Brána

Přikývl jsem když jsem si vyslechl Fuininu zprávu. "Takže pokračujeme" Udělal jsem pár kroků a pak mi hlavou projela myšlenka. Určitě o misi nebudu podávat zprávu sám a jak bych vypadal kdybych nařídil zabíjet civilisty ? Přece jen jsem zde byl abych si získal důvěru. Zastavil jsem se tedy a opět promluvil. "Všiml jsem si že nejste zrovna nadšení z mého rozkazu. Dávám vám teď možnost rozhodnout. Je na vás dvou kdy to provedeme." Já byl pro útok teď hned. Přece jen jsem byl agresivní.... chtěl jsem zabíjet a proto jsem se přidal k Sabisu, ale vidět Assasina na dně, nejlíp po smrti, to bylo neco za co stálo držet se na uzdě.

Karavana převáží hlavně věci ze sýpek a skladů - obilí, jiné jídlo, železo, drahé kovy, drahé kamení a jiné. Už je jí polovina na mostě a je vidět, že je doprovázena několika shinobi s maskami a čelenkami, jejichž vzory nejsou viditelné odsud.

Přikývl jsem a chýlí přemýšlel. "Pokračujte v misi a průběžně mi podávejte hlášení, já zjistím kdo to je... něco mi tu nehraje. Neodpalujte dokud vám to nerozkážu" Byla visoká šance že je to nepřítel, ale proč by odvážel suroviny ? To byla otázka na kterou sem musel přijít. "Dohlédněte na sebe.. jeden na druhého" A s těmito slovy jsem se vydal přímo k mostu a na něj vešel tak, abych kráčel přímo na proti karavany aby byla nucena zastavit

Shinobi uviděli osamocenou postavu na mostě a karavana se zastavila.
Čtyři shinobi vystoupili dopředu. Měli masky ANBu a na pažích pásky se znakem Kirigakure. Každý z nich měl před sebou ruku v defenzivním gestu a druhou měl na rukojeti wakizashi nebo prostě jen za zády, připravenou okamžitě vyrazit proti protivníkovi.
"Jméno a vesnice!" řekl jeden. Očividně se jim nelíbilo, že jim někdo stojí v cestě.

Kirigakure ? Co ta tady chtěla ? A proč odvážejí suroviny ? Tolik otázek, jen jestli mi odpoví. "Stejně jako vy, tak i já vám jméno říct nesmím. Jsem člen jednotek zvaných Sabisu které jsou z Konohy. Mohl bych se zeptat proč jednotky Kirigakure vyváží proviant z Iwy ?" O tom že bylq dobita se ke mně ještě nedostala žádná zpráva a proto jim má otázka mohla přijít nesmyslná.

Zepředu karavany se ozval nějaký ruch a najednou všechno stálo. Přejdu tedy na čelo a uvidím 4 naše muže jak se baví s kýmsi z Konohy. Tak co se to tady děje? Konoha konečně dorazila na scénu? Můj tón je podrážděný a značně pohrdavý, měl jsem k tomu pádný důvod. Aliance která nectí úmluvy a plány je aliance na pendrek.

Dost nehezky jsem se na fu podíval. "Řekl jsem pokračujte v misi... cos na tom nepochopila ?" Šla za mnou i přes rozkaz obalit most lístky ? Ah ta morálka Konožských shinobi. A to vše byla chyba Assasina. "A nebuď tak otevřená k lidem které neznáš, hlavně když se k tobe začnou chovat s náznakem nepřátelství" Pak můj chladný pohled skončil na nově příchozím. "Nevím sice jaké mate zvyky v Kirigakure ale já v konoze od nižších ranků čekám slušnější chování. Teď když dovoliš rešíme něco s tvým nadřízeným a je velice neslušné skákat nám do reči." Pokáral jsem ho stejně jako předtím Fu

Když se vynořila ta Hyuuga, přenesu krátkodobě pozornost na ni. Už už se nadechuji, že jí odpovím když v tom jí ten frajírek zjebe na 3 doby. A pak hned mě. Myslím že tohle by stačilo. Jmenuji se Kashike a velím téhle karavaně. Pokud zde vykonáváte jakoukoliv misi v rámci války s Iwou, musím vás upozornit, že nepřítel dnes ráno složil zbraně k nohám lorda Mizukageho, tudíž je válka u konce a platnost vaší mise vypršela. Vraťte se domů k rodinám, tady už nemáme nikdo co pohledávat.

On že velel jednotce ANBU ? Tak tentokrát jsem se šeredně sekl. "Omlouvám se, ale já ani můj tým nebyl o ukončení války informován." Zase se nic nedělo, nebylo možné aby to nějakému poslu trvalo tak dlouho. První co mě napadlo bylo že je v kanceláři zase Assasin. To proto tak zabržděně. Určitě jsme teď ale předešli konfliktu mezi Kiri a Konohou. "Kene, mise se ruší. Dostav se na most, odcházíme" Sdělil jsem mu přes vysílačku. Štvalo mě že sme zde šli celkem zbytečně a já opet neumyl svou katanu v krvi, ale co se dá dělat. Ještě jeden pohled jsem věnoval Kashikemu, ne moc hezký pohled abych prevdu řekl. Ten člověk se mi prostě nelíbil.

Vypadá to, že dneska se zabíjet nebude. Trošku se uvolním a kdybych neměl na obličeji masku, určitě by bylo vidět jak strašně je mi ukradený že se na mě zle koukají. Šťastnou cestu domů... popřeji jim neutrálně, pak počkám až vyklidí pole a dám povel k pokračování cesty.

Byl jsem rád že Ken dorazil tak rychle. "Dobrá. Vracíme se do Konohy." Promluvil jsem a vykročil směrem ke Konoze. Nemohl jsem si však odpustit další větu. "A Fu o tvém chování se budu muset zmínit, je nepřipustné aby si za válečného stavu neuposlechla rozkaz nadřízeného" Opravdu mě tímto nehorázně vytočila, nemluvě o tom jak po mně vyjela. Dál už jsem to nechtěl řešit a vyrazil jsem. (přesun)

(presun)

Faito

Armáda Kirigakure opět pod rouškou mlhy dorazila před Iwu. A tentokrát nás nebylo jen pár. Vzal jsem 70% shinobi, kteří jsou v aktivní službě. Rozhodně to nebylo nic malého, a jestli teď jsou na hradbách Iwy shinobi se schopnostmi vycítění chakry, budou asi nemile překvapeni.
"Za chvíli jsem zde..." řeknu a vyrazím k bráně.
"Chci mluvit s generálem Higurem!" řekl jsem strážím.

Dokonale jsem splynul s davem. Byla pravda, že jsem měl za sebou dlouhé zotavování. Michiko mi dala skutečně zabrat a můj nápad s ohnivou show a barely kyseliny mi byl do značné míry osudným. Pod oblečením jsem schovával pár jizev, které mi už nikdy nezmizí. Ušklíbl jsem se. Jiní by rozhodili bačkorky a jizvy by byly to poslední, co je trápí.

Michiko stále spokojeně žila v jedné velmi pěkné skleněné karafě, zdobené cínem. Zásoba její chakry narůstala pomaličku, ale i to málo stačilo abych pochopil, že se zapojí. Hakuei mě asi zabijí. Zkusit to můžou. Pokolikáté už?

Myšlenky na Michiko jsem nechal být, jakmile jsem spatřil Iwagakure před sebou. Doufal jsem, že se vyhnu nějakým barbarským útokům a akci "urvi co můžeš". Poklidné přemisťování vybraných předmětů do jiné vesnice, to mi bylo mnohem milejší.
"Co to tady leze za fujtajbl?" ozvalo se za mými zády.
"Narozdíl od vás, spolehlivý voják." spražil jsem pohledem drzého mládence a okázale si zapálil cigaretu, abych dal svým slovům důraz. A abych mu mohl pouštět kouř pod nos.

Potřebuju místo herdek.

Když jsem vytáhl flašku rumu, mocně si přihnul, dvakrát škytnul a začal manipulovat s kunai a výbušnými lístky, kupodivu se to okolo mně docela vylidnilo. Kdyby začaly potíže, potřebuju místečko na Amandu neasi.

Kráčel jsem s armádou společně až k branám Iwagakure. Na minulé výpravě do Iwagakure jsem nebyl, jelikož jsem měl na starosti trochu jinačí záležitosti. Tentokrát tu však jsem, takže dám do toho vše abych ukázal, že jsem hoden i svého postavení. Jak dlouho ale tohle bude trvat nikdo neví. Trpělivě jsem šel s ostatními a vyčkával na svou chvíli. Zahlédl jsem tu pár lidí co znám, pár co jsem rád viděl a i ty co moc ne, ale to jsem musel překousnout.

Jelikož mezi strážemi na hradbách bylo i několik senzibilů, kteří vycítili rozsah blížících se potíží, v celé vesnici zazněl poplach a hradby ožily aktivitou. Obránců bylo co do počtu méně než útočníků, ale to ještě nic neznamená. 

Když zazněl poplach, vyběhl jsem ven z kanceláře a už za běhu jsem začal rozdávat rozkazy pro přesunutí civilistů podle evakuačního plánu a k přípravě kruhové obrany kolem středu vesnice. Nakonec dojdu až k bráně, kde kdesi pode mnou zaslechnu žádost o rozhovor. Tady je generál Higure. Řekni co chceš, musíš li.