Re: Les

pro Ayame Takahashi Sat Jul 20, 2013 9:13 am

First topic message reminder :

Les se nachází za hradbami a ohraničuje zadní část Tsukigakure. Hradby jsou v tomto místě zvlášť vysoké, aby se dalo snadněji (za)bránit útokům ze zalesněného okolí.
Na okraji je les celkem řídký, ale čím dál jdete, tím starší a větší jsou tu stromy, které propouštějí minimum světla.
V lese se také nacházejí různá zvířata.

pro **Akasuna no Ruki** Wed Feb 11, 2015 7:40 pm

Vyrazil jsem dveře v místnosti no nikde ani živáčka, ale zahlédl jsem svitky. Stále jsem si dával pozor a šel blíž ke svitkům. Se svitky nebylo něco v pořádku a já stál u nich. Nikde nebyl šéf, ale jak mohl utéct? Nic jsem neslyšel vše vypadalo naprosto v pořádku, napadlo mě, že by zde mohl provést nějaké maskovací jutsu, tak bych si aspoň vysvětlil nepopsané, avšak naplněné chakrou svitky a to, že jsem nikoho po cestě nepotkal.

pro **Mai** Thu Feb 12, 2015 8:43 pm

"Zabít, nezabít... Tsukikage-sama bude potřebovat více informací o této skupině banditů a nukenínů, takže na to ber ohled." Ani ve snu by mě nenapadlo, že zrovna Rei vyřkne takovou větu o zabíjení. Lhala bych, kdybych tvrdila, že jsem samotná nad tím nepřemýšlela. Žel, informace jsou informace. Možná, jak otec zjistí vše, co potřebuje, umožní Reiovi to s nimi ve vězení skoncovat. Yomi s Reiem se vydali po stopách nukenínky, a já s Aimininým krytím dokončila svou techniku, a to konkrétně úderem svých dlaní do svitku, který jsem již dříve před sebou rozvinula.

"Kekkaimon Gofūjutsu: Hachimon Heijo." Vyslovila jsem, a ze čtyř světových stran se v okolí vynořily ze země čtyři brány se znázorněnými čtyřmi synboly (na každé bráně jeden symbol). Po chvíli každá brána slabě zazářila a aktivovala silové pole, které nás všechny mělo uzavřít do jedné klece. Z bariéry se bylo možno dostat potřebnou kombinací pečetí, ty však, žel, nukeníni a ani bandité neznali. "Aimi běž se podívat za Yomi a Reiem. Pokud se nukeníni nevzdají, bude potřeba zakročit silou. Budeš jejich podpora."

pro **Rei Casius** Mon Feb 16, 2015 6:55 pm

"Juu… tak tomuhle neuhnu ani nemam nato techniky." Přemýšlel, ale v arzenálu neměl žádnou techniku, která by to zvládla. Podíval se na Yomi a promluvil. "Yomi-san měla byste asi utíkat tohle nevzhladnu." Nebo zdali má Yomi nápad nebo může takticky ustoupit. Jen se koukal na ohnivou vlnu, jak k němu blíží a užíval si možný poslední pohled.

pro **Yomi Hikikomori** Tue Feb 17, 2015 11:24 am

Tomuhle neuhneme, smůla. Kdyby býval použil Suiton, aby onu vlnu zdržel, mohla bych použít jednu velmi účinnou techniku, která by ten nepříjemný oheň eliminovala. Jelikož to ale neudělal, měla jsem jednoduše smůlu. Zabodla jsem svůj vějíř do země, roztažený jako kryt. Bude nám trochu horko, ale přežijeme. Vějíře pro boj samozřejmě nejsou tvořené z obyčejného, hořlavého a křehkého papíru nebo látky. Chytila jsem Reie za rukáv a stáhla jsem ho k zemi vedle sebe, zatímco se přes nás prohnala široká vlna ohně.
"Baka!" věnovala jsem mu nový titul. "To jsi nemohl po mé technice použít nějakou vlastní?! Nikdo po tobě přece nechtěl, abys ji zabil, stačil by ale jakýkoli Suiton, abychom se vyhnuli jejímu Katonu. Kvůli tobě jsme ztratili výhodu!"
Rozzuřil mě. Jak máme bojovat, když se nemůžeme spolehnout jeden na druhého? Chvíli jsem dokonce byla v pokušení toho sebevraha nechat uhořet a schovat se za svůj vějíř sama.
Když oheň přestal, využila jsem kouře, abych aktivovala další techniku. Koneckonců se zdálo, že se budu moct spolehnout jen na sebe. Doufala jsem, že to nukeninku nezabije, ale kdyby ano, tak co by se dalo dělat? Raději obětuji její informace než svůj život.
"Fūton: Tatsu no Ōshigoto!"
Vějíř jsem namířila k nebi... a nic se nestalo. Tohle byla přesně ta technika, kterou jsem chtěla použít už původně. Ale to by nemohla přijít ona ohnivá vlna. Až po několika vteřinách, když už se kouřová clona rozplynula, se objevila bouřková mračna a začalo se tvořit tornádo. Teď už jí oheň nepomůže. Maximálně by se tak v tornádu upálila zaživa.

pro **Aimi Iwatsuchi** Tue Feb 17, 2015 8:57 pm

Poté, co mi Mai řekne, abych šla zkontrolovat Yomi a Reie, uvědomím si že mi stále věří i po mých chybách. Měla by si se sebou něco dělat Aimi.. Řeknu si v hlavě ale poté se rychle proberu a odpovím. Hai, Mai-Sensei ! Rychle se otočím a rychle utíkám za těma dvěma... Když po malé chvíli dorazím na místo. Ohlédnu se kolem sebe a uvidím docela dost velkou spošť, nejspíše po nějaké Katonové technice. Usměji se protože nad Katonem bych měla mít značnou výhodu. Když jsem pozvedla svůj pohled knnebi, uviděla jsem černá mračna... Tornádo ? Byla jsem celkem ráda že Yomi použila tuhle techniku. Nadzvedla jsem ruce a kolem mě začali létat kousky bláta.. Najednou se začali tvarovat do podoby ostrých čepelí, které jsem následně poslala do tornáda.. Pokud teď tornádo zasáhne Nukeninku mělo by jí způsobyt dost hluboká a ošklivá zranění.

pro **Nukenin** Tue Feb 17, 2015 9:03 pm

Mai vytvorila obrovskú bariéru, to malo jednoznačný dopad na väčšinu nukeninov, nikto nestihol újsť, teda až na Ryuu-a a ďalší dvaja nukenini tu taktiež chýbali. Ostatok tu však bol v tejto bariere, väčšina ani nepoužívala chakru, a tak sa obyčajne vzdali a blížili sa s rukami hore smerom k Mai. Bolo tu asi 12 banditov a nukeninov spolu.
Nukeninka sledovala, ako jej katon zasiahol ciele, teda nechápala, ako sa s nejakým mega vejárom mohla skryť pred vlnou ohňa, to však neriešila, hneď ako oheň skončil a bola tu na pár sekúnd dymová clona vytvorila jednu techniku. " Meisaigakure no Jutsu" Tým pádom nemohla Yomi vedieť, kde sa nukeninka nachádza a ten vír jej nemal ani ako pomôcť a keďže nukeninka použila tuto techniku v dyme ani Aimi ju nemohla zaznamenať. Táto nukeninka sa objavila pri Mai, ktorá ak bola čo i len trocha senzibilka mohla zacítiť jej chakru. Šla za Mai, nie však so zlým úmyslom. "Podarilo sa vám rozbiť našu skupinu, gratulujem. Na vlastné oči som nevidela takú silnú kunoichi, vytvoriť niečo takéto..." Nukeninka tak nejak obdivovala výtvor Mai. " Budeme spolupracovať..." Dodala nukeninka a ruky si dala v bok.

pro **Kangae Mizutsuchi** Wed Feb 18, 2015 1:59 pm

Kangae Mizutsuchi

Moje klony na bojišti způsobily jistou vizi, která mi umožnila vědět, kde je jak Mai, tak Rei s Aimi a Yomi, zbyla mi jedna možnost a to ta, že k Mai-sensei jsem šel osobně a k ostatním poslal jeden ze svých stínových klonů. Můj cíl byl jednoduchý a prostý, zabránit krveprolití, ke kterému nejspíš ani neschylovalo. Vzhledem k tomu, že z dosahu Aimi a ostatních Nukeninka zmizela, neměl jsem důvod tam klon držet, stačilo ho nechat jednoduše zmizet a soustředit se na svůj originál. Dorazil jsem tedy až k Mai, uviděl Nukeninku, která nejspíše hodlala spolupracovat a ostatní. V tuto chvíli jsem si začal uvědomovat jednu věc. Hlavu mi zahalily myšlenky, nemohl jsem nějak konat.

"Namaro Aisui - Nukenin, vesnice ze které jsem pocházel mu vzala vše, přesto nebyl zlý, ztratil i jednu ruku. Vina byla na obou stranách, ale i přesto se nevzdal sám sebe a věřil v to, že jednou tento svět pochopí, co pro něj znamenal." Probleskne mou hlavou, nacož udělám pár kroků směrem k Mai, následně se však asi po pěti krocích opět zastavím a pohlédnu na oblohu. "Ryuu, obětoval by se pro své přátelé. Ačkoliv to byli bandité a vrazi, dle mého Ryuu nebyl takový a vážil si svých přátel, tento svět je celý zkažený, nezaslouží si, aby Nukeninové byli vražděni." Takto následoval chod mých myšlenek, než mi z oka ukápla na zem slza, můj pohled se z oblohy upnul k Mai a Nukenince. "Mai-san, omlouvám se, Ryuu-san utekl, tedy,abych byl přesnější, nechal jsem ho jít." Někde uvnitř jsem doufal, že mě neprohlásí jako zrádce a že se dožiji dalšího dne, to však mohlo skončit jinak a mohla mě na místě zabít. "Nejsem proti tomu, aby jste je vyslechla, ale nechci aby někdo z těchto lidí přišel o život." Tohle dodám ještě s poměrně klidným hlasem, ale to se rázem změní ve chvíli, kdy začnu říkat další větu. "Já, nedovolím, aby se jim něco stalo, raději se obětuji sám, protože.." Zavřel jsem oči a v hlavně si ještě vzpomněl na Namarovu větu - "Mise nejsou vše.." A tady se mé vzpomínky zasekli v jednom bodě. "Mizutsuchi Kangae, současný člen Tsukigakure, Nukenin pro Kirigakure, dítě co chce změnit svět a pro své cíle je ochoten dojít daleko, tak nějak se vidím ve svých myšlenkách." Tohle byla má jediná úvaha, mé myšlenky, které jsem chtěl vyjádřit i Mai. "Protože sám vím, jaké to je býti Nukeninem, soucítím s nimi, takže bych rád v klidu dohlédl na to, aby se tito lidé vzdali a odešli po svých. Chápu, že možná to bude proti vaší vůli a vezmu za ně plnou zodpovědnost, jen je nechte jít. " Následně vydechnu a dám ruku v pěst. Tohle byl možná taky způsob porušení mise, či ne? Proč jsem si nepřidal jiný, než když jsem napadl Aimi s tím, že kazí misi? Bylo to pro vyšší cíle? Nebo protože ona nic nechápala a jednoduše se jen vzdávala?

pro **Mai** Wed Feb 18, 2015 9:35 pm

Technika, jak jsem předpokládala, vytvořila požadovaný dojem. Ohromila. Fascinovala. Dala najevo naši sílu, i když trochu přehnaně. Tucet nukenínů a banditů, kteří se vraceli s rukama nad hlavou, byli toho důkazem. Nestalo se však, že bych se cítila lépe, méně nervozní. Předtím jsem měla obavy z průběhu mise, a nyní, když nukeníni a bandité kapitulovali, jsem měla obavy z toho, jaké následky bude mít má řeč, neboť všichni očividně ode mne čekali něco vznešeného. Pohlédla jsem prvně na nukeníny s bandity, a pak na Kangaeho, který mi rozhodně nepomáhal.

"Kangae, toto nech laskavě na mě. Není v mé moci je tu teď zabít ani nechat žít. Tsukikage-sama rozhodne." Kangae prožíval vnitřní boj. Zastával se nukenínů vzhledem k tomu, že ho tak samotného Kiri bere, ale něco mu také říkalo, že by bylo správné je zabít. Kolik lidí přeci zabili oni? No, ať už se mu v hlavě dělo cokoli, neměl by si dovolovat pokoušet ovlivňovat vyšší ranky na jejich misi, co se průběhu mise týče. Pak jsem pohlédla na nukenínku. "To ráda slyším a děkuji." Promluvila jsem k nukenínce. Ten kompliment jistě myslela dobře a možná by ji něco o mě i zajímalo, ale nebudu ji zde říkat, že doton na tak vysoké úrovni ovládám hlavně díky specializaci klanu Hokori na ovládání tohoto živlu. "Kangae, podívej se po okolí, zda to jsou všichni. Pak se vrať."

pro **Kangae Mizutsuchi** Tue Feb 24, 2015 3:15 pm

Kangae Mizutsuchi

Vyslechl jsem sensei, byl jsem rád, že je na místě nepopraví či něco takového, ale bál jsem se rozhodnutí samotného Tsukikageho, tomu jsem se již vůbec nemohl postavit. No, na rozkaz Mai jsem nějakou chvíli nereagoval, pouze jsem stál a pozoroval krásnou modrou oblohu. "Mai-sensei, všichni jsou v pořádku, poměrně podceňujete moje schopnosti. Ve vás věřím, kdybych se neujistil, že jsou ostatní v pořádku, nebyl bych zde ale u nich. Mé klony se již přesvědčili o tom, že všichni žijí. Žijí a směřují sem." Můj hlas byl zcela klidný a vyrovnaný, chtěl jsem myslet do předu. Přeci jen to byla jediná možnost jak se stát nejsilnějším.

Pohledem jsem prohlížel všechny Nukeniny a bandity, následně i sensei. Chtěl jsem zůstat ostražitý, navíc člověk nikdy nevěděl co se může stát. Má pravá ruka sjela na rukojeť katany, kterou jsem pomalu povytáhl, nacož jsem po čepeli přejel dlaní své levé ruky. "Co myslíte, že bude následovat sensei? Co se stane se všemi těmito lidmi? Vím, že to sama nevíte, ale ptám se na to co si myslíte. Přeci jen vaše zkušenosti jsou trochu jinde, než ty moje." Stál jsem tam, jen tak - nehybně, pozorující všechny ty lidi. Má duše byla poměrně klidná a vyrovnaná, dlaní jsem se pořád dotýkal čepele mé katany, než se mi na tváři objevil úsměv. "Říká se, že v kataně je ukryta duše samuraje, či duše vlastníka této katany. Sensei, myslíte si, že je naše duše někde ukryta, či že je náš osud daný?" Z neznámých důvodů jsem se zamýšlel nad věcmi, které by mě jinak nenapadli. Nejspíš na to měl vliv Ryuu a všichni ti ostatní tady, nechtěl jsem prolévat zbytečně krev. Můj pohled zamířil nyní k zemi, katanu jsem zastrčil zpět do pouzdra a lehce se přikrčil v kolenech, než jsem si tedy klekl úplně. Pravou rukou jsem přejel po zemi, po půdě a trávě v tomto lese. "Všechno zde kvete, je krásné, asi tak jako duše ukrytá v mém meči. Vždycky jsem si přál žít klidný život. Je to tak?" Ptal jsem se sám sebe, svého vnitřního hlasu, který se mi již dlouho neozval, doufal jsem, že se dokážu kontrolovat, že mi dokáže pomoct, že bude mou zbraní a ne mým nepřítelem. "Kangae-kun, jednou všechno pochopíš, nyní je ještě čas, musíš si jít za svým cílem. Bude z tebe schopný shinobi, v to věřím. Je-li tohle, co ode mě očekáváš, budiž. Budu tvou podporou, ale věř, že kdykoliv budeš psychicky na dně, ovládnu tě a udělám z tebe nástroj na zabíjení." Po nějaké době se mi vážně ozval, tenhle hlas mi vážně chyběl, musel jsem ho slyšet, chtěl jsem odpovědi na spoustu otázek. Po chvíli jsem se však probral z myšlenek, má ruka byla zabořená v hlíně a já opět pohlédl na sensei. "Sensei, věříte ve mě?" Zeptám se krátkou otázkou, i když nevím co může následovat.

pro **Rei Casius** Wed Feb 25, 2015 9:59 pm

Yomi mu pomohla navzdory tomu, že se vzdával. Yomi použila techniku a když už to konečně noční můra skončila, podíval se na Yomi a promluvil. "Děkuji za pomoct. Měli bychom se hlásit u Mai-san. Půjdu napřed." Nukeninka se někam vytratila a mel by to oznámit a vracel se k Mai. Když dorazil, byl tu s Mai už i dokonce Kangae kupudivu i ta nukeninka. "Sensei tak jsem to zas zvoral. Zase jsem se nechal malém zabít. Tady Yomi mě zachránila a všechno zvládla." Řekl s úsměvem na tváři a čekal, co se bude dít dál. Pozoroval taky lidi co si tam povídaj.

pro **Akasuna no Ruki** Thu Feb 26, 2015 12:22 pm

Rozhodl jsem se vzít svitky sebou a odejít pomalu pryč. Jak jsem utíkal všiml jsem si, že tyto tunely opravdu byli domov pro nynější nukeniny, v hlavě mi probíhalo, zda jsem udělal dobře, že jsem tuto misi přijal, zda vůbec jsem na té dobré straně. No pomalu jsem vycházel z jeskyně, avšak druhou stranou, kde stál druhý team z Tsuki. V ruce jsem měl svitky, no měl jsem na sobě věci z Tsukigakure, takže jsem nutně nemusel vypadat jako nukenin. Viděl jsem jak proti sobě chvíli bojovali nějakék kunoichi a také lidé v zajetí.

pro **Aimi Iwatsuchi** Fri Feb 27, 2015 4:15 pm

Po malé chvíli Nukeninja někam zmizela. Podívala jsem se po okolí a uviděla že Rei někam odchází. Nejspíše za Mai-Sensei, a proto jsem se rozhodla jít také. Když jsem vyrazila, Yomi stále zůstává. Nechtěla jsem se tím moc zajímat a proto jsem nad vzdory pokušení se Yomi zeptat zd nepůjde s námi. Za chvíli jsem uviděla známé tváře byla tam Mai-Sensei, Kangae a Rei. Doskočila jsem až k nim a když jsem nadzvedla svojí tvář a potéi oči, všimla jsem Nukeninky která před námi uprchla. Byla jsem celkem ráda že jí vidím podruhé protože jsem dostala druhou šanci jí zneškodnit a udělat na Mai větší dojem. Mai-Sensei, je tu něco co bych mohla teď udělat ?.. Zeptala jsem se tiše nechtěla jsem aby nás Nukeninka slyšela. Poté jsem jen čekala na její odpověď.

pro **Kangae Mizutsuchi** Sat Feb 28, 2015 3:39 pm

Kangae Mizutuschi

Můj tým se zde postupem času shromažďoval, no řekněme, že zde byl Rei a Aimi. Vážně kvalita našeho týmu, vlastně by mi upřímně nevadilo je někde ztratit. No, první dorazil Rei, nemohl jsem si dovolit nezareagovat na jeho doslova otřesnou větu: "Sensei, zase jsem to zvoral". Nechápal jsem jedno, proč to bere takto lehce? Že není silný neznamená, že se bude chovat takto. Prostě mi to nedalo a musel jsem se k němu vyjádřit. "Reii, když jsi tak neschopný, nechceš zabalit svou kariéru shinobiho a jít třeba kopat brambory? Myslím, že tvé neustálé brečení o tom, jak se ti nedaří mne unavuje. Poté je tu však ještě jedna možnost, začni se snažit a dej do toho všechno. " Jak se někdo jako on stal shinobim nechápu. Nemá vůbec žádnou vůli.

Stále jsem čekal na odpovědi sensei. Jenže po chvíli se sem dostala i Aimi. Jak to popsat, ve svém týmu jsem se cítil - osamělý? Jejich inteligence mi připomínala děti se kterými jsem studoval na akademii. No, co se týče Aimi, přišla s chytrým výrazem jako vždy. Nevím o co se snažila, ale bylo zde poměrně ticho a klid, takže když se zeptala sensei, co má dělat, nešlo to přeslechnout. I středně soustředěný člověk by to asi slyšel. No, bylo mi to jedno. Můj tým byl totálně k ničemu. Nemělo cenu se k tomu ani vyjadřovat. "Mai-sensei myslím, že máme splněno. Rád bych se už dostal pryč z této díry. Všechno se moc protahuje. Unavuje mě to, chci spát a mám hlad." Zívnu a poté se kouknu na oblohu.

pro **Mai** Sat Feb 28, 2015 6:45 pm

Nukeníny s bandity se dařilo udržet v klidu, což byl úspěch. Kdyby teď změnili názor a rozhodli se bojovat, leda co by nám zkomplikovali. To však neudělali. Po chvíli dorazil Rei, a pak také Aimi. V dáli jsem zahlédla shinobiho oblečeného do uniformy Tsukigakure. Nejspíš to byla posila, či součást Kangaeho týmu, kterou jsme tu šli podpořit. Měla jsem zpočátku obavy, jak ty nukeníny a bandity uhlídáme, když se nás tu ale začalo scházet tolik, uvědomila jsem si, že mé obavy jsou zbytečné. Všichni vypadali, že se těší domů. Nedivila jsem se jim. Tato mise byla zdlouhavá. Trvalo nám na nepřátele udělat dojem, aby se vzdali. Kangae měl spoustu otázek, na které jsem mu nechtěla odpovídat. Byly to podle mě zbytečné otázky, které odpověď nevyžadovaly. Kangaeho narážka na Reie se zdála být hodna mého komentáře, ale také jsem tak neučinila. Nechtěla jsem Reie zostudit tím, že bych se ho zastala. Je přeci velký kluk a dokáže se obhájit sám.

"Vyrážíme do Tsuki. Kangae, budeš hlídat pravou stranu naší skupiny, aby jsme to udrželi pod kontrolou. Reii, ty si vezmeš na starost levou stranu." Každému jsem pro jistotu, když jsem s ním mluvila, ukázala jeho místo prstem, aby nedošlo k nedorozumění, čí levou mám na mysli. Pak jsem pohlédla na Rukiho a naznačila mu, aby se k nám připojil. Nukenínů se shinobmi bylo dvanáct, takže aby jsme je uhlídali, čím víc nás bude, tím lépe. Na Yorimi jsem se neptala. Nepocházela z Tsuki. Byla v ní pouze na návštěvě. Pokud se tedy rozhodla nás opustit, nemůžu ji v tom bránit a mít ji to za zlé. Poskládala jsem pečetě na zrušení bariéry a dotonové brány se rozpadly.

PŘESUN

pro **Yomi Hikikomori** Sat Feb 28, 2015 9:34 pm

Pomalu jsem šla za nimi. Zůstávala jsem podezřele tichá a zamyšlená, hlavou se mi prohánělo celé stádo myšlenek, o kterých jsem si nebyla jistá, jestli jsou vhodné či ne. Sledovala jsem je pohledem, postupovala pomalu a v bezpečné vzdálenosti. Potřebovala jsem být sama a ujasnit si své možnosti. Možná to ode mě bylo neslušné, ale horší mi připadalo zůstat s nimi a kazit jim náladu. Ačkoli já vlastně nebyla špatně naladěná. Ani trochu! Jen jsem právě řešila skutečně vážnou otázku: přeběhnout či nepřeběhnout?
To je oč tu běží.

// Přesun

pro **Rei Casius** Sat Feb 28, 2015 10:38 pm

Kangae začal něco říkat a poslouchal ho. Když už konečně domluvil, začalo mu vrtat hlavou, že neustálé brečí, neschopný tolik nevadilo ale brečení. Já brečím? Jenom sem přišel se zprávou pro velícího se špetkou blbýho vtipu. Postupně se kouknul na všechny a opravdu si to asi myslely. Jen pokrčil ramenama a nechal to být. Myslet si můžou, co chtějí. Přemýšlel co Kangaemu říct co by mu měl odpovědět. "Víš, že už mě to napadlo vzít si jinou práci. "Asi odpověděl jinak než by Mai chtěla. Po chvilce Mai zadala úkoly a hlídal teda tu levou stranu.

/Přesun

pro **Akasuna no Ruki** Sun Mar 01, 2015 12:22 pm

Byl jsem vážně naštvaný, tahle mise měla být eliminační a mi bereme zajatce? To znamená, že opět moje mise selhala, i když né mojí vinou, ale těmito "posilami", který zničili celkový průběh mise. Vydal jsem tedy za skupinkou těchto ninjů no nechtěl jsem vidět hněv Tsukikageho, 2x selhat po sobě to je... navíc jsem nikde nenašel vůdce.

pro **Kangae Mizutsuchi** Sun Mar 01, 2015 6:56 pm

Kangae Mizutsuchi

Moje mise byla takřka u konce. Měl jsem z toho docela dobrý pocit. Nikdy jsem se necítil tak, eh.. Dobře? Nukenini či banditi zatím žili, což znamenalo jedno - Můžu splatit svůj dluh Namarovi a Ryuuovi. Už zde nebylo nic, co mě drželo v tomto lese. Chtěl jsem vyrazit. Ještě předtím jsem však složil pečeť a vytvořil jeden Kage Bunshin. Ten se vydal do neznáma. Já jsem hlídal své "křídlo" a zamířil až k vesnici, kde se mělo vše dokončit. Nezbylo nic, co stálo za zmínku. Po cestě jsem byl potopen ve svých myšlenkách. Byl čas se poučit z chyb. Z chyb, které stáli mého brášku život, které stáli život Yata a které nutili dělat těžké rozhodnutí jak mě, tak spoustě lidem okolo. Ten klon, kterého jsem vytvořil mířil do Kirigakure no Sato, musel jsem tam ještě něco vyřídit. Dlužil jsem to i Akumovi. No, mé současné hlavní tělo - originál mířilo s Mai do vesnice.

PŘESUN

pro **Aimi Iwatsuchi** Tue Mar 03, 2015 5:31 pm

Když jsem se nedočkala odpovědi, pohlédla jsem na Kangaeo. Chvíli mi připadal hrozně namyšlený ale moje myšlení nad ním za chvíli pominulo. Když jsem slyšela Reiovu odpověď dost jsem se zarazila. Uvažoval, už nad jinou prací ?.. Kangae měl opět pravdu, ale i přes to mi to přišlo vůči Reiovi nespravedlivé.. Když nám Mai dala rozkaz vrátit se zpět do Tsukigakure no Sato, rozeběhla jsem se napříč Tsukigakure. Držela jsem se poblíž Kangaeo, protože jsem mu chtěla něco říct. Po malé chvíli, až bylo vše tak jak má, jsem mu řekla to co jsem chtěla. Kangae, vím že Rei neustále "Fňuká" nad tím jak mu vše nejde a podobné věci. Ale existuje i mírnější cesta jak mu říct ať se snaží. Nedívám se mu do očí dívám se neustále vpřed. Něčí schopnosti se projeví až později. Na tváři se mi neobjeví ani sebemenší úsměv tvářím se normálně.. Měl by ses nad sebou zamyslet, Kangae-Kun. Poté odskočím a jdu si svou cestou směrem do Tsukigakure. Věděla jsem že za mnou nepůjde protože měl rozkaz hlídat pravou stranu naší skupiny.

PŘESUN

pro **Lizzy** Wed Mar 04, 2015 5:30 pm

Sedela som na okraji hradieb, ktoré hranićili s lesom. Bola to naozaj výška.
Kopala som nohami len tak vo vzduchu a s rukami som sa opierala za seba. Slamák som mala stiahnutý hlboko do tváre, takže mi ju úplne zakrýval tieň. Mimo to som sa tvárila hrozne. Stále sa mi klepala spodná časť brady a do očí sa mi tlačili slzy..
"Pff.. chm.. pff !" Už po asi stý krát, som si pretrela oči a trocha som sa predklonila. Naozaj by stačilo len štuchnutie, aby som zletela dole. Nebol tu dokonca ani Onmi, zradca!
"Čo robím zle?..." Spýtala som sa samú pre seba a s rozčapenými rukami, som prepadla dozadu. Takže som teraz vlastne ležala s tým, že mi nohy stále trčali z hradieb.
"Chcem umrieeť..." Vzdychla som znova, proste úplná depka.

pro **Lizzy** Fri Mar 06, 2015 11:08 pm

Po dlhšom čase som sa postavila. Oprášila som si svoje veci a s ďalším povzdychom som sa obrátila na hradbách čelom k dedine a chrbtom k lesu. Ten pohľad bol naozaj zvláštny. Stále som si nevedela zvyknúť.. že niekde patrím.. niekde, kde to je ohradené takým vysokým múrom. Nevedela som prečo no nejakým spôsobom ma to obmedzovalo..
Chcela som sa porozprávať.. s niekým, napríklad s Kayou... ale do kelu, ako? Navyše som ani nikoho iného než Kayu nepoznala. Poškrabala som sa vo vlasoch a s ďalším "povzdychom" som sa vybrala za nosom, niekam do dediny.
(presun)

pro **Sabaku no Hideo** Thu Jul 30, 2015 8:40 pm

V lese, ktorý sa rozprestieral v okolí hradieb samotnej mocnej Tsukigakure no sato, zrazu narušila nová čakra. Čakra, ktorá tu nikdy nebola zaznamenaná. Avšak bola kľudná a pokojná, stále nedosiahla hradieb, a v útrobách lesoch sa zrazu objavila vysoká a blonďatá postava, ktorá sa z ničoho nič objavila na mýtine uprostred lesa. Miesto, kde už sa nenachádzali stromy, konečne mi osvietilo slnko tvár. Nijaký výraz v tvári som nemal, chladný ako večerný vietor, ktorý mi prefúkaval tvár a hral sa mi vo vlasoch, avšak v očiach to bolo iné. Nádej a iskierky plameňov mi tancovali od šťastia.
„Konečne.. Konečne som vás našiel..“ Boli moje jediné myšlienky, zastavil som sa a pohliadol do diaľky, kde sa v slnečnom svite odrážali mocné hradby Tsukigakure. Bol to týždeň čo som sa dozvedel že prekročila prah práve tejto dediny. Musel som ju nájsť, Suna bola zničená, Yo nezvestná, nevedel som vôbec čo sa poriadne stalo, lenže som vedel že bola jediná kto mi na tomto svete ešte ostal. A vzdať som sa nechcel. Nový život? To áno, táto myšlienka často zožierala moju myseľ, no vedel som že nemôžem zabudnúť a ísť len tak ďalej, kým existuje nádej že tam niekde je. Stratil som dedinu a domov, všetkých blízkych, vedel som ako sa cíti. A ako som ju poznal, nebolo to práve najlepšie. Ešte pevnejšie som stisol prívesok v ruke, pomaličky som sa usmial a vykročil pár krokov vpred, keď som sa zastavil a prudko som sa otočil tvárou k lesu za mnou, k lesu z ktorého som pred chvíľou vošiel. V ten moment ruky vyleteli hore, nádoba na mojom chrbte sa zatriasla a piesok sa pomaly začal sypať von, dopadať na zem na ktorej som stál.
„Vylez..“ Po chvíli som zakričal do lesa. Ak si myslel že je neviditeľný a že som úplne sprostý, že som ho nezaregistroval, mýlil sa. Vedel som že ma sleduje už od prístavu. Nevedel som kto to je, ale vedel som že nemôže byť priateľ keď sa takto zakráda.

pro **Sadao** Thu Jul 30, 2015 9:58 pm

Okrem jednej chakry, ktorá sa tu objavila, tu bola i druhá, možno o čosi mocnejšia, no hlavne by akýkoľvek senzibil mohol rozoznať, že menej pokojná a skôr ostrá a chladná chakra, než tá, ktorá sa tu ukázala ako prvá. Zhodou okolností, obe chakry, ktoré sa objavili v tomto lese, mali už nútene predurčené, že sa stretnú. Tá moja už Hideovu stretla nejaký čas dozadu, on však aj napriek faktu, že ma vycítil pokračoval v ceste, než sme sa dostali sem. Vyzval ma, aby som vyliezol a ja som už skutočne nemal dôvod sa viac skrývať. Vlastne som len zbytočne čakal až doteraz. Pred Hideom sa tak zdvihol vietor a rozfúkal slabšie celý les, špeciálne však priestor pred blonďavou postavou. Mohol na moment zazrieť, ako sa dvíha prach zo zeme, spolu s ním aj lístie a čosi trblietavé vo vzduchu. Mohol i nemusel rozoznať, že ide o sklo, šlo o veľmi malé čiastočky, ktoré mu mohli pripomínať všeličo ligotavé, no hlavné bolo, že sa čiastočky behom momentu spojili a vytvorili moju postavu, ktorá sa pred ním zhmotnila a ja som tak vystúpil z úkrytu.
"Toľko piesku.. človek aby si dal pozor na čisté oblečenie," preniesol som síce vetu, ktorá by mala pripomínať vtipnú poznámku, no s mojím vážnym prednesom to muselo mať ešte horší dojem, než keby to poviem nadšene. Do zeme pred seba som zapichol svoju zbraň, pričom som o ňu nechal slabo opierať ruku a očami som sledoval piesok okolo Hidea, no koniec koncov, aj samotného Hidea. O čo mi vlastne šlo? To zostávalo otázkou. Už v tejto chvíli sa však v mojej blízkosti vznášali ďalšie trblietavé objekty, znova tak malé, že šli ťažko rozoznať o čo ide, takže aspoň ja sám som už vedel, že teraz nepôjde len o rozhovor. Potreboval som rozprúdiť svoju chladnú krv. A to rozhovorom nešlo, u mňa už vôbec nie..

pro **Sabaku no Hideo** Thu Jul 30, 2015 10:42 pm

Možno si Sadao myslel že nemám žiadne poňatie o tom, čo to vlastne vytvoril za techniku predo mnou, pravda bola úplne iné. Len čo sa predo mnou začalo formovať jeho sklo okamžite som vedel o čo sa jedná. Bola to tá istá technika, ktorú som dokázal ja sám vytvoriť kedysi v minulosti, avšak som ju stratil, zaspala vo mne a mne ostal piesok ako jedinečná schopnosť, ktorú už nikto na tomto svete nemohol ovládať. Avšak ostal som stáť, nech už sa chystal na čokoľvek, v kľude som ostal stáť na mieste kde doteraz a len som ľadovým pohľadom prebodával Sadaa predo mnou. Vôbec som netušil kto to je, vlastne som si myslel že sklo ovládam len ja. Tu to bolo iné, nikdy som o ňom nepočul. Nepochybne patril k naozaj slávnym záporákom, čo jeho prejavovanie len dokazovalo, nikdy som neskúmal Bingo knihu a posledné mesiace som sa len túlal svetom a snažil som sa nájsť Pilikku.
„Kto si.. A čo odo mňa chceš?“ Spýtal som sa potichu smerom k nim, vôbec som netušil prečo ma sleduje, ale mal som divné tušenie že možno aj viem prečo. Prívesok, ktorý som doteraz držal v rukách, som zovrel ešte silnejšie a okom som sa presunul k hradbám v diaľke. Na malý okamih som popustil zo svojej obrany, moje oči sa proste upreli smerom k dedine kde sa nachádzala Pilikka. V tú chvíľu znamenala pre mňa všetko, a ja som sa potreboval k nej dostať. Zdalo sa ale že práve on bude moja posledná prekážka, akoby nestačilo že posledné mesiace som sa len túlal svetom bez domova. Do toho som musel bojovať s nepriateľom, ktorý bol omnoho silnejší ako ja, to som cítil aj sám. Sám som cítil jeho silnú a ľadovú čakru, avšak ani ja som nepatril k najslabším, preto som sa nebál. Podceňovať som ho ale nechcel.

pro **Sadao** Thu Jul 30, 2015 11:05 pm

"Sabaku no Hideo," prehovoril som len tak do vzduchu jeho meno, pričom som ho len prázdne pozoroval. Prečo som prehovoril jeho meno? Možno iba preto, aby som poukázal na to, že už iba jeho meno v sebe nieslo istú cenu. Vlastník piesku, kedysi dokonca skla, krv legendárneho Gaaru, rodina s Kazekage.. mm, to mi ale bola ryba. V jednom momente sa doslova z mojich očí odrážala predstava tej veľkej odmeny za neho, hoc by som nikdy nepovedal, že by sa toto stalo niečím, čo by ma bavilo. Zrejme som len niečo pochytil od Takaa, keď sme brázdili svetom, ktorý bol v love väčších mien už zbehlejší. Ja som však tiež neprišiel iba pre odmenu. Hideo mal isté vlastnosti, ktoré ma k nemu dotiahli špeciálne, nie ako nejakého obyčajného Nukenina, ktorý si potrebuje zarobiť.
"Moje meno nie je tak dôležité, ako to tvoje. A čo chcem?" zopakoval som po ňom otázku a naklonil hlavu. Bolo to presne v tom momente, čo jeho obrana poľavila a obzrel sa k dedine. Niekto by to bol využil k útoku, ja však nie. Poslal som pred jeho tvár iba malý črep, ktorý mu zastavil tesne pred očami a vytvoril odraz, v ktorom mohol vidieť samého seba v plnej kráse.
"Je ťažké si vybrať dôvod z toľkých možností.. a preto nechám odpoveď len na tvojej predtuche," oznámil som a obraz v črepe pred jeho očami sa začal spájať s realitou, v ktorej bol črep presne namierený na mňa, takže sa chvíľu Hideo díval na to, ako sa jeho postava spája výzorom s mojou, a než sa pred ním ostal vznášať čisto len môj odraz, črep sa rozpadol na tie najmenšie časti a vyparil, takže znova medzi nami už nič neostalo, len napätie, ktoré už šlo priam chytiť. Možno som aj tým črepom chcel niečo naznačiť, možno nejakú spojitosť medzi nami, pre ktorú som prišiel? Ktovie.. všetko to bolo len na tom, ako si to sám vezme, aj keď nasledujúce chvíle by to už aj tak nezmenilo..

pro Sponsored content