Brána

Faito

Podíval jsem se na bytelnou bránu, která ale zůstala zavřená. Začínalo pršet. A rozhodně to nebyla žádná přeháňka. K mým uším dolehl hlas generála. Chápal jsem ho. Taky bych zůstal za branou, kdybych věděl, co se blíží.
"Je mi líto, generále. Aliance se opět vybodla na naše dohody a sliby. Zástupce volený mnou nepřijde. Nemá o vás zájem. Chce vás nechat pobít se mezi sebou o místo Tsuchikageho. A pokud se nedohodnete, nehodlá dělat vůbec nic. Nechá vás na pospas prvnímu, kdo přijde..."
V tu chvíli jsem dal signál a do brány se zakously ohromné střely z balist, které ji začaly nekompromisně rvát z pantů.
"A já přišel..." dodal jsem už tišeji. Pak jsem ale zvýšil hlas.
"Nechci zabíjet nevinné, nechci vypalovat Iwu do základů. Ale nehodlám čekat, až se Iwy zmocní někdo schopný. Vezmeme vám suroviny a necháme vám jen jídlo na přežití. Pokud chcete ušetřit lidské životy, nechte nás vstoupit a budete moci začít od začátku!"

Když se vojsko zastaví, v rychlosti použiji své nové schopnosti a prohlédnu si celé okolí za branou. Vidím tam horečnou aktivitu obránců a musím si chrochtat nad faktem, že mlha už pro mě nepředstavuje limitaci. Volným krokem dojdu až k Faitovi a polohlasně na něj promluvím. Byli by blázni, kdyby se nechali znovu vykrást. Napočítal jsem přes sto šedesát na hradbách a celá vesnice je ve stavu mobilizace. Rozkazy?

Než stačil Higure něco říct, brána povolila. Proti Faitovi se vyřítil ohromný kamenný drak, stejně tak jako několik dalších proti útočícím armádám. Iwagakure se nehodlá vzdát tak lehce.
V bráně samotné se začalo shromažďovat několik shinobi na přímou obranu meči, kunai a jinými zbraněmi.

Mezitím začal být prostor před Iwou velice nepříznivý k dalšímu pobytu. Na armádu Kiri se začaly snášet rány z katapultů, kamenná jutsu, šípy a šipky z balist. Jestli nezaútočí, všichni budou rozmačkáni.

https://www.youtube.com/watch?v=eoMrkPLBuCs

Faito

Když se na mě z brány vyřítil kamenný drak, odhodil jsem klobouk kage a čapnul ho za tlamu. Jeho váha mě posunula o několik metrů dozadu, než se mi ho podařilo zastavit.
"Dostaňte se mezi domy! Klan Terumi ať likviduje důležité stavby - zbrojnice, kasárna, nemocnice." Křikl jsem na Kashikeho.
"Popravte velitele a důstojníky. Pokud to bude nevyhnutelné, nenechte kámen na kameni! S podporou mírových řešení jsem skončil!"
Křikl jsem a s poslední větou jsem skočil kamennému drakovi na hlavu. Naklonil jsem hlavu na stranu a bylo slyšet křupnutí.
Vletěl jsem do brány jako střela a dva nejbližší shinobi se okamžitě skáceli k zemi s probodnutým a naseknutým krkem.
Začal jsem řádit v zástupech obránců a hledal jsem Higureho. Ten posera se ale někam stáhnul. Škoda...

...

Je pravda, že hradby jsou zajímavá, ale ve světě shinobi trochu nepodstatná věc. Shinobi z Kirigakure vypadali jako kobylky, když díky tréninku chození po stromech dokázali stejně efektivně šplhat i po hradbách, takže brána nebyla jediným přístupem do vesnice. Po chvíli se už značná část shinobi rvala na hradbách a v bráně.

Najednou se celé okolí rapidně proměnilo a z nebe na mě začalo pršet všechno možné od dešťových kapek až po velké kameny. Vytasím meč a štítek, kterým prakticky v ten samý moment odrazím na mě letící kus skály. Síla štítu pošle šutr přímo zpátky na toho, kdo jej poslal. Kiriganem rychle vyhledám velitele obrany hradeb a hned jak ho najdu, vyrazím rovnou nahoru, pěkně těsně u zdi a často měním směry, aby mě někdo nemohl jen tak trefit. Nakonec se vyhoupnu až nahoru na hradby a dvěma body meče ukončím životy osádky jednoho balisty. Pak už se otáčím a kráčím rovnou k velitelskému postu, abych ukončil řád v téhle části bojiště.

Nejprve jsem se dívala kolem sebe, rozhodně i přes rozkazy Kashikeho jsem hodlala stát opodál. Dlouho jsem nebojovala, jen jsem se snažila být na pozoru, být připravena bránit vlastním tělem a občas někomu oplatit útok. Už jednou jsem Kiri v akci viděla, ale v jiném století. Tady bylo jasné, že to mají pod kontrolou. Pomalu jsem postupovala dopředu a uhýbala střelám a kamenům. Když jsem si všimla někoho zraněného, odtáhla jsem ho stranou a pomohla mu.

Měl jsem svůj úkol přidělen, nejspíš budu muset nejdřív vyřadit nemocnici aby nemohli své vojáky posílat zpět do boje. Jenže tu byl jakýsi problém, z brány vycházelo čím dál víc lidí a musel jsem se přes ně nějak dostat. Nebyl jsem tu však sám, takže síly byly rozděleny. Avšak potrvá alespoň dva tahy než se dostanu přes bránu. " Shinobi z Kirigakure by měl být schopen nepřítele skolit i jen pomocí taijutsu. " Prohlásil jsem když se na mě hrnuli vojáci. Uhýbal jsem jejich úderům a vracel jim je zpět abych je vyřadil z boje. Byli vytrvalí, ale nakonec se mi podařilo přes ně dostat. Jenže potřeboval jsem nějaké krytí když už jsem byl téměř uvnitř vesnice.

Netrvalo dlho a iwagakure na seba nenechala dlho čakať a začali útočiť. Z neba padalo všemožné ale jedinému, čomu som sa ja potreboval vyhnúť boli tie kamene. Šípy kunaie shurikeny, vôbec ma to nezaujímalo, lebo ma aj tak zraniť nedokázali. Kamenný drak bol odo mňa ďalej, takže som bol mimo jeho dosah no shinobi, ktorí sa na nás valili tí už boli na môj dosah. . V tomto boji, čo sa tu odohrával som sa snažil byť, ako podpora, lebo proti jouninom som príliš  bojovať nemohol. Preto som sa snažil dobehnúť vždy k niekomu, kto už s niekým bojoval a zozadu som sa ho snažil dostať. Neférová taktika ale tu férovosť nehrala žiadnu roľu. Naskytla sa mi príležitosť a zo zadu som na niekoho zaútočil, lenže akosi vymáknul a kopol mojím smerom nohou, preto som ho radšej preskočil, okamžite sa otočil s tým, že ho prebodnem. To sa mi aj podarilo, lebo ďalší shinobi z našej dediny, ktorý s ním doteraz bojoval ho svojou technikou paralyzoval. Neotáľal som dlho a bežal som v pred. Ak si ma tu nejaký s tých silnejších vymákne, pôjde po mne určite. Bola to len moja teória ale nepriateľ si mohol všimnúť, že nie som jeden s tých lepších. Oproti naším silným Jouninom som tu bol vážne nič.

Kirigakure no shinobi používali zajímavou, avšak efektivní taktiku - útoky křížem. Většinou útočili na úplně jiného protivníka, než kterému se bránili. A to slavilo úspěch.
Po několika minutách se už většina útočníků dostala skrz bránu a poničené hradby, a rozptýlila se do města. Tam, jako by se po obraně země slehla. Univerzální vzhled budov a spletité, úzké uličky neposkytovaly moc orientačních bodů, a tak se naši přátelé ocitli v určitých izolovaných skupinkách všude po Iwě.

Faito a Toujou

Toujou rychle postupoval kupředu, vida Mizukageho záda a spoušť, kterou za sebou nechával. Pomalu ale oba ztráceli přehled o armádách, až nakonec zvuk bitvy ustal úplně. Zjistili jste, že se oba nacházíte v odlehlých částech Iwy. Domy zde byly rozpraskané a rostl na nich mech. Shinobi z Iwy je nechali, aby samy spadly. To mohlo znamenat dvě věci - první, že tu skutečně nic není, a druhá...
"Bakuton: Jiraiken!"
Ozvalo se těsně před Mizukagem a ten, byť svého protivníka lehce zasáhl, byl zasažen mohutnou explozí.
Když se usadil prach, Toujou mohl vidět, jak je Mizukage bez ruky (která mu ale pomalu dorůstá), a kolem něj stojí tři shinobi, přičemž jeden z nich má ohořelou pravou polovinu těla od techniky, kterou právě použil. Jen nevěřícně koukají na Mizukageho regeneraci, ale rychle jim dochází, o co se jedná, a začínají tahat pečetící lístky.

Kashike a Kiseki

Vaše neuvěřitelná agrese zarazila leckterého protivníka a to těsně předtím, než jste mu vy zarazili svou zbraň do těla. Rychle a mrštně jste projížděli nepřáteli jako nože máslem, ale ani tak jste nedokázali uhnout speciální technice, která "otevřela" podlahu jedné z postraních uliček, a vy jste se propadli o několik pater níž, do sítě kanálů, vodovodů, skladů a katakomb. Najít cestu ven bude těžké, víte jen, že horem to nepůjde. Jak to víte?
"Doton: Ganban Kyū!"
Shora celou díru zasypalo značné množství kamenů (nejspíše na to byla použita nejbližší budova).
Teď jste v úplné tmě, neznámo v které části katakomb. Víte jen, že to tu strašně smrdí a z jednoho směru slyšíte kapání a šplouchání vody.


Kataro, Yoko

Zůstat před branou asi nebylo úplně v plánu, ale když váš zběsilý Mizukage vletěl dovnitř, jeho posledním rozkazem bylo bourat budovy. A jelikož jedinný Yoton zde ovládal Kataro, ostatní se museli smířit s mechanickými zbraněmi jako byla primitivní "děla" a balisty.
Ovšem až do doby, kdy se objevila záškodnická jendotka. Iwagakure nejsou hloupí, generálovo taktické myšlení se rozhodně nezapře.
Z levé strany armády (takže vám velice blízko) se zvedl prach a z něj vyběhlo stádo zubrů. Byli naštvaní, každý vážil minimálně tři sta kilo a rozmetávali zázemí jakoby nic. Nebezpečně se blížili. A to poslední, co jim stálo v cestě, byla stanice mediků, kteří urychleně začali přenášet raněné pryč z dosahu téhle skupinky zkázy.

Hine a Hisa

Zázemí mediků bylo sice rozkošné, ale Hine moc dobře věděl, že nejlépe se mu bude pracovat samotnému. Rozložil si své nářadíčko opodál a jal se léčit ty nejhorší případy.
Hisa mezitím obratně pomáhala medikům a vysloužila si za to jejich vděk.
V jednu chvíli ale uviděla, jak jednomu shinobi prorazil kámen hruď a rozdrtil mu hrudní koš. Na to medici z Kiri nestačili. Hisa si ale všimla, že k Hinemu nosí pár shinobi opravdu vážné případy, proto vzala tohohle chudáka a dotáhla ho ke Kirigakurskému vědci.
Zatímco Hine přemýšlel nad ranou z milosti, Hisa zaslechla zvuk sypajících se kamínků. Na skále nad nimi něco bylo. Všichni znali jutsu maskovací techniky, proto His emohlo dojít, že generál vyslal do týla nepřítele anbu, aby podoráželi mediky a zázemí útočící strany. Zatím alenikoho nebylo vidět, krom pár malých kamenů, které ale mohl shodit třeba kamzík.

//Kdybych na někoho zapomněl, prosím, někam se logicky přidejte.

Chtěl jsem zamířit už kee zbrojnici a ostatním budovám, jenže stádo ohrožovalo armádu, musel jsem je dostat jinam, proto jsem využil Suiton: Bakusui Shōha abych ohromnou vlnou stádo poslal daleko. Díky tomu jsem dostal pěnou část armády Iwy, kteří nestihli utéct. Jakmile jsem tohle měl vyřízené tak jsem zamířil ke zbrojnici, kterou jsem jako první začal bombardovat výbušnýma lístkama. Youtonem to dorazím potom. Musel jsem je odříznout od jejich zbraní, čímž se jejich síla značně oslabí.

Čert aby to vzal... zanadávám když dopadnu do jakési stoky. Chvilku mi trvá, než si uvědomím že je tu absolutní tma, tudíž nemám nárok na to jí rozkoukat. Místo toho zavřu levé oko a do tmy rudě zazáří poslední přírustek do mé výbavy. Pomocí Kiriganu si prohlédnu katakomby. Místo toho, abych ale hledal nejbližší východ, pokusím se najít cestu do nějakého týlového objektu, kde můžeme s Kisekim nadělat co největší paseku. Když najdu co hledám, pomalu vykročím. Chlapče, dej mi ruku na rameno a drž se mě, povedu tě....

Faito

Pojednou za dlouhý čas se ve mně probudil cit. Smysl pro povinnost, pro službu vesnici a svému cíli. Nepočítal jsem, kolik lidí a jaké hodnosti padaly pod mou rukou. Někdy stačil jeden mířený sek, někdy byl "souboj", pokud se tak dá říkat jistému ubíjení k smrti, i na několik minut. Stále jsme se ale propracovával skrz nepřátele a hledal Higureho.
Až v jednu chvíli jsem byl nucen se zastavit. Rozhlížel jsem se po podivných budovách a v temných oknech jsem viděl bledé, unavené tváře. Byli to lidé, kteří nebyli počítáni jako "ti určení k evakuaci" - blázni, nemocní, šílení.
Jen na chvíli mě zaujal pohled na bělovlasou ženu, jejíž oči pro mě byly známé. Nemohl jsme se ale rozpomenout a to nalomilo mou obranu.
Než jsem se nadál, dotkl se mě kdosi na rameni. Sklopil jsem oči a podíval se do výbuchu. Jen tak tak jsem ucukl, ale když mi přestalo hučet v uších, všiml jsem si, že zbytky mé končetiny se mění v prach.
Kolem mě stáli tři shinobi - dva jounini a jeden chuunin, soudě podle frček.
Opět jsem se začal soustředit na svou "misi", a když kolem mě prolétl kunai od Toujoua, využil jsem toho, že nemusím uhybat, a rychlým pohybem jsem přeťal onomu chuuninovi krční tepnu. Ještě chvíli bude chroptět a pak zemře.

Odskočil jsem k Toujouovi a podíval jsem se mu do očí. Byl v nich vidět démon zloby a smrti, ne nepodobný tomu, který je vykreslen v mýtech o Zabuzovi.
Usmál jsem se. Bylo až podivné, že shinobi, tkerý nikdy nikoho nezabil, má předpoklady k používání Killing Intentu.
Podíval jsem se do protivníkových očí a vedle Toujouova výjevu vyvstal v obrazu chakry ještě jeden:

Spokojeně jsem se pousmál. Tahle banda z Kirigakure se mi začínala líbit čím dál tím více. Mezitím, co se vrhli do předních linií, mohl jsem přivolat svou přerostlou pavoučici Amandu a díky ní sestavit vlastní armádu.

Tělíčka s osmi nožkama se drala kupředu. Kupodivu se nezdálo, že by útočila, spíš se prodírala pod nohama bojujících shinobi. Zastavit člověka, který se snaží zdolat hradby, to je jistě jednodušší úkol. Tedy do té doby, než se vám pokouší cpát ostří svého meče do těla. Pochopitelně obránci neměli v tu chvíli myšlenky na nějakého pavouka, kterého tu a tam zahlédli. Usadil jsem se na hřbetě Amandy.
"Hachime."

Během chviličky jsem měl přehled téměř o celém bojišti. Masakr to byl tedy slušný. Zároveň jsem tak mohl chránit naše mediky. Kdyby se blížilo nebezpečí, pavouci by mě varovali. Techniku Hachime jsem však nenechával aktivovanou dlouho, neboť vyžadovala plné soustředění a já musel léčit vážně raněné. Spolehl jsem se tedy na pasivní schopnost. V tom jsem obdržel jeden obzvláště zapeklitý případ.
"Rána z milosti? Vždyť je jen rozervanej na kusy." zasyčel jsem. Přiložil jsem ruce na hrudník onoho nešťastníka a vedle léčivé chakry by si mohli přihlížející všimnout i toho, že jej doslova vyplňuje a látá mé pavoučí vlákno. Materiál, který se svými vlastnostmi a flexibilitou vyrovná žvýkačce i oceli. Podařilo se mi zastavit takto veškeré vnitřní krvácení a dokonce odsát přebytečnou krev, která se vylila do jeho těla téměř nazdařbůh.
"Nevím, jestli se z toho dostaneš, ale trocha izolepy ti sakra helpne."

Snažila jsem se nepanikařit, v mé mysli proběhlo deja vu. Opět. Snažila jsem se být tomu hlavnímu medikovi nápomocná a stejně tak i ostatním. Přebíhala jsem mezi bojujícími a raněnými, nastavovala vlastní tělo, aby se zraněný nic nestalo a já se z toho dostávala prakticky hned. Občas mi z ruky samovolně v sebeobraně vyjela kost, kterou pak útočník dostal nepěknou ránu.
"Chcete nějak pomoct?" zeptala jsem se Hineho, když mu přivedla dalšího raněného s otevřenou zlomeninou nohy a ruky

Ruce jsem měl zabořené v hrudním koši onoho nešťastníka, tedy do doby, než každá céva byla bezpečně uzavřena mými pavučinovými vlákny. Krev, kterou jsem odsál z míst, na kterých neměla co dělat, jsem svému pacientovi obratem poslal zpět do žil. Hrudní koš jsem vystužil pavučinou ve své nejtvrdší formě. Zároveň však celé mé dílo bylo dostatečně pružné a na některých místech nahrazovalo práci šlach a dýchacích svalů. Hisa tu naštěstí byla se mnou, a zdálo se, že není z těch, co by se sesypali snadno, jako domeček z karet. Mohl jsem za ni být rád.
"Děkuji ti, budu rád, když dáš pozor na raněné. Nerad bych, aby mé sešívání vyšlo nazmar." pravil jsem trošku cyničtěji, než jsem to ve skutečnosti myslel. Během boje však není čas na květnatá souvětí. Kdosi mi zaklepal na rameno.

Otočil jsem k té osobě v masce svou tvář, krásně zcákanou od krve. Kontrast s černými kruhy pod očima a mou téměř průsvitnou pletí musel vytvářet impozantní dojem. Dalo by se říct, že jsme hráli stejnýma barvama.
"Monitorována je, ale v tomhle chaosu bych snad i řekl, že to máš fuk. Mizukage vyrazil směle kupředu, tímto směrem." pohodil jsem hlavou k bráně, kterou celkem nedávno proletěl obrovský kamenný drak. O tom jsem ale pomlčel, abych nebyl obviněn z užívání drog.
"Z toho co jsem viděl naposledy, dva z našich lidí uvízli kdesi v podzemí. Bohužel ani žádný z mých pavouků nenašel skulinku jak se k nim dostat. Klan Terumi dostal příkaz likvidovat budovy uvnitř Iwagakure. Víc jsem neviděl, za prvé nemám na provedení této techniky patřičný klid a také, mám tu důležitější věci na práci než špionáž." ukončil jsem svůj proslov. Možná, že osoba v masce mohla být překvapená, že na to kolik rumu jsem do sebe cestou do Iwy nasoukal, zním naprosto střízlivě a příčetně.

Poté jsem nevěřícně zíral na osobu, která si tu vystavěla doslova vodní lego. Cool. Lepší než mé nejsilnější halušky.
"Já tu nerozkazuju, ale mám-li tlumočit Mizukageho - jděte a nešetřete je!" zavrčel jsem, neboť mi byl pod ruce doslova hozen další smutný případ pomalých reflexů.

Faito a Toujou

Útok se podařil. Chuunin padl a když se prach usadil, mohli ostatní lidé na dvoře vidět, jak moc je shinobi z Kirigakure nesnáší. Dokonce i v očích jouninů byly vidět pochybnosti. Ale jen na chvíli. Oba už totiž připevnili své pečetě na kunaie a každý z nich vyvolal pět dotonových klonů. Prvotním úkolem teď bude ochránit Mizukageho.
Druhým problémem byl samotný Killing intent. Viděli ho totiž i pacienti sanatoria, kteří začali plakat a vřeštět hrůzou. Necháte je takhle vřeštět a budete riskovat příchod dalších jednotek?

Kashike a Kiseki

Kashike skutečně viděl celou tu síť. Pokud nepočítáme ohromnou odpadní díru ven z vesnice, pak mají kanálky celkem malé otvory. Katakomby zase nevedou do důležitých budov, ale do vcelku starých, nepoužívaných domů. Co se týče východů do strategických pozic, můžete se vydat do nemocnice, zbrojnice, sýpky, do skladu "výbušnin" a do kageho rozbořené kanceláře.
Kashike také viděl v síti kanálů postavu, poklidně sedící několik zatáček před nimi.
Kiseki se sbíral z pádu a na stěnách nahmatal podivné, jakoby provázky, ale mnohem jemnější, jako by byla celá kanalizační síť protkána hedvábím.
Když se toho dotkl, Kashike mohl vidět lehký záchvěv chakry, jak se nese po stěně.


Kataro, Yoko

Kataro měl správně spočítané, že stěna vody zastaví stádo zubrů jako nic.
"Doton: Kajūgan no Jutsu!"
Ozvalo se a kamenní, mnohonásobně těžší zubři proběhli vlnou a připravili o život osádku jedné z balist. Přehnali se přes ní jako ohromná kamená vlna. Kataro byl další na řadě. Mohl si všimnout, že za zubry nikdo není. Kdo to tedy seslal?
Také si všiml, že jestli uhne, přijde na řadu další balista, jejíž posádka už začínala panikařit. A o všechny balisty si Kiri rozhodně nemůže dovolit přijít.

Hine, Hisa

Hine neměl na odpovídání moc času, neboť před ním seděl mladík v šoku a odmítal se podrobit lékařskému zákroku, dokud si neověří, zda má střeva v celku. Ta se mu valila z dutiny břišní a mladík je probíral v ruce spolu se štěrkem a hlínou, které mu onu díru v břiše nejspíše způsobily.
Hisa mezitím pobíhala po bojišti a rozlišovala, který medik je schopný co ošetřit. V jednu chvíli se ale zarazila, neboť se ozval agonický řev. Když se Hine i Hisa otočili, zjistili, že na jeden tým mediků zaútočili čtyři shinobi, silou chuunini, a zrovna zařízli poslední medičku jako podsvinče.
Hisa byla blíž. Hine byl v hajzlu neboť okolo něj dopadly kunaie s kouřovými bombičkami. Bylo jasné, že až se kouř rozšíří, dopadnou na něj i další shinobi z Iwy, kteří bojiště pozorovali ze skály nad ním.

//Akuma a Kangae se přidají, kam chtějí.