Les

Podivná melodie a cvakání bylo trochu jasným signálem, že něco není v pořádku. Nezrychlila jsem tempo, předtím než jsem se otočila v tváří v tvář té loutce, se moje tělo obalilo černým krystalem a v tu chvíli co jsem otočila hlavu se nejprve objevila velká rána a následně tlaková vlna. Odrazila mě od mého původního místa stání, zastavila jsem se až o strom trochu dál než bylo nutné, naštěstí bez zranění. Vstala jsem a oprášila si prach z ramen.
"A to jsem tu chtěla být tajně. Bravo, právě si na sebe strhnul pozornost." zaťala jsem ruce v pěst. Jestli mě tu Ayame najde, tak to už neukecám na sesterskou návštěvu.

Sen Sarutobi

Dym jej však nedával právo na nič. Cez hustú dymovú clonu nemala ani najmenšiu šancu zvetriť ma. Bolo to podlé, ale také boli Anbu taktiky, hlavne moja taktika. Už v tomto momente som spojil svoje zmyslové orgány so svojím verným spoločníkom a dymom sa ozval podivný hlas.
"Reina.. Kana?" Bolo to tiché zašepkanie do vetra, ale napriek tomu bolo z neho cítiť rešpekt. Avšak okrem rešpetku tam mohla niečo ešte nájsť. Podivnú .. nevraživosť? Alebo skôr dalo by sa povedať, že otvorenú nenávisť.

"Myslím, že je na čase udělat si pseudonym, tohle jméno evidentně opovrhuje každým." pronesla jsem a snažila se soustředit na pocity jiné přítomnosti než té mé.
"Co chce někdo tak zbabělí schovávající se za dým po mě?" natáčela jsem různě hlavu dle menších zvuků v okolí

Sen Sarutobi

Nemohla to očakávať, bolo to rýchle, tiché a okamžité. A hlavne to bolo v takej tme ktorá dávala výhodu zatiaľ mne. Pocítila tvrdý úder na líci, akoby som jej dal facku ale nedal. Bola to najtvrdšia rana akú som mohol dať, avšak cez jej čierny kryštál to mohla pociťovať iba ako obyčajnú facku. Dym začal ustupovať, a nebo sa začalo vyjasňovať, a v tom zmätku mohla zahliadnuť dve vysoké postavy v plášťoch a Anbu maskami na tvári, každá z nich stojaca na inej svetovej strane. V preklade, Reina stála medzi mnou a mojim parťákom presne v strede, každý z nás bol k nej otočený chrbtom ale tvár sme mali vytočenú smerom k nej.
"Život za život.." Znova sa prenieslo lesom potichu, ale v tom momente aj ona pocítila niečo, keďže sa začala zameriavať na mňa. Drastické zvyšovanie čakry v mojom vnútri, čo vlastne bolo zhola nemožné. Človek si predsa nemôže len tak zvýšiť čakru, alebo, áno?

Otočila jsem se za tou ranou, která mě měla jistě za cíl omráčit. Dva lidi stojící u mě měli prostě smůlu, jestli čekali, že nebudu nic dělat. Oba jsem chytla za ramena a ti začali okamžitě krystalizovat.
"Nemám čas si tu hrát na schovávanou." pronesla jsem a svěsila ruce podél těla.

V tu chvíli co stočili moje ruce proti sobě a já spadla na zem se projevila viditelně moje krystalická obrana a osobnost celkově praskla a já samotná stála asi tři metry od nich zjevujíc se v novém krystalu.
"Musím jít, užij si jednotky Tsukigakure." usmála jsem se hvízdla . Nad lesem zakroužil Dag a sletěl blíže k zemi odkud jsem se odrazila a vyskočila na jeho hřbet a vyletěli jsme, stále jsem se ale zdržovali nad měsíční zemí.

Keď jsem viděla, že se snaží ke mě dostat tak jsem s Dagem vzlétla ještě víc. Tak velkou sílu jsem nečekala, zajímalo mě kdo to je a sotva se přiblížil vzdušným prostorem tak jsem mávla rukou a z nebe spadl krystalový kvádr, který ho srazil, takže nemohl na draka
"Už to je nebezpečné a já porušuji rozkazy." pronesla jsem a obrátila jsem draka a vyletěla zpět do Otogakure (přesun)

Hned, jak se začalo něco dít, jednotky ANBU se shromáždily na hradbách. Nezasahovali ovšem. Po útoku Iwy byly počty oslabené a tak se snažili vyvarovat všem ztrátám. Zvlášť, když ti dva lidé bojovali proti sobě, ne proti Tsuki.
Pak ale přiletěl drak a žena odlétla. Několik ANBU seskočilo na zem a zamířilo k muži na zemi. Každý z nich vytáhl svou zbraň a neváhal by ji použít. Naštěstí k ničemu takovému nedošlo, protože se vysoko na zdi objevila Shi a zarazila jejich počínání.
Následovala je dolů a doběhla je. Znala toho muže, nebo ho alespoň matně poznávala, po pachu. A neměla ho spojeného s nepřáteli. Vyskočila na krystalový kvádr, který tam zůstal po Reině a pozorně se na něj zadívala.
„Věřím, že nám máš co říct,“ poznamenala a pokynula ke krystalu. Pak se otočila a opět seskočila. „Pohni, je mi zima,“ zamrmlala rozmrzele a rozeběhla se pryč. Jednotky ANBU stále stály u onoho muže, pokud se vydal za Shi, rovněž ho následovaly.

Tak jsme se dostali až sem. Nadšeně jsem přikyvoval a plánoval rychlý útok. "Souhlasím," řekl jsem a poskládal ruční pečeť, za námi se objevilo sedm rakví, Nagato a sféry. Nagato zůstal stát za námi a sféry se posunuly před nás.
"Naši jedinou nadějí je rychlý útok," byl jsem knihomol a vědec, ne žádný bojovník, ale měl jsem pár znalostí, které se mohli hodit. Vzal jsem si klacek a začal kreslit na zem návrh strategie. "Když uděláme tohle, oni zas tohle a ti dva půjdou sem a udělají to takhle, tak by to mohlo vyjít, co říkáte?" můj hadí ocas zasyčel a naklonil se k nim. "Senzibilové by měli najít její polohu." dodal jsem nakonec.

Sledoval jsem Hebiho. Teď začalo vše dávat čím dál větší smysl! Už vím jak a proč dokázal podporovat rebely v Hi no Kuni a ostatní další nepříjemnosti, například Sraz kage a spoustu oživených zombie. "Vypadá to slibně, rozhodně využijeme nevýhodu, kterou má moje technika. Tak to je dobré, souhlasím se senzibilitou.." zavřel jsem oči a spojil ruce dohromady. Sbíral jsem přírodní čakru a míchal ji s mou, takto jsem získal kromě jiných schopností i senzibilitu. Doufal jsem však, že mi jiný senzibil pomůže.

Došel jsem s nimi až sem a podíval se na vesnici. Potichu jsem poslouchal jejich plány a dával si to dohromady. ,,Nějaký ten boj neuškodí." Pousmál jsem se a složil pečeť. Potřebovali najít Nibiho, což pro mě nebyl problém. Najít tu největší chakru ve vesnici byla hračka. ,,Mám ji."

Já jsem se rozhodl schovat tady. Nebyl jsem potřeba. Spíš víc bylo potřeba mé loutkařství. Uschoval jsem se s Nagatem do země a ukryl nás před zrakem ostatních bariérou ze země.
Kakashi Tendou následoval Itamu. Cítil k němu určité pouto, Kamui je spojovalo.
"Itamo," promluvil Kakashi. "Budu čekat," Kakashi zmizel ve víru Kamui, objevil se v jiné dimenzi, kam se mohl dostat jedině Itama.
Ostatní sféry následovaly trojlístek.

Vypadalo to nadějně. Objevili jsme polohu Ayame, cítil jsem však také spoustu dalších shinobi. U bran zuřila mohutná čakra, že by další jinchuuriki? Naše Nibi, to nebyla. Všiml jsem si také Kakashiho. Hmm, tohle je tajná zbraň? Rinnegan a Sharingan, och Kakashi, to si snad ani nezasloužíš, aby tě někdo tak využíval.
Myslel jsem si své a šel dál.
Přesun

Všichni se rozešli a to jsem jim neukázal ani směr, kde jsem vycítil Nibiho. Počkat. Takže na ni mám zaútočit já? Prolétl mi hlavou a pak mi Kakashi řekl, že bude čekat. Výborně. Všichni tady jsou extra silní, ale černou práci musí dělat chudáček Itama... Nic jsem však neříkal nahlas a jen se vydal za svým cílem.
/přesun

Podle informací jsem došel do lesa a hledal skupinu banditů, dostal jsem nějaké souřadnice, kde by co a jak mělo být no bohužel jsem téměř nic neviděl, takže jsem opatrně pátral. Byla to doba co jsem měl nějakou misi, přeci jen jsem byl dlouho mimo a v době kdy jsem ještě dostával mise, se ze mě Reina snažila udělat vraždící stroj, který by poslouchal jen její rozkazy... Díky bohu vše dopadlo jinak...

V celej oblasti ako by žiaden bandita nebol, len jedno dievča s katanou, košíkom a ako takým oblečením. Dalo by sa odhadnúť, že má maximálne 20 rokov. Zbierala rastlinky, medik by vedel, že sú to liečivé rastliny alebo naopak jedovaté. Na katane bola vidieť tmavá tekutina. Dievča si nevšímalo okolie, nikoho, práve naopak sústredilo sa len na hľadanie rastliniek, ktoré by mohli byť užitočné. Oblečenú mala krátku bielu priesvitnú košeľu, na troch miestach bola jemne roztrhnutá, na pohľad bolo jasné, že to nie je len hociaké roztrhnutie, ale od katany. Na nohách malá obtiahnuté legíny, taktiež s jednou dierou, taktiež od katany a tam bola vidno jej rana, ktorá mohla byť dva až tri dni stará. Na hlave mala okuliare, vlasy dlhé až po zadok, a možno aj nižšie mala zopnuté do culíku. Dievča si zatiaľ nevšimlo prítomnosti shinobiho.

Po nějakém čase jsem si všiml děvčata, lehce jsem si jí obhlédl a vypadala, že je po boji. Byla celkem pěkná a vypadala mile, ale zdání může klamat, přetvářka je jednoduchá věc, skočil jsem k ní, takže se mohla leknout, v ruce jsem držel klasicky své kopí a oslovil jsem jí " Madam co se vám stalo mohu vám nějak pomoci? " Chtěl jsem, aby to vypadalo že jí chci opravdu pomoct, no ve skutečnosti jsem z ní chtěl jen dostat informace, přeci jen mohla patřit k banditům, ale nepolevoval jsem na ostražitosti, protože tohle všechno mohla být past.

Nevěděl jsem jak zareagovat, no slečna vypadala jako milé děvče, ale po boji jak jsem zmiňoval, ale určitě musela mít základy boje, protože velice rychle a instinktivně na mě vytasila meč " Nehledám spíše jsem tu tak na obchůzce " Nevěděl jsem co jí mám říct, protože mi neodpověděla zda potřebuje s nečím pomoct, tak jsem se rozhodl zeptat " Po pravdě tu hledám jednu rostlinu, bohužel nevím jak se jmenuje jen, jak vypadá " Rychle jsem si v hlavě vymyslel, tohle teritorium je totiž velice nebezpečné svým způsobem, ale zároveň hojné jak na jedy, tak i léky. " Promiň že se ptám znova, ale vypadáš po boji, nepotřebuješ pomoct? Jinak se teda omlouvám, ale jmenuji se Gabriel " Opět další lež z mé strany, ale co, nemůžu jí říct své pravé jméno do doby dokuď o ní nebudu vědět víc.