VEĽKÁ BRÁNA (jediný vchod a východ Otogakure)

Přišel jsem společně s Mizuki a Reinou k Otogakure, jenže poté co jsem uslyšel, že je Otokage mrtvý jsem se nějak zasekl. " Uchiha Madara a mrtvý? To snad sestoupil samotný Rikudo Sennin a zabil ho? Nikdo není tak silný aby ho zabil, všichni známe jeho minulost. Co se stalo během velké války s aliancí. Museli použít buď nějaký trik, nebo si s námi Madara jen hraje a nahrál svoji smrt, přičemž někde žije a pozoruje nás. " Dodal jsem svůj osobní názor na tuto věc. Prostě mi nešlo do hlavy jak by ho někdo mohl porazit. Kdyby zde bojoval, nejméně deset kilometrů by byl jen obří kráter. Vesnice je však celá. Po rozkazech jsem odešel do centra, kde je rozhlas.
/přesun

Tři postavy se přiblížily k vesnici.
"Je na čase udělat změnu." pronesla jsem a zrušila krystalovou bariéru kolem vesnice, ne že by se mi nelíbila, ale kvůli lidem. Pak jsem vstoupila dovnitř.
"Vraťte se na svá místa." poručila jsem sférám, aby se vrátily do laboratoře.
"Otogakure je zase moje." řekla jsem znovu nahlas a usmála se. Pak jsem prošla hlavní ulicí až k sídlu hlavní kanceláře. Musím si promluvit s Radou.
(přesun)

Došla jsem k bráně s ostatními sférami. Ukázala jsem kam mají jít a čekat na mé rozkazy, pak jsem vyšla před bránu a z novu vyvolala osmou formaci, aby pokryla celou Otogakure, pak čekala na Nizashiho

Cesta na sra kage mohl konečně začít. Když jsem se blížil k bráně, už jsem z dálky mohl vidět Reinu a co provádí. K její pověsti mě to však nepřekvapilo a měl jsem takový pocit, že dokud jsem s ní tak jsem víceméně v bezpečí. Každopádně netrvalo dlouho a už i já byl u brány. " Zdravím, tak tedy můžeme vyrazit kdykoliv budete chtít " Usmál jsem se přívětivě a vyčkával další pokyny.

"Vyrážíme." řekla jsem a vyšla z brány, strážní mě ještě upozornili na neznámého ale já vydala jasný pokyn. Prošla jsem s jednou svou sférou a Nizashim kolem něj a zamířila si to přímo na summit.

(přesun)

Byl jsem dost blízko Reiny tak jsem mohl slyšet to co slyšela i ona. Trochu mi dělalo starost, že se nám tu nějakej cizák ochomejtá, ale dokud nezaútočí nemusím nic dělat. Jako její doprovod a ochranka nehodlám selhat, takže všichni útočníci už i sebesilnější maj útrum. Pokračuju společně s Reinou na summit a doufám, že tenhle bude o něco bezpečnější než ty předchozí jak jsem slyšel.
/přesun

Návrat do vesnice byl poměrně rychlý, chtěla jsem být zpět co nejdříve. Rozhodně jsem neplánovala bariéru teď sundat. Hodně lidí už ví, že jsem Otokage a vesnice tak bude v nebezpečí. Naopak jsem zvýšila obranu a sféry nechala na hlídkách tam kde byly.
Potřebovala jsem napsat hlášení ze srazu a znovu se zamyslet nad tím, co se tam stalo.
(přesun kancelář)

Konečně jsme dorazili k branám vesnice, která však měla zvýšenou ochranu. Nic menšího bych od Reiny jako novo-staré Otokage ani nečekal. Každopádně jsem se zde moc neohlížel a zamířil přímo do vesnice. Měl jsem v plánu navštívit kancelář a optat se ohledně budoucnosti Reiny. Kdo ví, co se teď bude dít, když jsme veřejně vystoupili na srazu kage. Podle mě to byla jedna velká fraška, která se nedala považovat na sraz kage, kde si podle všeho může nakráčet každý, dělat se co se mu zlíbí, taktéž i mluvit jak se mu zachce a přede všemi útočit na ostatní kage.
/přesun

Konečně jsem mohl vyrazit. Trochu jsem se zdržel abych si něco zařídil, ale měl bych to mít už všechno vyřízený. Pozdravil jsem stráže, skontroloval hlídky a pomalu vyrazil z vesnice. Nebylo vlastně ani kam spěchat a tak jsem se mohl při cestě i kochat krajinou. Čas od času to neuškodí, alespoň si i trochu zmapuji terén.
/přesun

Opět jsem byl zde a kouknul se kolik uběhlo času během mé cesty. Překvapením bylo, že jsem to zmáknul fakticky rychle což mě těšilo. Vydal jsem se proto opět za Reinou ji předat bingo knihu od mizukageho.
/přesun

Ani jsem se nenadál a byl jsem zase u brány. Já si snad koupím ten přístřešek kde budu bydlet, jelikož zde jsem nejčastěji. Jsem mohl zůstat rovnou v Kirigakure no Sato. Škoda že nemáme vysílačky na velkou vzdálenost.
/přesun

Soshi

Šel jsem dlouho a naprosto schválně jsem si vybíral tu nejhorší cestu. Jen tak totiž mohlo mé oblečení vypadat roztrhaně a špinavě, přesně, jak jsem chtěl. Neměl jsem s sebou peníze, jen jídlo, věci na spaní a knihu.
Před vesnicí jsem se zastavil. Celá vesnice byla obalená krystalovou krustou. Byli tam jako ve vězení. Co, když je v každém obyvateli Otogakure malý střípek a Otokage je díky němu ovládá a čte jim myšlenky?
Na takové pohádkové úvahy teď nebyl čas. Škrábl jsem se ostrým kamenem do tváře a vyrazil jsem k bráně.
Byl jsem skutečně zdrchaný a díky obyvatelům Konohy jsem měl několik stále nezahojených podlitin.
Hluboce jsem se uklonil strážím.
"Dobrý...den." vysoukal jsem ze sebe, jak nejlépe jsem dokázal.
"Prosím...pomozte mi. Byl jsem tady poblíž přepaden nějakými shinobi, kdo ví odkud. Vzali mi všechny peníze i nůž na obranu. nechte mě tu přespat, prosím..."

Strážní se na něj podívali kritickým pohledem, rána vypadala čerstvá. Jeden z mužů ho šel prohledat, skutečně u sebe neěl zbraň ani peníze.
"Informujte Otokage." pronesl jeden muž k chuuninovi,který ihned vyrazil. Hlavní strážný luskl na dalšího muže a ten se postavil k Soshimu.
"Jedna jediná noc v ubytovně a pod dohledem." řekl strážný a muž po Soshiho boku ho drcnul do ramene, aby se pohnul směrem k ubytovně

Soshi

"Hai, děkuji mnohokrát!" řekl jsem vděčně a vydal jsem se směrem, kterým mě strážný vedl. V duchu to ale nebylo vůbec dobře. potřeboval jsem víc, než jednu noc. Musím hodně přemýšlet, respektive doladit své plány.

//Přesun

Hlídka


Doprovodili jsme hocha k bráně a otevřeli ji. Pořád ho nevraživě pozorovali, kdyby se o něco pokusil.

Soshi

Ještě jednou jsem se hluboce uklonil.
"Mockrát vám děkuji...Pozdravujte Otokage."
Načež jsem se otočil a odešel.

//přesun

Byl by to normálně klidný den, ale jen co se u brány objevila ta žena, všichni strážci jakoby zkoprněli a polilo je horko. Zbledli a dívali se na ni.
"To je ona..." šeptali si a pomalu couvali. Na každém z nich bylo vidět s kým tam mladá dáma měla "spojení". Chuunin, celkem mladý hoch, kterým měl hlídku dnes prvně vůbec netušil, která bije a zeptal se kdo to je.

Ostatní strážci si ani nedovolili ceknout.
"Jsem Len, madam. Máte povolení vstoupit do vesnice?" pokračoval. Jeden ANBU se ho zželel jelikož měl masku šel přímo k Nefrit. Nebál se, že by ho poznala.
"Běžte, kde má kancelář Otokage si snad ještě pamatujete a zkuste cestou nebrat mé muže sebou." řekl přísným hlasem. zřejmě to byl velitel.