Brána

Zničeho nic se ke mě jeden zubr přemístil. Došlo mi jak až když se mnou praštil o zem. Byla to ohromná bolest, ale nebylo čas na rozptylování. Moje instinkty s reflexy ovládly mé tělo dřív než moje vlastní mysl. Díky tomu jsem se mohl vyhnout jeho další ráně. Shunshinem jsem se přemístil o nějakou tu stovku metrů od něj abych se mohl trochu vzpamatovat. Musel jsem ho nějak zastavit, a proto jsem si musel vytvořit podmínky. " Youton: Yokai no Jutsu " přičemž než na něj to stihlo dopadnout tak jsem využil další věci. " Suiton: Mizurappa " Ochladil jsem lávu ještě ve vzduchu a tak na zem kolem nás dopadla jen kopule. Byla tu však tma a my byli uvězněni. Jen já a zubr. Měl jsem však plán, a proto jsem začal skládat další pečetě a připravovat se. Zároveň jsem musel přenést všechny smysly, jelikož zrak byl momentálně blokován, možná tam bylo malé světlo z nedosáhlé lávy na stropě, ale moc ho nebylo.

Toujou

Lana kageho chytila, ale ať dělal Toujou, co chtěl, po chvíli se chakrový proud přerušil a kage zmizel do země. Toujouovi protivníci ale zmizeli. Jeho mise je tedy u konce a může se přidat k dočišťování vesnice.
(pár řádků o dočištění)

Kashike a Kiseki

Oba vaše údery se povedly. Kashikeho kosti prorvaly nepříteli hruď a rána katanou do ledvin od Kisekiho také zamrzela. Protivník se rozpadl na tisíce vlákének a opět se "vsál" do stěn. Už se ale nikde neobjevil. Teď už jen stačí najít cestu zpět. Kashike nebude mít problém cestu najít a následně i strategické budovy.
(několik řádků zakončujícího postu s vyhozením muničního skladu atd.)

Hine

Někdo by řekl, že výměna jutsu skončila remízou. Hine měl ale přeci jen výhodu, a to tu, že dýchal. To bych bral jako vítězství. Jeho protivník začal hořet a po chvíli se rozpadl v bílou hmotu podobnou sádře.

Hisa a Kangae

I tady měly obranné akce veliký úspěch. Hisa zachránila mediky hezkými chvaty, které si pamatovala z doby před dlouhým spánkem.
Kangae s překvapením zjistil, že paralyzovaný protivník je jen klon, takže když setnul jednoho, rozpadl se i ten druhý. Teď mohou vyčistit prostor u brány a zajistit konečně všechny raněné (například Hineho).

Kataro a Akuma

Když se Kataro přemístil se zubrem dál a začal připravovat pečetě, zubr se na něj chtěl rozmáchnout, ale jeho pohyby se začaly zpomalovat, až se zastavil úplně a "zkameněl". Nakonec se opět, stejně jako spousta jiných stvoření ve městě "rozlil" v bílou hmotu a zmizel. Teď je jen na vás, zda vyčistíte město nebo pomůžete raněným (pár řádků na konec).

Zasunu kosti zpátky do ruky a prokřupu si prsty. Tohle bylo praktické... dobrá rána chlapče... pochválím toho kluka, načež vyrazím dál chodbama až k místu, které jsem si určil za cíl. Když jsme pod budovou, zastavím se a na ruce se mi objeví kostěný vrták, kterým prorazím stěnu. Tak jo, tady je konečná, lezeme ven. Vyskočím po stěně nahoru a rozhlédnu se po muničním skladu. Vyhodíme to tady do povětří, pomoz mi... vybídnu chlapce a začnu rozmisťovat výbušné lístky.

"I ty Mizu." usmála jsem se na něj a běžela pomoct ostatním. Brala jsem je na jedno místo, kde nebyli terčem útoku a když jsem mohla tak jsem je hned ošetřila. Většinou to byly jen odřeniny a šok. Podívala jsem s směrem, kde je Hine a jestli je v pořádku a pokračovala jsem dále.

Ležel jsem na zemi a kochal se oblohou. Dnes měla skutečně krásnou barvu. Jedním okem jsem sledoval, jak se z mého soupeře stalo cosi podobného jogurtu. Budu si muset odebrat vzorek. Náhle mě cosi vyrušilo. Nespokojeně jsem se zavrtěl a sledoval počínání Kangaeo.
"Velice ti děkuji za starost, ale obávám se, že napřed ze sebe musím vyndat tu šutry, co ze mě udělaly cedníček." pravil jsem a posadil se. Vytáhl jsem první šutr, který našel cíl v mém stehně. Pochopitelně vytryskla hotová fontánka červené barvy. Užasle jsem to sledoval a setřel si rukávem krev, která mi tekla do očí. Ten Iwagakurský magor mě tím svým jehelníčkem div neskalpoval. Vyrval jsem další kamennou součástku ze svého boku a tak pokračoval dále, až jsem měl pocit, že nic nezůstalo zaražené v místě, kam to nepatří. Když jsem vstal a kráčel k Amandě a zraněným shinobi, už jsem nekrvácel, jen trošku kulhal. Hodil jsem do sebe hrst prášků a zapil je rumem. Podíval jsem se na ty nešťastníky ležící u Amandy a začal organizovat.
"Doufám, že se máte všichni fajn. Jestli trpíte bolestmi, nepanikařte, znamená to, že jste naživu. Pokud vidíte velkého pavouka, není to halucinace, ležte klidně, nevrťte se. Kdo je mrtvý, nechť se přihlásí, bude důstojně ihnumován."

Pokračoval jsem ve své obvyklé rutině.

https://www.youtube.com/watch?v=gAKAg2mMYQ8

Faito

Mlha na bojišti opadávala. Bitva utichala, neboť již nebylo nepřátel, kteří by vzdorovali drtivému úderu Kirigakure. Všude před branami ležela těla padlých, poslední náznaky souboje se mísily s úpěním raněných...
Shinobi z Kiri se postupně shledávali. Sbírali na bojišti těla padlých přátel a objímali ty, jenž jim neodvedl bůh smrti.
Nakonec se ale všichni shromáždili před branou. Ven z vesnice začaly vycházetplačící ženy a k smrti vyděšené děti. Matky na kolenou prosily o propuštění zajatců, padaly Kirigakurským kolem nohou a plakaly. Žádaly po nich jediné - trochu lidskosti, špetku důstojnosti.
V ten večer si Kirigakure nevzala žádné zajatce. Iwa získala na svou obranu alespoň pár bojeschopných mužů, kteří nepadli v téhle dlouhé bitvě.
Poté, co byly s Higurem stanoveny podmínky kapitulace, se Kirigakure no shinobi konečně mohli vrátit do svých domovů.
Několik karavan plných raněných bojovníků jelo celým kontinentem jako smutný symbol vítězství nad nepřítelem, jako protiváha slávy, která čeká Kirigakure no shinobi.
Dnešní den si budete pamatovat jako den vítězství na Iwou...
...
Ale přece tu byl jeden muž, který nemohl zkrvavené praporce Kiri ani hořící domy Iwagakure vidět. Ten muž byl hluboko pod zemí, daleko od všech očí. Ten muž stál za tímhle vším. Tenhle muž mohl za ty stovky padlých. A přesto si nemohl vychutnat vítězství ani truchlit nad padlými. Tenhle muž totiž zanevřel na vše kolem sebe. Tenhle muž se zadíval sám sobě do očí a zapomněl...
Ten muž už nebyl Mizukagem. A nebude jím, dokud ho někdo nepřivede zpět z temného vězení. Protože ani tenhle muž nedokáže porazit sám sebe...

// Vraťte se do Kiri a zapište si misi ranku S - dobytí Iwagakure

Můj boj byl nakonec přerušen a ukončen, když jsem se dostal z mé pasti tak jsem poputoval k ostatním na pomoc. Zapojil jsem se ještě do bitvy abych omezil ztráty a zranění co nejvíc to šlo. Šlo mi pouze o jediné, o obyvatelé Kirigakure. To bylo vždy to hlavní na čem mi záleželo, samozřejmě, že pod to teď spadá i má nová rodina. Jakmile se vrátím, měl bych zajít domů se na ně podívat. Určitě zase o něco popovyrostli. Když jsme však vyhráli, bylo na čase abychom se vrátili zpět do Kirigakure. Pomohl jsem ještě raněným na nosítka a někde aspoň poskytl první pomoc než dorazili medikové. Doprovázel jsem jako ochranka zdravotnický tým zpět do vesnice. U brány jsem měl však v plánu se oddělit a jít jinou cestou.
/přesun

Byl konec. Cítila jsem se dost vyčerpaně a znechuceně zároveň, takhle nějak musela skončit i rodinná válka. Takhle skočila moje rodina. Prohlížela jsem si okolí, mrtvá těla, unavení shinobi, bezmoc. Pak mě oslovil Kangae.
"I já děkuji za pomoc, budu ráda, doufám, že se ještě uvidíme." vykouzlila jsem pro něj úsměv, ale přesto mi do smíchu nebylo. Až teprve teď jsem si uvědomila, že tu bojoval i Kashike a určitě někde v první linii. Jenže jsem ho nikde neviděla. Nechala jsem se tedy strnout ostatními shinobi a pomalu jsem šla zpět do vesnice.

(přesun)