stát něco strašného. Tedy...v Iwě...
//přesun
Faito Dansaku- Kyuudaime Mizukage
- Počet příspěvků : 1130
Registrován : 14. 07. 13
Re: Brána
Odevzdat zbraně?... No to snad ne. Jak jako poznaj, co je čí? To si na to jako mám dát jmenovku, nebo co?.... Ach jo, ale rozkaz je rozkaz.
Pomyslel jsem si protivně a došel jsem až k otevřené bráně Iwi. Tam mě pochopitelně zastavili jejich lidi a chtěli po mě moje zbraně. Pfffff. Dal jsem jim do rukou oba svoje meče a z pouzdra jsem si vyndal kunai, než jsem jim odevzdal zbytek výzbroje. Brnění jsem si na sobě ale nechal, o tom se nic neříkalo.
Vydal jsem se se zbytkem naší armády k Iwagakurským skladům, pod bedlivým dohledem našich Jouninů a nejspíš i pod dohledem obyvatel Iwagakure. Vůbec bych se nedivil, kdyby se nás pokusili třeba vyhodit do povětří, když už budeme v tom skladišti, pěkně na jednom místě... Já bejt jima bych to alespoň zkusil.
Né že bych byl kdoví jakej obdivovatel památek, ale nemohl jsem si nevšimnout, jak odlišnou zde mají architekturu, oproti Kirigakure. Možná měla každá skrytá vesnice vlastní styl budov a rozvržení města. Rozhodně ta vesnice zapadala do země Země.
Konečně jsem uviděl velkou budovu, kde by mohli mít Iwagakurští zásoby. Otevřeli se nám dveře a my jsme napochodovali dovnitř. Sklad byl... obrovský a já nějak nevěděl, jak se tu máme vyznat, co odnýst, co neodnýst... A pak to začalo. Zčali jsme nahlížet do pytlů, beden a krabic no a prostě jsme začali odnášet každej třetí kus. Správci skladu nás bedlivě pozorovali, občas chtěli, aby jsme něco vrátili a spolu s našimi jouniny odškrtávali věci ze seznamu. Bylo to v jejich zájmu, aby si to kontrolovali a my neodnesli víc, než můžem.
Já jsem popadnul jednu podlouhlou, nízkou bednu, byla velká asi jako ty vojenské krabice, v kterých se skladovali pušky, munice a tak dále. V tédle byli zrovna kovové pruty. Prošel jsem s tou bednou kolem kontroly, náhlásil jsem obsah a vydal jsem se dál.
Až na to brnění, jsem do zástupu pochodujících shinobi, obtěžkaných nákladem, zapadal perfektně.
Pak se mi ale začalo chtít na malou... Řekl jsem si, že se nic nestane, když se chvíli s nákladem spozdím. Navíc ta bedna byla strašně těžká a představa, že jí musim nýst až do Kiri mě málem zabila.
Zašel jsem tedy do postranní uličky, bednu jsem položil na zem a pak jsem si stoupnul o kus dál a vykonal jsem potřebu. Pak jsem se zase otočil, sehnul jsem se pro bednu a... "Dej to sem ty zm*de!" Zařval jsem, protože když jsem se otočil, viděl jsem nějakýho hubenýho chlapíka, jak utíká s mojí bednou. Já jsem se totiž "prozíravě" postavil tak, že jsem na bednu neviděl... V životě by mě nenapadlo, že by někdo chtěl krást bednu s nějakým kovošrotem...
Rozeběhl jsem se za ním, ale celkem mě překvapilo, že i když byl obtěžkán tou bednou, zvládal mi bez problému utíkat. Pokusil jsem se dostat shunshinem těsně za něj a ze zadu ho pořádně nakopnout, jenže on zrovna uhnul do uličky v pravo. Málem jsem se rozsekal o roh, ale pomohl jsem si rukama a dál jsem se držel za ním. Nechtěl jsem po něm házet kunai, mohl by z toho bejt zbytečnej poprask, prostě jsem chtěl tu bednu a víc mě nezajímalo.
Dostal jsem nový nápad. Vyběhl jsem po stěně jednoho domu a po střechách jsem si to shunshinem štrádoval tak, abych toho zmetka měl pořád na očích a když jsem nad ním dostal konečně náskok... skočil jsem mu ze střechy rovnou na záda a srazil jsem ho k zemi. Spadnul na zem i s bednou, která se rozštípla po dýlce vejpůl a začal supět. Dal jsem mu vzteky pár facek, sebral jsem mu opasek od kalhot a pak jsem ho hodil stranou. A zmiz mi z očí! Zavrčel jsem. Hubeňour se vyškrábal na nohy a pak zčal rychle utíkat. Mnohem, mnohem rychleji, než když utíkal s tou bednou. Ale viděl jsem, jak se drží za žebra. Ajéje... snad jsem mu nic nezlomil...
Tím jeho páskem jsem opásal tu bednu a pořádně jsem ji stáhnul, aby se mi nerozsypala v ruce a opatrně jsem ji zvednul. Potom jsem se připojil zpět k zástupu pochodujícímu ven z vesnice a obtěžkán svým nákladem, plus unaven tou honičkou, jsem se psychicky připravoval na pochod zpátky do Kirigakure no sato. To zase bude štreka. Jestli přežiju tu cestu tady s tím, tak už vážně přežiju všecko...
Došel jsem až k bráně, kde jsem musel zase opatrně položit bednu, vzít si tam svoje zbraně a vybavení, ktré bylo překvapivě všechno a v pořádku, potom jsem vzal bednu a pokračoval v cestě domů.
/Přesun
Pomyslel jsem si protivně a došel jsem až k otevřené bráně Iwi. Tam mě pochopitelně zastavili jejich lidi a chtěli po mě moje zbraně. Pfffff. Dal jsem jim do rukou oba svoje meče a z pouzdra jsem si vyndal kunai, než jsem jim odevzdal zbytek výzbroje. Brnění jsem si na sobě ale nechal, o tom se nic neříkalo.
Vydal jsem se se zbytkem naší armády k Iwagakurským skladům, pod bedlivým dohledem našich Jouninů a nejspíš i pod dohledem obyvatel Iwagakure. Vůbec bych se nedivil, kdyby se nás pokusili třeba vyhodit do povětří, když už budeme v tom skladišti, pěkně na jednom místě... Já bejt jima bych to alespoň zkusil.
Né že bych byl kdoví jakej obdivovatel památek, ale nemohl jsem si nevšimnout, jak odlišnou zde mají architekturu, oproti Kirigakure. Možná měla každá skrytá vesnice vlastní styl budov a rozvržení města. Rozhodně ta vesnice zapadala do země Země.
Konečně jsem uviděl velkou budovu, kde by mohli mít Iwagakurští zásoby. Otevřeli se nám dveře a my jsme napochodovali dovnitř. Sklad byl... obrovský a já nějak nevěděl, jak se tu máme vyznat, co odnýst, co neodnýst... A pak to začalo. Zčali jsme nahlížet do pytlů, beden a krabic no a prostě jsme začali odnášet každej třetí kus. Správci skladu nás bedlivě pozorovali, občas chtěli, aby jsme něco vrátili a spolu s našimi jouniny odškrtávali věci ze seznamu. Bylo to v jejich zájmu, aby si to kontrolovali a my neodnesli víc, než můžem.
Já jsem popadnul jednu podlouhlou, nízkou bednu, byla velká asi jako ty vojenské krabice, v kterých se skladovali pušky, munice a tak dále. V tédle byli zrovna kovové pruty. Prošel jsem s tou bednou kolem kontroly, náhlásil jsem obsah a vydal jsem se dál.
Až na to brnění, jsem do zástupu pochodujících shinobi, obtěžkaných nákladem, zapadal perfektně.
Pak se mi ale začalo chtít na malou... Řekl jsem si, že se nic nestane, když se chvíli s nákladem spozdím. Navíc ta bedna byla strašně těžká a představa, že jí musim nýst až do Kiri mě málem zabila.
Zašel jsem tedy do postranní uličky, bednu jsem položil na zem a pak jsem si stoupnul o kus dál a vykonal jsem potřebu. Pak jsem se zase otočil, sehnul jsem se pro bednu a... "Dej to sem ty zm*de!" Zařval jsem, protože když jsem se otočil, viděl jsem nějakýho hubenýho chlapíka, jak utíká s mojí bednou. Já jsem se totiž "prozíravě" postavil tak, že jsem na bednu neviděl... V životě by mě nenapadlo, že by někdo chtěl krást bednu s nějakým kovošrotem...
Rozeběhl jsem se za ním, ale celkem mě překvapilo, že i když byl obtěžkán tou bednou, zvládal mi bez problému utíkat. Pokusil jsem se dostat shunshinem těsně za něj a ze zadu ho pořádně nakopnout, jenže on zrovna uhnul do uličky v pravo. Málem jsem se rozsekal o roh, ale pomohl jsem si rukama a dál jsem se držel za ním. Nechtěl jsem po něm házet kunai, mohl by z toho bejt zbytečnej poprask, prostě jsem chtěl tu bednu a víc mě nezajímalo.
Dostal jsem nový nápad. Vyběhl jsem po stěně jednoho domu a po střechách jsem si to shunshinem štrádoval tak, abych toho zmetka měl pořád na očích a když jsem nad ním dostal konečně náskok... skočil jsem mu ze střechy rovnou na záda a srazil jsem ho k zemi. Spadnul na zem i s bednou, která se rozštípla po dýlce vejpůl a začal supět. Dal jsem mu vzteky pár facek, sebral jsem mu opasek od kalhot a pak jsem ho hodil stranou. A zmiz mi z očí! Zavrčel jsem. Hubeňour se vyškrábal na nohy a pak zčal rychle utíkat. Mnohem, mnohem rychleji, než když utíkal s tou bednou. Ale viděl jsem, jak se drží za žebra. Ajéje... snad jsem mu nic nezlomil...
Tím jeho páskem jsem opásal tu bednu a pořádně jsem ji stáhnul, aby se mi nerozsypala v ruce a opatrně jsem ji zvednul. Potom jsem se připojil zpět k zástupu pochodujícímu ven z vesnice a obtěžkán svým nákladem, plus unaven tou honičkou, jsem se psychicky připravoval na pochod zpátky do Kirigakure no sato. To zase bude štreka. Jestli přežiju tu cestu tady s tím, tak už vážně přežiju všecko...
Došel jsem až k bráně, kde jsem musel zase opatrně položit bednu, vzít si tam svoje zbraně a vybavení, ktré bylo překvapivě všechno a v pořádku, potom jsem vzal bednu a pokračoval v cestě domů.
/Přesun
Keigo Nakagami- ANBU
- Počet příspěvků : 279
Registrován : 30. 06. 14
Age : 33
Re: Brána
// Snad to není pozdě
Jako obvykle jsem byla mezi posledními, ne že bych byla nějak pomalá ale když vyjdete mezi posledními a k tomu ještě s nějakým to zpožděním, nemohla jsem se nijak divit. Přesto že jsem byla skoro poslední, věděla jsem co se bude dít. Zprávy se šiří rychle. Fakt jsem se těšila, že se bude rabovat, aspon jednou za život si to chtěla zkusit a ono to nejde. Hození cihly do vitriny může být i uspokojující. Ale přeci nejsme barbaři. Možná ve mně je malá barbarka. Tahle úvaha stala za zamyšlení. Z mého zamyšlení mě vyrušil jakýsi shinobi.
"Váše zbraně " řekl mi a nastavil ruce. Zarazila jsem a vyvalila jsem na něho oči.
"Člověče, vy jste se zbláznil. Nikdy. " řekla jsem a založila jsem si ruce na prsa.
"Je to rozkaz Mizukageho." odpověděl na moji reakci. Já jsem se musela zamyslet. I přesto, že informace se šiří rychle i přesto se vždy nemusíte dozvědět všechno. Můžete to přeslechnout nebo někdo něco splete. Můj problém byl ten, že jsem se zastavila u myšlenky, jestli jsem barbarka. I přesto, že FAito řekl, že nejsem barbaři až ke konci a o těch zbraní na začátku. Přeci nás tu nebylo málo a byla velká pravděpodobnost toho, že co bylo řečeno na začátku může být na konci a naopak a to se stálo. Hlavní bylo, že jsem se trochu ztrapnila. Možná víc, než jsem si myslela.
"No..Ehmm...dobře." Pověděla jsem, rozkaz byl rozkaz. Dala jsem jím všechny zbraně, katany a další své bojovné vybavení. Avšak o svitcích nebylo nic řečeno. Svitek není zbran, je to jen nastroj k učení a dalším věcech. Už jsem byla puštěná dovnitř do vesnice. Nemohla jsem si nevšimnout jakou bránu si tu postavili. Ostatní již mi pomalu mizeli v dali a já se ocitla v cizí vesnici a tak jsem zahájila pochůzku po vesnici. Bylo to zvláštní lidé si tu nechávali na ulicích volně položené peněženky, kabelky atd. Vypadalo to, že se o své cennosti nijak nebojí. Zastavila jsem se před budovu Tsuchikage a prohlédla jsem si jí. Všichni dřívější kagove měli zálibu ve vysokých budovách. Až na Kumo, když jsem se tak zamyslela. Pokračovala jsem dál ve své cestě a rozhlížela jsem se okolo. Šla jsem rovně, pak jsem zabočila a zase, pak rovně a skončila jsem u další budovy Tsuchikageho.
"Do háje" pomyslela jsem si. Uvědomila jsem, že jsem se zacyklila, nejspíš. Bývaly Tsuchikage dál záležet, aby cesty ve vesnici byli chaotický pro někoho, kdo tu je poprvé. Dále jsem bloudila po vesnici a pozastavila jsem se až u další větší budovy s nápisem KNIHOVNA. Vešla jsem do knihovny a nemohla jsem zavřít ústa. Točila jsem se okolo 360 stupnu se stále otevřenou pusou. Brada mi spadla ještě více dolu než byla předtím, protože moje hlava se zvedla směrem nahoru. Spatřila jsem něco, co jsem doposud neviděla. Knihy, ne že bych knihu nikdy neviděla, ale neviděla jsem tisíce, ba dokonce deseti tisíce knih pohromadě. Vypadalo to chaoticky, taky možná i bylo chaoticky. Z jednoho regálu jsem si vytáhla knížku. Sedla jsem si ke stolku a začala jsem si číst. Bylo to něco z historie. Zanedlouho přiběhl nějaký chlápek.
"Ženská, co tu robíte?" Tyhle slova na mě zařval. Odtrhla jsem sem se od čtení a pohlédla na něho. Dal jsem prst před ústa a udělala. "Pššt." A druhou rukou jsem ukázala na ceduli, kde stálo. "Dodržujte ticho a klid v knihovně." Co pak asi člověk děla v knihovně? Vážně jsem se musela pozastavit tak inteligenci toho muže. Mají knihovnu velkou jak cosi ale logiku na bodě mrazu.
Chlap zrudl a nevypadl,že chce dodržovat pokyn cedule, která vysela na stěně. "Ty v*le, ženská nepštěte mě." Opět mě zařval asi nechtěl at tu jsem nebo měl problém s někým kdo umí číst. Kdo ví? Povzdechla jsem se, knihu jsem vrátila na původní místo a mlčky jsem odešla z knihovny. Spatřila jsem jak naší mají naloženou karavanu a vydávali se směrem domu. Přidala jsem se k ním a toho chlapa v knihovně ignorovala. U brány jsem si zvala své věci a vydala se na cestu dom.
//přesun
Jako obvykle jsem byla mezi posledními, ne že bych byla nějak pomalá ale když vyjdete mezi posledními a k tomu ještě s nějakým to zpožděním, nemohla jsem se nijak divit. Přesto že jsem byla skoro poslední, věděla jsem co se bude dít. Zprávy se šiří rychle. Fakt jsem se těšila, že se bude rabovat, aspon jednou za život si to chtěla zkusit a ono to nejde. Hození cihly do vitriny může být i uspokojující. Ale přeci nejsme barbaři. Možná ve mně je malá barbarka. Tahle úvaha stala za zamyšlení. Z mého zamyšlení mě vyrušil jakýsi shinobi.
"Váše zbraně " řekl mi a nastavil ruce. Zarazila jsem a vyvalila jsem na něho oči.
"Člověče, vy jste se zbláznil. Nikdy. " řekla jsem a založila jsem si ruce na prsa.
"Je to rozkaz Mizukageho." odpověděl na moji reakci. Já jsem se musela zamyslet. I přesto, že informace se šiří rychle i přesto se vždy nemusíte dozvědět všechno. Můžete to přeslechnout nebo někdo něco splete. Můj problém byl ten, že jsem se zastavila u myšlenky, jestli jsem barbarka. I přesto, že FAito řekl, že nejsem barbaři až ke konci a o těch zbraní na začátku. Přeci nás tu nebylo málo a byla velká pravděpodobnost toho, že co bylo řečeno na začátku může být na konci a naopak a to se stálo. Hlavní bylo, že jsem se trochu ztrapnila. Možná víc, než jsem si myslela.
"No..Ehmm...dobře." Pověděla jsem, rozkaz byl rozkaz. Dala jsem jím všechny zbraně, katany a další své bojovné vybavení. Avšak o svitcích nebylo nic řečeno. Svitek není zbran, je to jen nastroj k učení a dalším věcech. Už jsem byla puštěná dovnitř do vesnice. Nemohla jsem si nevšimnout jakou bránu si tu postavili. Ostatní již mi pomalu mizeli v dali a já se ocitla v cizí vesnici a tak jsem zahájila pochůzku po vesnici. Bylo to zvláštní lidé si tu nechávali na ulicích volně položené peněženky, kabelky atd. Vypadalo to, že se o své cennosti nijak nebojí. Zastavila jsem se před budovu Tsuchikage a prohlédla jsem si jí. Všichni dřívější kagove měli zálibu ve vysokých budovách. Až na Kumo, když jsem se tak zamyslela. Pokračovala jsem dál ve své cestě a rozhlížela jsem se okolo. Šla jsem rovně, pak jsem zabočila a zase, pak rovně a skončila jsem u další budovy Tsuchikageho.
"Do háje" pomyslela jsem si. Uvědomila jsem, že jsem se zacyklila, nejspíš. Bývaly Tsuchikage dál záležet, aby cesty ve vesnici byli chaotický pro někoho, kdo tu je poprvé. Dále jsem bloudila po vesnici a pozastavila jsem se až u další větší budovy s nápisem KNIHOVNA. Vešla jsem do knihovny a nemohla jsem zavřít ústa. Točila jsem se okolo 360 stupnu se stále otevřenou pusou. Brada mi spadla ještě více dolu než byla předtím, protože moje hlava se zvedla směrem nahoru. Spatřila jsem něco, co jsem doposud neviděla. Knihy, ne že bych knihu nikdy neviděla, ale neviděla jsem tisíce, ba dokonce deseti tisíce knih pohromadě. Vypadalo to chaoticky, taky možná i bylo chaoticky. Z jednoho regálu jsem si vytáhla knížku. Sedla jsem si ke stolku a začala jsem si číst. Bylo to něco z historie. Zanedlouho přiběhl nějaký chlápek.
"Ženská, co tu robíte?" Tyhle slova na mě zařval. Odtrhla jsem sem se od čtení a pohlédla na něho. Dal jsem prst před ústa a udělala. "Pššt." A druhou rukou jsem ukázala na ceduli, kde stálo. "Dodržujte ticho a klid v knihovně." Co pak asi člověk děla v knihovně? Vážně jsem se musela pozastavit tak inteligenci toho muže. Mají knihovnu velkou jak cosi ale logiku na bodě mrazu.
Chlap zrudl a nevypadl,že chce dodržovat pokyn cedule, která vysela na stěně. "Ty v*le, ženská nepštěte mě." Opět mě zařval asi nechtěl at tu jsem nebo měl problém s někým kdo umí číst. Kdo ví? Povzdechla jsem se, knihu jsem vrátila na původní místo a mlčky jsem odešla z knihovny. Spatřila jsem jak naší mají naloženou karavanu a vydávali se směrem domu. Přidala jsem se k ním a toho chlapa v knihovně ignorovala. U brány jsem si zvala své věci a vydala se na cestu dom.
//přesun
Hirin- Jounin (S-rank)
- Počet příspěvků : 739
Registrován : 08. 08. 13
Age : 26
Re: Brána
Do vesnice jsem vstoupil jako jeden z prvních. Můj úkol byl především zajistit sklad zbraní a pokladnice, všechno co jsme měli naložit na karavany a odvézt. Svojí výstroj jsem uložil do svitků a schoval, takže vlk se nažral a koza zůstala celá. Na co jsem ale zapomněl byla kápě z Tsuchikageho pláště, kterou jsem měl pořád na rameni. V kombinaci s maskou musela vypadat opravdu děsivě a většina lidí nám s křikem utíkala z cesty nebo na mě vrhala vražedné pohledy.
Dovedl jsem svojí skupinku ke skladu surovin, kde jsme měli třetinu zabavit. Rozkaz byl sebrat vše krom potravin, takže jsem kopancem rozrazil dveře a vstoupil dovnitř. Sklad byl obrovský, plný všeho možného, co vesnice používávala k obchodu a teď to nemělo odbyt. Tak se do toho pusťte hoši, ať už je to naložené a můžeme razit domů... rozkážu své skupině a sám se vydám do skladu zbraní.
Cestou do skladu mi pod nohama cosi křupne. Skloním se a uvidím dřevěného koníka, na kterého jsem omylem šlápl. V okně nejbližšího domu si všimnu pohybu a co nevidět se rozletí dveře. Ven vyběhne malá holčička, sotva 4 roky a s brekem se mi vrhne k nohám. Nejdřív chci jít dál, pak se ale zastavím a otočím. Je mi té holčičky líto. Zavřu oko se sharinganem, sundám si masku a přikleknu k ní. Omlouvám se maličká. Počkej chvilku, dám to dopořádku. Lehce se pootočím aby neviděla co dělám a z předloktí vytáhnu velký kostěný blok, který začnu tvarovat, až mám v ruce naprosto věrohodný model koně. Je na něm vidět každý sval a jednotlivá žíně, sebelepší řezbář tohle nedokáže udělat. Podám ho holčičce a pohladím jí po vlasech. Tohle nebylo správné, civilisté by neměli doplácet na válku a tady si to zjevně vybral velkou daň. Snad už bude klid... a já zjistím co se se mnou děje, dřív bych ani brvou nehnul. Asi měknu. S tím závěrem se vydám zpacifikovat i sklad zbraní.
Ve zbrojnici už je to těžší. Nejen že je prakticky prázdná, ale musíme jim tu ještě nechat něco na obranu. Nakonec z toho byly jen dva vozy toho, co stálo za řeč a zbytek tu musel zůstat. Ještě naposledy ten sklad projdu, jestli mi ještě něco nepadne do oka a ono přeci. V jedné polici skoro až na konci leží něco, co tu musí ležet už věky. Pod nánosem prachu je tu položený starý pukléř, malý kulatý štítek používaný šermíři. Dost dobře možné, že tu leží už od dob prvního Tsuchikageho. Vezmu ho opatrně do rukou a setřu z něj nánosy prachu. Čekal bych rez jasnější než liščí kožich ale místo toho zjistím, že je dělaný z černěného kovu.
Pořádně si ho prohlédnu a zkusím si jak mi sedne do ruky. Budu si muset chvilku zvykat na držení ale půjde to. Trochu s ním zatočím a jen tak z legrace cvrnknu prstem o hranu abych slyšel ocel zvonit. Můj prst se ale odrazí od hrany s takovou silou, že v první chvíli myslím, že ho mám vykloubený. Dojde mi to skoro okamžitě. Položím pukléř na zem a opřu ho o trám. Odstoupím pár kroků a hodím do něj ten kunai, co mám povolený k obraně. Kunai se po dopadu odrazí přesně podle fyzikálních zákonů, až na to, že neztratí ani špetku ze své pohybové energie. Jinými slovy, jakou silou těleso dopadne, takovou silou se odrazí. Mazec... uklouzne mi ze rtů, vezmu ten pukléř, připnu ho k opasku a vyrazím do své poslední destinace, archivu se svitky technik.
K archivu jsem si cestu našel, před vchodem jsem kývnutím pozdravil Hirin a gestem k sobě přivolal pár chunninů, co se tu pohybovali. Vstoupíme dovnitř a já si odchytím knihovníka. Nařídím mu, aby mi ukázal oddělení s technikami a když protestuje a vykřikuje, že za ty dveře nikdo bez povolení Kageho nesmí, ukážu mu kápi na rameni. Když se ujistím, že pochopil, projdu za ním do místnosti. Na první pohled je poznat, že celá místnost je spíš trezor než co jiného, ale co, už jsme tu tak bereme. Do 15ti minut jsou všechny svitky sbalené a připravené k naložení na vůz. Doprovodím vozy ven z vesnice a ještě chvilku zůstanu, abych dohlédl že už tu nikdo nezůstal. Pak vyrazím za ostatními.
//přesun
Dovedl jsem svojí skupinku ke skladu surovin, kde jsme měli třetinu zabavit. Rozkaz byl sebrat vše krom potravin, takže jsem kopancem rozrazil dveře a vstoupil dovnitř. Sklad byl obrovský, plný všeho možného, co vesnice používávala k obchodu a teď to nemělo odbyt. Tak se do toho pusťte hoši, ať už je to naložené a můžeme razit domů... rozkážu své skupině a sám se vydám do skladu zbraní.
Cestou do skladu mi pod nohama cosi křupne. Skloním se a uvidím dřevěného koníka, na kterého jsem omylem šlápl. V okně nejbližšího domu si všimnu pohybu a co nevidět se rozletí dveře. Ven vyběhne malá holčička, sotva 4 roky a s brekem se mi vrhne k nohám. Nejdřív chci jít dál, pak se ale zastavím a otočím. Je mi té holčičky líto. Zavřu oko se sharinganem, sundám si masku a přikleknu k ní. Omlouvám se maličká. Počkej chvilku, dám to dopořádku. Lehce se pootočím aby neviděla co dělám a z předloktí vytáhnu velký kostěný blok, který začnu tvarovat, až mám v ruce naprosto věrohodný model koně. Je na něm vidět každý sval a jednotlivá žíně, sebelepší řezbář tohle nedokáže udělat. Podám ho holčičce a pohladím jí po vlasech. Tohle nebylo správné, civilisté by neměli doplácet na válku a tady si to zjevně vybral velkou daň. Snad už bude klid... a já zjistím co se se mnou děje, dřív bych ani brvou nehnul. Asi měknu. S tím závěrem se vydám zpacifikovat i sklad zbraní.
Ve zbrojnici už je to těžší. Nejen že je prakticky prázdná, ale musíme jim tu ještě nechat něco na obranu. Nakonec z toho byly jen dva vozy toho, co stálo za řeč a zbytek tu musel zůstat. Ještě naposledy ten sklad projdu, jestli mi ještě něco nepadne do oka a ono přeci. V jedné polici skoro až na konci leží něco, co tu musí ležet už věky. Pod nánosem prachu je tu položený starý pukléř, malý kulatý štítek používaný šermíři. Dost dobře možné, že tu leží už od dob prvního Tsuchikageho. Vezmu ho opatrně do rukou a setřu z něj nánosy prachu. Čekal bych rez jasnější než liščí kožich ale místo toho zjistím, že je dělaný z černěného kovu.
- Spoiler:
Pořádně si ho prohlédnu a zkusím si jak mi sedne do ruky. Budu si muset chvilku zvykat na držení ale půjde to. Trochu s ním zatočím a jen tak z legrace cvrnknu prstem o hranu abych slyšel ocel zvonit. Můj prst se ale odrazí od hrany s takovou silou, že v první chvíli myslím, že ho mám vykloubený. Dojde mi to skoro okamžitě. Položím pukléř na zem a opřu ho o trám. Odstoupím pár kroků a hodím do něj ten kunai, co mám povolený k obraně. Kunai se po dopadu odrazí přesně podle fyzikálních zákonů, až na to, že neztratí ani špetku ze své pohybové energie. Jinými slovy, jakou silou těleso dopadne, takovou silou se odrazí. Mazec... uklouzne mi ze rtů, vezmu ten pukléř, připnu ho k opasku a vyrazím do své poslední destinace, archivu se svitky technik.
K archivu jsem si cestu našel, před vchodem jsem kývnutím pozdravil Hirin a gestem k sobě přivolal pár chunninů, co se tu pohybovali. Vstoupíme dovnitř a já si odchytím knihovníka. Nařídím mu, aby mi ukázal oddělení s technikami a když protestuje a vykřikuje, že za ty dveře nikdo bez povolení Kageho nesmí, ukážu mu kápi na rameni. Když se ujistím, že pochopil, projdu za ním do místnosti. Na první pohled je poznat, že celá místnost je spíš trezor než co jiného, ale co, už jsme tu tak bereme. Do 15ti minut jsou všechny svitky sbalené a připravené k naložení na vůz. Doprovodím vozy ven z vesnice a ještě chvilku zůstanu, abych dohlédl že už tu nikdo nezůstal. Pak vyrazím za ostatními.
//přesun
Kashike- Juudaime Mizukage *MOD
- Počet příspěvků : 905
Registrován : 14. 07. 13
Re: Brána
Podle mapy sme byli blízko iwy a tudíž i našeho cíle. Byl tedy čas zastavit se a projít si plán. Počkal jsem až oba přijdou blíže a spustil jsem. "Okey.... je válka, to určitě víte. Takže. Nedaleko odtud je náš cíl, počítám že bude střežený, takže se připravte na souboj nejspíš s přesilou. Každopádně se rozdělíme aby destrukce byla co největšího rozsahu. Vy dva půjdete ze spod a umístíte lístky na podpěry mostu, já je umístím nahoru na most. " Sáhl jsem si do brašny a hodil každému z nich vysílačku. "Potom je na můj povel odpálíme a sejdeme se zase zde. Nějaké dotazy ?" Dal jsem jim poslední možnost zeptat se kdyby něco nerozuměli. Chtěl jsem to už mít z krku.
Kisuke Uchiha- Jounin (S-rank)
- Počet příspěvků : 459
Registrován : 22. 07. 13
Age : 27
Location : Olomouc
Re: Brána
Boli sme už pomerne blízko, keďže sa Kisuke zastavil a pozrel sa smerom k nám. Spustil a hovoril o pláne, ktorý by mal prebehnúť. Všetkému som rozumel, takže som len chytil tie výbušní lístky a skryl som si ich k sebe. "Ani nie, všetkému rozumiem." Prehovoril som pre istotu a pozrel som sa smerom kadiaľ by sme mali ísť. Čakal som ešte na to, čo povie Fu a potom asi už budeme môcť vyraziť.
Ken Uchiha- Chuunin
- Počet příspěvků : 429
Registrován : 31. 07. 13
Re: Brána
Konožská skupinka si mohla všimnout, že okolo brány je skutečně rušno a z Iwy vyjíždí jedna karavana za druhou právě k mostu, který byl i cílem Konožanů.
Karavan bylo skutečně moc, jako by se polovina Iwy někam stěhovala.
Karavan bylo skutečně moc, jako by se polovina Iwy někam stěhovala.
Faito Dansaku- Kyuudaime Mizukage
- Počet příspěvků : 1130
Registrován : 14. 07. 13
Re: Brána
Dorazili sme na miesto. Zložila som jednoduchú pečať a aktivovala Byakugan. S ním som sa mohla dívať cez predmety a hlavne zistiť, kto sa nachádza okolo brány, prípadne to, čo sú to za shinobi a približne akého ranku podľa množstva chakry.
Na Kisukeho pokyny som kývla hlavou. Rozumiem. Môj hlas bol pevný a rozhodný, ale v skutočnosti som mala obavy. Síce som Uchihov nemala veľmi v láske, Kena budem musieť ochrániť, už len preto, že som vyšší rank. Nie, nepodceňovala som ho, ale i on mal svoje hranice.
Ak však natrafíme na niečo podobné, čo i minule, nemuselo by to skončiť pre nás vôbec dobre. Kisuke...Karavany. Upozornila som nášho vedúceho na karavany vychádzajúce z Iwy. čo to malo znamenať? Čo s nimi? Opýtala som sa ho, pričom som ich neprestala sledovať.
Na Kisukeho pokyny som kývla hlavou. Rozumiem. Môj hlas bol pevný a rozhodný, ale v skutočnosti som mala obavy. Síce som Uchihov nemala veľmi v láske, Kena budem musieť ochrániť, už len preto, že som vyšší rank. Nie, nepodceňovala som ho, ale i on mal svoje hranice.
Ak však natrafíme na niečo podobné, čo i minule, nemuselo by to skončiť pre nás vôbec dobre. Kisuke...Karavany. Upozornila som nášho vedúceho na karavany vychádzajúce z Iwy. čo to malo znamenať? Čo s nimi? Opýtala som sa ho, pričom som ich neprestala sledovať.
Hyūga Fū- Chuunin
- Počet příspěvků : 391
Registrován : 18. 07. 13
Age : 26
Re: Brána
Když aktivovala byakugan a zdědila mi informaci o karavanách musel jsem se zamyslet. Nakonec jsem odpověděl. "Nic. Náš cíl je most a útok na karavany je zbytečné riziko. Budeme dál pokračovat dál od cesty." Opravdu. Útok na karavanu nebyl v popisu mise, tudíž byla hloupost útočit na ni. Teda aspoň pro mě jelikož nedostaneme více zaplaceno než na co nás najali.
Kisuke Uchiha- Jounin (S-rank)
- Počet příspěvků : 459
Registrován : 22. 07. 13
Age : 27
Location : Olomouc
Re: Brána
"Najlepšie by bolo, ak by sme ju odpálili skôr, než sa odtiaľ dostatnú alebo ak by boli na tom moste." Aj keď som to povedal nevedel som vôbec, ako by sme sa tam nejako nepozorovane dostali. "Alebo radšej počkáme?" Opýtal som sa Kisukeho. Aj keď som mal vysoké sebavedomie takéto situácie som dokázal ohodnotiť. Pozeral som smerom k mieste, kde by mala byť karavana. Sharingan som nechal ale deaktivovaný, lebo som ho teraz nepotreboval.
Ken Uchiha- Chuunin
- Počet příspěvků : 429
Registrován : 31. 07. 13
Re: Brána
Zamyslene som sa pozrela na Kena. Vážne chcel stáť za vraždou toľkých nevinných ľudí? Ak hento teda boli civilisti. Nemyslím, že je to dobrý nápad. Ako vravel Kisuke, ničiť nejaké karavany a civilistov nemáme v popise misie. Kto vie, možno by sme si ešte nejaké problémy narobili. Zamrmlala som trochu znepokojene. Podľa mňa bude najlepšie, ak počkáme. Nemalo by to trvať zas tak dlho. Rozhodnutie bolo ale vážne na Kisukem, ktorý už viac menej ale rozhodol. Sám povedal niečo podobné ako ja, takže. Každopádne som ale nepoľavovala na pozornosti a uprene tie karavany pozorovala.
Hyūga Fū- Chuunin
- Počet příspěvků : 391
Registrován : 18. 07. 13
Age : 26
Re: Brána
Karavana začala najíždět na most. Pojede přes něj cca půl hodinky. Dost času na to udělat nějaký bordel.
Faito Dansaku- Kyuudaime Mizukage
- Počet příspěvků : 1130
Registrován : 14. 07. 13
Re: Brána
Nahlas jsem si povzdychl a podíval jsem se směrem k mostu. "Dobrá... je válka a je možnost že převážeji zbraňe. Nakonec co by dělali oni ? Civilista nebo shinobi pořád je to nepřítel." Bylo to těžké rozhodování a ja nechtěl vypadat nerozhodně. "Provedeme útok jako by byl most prázdný. S jednim rozdílem a to tím že se nerozdělíme" Zkontroloval jsem si výbavu a podíval se opět na ně. Na Fu bylo znát že se ji útoku na most s karavanami nelíbil a já to chapal. Ale co když to byli právě lidé z Iwy kdo zabil Lucy ? Při pomyšlení na tu událost se mi aktivoval můj dokonalý sharingan ktery byl připraven vraždit - bez slitování.
Kisuke Uchiha- Jounin (S-rank)
- Počet příspěvků : 459
Registrován : 22. 07. 13
Age : 27
Location : Olomouc
Re: Brána
Nebolo to tak, žeby som chcel útočiť na civilistov. Ja som si skôr ani neuvedomil, že tam nejaký boli, predsa len som si myslel, že sú tam shinobi, ktorý ju vedú, no nevedomosť neospravedlňuje. "Ja som si popravde myslel, že sú tam len shinobi." Zamumlal som si potichu pre seba, lebo by si asi mysleli, že som idiot, tak som nechcel, aby to počuli. Radšej som sa z hlboka nadýchol a potom som vydýchol. Na sekundu som zatvoril oči a objavil sa v nich môj Sharingan, ktorý nebol tak dokonalý, ako Kisukeho alebo určite mi v boji pomôže. Bol som Shinoby a niektoré veci sa proste nedali urobiť inak, aj keď som s tým niekedy aj sám nesúhlasil. "Bude to ale ťažké, proti takej presile." Prehovoril som smerom k veliteľovi alebo skôr k obom. Položil som svoju ruku na katanu, ktorú som mal u pasu. Aj tak som sa ale nebál, predsa len moje sebavedomie mi nedovolilo potvrdiť si to, žeby som sa bál, preto som mohol byť niekedy nazvaný, ako chodiacia mŕtvola alebo mŕtvy genin. No zatiaľ som vždy obstál aj cez túto moju zlú vlastnosť.
Ken Uchiha- Chuunin
- Počet příspěvků : 429
Registrován : 31. 07. 13
Re: Brána
Mlčala som a len sa dívala do zeme. Priečila sa mi predstava, že by som mala zabíjať nevinných dedinčanov. Čo ak však prevážali zbrane? Čo ak to boli shinobi? Na to, aby som to zistila, musela som sa viac priblížiť.
Každopádne, predsa len dnes pravdepodobne zmaríme mnoho životov. Nenávidela som to, voči takýmto veciam som bola nesmierne citlivá. Ale rozkaz bol rozkaz. Mali by sme vyraziť. Chcem to mať už za sebou. Zamrmlala som si popod nos, pričom som hodila neochotný pohľad smerom ku karavanám. Prečo som vždy na také misie bola vyberaná ja? To sa snáď nenájde iný Hyuuga, ktorý by túto hnusnú prácu vykonal za mňa?
Každopádne, predsa len dnes pravdepodobne zmaríme mnoho životov. Nenávidela som to, voči takýmto veciam som bola nesmierne citlivá. Ale rozkaz bol rozkaz. Mali by sme vyraziť. Chcem to mať už za sebou. Zamrmlala som si popod nos, pričom som hodila neochotný pohľad smerom ku karavanám. Prečo som vždy na také misie bola vyberaná ja? To sa snáď nenájde iný Hyuuga, ktorý by túto hnusnú prácu vykonal za mňa?
Hyūga Fū- Chuunin
- Počet příspěvků : 391
Registrován : 18. 07. 13
Age : 26
Re: Brána
Věnoval jsem Fu ještě jeden pohled. Byla jednoznačně proti a já doufal že neudělá žádnou hloupost. "Vyrážíme !" Vydal jsem zatím poslední a taky nejjednodušší rozkaz. Zamířil jsem přímo k mostu. Když už jsme byli na dohled zastavil jsem je. Byli sme stále zamaskováni takže nás mohl najít jedině senzibil a já se bál že takového určitě mají. "Fu prohlédni okolí a podej zprávu" Vydal jsem další rozkaz. Chtěl jsem si být jistý že nelezeme do pasti.
Kisuke Uchiha- Jounin (S-rank)
- Počet příspěvků : 459
Registrován : 22. 07. 13
Age : 27
Location : Olomouc
Re: Brána
Ja som bol pomerne veselý človek a tiež, ak sme nemuseli tak som nerád zabíjal ale vždy, ak prišlo na misiu, tak som na to proste nemyslel a plnil som to, čo som mal plniť. Predsa len, ak by som si to príliš pripúšťal k sebe, asi by som nemohol byť shinoby, predsa len svet je príliš krutý na to, aby sme si všetko mali brať k srdcu. Vydal sa rozkaz, aby sme išli v pred, takže som následoval Kisukeho. V očiach som už mal Sharingan, predsa len sa mohlo stať, že už na nás zaútočia. Čakal som, než nám Fu podá správu, aby sme mohli keď tak vyraziť ďalej.
Ken Uchiha- Chuunin
- Počet příspěvků : 429
Registrován : 31. 07. 13
Strana 5 z 9 • 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9
Naruto Stories: Go on - Revival :: RPG hra :: NS - Revival :: Herní místnosti :: Hoshi Teikoku :: Iwagakure
Strana 5 z 9
Povolení tohoto fóra:
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru