Brána

Karavana dorazila až k bráně Iwagakure.Její doprovod svědčil o jediném: že cestovala celou noc a samotná, aby tu byla brzy. Vůdce karavany dal strážím propouštěcí papíry.
"Můžem tu něco sníst? Šli jsme celou noc a to sušený maso už se nedá žrát..."

Přistoupím k jednomu ze strážných a nahodím ne příliš vzdělaný slang. To je v poho chlapi, nechcem dělat trable. Necháme vám tu kvéry a jen si u vás trošku oddáchnem. Přece sme lidi ne? A jestli tu máte dobrou hospodu, tak vás třeba i pozvem večer na skleničku... co vy na to?

Přistoupil jsem blíž já ke strážím a povídám " Co chcete za to abychom si u vás odpočinuli? Zbraně? Peníze? Nebo snad máme jít do naha, aby jste nám uvěřili že si chceme jen po té tůře odpočinout? Tak řekněte, v okolí nic není a je trochu kruté nechávat lidi, co přišli s dobrým úmyslem mrznout venku bez trochu jídla a vody " Snažil jsem se je přesvědčit mým klasickým přátelským gestem a zároveň jsem hrál na city. Přeci jen stráže mají už něco odpracováno a jsou to i tak lidi.

Čo to sakra...Ak sú všetci ľudia v Iwe takto šlahnutý, tak nemá dlhú budúcnosť... Nervózne som prešlapoval z nohy na nohu. Nemal som v pláne nič také urobiť, ba naopak. Dostal som chuť tohto strážneho spáliť na uhoľ, ale svoje emócie som dnes musel držať na uzde.

Pobaveným pohledem sleduji celou scénku a když strážný vyběhne pryč, neubráním se smíchu. Tedy... chlapi nechci komandovat... ale tohle bych... označil za dezerci... škytám v záchvatech smíchu. Když popadnu dech, na chvilku se zamyslí. Teda, já bych se svlékal docela nerad. Fakt nemám takovej vercajk jako můj kámoš, ale řekněme že mám taky co nabídnout pro vaše pobavení a rozptýlení. Pomalu, abych je nevyděsil, sáhnu do batohu a vytáhnu flétnu. 

Vzhľadom k tomu, že som mal na chrbte batoh, s našim vybavením, rozhodol som sa, že toto nebude ten najlepší spôsob. Pri prehliadke by som mohol dopadnúť veľmi zle. Preto som len odstúpil od brány na pár krokov a z dlhého cestovania som si sadol na mäkkú trávu a trošku si odpočinul. Ruku som si oprel o čelo ako náznak úplného zúfalstva, nad psychickým stavom môjho brata.

Povzdychnul jsem si když se všichni rozutekly. " No to si ze mě děláte pr*** " Řekl jsem trochu naštvaně když začali utíkat a pak se obléknul a šel dál. Počkal jsem však na Kashikeho a Gatse jestli se dostanou dovnitř taky nebo mám jít napřed. Gats jevil absolutní nezájem a neuměl se chopit šance. Stále zůstane tím málým klukem z vesnice, který si do ničeho netroufne a promarní šanci. Důležité je dostat se nepozorovaně do vesnice a tím, že já tohle podstoupil jsem je zbavil i toho sebemenšího podezření, že bych mohl být špeh. Zatím jsem je pozoroval z povzdálí a poslouchal hudbu.

Všem se ukloním, zandám flétnu a projdu branou. Připojím se ke Katarovi. Vidíš, netřeba takových radikálních postupů... i když u tebe je celkem chápu. Myslím že tě své ségře radši nepředstavím... uchechtnu se.

"Tak majte sa chlapi. Je mi ľúto, že sa naše cesty končia tak skoro, ale mňa do ničoho takéhoto nedonútia. Radšej si nájdem nocľah v nejakom podniku mimo Iwagakure." Napokon som len kývol rukou na pozdrav, otočil sa a odišiel. Ak tu majú tak kvalitnú obranu, nemá zmysel to skúšať. Každopádne, ja sa nikdy nevzdávam a počas tohto času som si všimol jednu veľmi dôležitú vec. Teraz stačilo len počkať na správny moment...
//presun

Zamračil jsem se chvíli na Kashikeho i když jsem chápal že je to vtip. " No ták " bylo řečeno trochu vtipně, ale splnilo svůj účel. " Tak jdeme dál, nebo tu umrzneme " řekl jsem Kashikemu a vydal jsem se do vesnice skrz bránu. Gats určitě najde jinou cestu do vesnice takže jsem si s tím nelámal hlavu. Teď byla otázka jak najít organizaci Shuuketsu a Tsuchikageho tak abychom je mohli vyslechnout ze stínů. Nejspíš musíme prolézt zdejší podsvětí.

Dorazíme k bráně a já rovnou vykročím ke strážím. Tak já zas mizím chlapi. Snad se ještě někdy uvidíme... mimochodem, máte tu pěkný baby. Vyberu si toho strážného, co se mu tak líbila hra na flétnu a přejdu k němu. Na, to je pro tebe... a nechám mu tu flétnu jako dárek.

Když jsem dorazil k bráně, Kashike se na chvíli odděil a šel ke strážím. Já jsem na stráže při průchodu jen zavola. " Díky za zážitek, Lord Tsuchikage ví o mém průchodu tak se mějte. Někdy se sem zase stavím, tentokrát snad bez té osobní prohlídky. " Zasmál jsem se trochu tomu a pak pokračoval dál v cestě přes bránu zatímco Gats byl připnut k mému pasu jako katana. (přesun)

Když předám flétnu, mávnu na stráže a vyrazím taktéž pryč, zhruba směrem odkud jsme s karavanou přišli. Vracím se prostě domů. (přesun)

Faito

Dorazil jsem k bráně. Ostatní vojsko už odešlo do Kirigakure. Podíval jsem se na stráž u brány a hlídky okolo a hodil před sebe hlavu Tsuchikageho.
"Zvolte si zástupce, který se mnou bude jednat. Nabízím vám důstojnou kapitulaci. Každý, kdo se vzdá, bude mít nárok oprostit se od zločinů, které spáchal pod velením Tsuchikageho, budete žít normální život a budete si moci zvolit nového Tsuchikageho. Každý, kdo odmítne, se dopustí zrady, bude aliancí prohlášen za nukenina a zlikvidován..."
Pak jsem se podíval veliteli stráže přímo do očí.
"Věřte mi, bude mnohem lepší vzdát se teď mně, než čekat, až dorazí alianční vojsko a povraždí vaše rodiny..."

Brána se začne pomalu otevírat a já skrz ní projdu. Před ní stojí jediný muž, Mizukage a ohání se hlavou mého zabitého mistra. Já jsem ten zástupce, kterého požadujete, lorde Mizukage. Higure, vrchní generál Iwagakure no sato... a nejspíše příští Tsuchikage. Slyšel jsem vaše požadavky a ptám se vás... kdo nám zaručí, že aliance dostojí svých slibů?

Faito

Byla to dobrá otázka. Je pravda, že pokud se aliance rozhodne vesnici prostě zmasakrovat, nebudu riskovat vlastní lidi, abych ji zastavil.
"Faito Dansaku, hachidaime Mizukage...Máte jen mé slovo a tyhle dvě možnosti. Pošlu Aliančním vojskům zprávu o našem návrhu. Vy máte 14 dní na rozmyšlenou, pak vám doporučuji, abyste se vzdali jakékoli vesnici z Aliance...Myslete na své rodiny, až budete uvažovat nad strategií. Bylo by smutné ztratit schopné lidi jen kvůli namyšlenosti nadřízených..."
Trošku jsem hrál na hrdost Higureho. Přeci jen, pokud Iwa dokázala krýt své zločiny dlouho a dokonce dobyla jednu nebo dvě vesnice, pak v tom rozhodně nebyl tsuchikage sám.
Lehce jsem se uklonil.
"Hodně štěstí, generále..."
Otočil jsem se na patách, vyšel nahoru do lesa a zavelel k přesunu domů, do Kirigakure.


//přesun
// Omlouvám se, budeme to řešit, až se Juro vrátí.

Faito

Armáda dorazila do hor před Iwagakure. Rozhodl jsem se jít zatím sám a pak případně dát znamení ostatním.
Došel jsem tedy až před bránu a podíval se na stráže.
"Lhůta vypršela, chci mluvit s generálem Higurem..." řekl jsem nekompromisně.

Na Faitův rozkaz jsem zaujal postavení nahoře na skále nad bránou, vybavený signálními raketami a čekajíce na povel.

Brána se otevře a já vystoupím před Mizukageho. Zdravím vás, lorde Mizukage. Jsem si vědom toho, že je lhůta u konce. Moje svědomí mi velí nevzdat se ani metru své rodné země, avšak vyšší zájem mě nutí se ptát, jaké jsou vaše podmínky kapitulace?