Re: Les

pro Ayame Takahashi Sat Jul 20, 2013 9:13 am

First topic message reminder :

Les se nachází za hradbami a ohraničuje zadní část Tsukigakure. Hradby jsou v tomto místě zvlášť vysoké, aby se dalo snadněji (za)bránit útokům ze zalesněného okolí.
Na okraji je les celkem řídký, ale čím dál jdete, tím starší a větší jsou tu stromy, které propouštějí minimum světla.
V lese se také nacházejí různá zvířata.

pro **Makoto Kyo** Tue Jan 20, 2015 4:42 pm

Náhle se tu objevil Ruki, který nepříliš milým způsobem pokáral Kangaeho za jeho chování vůči Aimi. Jenomže chyba nebyla pouze na straně Kangaeho. Oba se významnou částí přičinili k tomu, že jsme teď tam, kde jsme. Chtěl jsem se Kangaeho zastat, ale začal jsem váhat, jelikož mi nepřišlo vhodné napomínat někoho, kdo už nejspíš dovršil osmnáctého roku života. Ruki by se však měl také učit sebeovládání, podle jeho chakry jsem usuzoval, že se jedná o jounína, který nese zodpovědnost za nižší ranky, takže se nám nyní naskytá otázka: Je tento způsob káraní, který Ruki zvolil na Kangaeho, skutečně vhodný a účinný?

Ohledně Kangaeho zastání jsem tedy váhal a na chvíli se jaksi zakoktal, ale když jsem si všiml nukenínova vychování, začal jsem se věnovat jemu. Přišel jsem k němu blíže a sedl si naproti něj. "Zdravím, přátelé mi říkají Makoto Kyo (věrný zázvor/věrný zázvoru)." Slušně jsem se s úsměvem představil a počkal na vyjádření nukenína. Upozornil jsem je na to, že ostatní nukeníni utíkají a oni se rozhodli tomu nevěnovat pozornost, budiž, já proti ušetření několika životů nic nemám. Zajímaly mě ale ty tři neznámé chakry, ke kterým nukeníni s bandity mířili. Co jsou asi zač?

pro **Aimi Iwatsuchi** Tue Jan 20, 2015 5:27 pm

Chvíli pozoruji situaci, poté slyším že mi Kangae něco říká a proto jsem mu naslouchala ale ani na jednu sekundu jsem se na něj nepodívala, neustále jsem sledovala nukenina. Poté co mi řekl že jsem odpad, a nevím co je to nést hodnost nukenina, jsem se zarazila. Nevím jaké to je ale asi to ráda poznám.. Odcházím. Otočím se poté rychle utíkám pryč a po chvíli nejsem v dohledu.

pro **Yomi Hikikomori** Wed Jan 21, 2015 12:29 pm

Vypadá to, že máme společnost. Uvědomila jsem si to brzy. Čas s tím i něco udělat. Měla jsem počkat na rozkaz a dobře jsem si to uvědomovala, ale moje reakce byla tak instinktivní, že jsem ji nedokázala zastavit. Jediným pohybem jsem si strhla vějíř ze zad a použila jsem klasické, jednoduché Jutsu. Vítr, který se proti nim závratnou rychlostí rozběhl, je (díky bohu) mohl jen odhodit stranou a trochu postrádat. Uvědomila jsem si totiž alespoň to, že nevypadají jako shinobi.
Zatraceně!
"Omlouvám se, vyděsili mě," hodila jsem pohledem po Mai provinilým pohledem.
Příště bude muset vydávat rozkazy rychleji. A měla by začít, protože kolem nás probíhalo až moc lidí. Naštěstí to mělo i jednu výhodu - už jsme věděli, že tu někde je vchod do... jeskyně? Nejspíš do jeskyně.
Tak tam nebudu moc platná.

pro **Kangae Mizutsuchi** Wed Jan 21, 2015 4:13 pm

Kangae Mizutsuchi

Dezertace, Aimi si tímto podepsala smrt, ale to jsem nehodlal řešit, měl jsem svou misi. Nastala část, kdy se můj útok obrátil proti mě. Natáhl jsem před sebe ruku a vytvořil tak stěnu z vody, totéž udělali i mé klony, aby zeď byla rychleji vytvořená. Nemohl jsem toho moc udělat, byl opravdu dobrý, takže mi nezbývalo nic, než jen pozorovat jak to dělá on. Posily už snad byli na cestě, dle Makotova projevu to tak alespoň znělo. Nepřítel nyní seděl, což mohlo být menší plus pro mě, ale když nehodlal bojovat, měl jsem trochu času. "Pověz mi, proč ses stal Nukeninem a proč jsi jen tak vyrazil do boje sám?" Optal jsem se Nukenina, bylo zde pár věcí, které jsem chtěl slyšet, abych si něco potvrdil.

pro **Mai** Sat Jan 24, 2015 4:34 pm

Ani jsme se nenadáli a už jsme měli společnost. Snažili se být nenápadní, což se jim z většiny dařilo, ale ve chvíli, kdy přímo zaútočili, zpečetili svůj neúspěch. Yomi instinktivně zaútočila. Ty dva vlnou fuutonu odhodila dozadu. Pak se troufale omluvila za své instinktivní chování. Možná si to neuvědomovala, ale být to výbušný klon, nebo něco tomu podobné, vystaví všechny ohrožení. Nevíme proti čemu stojíme, nemůžeme hned zprvu přesně posoudit, zda se jedná o past, a proto musíme jednat v defenzivě neutrálně ve vztahu ke všem možným technikám, s kterými máme nějaké zkušenosti. Nechala bych Reie ty dva pro jistotu spláchnout dozadu, neboť negativní následky exploze, pokud by se jednalo o daibakuha bunshin, takto budou minimalizovány. Naštěstí pro nás všechny, se očividně jednalo o obyčejné dva bandity. "Ještě jednou to uděláš a budeš mít vystaráno." Promluvila jsem vražedně k Yomi, a pak pohlédla na Reie. "Vyšli Yomi svou lasičku, aby našla ostatní." Tímto Yomi bude moct alespoň částečně odčinit svou hloupost.

"Reii, buď ve střehu. Budeš naše primární obrana." Rei ke splnění tohoto úkolu schopnosti měl, takže jsem o něm nepochybovala. Otázkou ale je, bude pochybovat on sám o sobě?

"Já znemožním uniknout ostatním." Tunel končil nedaleko od nás, takže bylo nemožné si nevšimnout spousty banditů a nukenínů, kteří z tunelu prchali. Až jsem byla nucena se zeptat sama sebe, kde se jich tu tolik vzalo. Rychle jsem poskládala pečetě. Yomi si myslela, že bych předtím nebyla schopna včas zareagovat, ale pravdou bylo, že mou rychlost skládaní pečetí nebyl schopen zachytit ani sharingan, takže i kdybych reagovala opožděně, Yomininy obavy jsou zbytečné. Ze země se v okolí začaly vynořovat mrtví Tsukigakure ale i Sunagakure no shinobi, kteří zemřeli při obraně své vesnice. Yomi chtěla vidět sílu Tsuki, pak ať pozorně sleduje. Zombie shinobi bylo dostatečné množství, aby banditům a nukenínům zatarasili cestu. "Musíme jim dát pořádný důvod k tomu, aby se vzdali, takže nějaké nápady?" Zeptala jsem se Reie a Yomi. Tím důvodem byla jistěže demonstrace naší síly, ale jaké pak techniky a bitevní strategie máme zvolit? Ano, vedu tomuto týmu já, a tak by to měla být pouze moje práce, ale kde je hojně rádců, je větší pravděpodobnost, že padne požadovaná myšlenka.

pro **Nukenin** Sun Jan 25, 2015 7:11 pm

Vedľa Nukenina si prisadol Makoto Kyo. To meno bolo naozaj zaujímavé a Nukenin sa musel pousmiať. Kukol na Makota "Tak čo? Ako ste sa sem dostali s tamtými nemehlami? Nevypadáte ako shinobi... Vysvetlíte mi prosím, prečo nie sú schopní spolupráce a na misií sa hádajú? Na ktorej strane je vlastne chyba?" Nasledovala otázka zo smeru nukenina, ktorý to tu tak trocha zdržoval. Kangae zvolil nejakú podivnú taktiku, dal do nejakého vodného väzenia Nukenina a podľa všetkého aj Makota, keďže sedeli oproti sebe. Nukenin ho nejak ignoroval, ale stále bol na pozore, namiesto toho však pozrel na Makota a opýtal sa ho ďalšiu otázku. "Mimochodom, ja sa volám Ryuu, teší ma." Kangae ako by tu ani nebol. Nukenin ho schválne ignoroval.

Mai skladala pečate, v tom klon ženy poskladal taktiež pečate, o niečo pomalšie, zhlboka sa nadýchol ten klon a pošeptal ,,Katon: Hōsenka no Jutsu" Vtedy z koruny stromu vyleteli na Mai, Yomi a Reia katonové gule, ktoré šli pomerne rýchlo, ale dalo sa im vyhnúť. Bolo tu spolu 15 banditov, Traja boli A-rank nukenini, jeden bol B-rank a ostatní boli slabší a podaktorí ani neovládali chakru. Mai síce vyvolala nemrtvých, bola ich kopa, ale boli to slabé mŕtve telá, ktoré padali pod jednym sekom katany. Banditi mali dosť katán a tak postupovali v úteku s tým, že sekali tých nemrtvých... Pre niektorých to bolo však náročnejšie, každý z banditov sa rozdelili... Mai sa však tak úplne nepodarilo zabrániť úniku, už teraz mohla tušiť, že sa jej nepodarí úplne zabrániť úniku. To však nebola jej vina, ale vina tých ďalších, ktorý robili zbytočný rozruch, a tak sa banditi boli schopní pripraviť. Mai si aspoň mohla byť istá, že sa skupina banditov rozpadla... Lebo ich skrýš bola odhalená a nemali žiaden plán, čo bude ďalej. Výhodou však bolo, že nukeninov sa dalo celkom ľahko stopovať...
Vráťme sa ale k žene, ktorá sa vytratila a bol tu jej klon, nebolo zatiaľ po nej ani stopy. Niečo chystala, aby pomohla banditom újsť a skryť sa.

pro **Kangae Mizutsuchi** Sun Jan 25, 2015 8:26 pm

Kangae Mizutsuchi

Nukenin se posadil, já měl stále pár klonů, které v ruce drželi katanu. Všechny se pomalu seskupili kolem něj. Nehodlal jsem hned zaútočit, spíše jsem vyčkával a snažil se pochopit, o co mu jde. "Něco mi tu nesedí." Řeknu si jen tak sám pro sebe a a lehce se přikrčím v kolenech. Okem pohlédnu za Nukenina, kde vytvořím pár kapek vody, pro lidské oko téměř neviditelné, ale jsou tam z jednoho důvodu. Vzhledem k tomu, že Nukenin stále sedí, jeden z mých Kage Bunshinů složí pečetě, skoro současně se mnou. Zmizím v mlze, což ve mě vyvolá vzpomínky, vzpomínky na dětství s rodinou, s mým bratrem Saitem, na den, kdy jsme poklidně trénovali než se všechno zvrtlo, než byl celý můj klan vyvražděn. "Kangae! Soustřeď se!" Zazněl mi hlas v hlavě, na což jsem jen povzdechl a ruce jsem položil na zem. "Ukončím to." Odpovím do své mysli, tak aby to hlas v mé hlavě slyšel. Dlaně přiložené k zemi vytvoří na této zemi pečeť. Tuto techniku jsem naposledy použil proti Mai, ale kdysi mi zachránila život. Bylo to až smutné, že právě teď jsem si uvědomil co je pro mě důležité. Sice byla mlha, ale kapky vody kolem Nukenina mi dávali vědět o jeho poloze, přičemž všechny mé klony vrhli shuriken na místo, kde seděl právě Nukenin. "Omlouvám se, chci ještě vidět své přátelé z Kirigakure, nehodlám se seknout tady. Musím jít dál." Zašeptám v mlze a pousměji se. Jdi! "Kuchiyose no jutsu! Na zemi se objeví salamandr, který je opravdu maličký, ale vzhledem k tomu, že jsi ještě mluvit s Makotem a tak nějak vím o tvé poloze díky svému snímání pomocí vody, které když se dotkneš tak udělá takový ten.. žbluňkavý zvuk, tak právě můj salamandr zamířil k tvé noze, do které kousl. "Ryuu, omlouvám se, kéž bychom se mohli střetnout za jiných podmínek." Dodám a vytasím katanu, mlha po chvíli zmizí, ale pokud salamandr kousl, tak v tvém těle je paralyzující jed. (na 2 tvé posty.) "Chápu, že máš svou rodinu a všechno, rád bych vás nechal jít, jenže je tu moc lidí, kteří se zabývají právě čistě misemi, které nejsou v dnešní době vše." Být Nukeninem bylo těžké, sám jsem znal tento pocit. Všechny mé klony se rozběhli a katany se chystali zabodnout do Nukenina. Můj boj zdaleka není u konce, Ryuu mohl udělat nějaký tah, kterým by mě vyřadil bez problému z boje. Jediné co jsem chtěl, bylo zesílit a vykonat vše proto, abych se mohl vrátit domů. Tam, kam jsem opravdu patřil.

pro **Rei Casius** Sun Jan 25, 2015 9:01 pm

Mai rozdávala rozkazy a na rozkaz se teda stal primární obranou. "Jak si přejete sensei." Mai začala skládat pečetě a začal se soutředit na okolí v tu chvíli uviděl z koruny stromu vyletět směrem na skupinu katonové koule. Jelikož nevěděl, co mají dál v plánu Mai a Yomi tak poskládal na jedný ruce pečetě a začal soutředit chakru do pusy též se rychle postavil před Mai a Yomi, kdyby to nestihl, trefilo by ho to jen jeho. Čekal až se katonové koule víc přiblíží a použil techniku. "Suiton: Mizurappa“

Menší vlnou se snažil zastavit katonové koule který na něho letěli. Suiton: Mizurappa mu přišlo v tuhle chvílí dobrý nápad než hledat nějaký zdroj vody. Možná to bylo plýtvaní chakry ale pro Mai a Yomi se možná naskytla, příležitost pro útok přeci nemusí uskakovat, když se obětoval. Mai sice řekla, že Iniciativu nechce, ale tohle spadalo do obrany a doufal, že se tak nebude zlobit.

pro **Makoto Kyo** Wed Jan 28, 2015 8:09 pm

"Ne Ryuu, nejsem shinobi. Kdysi jsem nim býval, ale to už je dávno. Teď se věnuji farmaření. Je to prospěšnější, jelikož místo někoho připravovat o obživu, mu jí dáváte." Promluvil jsem mile k Ryuuovi, koukaje do jeho nádherných očí. "Myslím si, že to je jejich první společná mise." Nebyla to žádná narážka na nikoho ze zde přítomných. Spíše jsem se jich zastal. Je pochopitelné, že poprvé to je vždy nejtěžší. Ono alespoň trochu víc snahy ze strany týmu na jakési společné útoky by ale být mohlo. Žel, prozatím každý útočí tím, co má v rukávu v domnění, že bude tímto týmu prospěšný. Jaká to ironie, když tudy cesta doopravdy nevede...

Kangae pak vyvolal mlhu, poté následoval salamandr. plán se zdál být dobrým. Měl však jeden háček. Kangae to trochu překombinoval. Chtěl využít výhody, že Ryuu je omezen ve svém výhledu mlhou, aby se k němu nepozorovaně dostal jeho salamandr a kousl jej. Jak pak byl ale schopen se ten salamandr dostat k němu, když nebyl senzibil, neměl ani byakugan... byl v podstatě na tom stejně špatně jako Ryuu, ba dokonce hůře. Je tedy dost pravděpodobné, že, když Kangae mlhu odvolal, neuviděl to, co čekal, a tím byla jeho salamandra u Ryuua. Mohla být kdekoli, když se v prostředí nevyznala. Kirigakure no jutsu tvoří vskutku hustou mlhu...

pro **Akasuna no Ruki** Fri Jan 30, 2015 11:53 am

Rozhodl jsem se, že tohohle nukenina přenechám ostatním, přeci jen tu byli 3 a údajně posili mají být na cestě. Rozeběhl jsem se velkou rychlostí a dostal se za nukenina do jeskyně, přeci jen musel mít dost práce se zabavením ostatních. No jak jsem už byl v jeskyni dával jsem si pozor, chodby byli úzké a neměli zrovna nejvíce světla.

pro **Yomi Hikikomori** Fri Jan 30, 2015 11:01 pm

Vypustila jsem z nosu páru jako pořádně naštvaná dračice. A co jsem měla dělat, když se na nás hrnuli? Nechat je a uskočit stranou? Koneckonců to ani nebyl můj boj, byla jsem tu jako host. Úsměv, který mě do té doby provázel všude byl ten tam. Neochota, nepříjemnost, ironie a cynismus... Jak já to nesnášela! A nesnášela jsem to o to víc, když jsem to slyšela v jejím hlase.
Jako kdybych přivoláním své lasičky měla odčinit nějaký zločin!
"Kuchiyose no Jutsu," zamumlala jsem přece jen a přejela krví po svém vějíři.
Itachi, můj drobný lasičkovitý přítel, se tu objevil rychle. A jakmile odezněl oheň, kterého jsem si (mezi námi) moc nevšímala, i když jsem s ním mohla zatočit lépe než Rei (Mai by to určitě zase naštvalo), vydal se na průzkum.
Já zatím založila ruce v bok a s bezvýrazným pohledem čekala na další rozkaz. Vypadala jsem spíš soustředě než naštvaně ale opak byl pravdou.

// Promiňte, ale já jsem totálně zmatená. Už netuším ani to, kde je moje postava, natož kde jsou ostatní. Je tu tolik lidí, z nichž někteří odchází, jiní přichází, ostatní se prostě přesunují, jiní už leží na zemi omráčení nebo bůh ví co ještě! Ráda bych napsala, co moje lasička zjistila, ale raději to přenechám NPC, který to tu má na povel od začátku.

pro **Aimi Iwatsuchi** Sat Jan 31, 2015 7:34 pm

Rozhodla jsem se tedy že půjdu znovu sem a pomůžu jim všem. Když jsem byla nedaleko od místa střetu, jsem sílou vůle nařídila obrovi aby vyskočil až nad stromy.. Chvíli jsem se jen tak dívala po okolí ale poté obr zase začal padat k zemi. Pomyslela jsem si něco ve stylu Ach ta blbá gravitace, Usmála jsem se a dopadla jsem přímo doprostřed bojiště mezi Mai, Yomi a Reie a několik banditů. Ještě před tím jsem si všimla ohnivých koulí namířené na Mai, Yomi a Reie. To my dalo možnost promluvit. Kdo ?! Kdo, z vás špinavců se opovážil zaútočit na tyto Shinobi ?! Podívala jsem se zlím pohledem na ty bandity, ale pouze jedním okem protože druhé bylo schované pod ofinou.

pro **Mai** Sun Feb 01, 2015 4:34 pm

Zvláštní. Rei se obával, že bych na něj mohla být naštvaná, jelikož použil nějakou techniku. Bylo to ale v rámci jeho úkolu, primární obrany. Proč se tedy obával? Copak to upozornění Yomi bylo až tak hrozné? Možná už začínám stárnout, takže působím a jednám vice nebezpečně, strašidelně a zastarale, neboť v dnešní době frčí vlastní iniciativa, jak tomu bylo na frontě u Kangaeho. Nuže, Rei posloužil dobře. Yomi také úspěšně vyslala svou lasičku do terénu. Protože ale nikdo nereagoval na to, jak jsem dala prostor pro veškeré názory a doporučení na vedení této bitvy, měla jsem pocit, že jsou nespokojení. Yomi se určitě nelíbilo to, co jsem ji řekla. Reiovi možná přišlo nevhodné, že by muž se musel podvolit rozkazům ženské. Když se jim nelíbí tato forma vedení, která je otevřena všem vylepšením, které nám pomůžou zvítězit, změníme ji.

"Rozdělíme si bojiště na tři pásma, kde každý pokryje jednu část." Pokrýt neznamená vyčistit. Dostala jsem nápad, jak nukenínům a banditům zabráním v úniku, takže rozdělená pásma by sloužila k porážce jednotlivých složek. Není to však dogma, které musí být. Pokojně postačí, když Rei nukeníny ve svém pásmu dostatečně dlouho zdrží. "Uzavřu nás tady se všemi v širém okolí do S rankové bariéry. Pak se rozdělíme a pokusíme se s tím vypořádat. Bude se jednat o velkou plochu, takže nás uzavřu i pravděpodobně s Kangaem a jeho skupinou." Po těchto slovech jsem vytáhla z brašny na levé noze pod sukní větší svitek, který se do ní vlezl jen tak tak a rozvinula jej na zemi. Byli na něm všelijaké čáry a nepravidelné kruhy, připomínající šišky, které obvykle vyjadřovaly prostředí (něco jako mapa), ale někdy se jednalo o silové uspořádaní pole, které jsem hodlala vyvolat. Má předchozí technika neměla nukeníny v útěku zastavit, ale pouze je zpomalit. Náročná na čas totiž nebyla na rozdíl od této techniky. Tato následující technika je ale 100% zastaví. "Budu potřebovat na chvíli ještě krytí." Vše jsem mluvila nepříliš hlasitě, abych tu nukenínku neinformovala s, i když nijak výjimečným, plánem. Pak se zde objevila Aimi, žel, nemohla jsem se ji nyní věnovat, ale snad ví, co dělá.

pro **Yomi Hikikomori** Mon Feb 02, 2015 4:57 pm

Itachi se k nám vrátil a začal nám mírně zmateně vysvětlovat, kde kdo vlastně stojí.
Grrr!
"Proč?" zaskučela jsem. "Proč se pořád někdo někam přemisťuje, ochází, vrací se, přivádí někoho dalšího... Jak se v tom mám vyznat, ani nepoznám, proti komu mám bojovat a kdo je na mojí straně?"
A jelikož ani já nemám jejich čelenku, můžou mě považovat za nepřítele. V takovém případě se ale budu muset pořád držet zpátky, což by mě mohlo stát život. Logicky vzato se mi to ani trochu nelíbilo. Už Aimi ode mě málem schytala pořádnou ránu vějířem. Copak můžu rozpoznat, ke komu patří, když si zvolí takovýhle "hrdinský" vstup na scénu?
"Ženská praštěná," zhodnotila jsem to, než jsem se otočila z pátky k Mai.
"Rozumím, kapitánko, ale nepovažuji za moudré tu pobíhat sama..."
Vysvětlení už slyšela. Oslovením jsem jí dávala najevo podřízenost. Přestože jsem měla špatnou náladu, nebyla to zcela její vina. Alespoň ne z většiny. Nakonec jsem jim tu způsobovala jen problémy, to byl ten pravý důvod.

pro **Nukenin** Mon Feb 02, 2015 6:45 pm

Makoto odpovedal nukeninovi, ale nebol čas na spätnú reakciu nukenina. Hneď ako Kangae zmizol v hmle, Ryuu sa postavil, salamandra mohol Ryuu ignorovať, ak bol taký malý, pretože Ryuu mal kožené tvrdé boty, takže malý salamander by sa cez to neprehrýzol. Ak by však ta malá jašterica viac skúšala, nebolo pochýb, že by si to Ryuu všimol. Okamžite, ako sa smerom k nemu rozbehli klony Kangaeho, ako by nič nerobil a keď boli fakt blízko Kangae mohol vidieť silné žiarenie. "Shakuton: Kajōsatsu" Povedal nukenin, pri čom orbami rozpálil všetky Kangaeho klony. Okolo nukenina sa vznášalo niekoľko žiariacich gulí, ako by malých slniek. "Teraz ti ukážem svoju pravu sílu chlapče... " Ryuu šiel pomalým krokom v pred, bez nejakej známky toho, že by sa bál. "Nemôžeš sa mi rovnať, ale chcel by som sa dožiť dňa, kedy by si sa mi rovnal." Zneli jeho ďalšie slová, ako by mu hovoril, že toto nie je posledný krát, čo sa vidia. "Tak čo si vyberáš? Smrť alebo ma necháš odísť?" Zneli posledné slová na Kangaeho. Kangae mohol byť možno prekvapený, ale nukenin mu dával na výber. Ryuu nebol práve ukážkový nukenin, nikdy nikomu nechcel zlé a v prvom rade nezabíjal slabších. Ruki mohol pokračovať v ceste cez tunel a skúsiť pomôcť zadržať ostatných nukeninov.

Vráťme sa k druhej fronte týchto malých súbojoch. Mai dostala skvelý nápad, vytvorenie veľkej bariery by nukeninov zadržalo možno nie všetkých, ale väčšinu. Potom by sa takmer všetci vzdali. Aimi v podstate spravila obrovský chaos na bojisku, teda nukenini pokračovali v úteku a chaos tomu nijak nepomohol. Neznáma nukeninka, ktorá tu bola netušila, čo sa to tu stalo. Klon sa rozpadol a nukeninka sa nakoniec objavila o niečo ďalej za Mai, Yomi, Reiom a Aimi. Chystala techniku veľkých rozsahov, keď obrovský golem Aimi dopadol poskladala dve jednoduché pečate "Doton: Yomi Numa" Vyslovila názov techniky a ruky dala k zemi. Pod týmom Mai a golemom Aimi sa zem zmenila na blato, chakra v ňom ich lepila. Útok to bol neočakávaný a ako sa s tým poradia, to bolo otázne .. Nukeninka sa taktiež dala na útek po tomto kroku. Teraz mala Mai s jej týmom najväčšiu šancu, pokiaľ by sa im podarilo z toho blata dostať a vytvoriť obrovskú barieru, bol by koniec. Nukeninka im viac nedávala pozornosť, skôr utekala.

//Informačka pre Yomi a možno ostatných ^^ .. Prvý odstavec je boj Kangaeho, Makota a nukenina, druhý odstavec je skôr pokus Mai, Rei, Yomi a Aimi zadržať nukeninov v úteku.

pro **Kangae Mizutsuchi** Mon Feb 02, 2015 7:50 pm

Kangae Mizutsuchi

Všechno skončilo ještě rychleji, než začalo. Mé kombinované útoky neuspěli a co víc, Nukenin ovládal legendární Shakuton. Což znamenalo menší problém, ať jsem chtěl nebo nechtěl. Tato bitva byla prohrána, už od začátku, tedy alespoň pro mě. Letmým pohledem se kouknu na Makota a pak opět na Nukenina. Povzdechnu si a poté svou katanu schovám do pouzdra, salamandr zmizí a mlha se kompletně rozplyne. Už není nic co bych mohl zkoušet, lstivé útoky jsem používat nyní nechtěl. Sám jsem totiž věděl, jaké je to býti Nukeninem, sám jsem již takto Nukenina nechal uniknout. "Říkáš Ryuu? To jméno si zapamatuji, jednoho dne se opět utkáme a já zvítězím. Do toho dne pečlivě trénuj, já totiž zesílím a o hodně!" Pokřiknu a zasměju se. Sundám si mikinu a pohodím jí na zem. "Připomínáš mi Namara Aisuie, pro tentokrát jdi, chápu tě, nejradši bych zachránil i tvou rodinu, jen se prosím už neukazuj poblíž Tsukigakure. Mise není vždycky všechno, doufal jsem, že dojdeme do tohohle bodu, ale kdyby se to dozvěděl Ruki, zabil by mě." Povzdechnu si a podívám se na oblohu. V hlavě mi proběhne pár vzpomínek, na dny v Kirigakure, na válku s Iwou, na to jak jsem se seznámil s Akumou a Hisou. Na můj útěk z vesnice, na seznámení s Tsukikagem a později i s Namarem. V té chvíli mě lehce zabolela pravá ruka, kterou jsem si tehdy zranil. "Takto by jsi to udělal, že ano, Namaro?" Řeknu si pro sebe ve své hlavě a neustále se usmívám. "Nezapomeň na mě, Mizutsuchi Kangae, bude ze mě nejsilnější shinobi světa!" Podám Ryuuovi svou ruku a čekám na jeho reakci.

pro **Mai** Mon Feb 02, 2015 9:52 pm

Nukenínka ovládala jednu nepříjemnou dotonovou techniku, která je schopna nadělat dost škod. Měla si prvně ale zjistit schopnosti nepřítele. Vybrala si špatný element, kterým se rozhodla zaútočit. Jak jsem v nemocnici Yomi a Reiovi řekla, v Iwě jsem byla považována za nejsilnějšího uživatele dotonu. Bylo potřeba reagovat rychle. Ponořovali jsme se do bahna, ale ne dost rychle na to, aby mi to znemožnilo poskládat pár pečetí (skládaní pečetní v BOS na 5). Už jsem byla v horších situacích. Složila jsem pár pečetí a najednou jsme se přestali ponořovat. Pod námi a kolem nás bylo bahno. Hloubka nebyla nijak extra velká. Vytvořila jsem dotonového golema, který se vynořil pod námi z bahna (k jeho tvorbě jsem využila zem několik metrů pod námi, kde nebylo bahno), čím nás vyprostil. Na rozdíl od Aimininého golema, kterého předtím vytvořila, toto nebyla pasivní schopnost nějakého Kekei Gekai, ale S ranková technika, kterou sice možná částečně lze vzhledem napodobit, ale sílou se rovnat nemůže. Byli jsme oproštění dřív než by nukenínka řekla švec. Místo toho aby se nám však dál věnovala, vzala nohy na ramena.

"Reii, jdi s Yomi a chytněte ji." Yomi-san řekla, že by nerada po okolí pobíhala samotná, a to protože pro shinobi z Tsuki je cizincem. Bála se, že by si ji s někým spletli. Odlišit by se teoreticky ale odlišila tím, že by mlátila nukeníny a bandity. No jo, pak by to dopadlo tak, že by se i nukeníni mezi sebou začali prát ve snaze nás zmást. "Aimi ty nám pak zajistíš spojení s Kangaem a jeho skupinou." Aimi předtím, než poctila svou návštěvou tady nás, jak bylo známo z otcova zadání této podpůrné mise, dělala společnost Kangaemu, čehož můžeme využít. "Prvně ale Aimi se postaráme o ty nukeníny." Po těchto slovech jsem začala obdivuhodnou rychlosti skládat pečetě. Rovnala jsem se v tom Itachimu, takže byly i těžko postřehnutelné sharinganem. Jelikož se ale nyní jednalo o dlouhou sérii pečetí, mé pohyby rukami byly více patrné než u předešlých technik. "Beran, zajíc, had, drak, krysa, vůl, tygr, zajíc, had, drak, krysa, vůl, tygr, had, tygr, vůl, had, tygr, zajíc, kůň, drak, krysa, had, tygr, had, krysa, vůl, tygr, zajíc, had." Současně se skládáním jsem si pečetě i říkala nahlas. Pečetí nebylo nejméně, a já se je učila zpaměti nahlas, pomáhalo mi to, takže když jsem to tak dělala při učení, automaticky jsem tak učinila i na bojišti. Zem se začala otřásat, ale ještě nic se nedělo... buď se technika nezdařila na poprvé, byla přeci jen jednou z těch náročnějších, a nebo všichni již brzy budou svědky fascinující techniky, která vytvoří něco jako silový štít, neprostupný oběma stranami.

pro **Yomi Hikikomori** Mon Feb 02, 2015 10:58 pm

Tomuhle už jsem rozuměla a to velmi dobře. Trochu mi to zlepšilo náladu. Vyrazila jsem jejím směrem. Byla jsem rychlejší než Rei, proto jsem si mohla dovolit zaútočit první a dát mu tím čas mě doběhnout. "Otevřela" jsem vějíř. Měli jsme vcelku zajímavou kombinaci elementů, já a ta nukeninka. A rozhodně jsem jí chtěla vrátit, že mě nechala trčet v bahně!
"Kamaitachi no Jutsu!" začala jsem zlehka C-rankovou technikou.
Poryv větru zamířil přímo k ní, vakuové kapsy jako neviděná ostří ji ale měla jen zadržet, ne zabít. Musela jsem se kvůli technice zastavit na místě, abych mohla rázně mávnou vějířem a tak jsem očekávala, že následující krok převezme Rei.
Pokud se nukeninka nestihne ubránit mé technice, tak pro něj bude jednoduché dorazit ji prakticky čímkoli, nebo ne?

pro **Akasuna no Ruki** Tue Feb 03, 2015 3:04 pm

Celou dobu mi šlo jen o vůdce, protože lidé jsou slabé ovečky a po tom co umře vůdce ztratí chuť bojovat i jeho podřízení a většinou se vzdají, už to bylo takhle ukázáno mnohokrát. Sice jsem nebyl senzibil no dokázal jsem vycítit silnější chakru, a proto jsem vlastně vstoupil do tunelu. Vůdce jistě nebyl hlupák, aby jen tak vyšel ven a ukázal se v první linii jako naprostý amatér, navíc to měl být otec Naomi, která byla silná sama o sobě a co teprv její otec? Šel jsem tedy za tím řekněme zdrojem síly co jsem cítil. Chtěl jsem tuhle bitvu mít co nejrychleji za sebou, protože spolupracovat s těmihle amatéry bych nedokázal, už chápu proč mi vlastně Reina nikdy nedala tým na stálo, zbržďovali by můj potenciál.

pro **Aimi Iwatsuchi** Thu Feb 05, 2015 9:20 am

Usměji se když se zem pode mnou a pod mými spolubojovníky začne zjemňovat a poté když je úplně řídká se začne lepit. Můj golem je veliký a proto se potápí pomalu. to je moje šance jak s toho rychle vyváznout.. Můj obr se začne něco jakoby zvětšovat ale je to pouze optický klam, totéž platí i pro Mai, Reie a Yomi. Jak už jsem napsala je to pouze o optický klam. Zemina pod Mai,Yomi a Reiem s začne stvrzovat více a více a poté až je úplně tvrdá, tak za pomocí vůle Všichni tři vzlétnou asi pět metrů nad zem. (Něco jako když Gaara létal na písečném obláčku ^^) Poté jsem si všechno vyslechla od mé Sensei a jen jsem hlasitě řekla.. Hai, Sensei ! Čekala jsem na další rozkazy, ale neustále jsem sledovala Nukeniny aby se něco "nezvrtlo".

// Jen pro info.: Zem pode mnou, Mai, Reiem a Yomi je tvra jako kámen ^^

pro **Rei Casius** Thu Feb 05, 2015 10:36 pm

Aimi tým vyzvedla do vzduchu a Mai chtěla nukeninku zajmout. Trosku odsekl, protože opravdu se mu nelíbylo že jí měli zajmout a taky proč. "Tss… Prostě jí zabijem i ostatní a bude klid. Nás by taky zabila, kdyby měla možnost." Řekl normálně bez jakýkoliv emocí k tomu si povzdechl že musí Nukeninku pronásledovat. "Jak si přejete Sensei." Odpověděl Mai a vyrazil za Yomi. Yomi použila techniku a jen sledoval, radši se do toho nepletl. Nukeninku sledoval, zdali se bude bránit nebo se vzdá, kdyby se vzdala, bude to lepší takhle akorát s Yomi plýtvají chakrou a co je nejhorší Mai chtěla nukeninku živou a hodlal se držet rozkazů. I kdyby chtěl tak jí prostě dorazit nemůže, v co doufala Yomi.

pro **Makoto Kyo** Fri Feb 06, 2015 8:47 pm

Člověk by ani neřekl, jak jsou někteří, co ovládají živly pomocí síly vůle, pyšní. Sází na své Kekei Genkai vše. Aimi ale nedošla jedna věc, a to ta, že její schopnost je pouze pasivní, nesepsaná a neorankovaná (nemyšleno obecného orankování Kekei Gekai nýbrž konkrétního orankování techniky, jak Mai při posledním cvičení vysvětlovala princip fungování ovládání živlu pomocí síly vůle Kangaemu, nemůžeš si Aimi jen tak napodobovat cizí techniky dotonu, ještě k tomu S ranku-> ten golem, Iwa no Goremu, pokud se nepletu, Mai to vysvětlovala vám oběma, alespoň z části... s pozdravem Hokori). Když se jedná tedy o pouhou pasivní stránku, neorankovanou, nesepsanou, pouze zmíněnou v životopisu jako ovládání dotonu pomocí síly vůle, nemůže se Aimi jen tak měřit s technikou A ranku, jelikož se nemá z čeho odrazit, aby si mohla dát pádný argument, proč by zrovna její pasivní ovládání nijak neupřesněné (pod techniky, techniky etc.) mohlo přemoci Doton Yomi Numa. Platí tedy Maiino vyproštění, nikoli Aiminino. Upozorňuji Tě Aimi na to, o čem Kangae byl již několik krát poučen, že Tvé Kekei Genkai neslouží k tomu, aby si se nemusela učit techniky a jednoduše uměla všechny techniky dotonu už od začátku! Jsem ochoten Ti zodpovědět všechny Tvé otázky, které ke svému Kekei Genkai máš, ale zájem musíš projevit Ty (napiš mi když tak PMku).

Konflikt mezi Ryuuem a Kangaem byl natolik vážný, že Ryuu byl nucen přerušit náš krátký rozhovor a věnovat se plně Kangaemu. Bylo to tak... napínavé! Ukázalo se, že Ryuu ovládá shakuton. Cítil jsem, že je něčím zvláštní, působil a také jednal jinak než běžný nukenin (běžný nukenin, když je v početné převaze, rozhodně by se nepostavil sám nepříteli, aby umožnil ostatním utéct). Zdálo se, že k vyvrcholení jejich souboje nedojde, ale vše se může ještě změnit. Byl jsem však rád, že jsem nebyl nucen zasáhnout, abych Kangaeho bránil. Jak jsem mu řekl, jsem zde, abych zajistil jeho bezpečí, nikoli bezhlavě zabíjel. Očividně se i Kangae rozhodl změnit svůj pohled na tento souboj. Rozhodně jsem nečekal, že si v průběhu tohoto souboje projde takovouto vnitřní změnou. A nebo to změna nebyla, a Kangae takovýmto byl už dřív? Ne. Jednou chtěl misi splnit za každou cenu, pak pouze za cenu poloviční, a teď své cíle posouvá úplně na jinou úroveň.

Pořád jsem seděl. Stávat se mi příliš nechtělo, i když to bylo pro tuto chvíli asi potřebné, když všichni stáli, bojovali, pak chvíli ne, hádali se, pak chvíli ne, rozmlouvali, pak chvíli ne. Jeden by si možná usmyslil, že toto už víc krát ne. Já jsem za to dostal nápad, jak tento možný šťastný konec, pokud se nukeníni vzdají a ti dva se tu nepoperou, okořenit. Začal jsem zpívat písničku, kterou si můžete přehrát o pár řádků výše. Samozřejmě jsem u toho zpěvu nevydržel pořád sedět, pomalu jsem se zvedal, což vypadalo...

pro **Nukenin** Mon Feb 09, 2015 9:17 pm

Ryuu si vypočul Kangaeho, ale neprístupoval k nemu, aby si podal ruku, len povedal pár slov. "Kangae Mizutsuchi... toto meno si budem pamätať." Keď dorozprával netrvalo dlho a nukenin sa jednoducho vydal preč. Pred odchodom ešte pozrel na Makota. "Bolo mi potešením .." Potom už bežal preč a nadobro zmizol.

Ruki v podzemí na koniec narazil na obyčajné zvitky, z ktorých vyžarovala chakra, teda neboli obyčajné, ale boli čisté, no mali v sebe chakru. Otec Naomi sa tu už nenachádzal, otázkou však bolo, kedy a kde zmizol?

Nukeninka si všimla, že jej technika ich na dlho nezdržala, otočila sa a ani sa nenazdala a za ňou bola Yomi s vejárom. To podmienilo nukeninku sa brániť. Rýchlo spravila jednu jedinú pečať, nadýchla sa a šepla. "Katon: Gōka Mekkyaku" Hneď na to na Yomi s Reiom vydýchla príval plameňa, rozhodne nebol taký obrovský a silný, v akom rozsahu to použil Madara v minulosti proti aliancií, ale na druhú stranu tento katon nukeninky bol posilnený fuutonom od Yomi a teraz mieril smerom na nich. Šiel celkom dosť do šírky, to znamenalo, že nukeninka sa snažila spomaliť Riea a Yomi. Netušila však, že Mai už pripravuje nejakú techniku pokiaľ sa zem nezatriasla, to však už nemenilo nič na tom, lebo Nukeninka sa jednoducho nemala ako k Mai dostať.

pro **Kangae Mizutsuchi** Tue Feb 10, 2015 1:52 pm

Kangae Mizutsuchi

"Je konec, vyhrál jsem. Zapamatuje si mé jméno a jednoho dne se s ním opět utkám." - Tohle byla věc, která mě samotného posílí a posune o krok do předu. Nyní jsem totálně v hlavě předělal celou misi. Přeci jen úkolem mohlo být také je jednoduše dostat pryč, ne je zabít. Ryuu mě nezabil, ostatní byli jeho rodina, mohl jsem mu to tímhle oplatit. Lehce jsem si povzdechl a složil pečeť. "Kage Bunshin no jutsu" Vytvořil jsem pár klonů, vzhledem k tomu, že jsem netušil, kde se ostatní nacházejí poslal jsem klony po lese hledat, sám jsem se postavil k Makotovi a usmál se.

"Děkuju, že jste na mě dal předtím pozor a vlastně i teď. Musím vám něco říct. Sám jsem opustil svou vesnici a nerad zabíjím ostatní Nukeniny, pro tentokrát se můžeme rozloučit. Posily už jistě dorazili a já nechci aby Mai-sensei vykonala krveprolití na těchto lidech, dlužím to tomu muži jménem Ryuu a Namarovi, zkusím tomu zabránit, ačkoliv nevím jestli to zvládnu." Sám jsem z toho měl docela strach, přeci jen postavit se své sensei jsem nemohl a když by mé konání uvedla jako zradu, mohl bych jednoduše přijít o svůj život.

Všechno se mělo rozhodnout v následujících minutách či hodinách, jedna chyba by mohla stát život spoustu lidí. Avšak mé klony splnili účel, našli aspoň částečnou polohu, kde se nachází členové mého týmu. Dal jsem se okamžitě na cestu. "Děkuji Makoto-san, určitě se ještě setkáme, tohle je už na mě, mějte se." Dodám ještě ke starci a vydám se tedy na místo, které objevil jeden z mých klonů. Nyní se může odehrát krveprolití, poprava či vykoupení. Jak se zachovají členové mého týmu? A hlavně.. Jak se zachovám já sám?

pro **Makoto Kyo** Tue Feb 10, 2015 7:05 pm

Kangae řekl, že vyhrál. Podivné. Skončilo to přeci remízou, ne však? Ovšem pokud to náhodou Kangae nemyslel tak, že vyhrál nad svým druhým krvelačným já, které by nejraději každého vidělo sprovozeného z tohoto světa. V tom případě by Kangae mohl hovořit o vítězství. Vidět je tu, jak se byli schopni dohodnout mě hřálo u srdíčka. Doufám, že jejich Kage pro toto bude mít pochopení. Všichni nukenínové totiž utekli. Nebo snad ne?

Chakry, které jsem předtím cítil, se postavili skupině nukenínů, která utekla tunelem. Nepokryli však požadovanou oblast a bandité s nukenínmi i tak pořád směle dál utíkali. Toto bude určitě ještě zajímavé. Jak pak se s tímto Tsukigakure no shinobi vypořádají? Každopádně má role tady končí, a to díkem Kangaeho za podporu, psychickou, ke fyzické naštěstí nedošlo. Nerad jsem se zapojoval do takových to soubojů. V zájmu Kangaeho ochrany bych tomu ale čelil. "Držím ti palce Kangae-san. Snad se ještě někdy uvidíme." Jakmile jsem toto dořekl, vydal jsem se i já pomalu pryč, zíraje na nebesa. Bude dnes ještě prolita krev, a nebo tato mise bude mít průběh jako z pohádky?

Přesun

pro Sponsored content