VEĽKÁ BRÁNA (jediný vchod a východ Otogakure)

" Rozkaz pane. Hned jakmile připravím vesnici k obraně se budu hlásit u vás ve vaší kanceláři. Dvě hodiny mi bohatě stačí " Zareagoval jsem na Madaru, který mi zadal trochu obtížnější úkol. Něco takového zorganizovat nebyla žádná sranda a už vůbec ne když to má řídit jen jeden člověk. Bohužel ten člověk jsem byl já a tak jsem se s tímto problémem musel vypořádat po svém. Musel jsem zajistit stravu, bezpečí obyvatel a připravit vesnici na případný útok. Vůbec bych se nedivil, kdyby na nás někdo zaútočit, jako například Kumgakure no Sato po tom našem útoku, kde možná přišla Killunia o život. Nemohl jsem si odpustit když jsem ji tam nechal samotnou, zatímco já přešel přes její portál do bezpečí. Nyní však nebyl čas na fňukání, ale na konání. Měl jsem za úkol připravit vesnici a to jsem taky chtěl udělat, a proto využil svých schopností a přivolal pět kage bunshinů na pomoc. Rozdělil jsem potřebý personál do pěti skupin, která se každá starala o jinou věc. Jedna se šla postarat do vesnice o potraviny a něco k pití, zatímco další přesouvala obyvatelé do bezpečí. Ve vesnici byl tak chaos, který můj klon mírnil jak se jen dalo. Já jsem jako originál byl přímo u brány a dohlížel na věc v předních liniích. " Postavte ty zátarasy pořádně! Myslíte si, že do těch děr někdo spadne? Radši to zaminujte! Ty tam! Co se flákáš? Do práce, během dvou hodin to musí být hotový jinak bude zle. " Zněl jsem přísně, ale musel jsem tak aby se vše stihlo včas nehledě na to co se stane, každopádně jsem všechny hlídal aby se nestal nějaký úraz. Kdyby se někomu něco při práci stalo tak bych si to nedopustil. A právě proto jsem tu byl já originál, který toho mnohem víc vydrží než kloni. Mezitím klon, který měl na starosti sjednotit všechny jednotky Otogakure no Sato dorazil a já k němu a jeho armádě promluvil. " Takže. Náš Otokage chce mít svou vesnici v této těžké době pořádně chráněnou. Naším úkolem je zajistit vše potřebné k dosažení tohoto cíle. Nebudeme chránit jen hlavní vchod, musíte se rozmístit po celé Otogakure a vyčkávat pokud se nepřítel objeví. Kdyby nepřítel nějakým způsobem se dostal přes naše vojsko u bran a ve vesnici by nikdo nebyl byl by to průšvih. Takže se všichni rozmístěte po skupinách na ta nejdůležitější místa ve vesnici a pro jistotu vytvořte zálohy, které je budou jistit. Zbytek se ukryje do okolí a bude sledovat oblast kolem vesnice, samozřejmě i vzdušný prostor. To je pro vás ode mě vše, rozchod! " Ukončil jsem svou řeč a zase se věnoval svému personálu u bran. Ti mezitím připravovali vše potřebné k obraně vesnice. Dali si celkem záležet, aby je Madara později nezjebal za příšernou práci. Snažil jsem se je nějak motivovat. Poslední klon, který se staral o výbavu našich shinobi taky nezahálel. Celé naše sklady se zbraněmi se kvůli vyzbrojení všech vyprázdnily.  Konečně bylo vše pod kontrolou a blížili jsme se k ukončení prací. Jenže jakmile všichni dokončili své práce tak nebyli posláni domů, ale byli na svých stanovištích ve vesnici, před branami i v okolí. Není šance aby se tudy někdo dostal. S tolika nepřáteli by měl problém i nějaký kage. Jakmile byla má práce hotova tak jsem popřál všem hodně štěstí, zrušil klony a zamířil do kanceláře Madary.