VEĽKÁ BRÁNA (jediný vchod a východ Otogakure)

O pár hodin později, byla ještě tma, jsme se dostali přes hranice Otogakure a přistáli před bránou. Ujistili jsme tak jednotky, že je vše v pořádku.
"Vyspěte se, máte den volna, pak vás potřebuji na mise. Střízlivý." prohodila jsem přes rameno. Draky jsem tentokrát neodvolávala, nechala jsem je, aby létali nad vesnicí a hlídkovali jako vždy. Sférám jsem naznačila, aby šli se mnou. Bylo třeba vyřídit pár věcí ohledně vesnice, když jsem tu tak dlouho nebyla.

(přesun )

Jen co jsme doleteli, Reina nam hned na to rekla, ze nas potrebuje na mise. Jen jsem pootevrel pusu a smutne se zatvaril. "Jenom den?! A strizlivy?! Why!" Zarval jsem na celou vesnici a vytahl si krabicku cigaret a zapalil si. Potreboval jsem to vstrebat. Podival jsem se na Mizuki, na ktere se mi pohled zakotvil a neustale jsem se mirne usmival, tak nejak...happy. S cigaretou v puse jsem se obratil na brachu s Michie. "Mas v planu jit i s Michie k nam domu? Nebo pujdes k ni, hm?" Nadzvedl jsem zvidave oboci. Potreboval jsem to vedet, protoze Mizuki u nas zatim nebyla a kdyby si tam brachs dotahl nejakou holku, pujdem na uuuuplne opacnou stranu baraku, protoze mi byli jasne, jak to dopada, kdyz se neco v novi v jeho pripade semele. I kdyz...Michie byla slusne na mol, tak kdo vi.

Dost možná jsem si cestou z Michie udělal polštář, protože když jsme konečně přistáli, div jsem z toho draka neslítnul na hlavu. No, samozřejmě jsem situaci zachránil a s hnědovláskou pořád v náručí se postavil na pevnou zem. Ta holka se bude muset teda hodně snažit, aby si odpracovala všechno to, co pro ní dělám! Mimoděk jsem si vzpomněl na její vlastní slova, že mám být vlastně ještě rád, že jí můžu nést.. pche, ta si fakt koleduje!
Reina oznámila, že máme jen den volna a já na ní zůstal nevraživě koukal jako na vraha malejch koťátek. Nicméně už byla dávno v tahu, takže to jaksi postrádalo ten efekt.
Toužebně jsem se mrknul na cigaretu v bráchově puse a pak si vzdychl, ta bude muset počkat. "Sorry bro, víš, že bych ti plány nikdy nezkazil.." mrkl jsem na Mizuki a věnoval mu úsměv, který mohl pochopit jen on. "Ale kromě toho, že jsem namyšlenej hajzl, mi toho vlastně moc neřekla, takže nemám šajna, kde bydlí. Takže k nám." pokrčil jsem omluvně rameny, v každý jiný situaci bych se sbalil a šel si to dospat třeba k blondie před kancl. Takhle jsem neměl na výběr.

Sledoval jsem, jak Mizuki s bráchou odchází a musel jsem se tomu smát, přemýšlel jsem, jestli ho Mizuki třeba nevzala pánvičkou po hlavě nebo mu nevyhrožuje, protože jsem jeho chování zkrátka vůbec nepobíral. Nestěžoval jsem si, z mýho bráchy nikdo slušnýho občana neudělá, tím jsem si byl jist, takže jsem se na tom alespoň dobře bavil.
Ze zamyšlení mě pak vytrhla až Mich. Shlédl jsem na ní a ušklíbl se. Ah, ráno opilcovo, nechtěl bych! Bavilo mě, jak její oči bloudily všude jinde, jen ne aby mi náhodou pohled neopětovala. Vidět u ní nejistotu bylo přece jen mírné rozčarování.
Postavil jsem jí na zem, ale jednou rukou jí pořád podpíral, když už jsem jí ve zdraví dopravil až sem, bylo by celkem smutný, kdyby sebou sekla před bránou. Konečně se na mě podívala a mě došlo, že zase našla svoje ztracené ego. "Na někoho, kdo ještě před pěti minutama nemohl chodit, sršíš vtipem o sto šest." ironie k ní seděla stejně jako ke mě. Jenže ona pokračovala a čím víc se do toho zamotávala, tím zálibnější úsměv jsem měl. Založil jsem ruce na prsa a tvářil se povýšeně. Konečně to zaznělo a já pokýval hlavou. "Řekl bych, že tě to stálo hodně úsilí.. takže nemáš zač." poznamenal jsem, ale nakonec se naklonil k ní a zašeptal jí do ucha: "Z tvého děkuju ale nic nemám.. budeš se muset snažit víc, lásko.."  

S pozvednutým obočím jsem se díval na její prsty zaháklé o mé tričko. Fakt bych se asi divil, kdyby reagovala překvapeně nebo stydlivě. Taková ona nebyla. Pobaveně jsem se usmál.
"Takže ty umíš vařit? Tak to bych vážně nečekal." mírně jsem zavrtěl hlavou, spíš jsem z ní byl teda překvapenej já. "Ale víš co, mám hlad, že skoro nevidím. To by pro začátek mohlo stačit." zamyšleně jsem pokýval hlavou. Že já neohřeju ani vodu, jsem jí sdělit nehodlal, ale pořádné jídlo jsem neměl ani nepamatuju, takže jsem tuhle úžasnou nabídku nemínil odmítnout.
"Tak pojď, už se nemůžu dočkat, až se pro změnu budu válet já a ty budeš makat." ušklíbl jsem se provokativně a rozešel se směrem do vesnice. Nejspíš jsem měl namířeno k nám, brácha s Mizuki tam sice nejspíš dělali něco pro dospělé, ale říkal jsem si, že až uvidí večeři, odpustí nám to vyrušení. A kdyby ne, pořád budu mít to jídlo..

Strážní

Velitel hlídky se otočil na příchozí.
"Ano jsme tady, přejete si?" zeptal se vstřícně.

Stráž

Velitel stráže byl celkem pohotoví, takže jakmile ucítil na svém krku nůž, nečekal než se neznámí vyzpovídá a pomocí techniky shunshin se přesunul ke svým lidem, kteří už byli připravení k boji. Nic méně nůž byl tak blízko, že menší ranka na krku zbyla, ale medik, který byl u brány si s tím rychle poradil.
"Zavřete bránu a dejte echo!" zazněl jasně velitelův rozkaz. Chunnin který byl z nich nejmenšího vzrůstu sáhl pro něco do kapsy. Ostatní ANBU, kteří hlídkovali u brány se postavili do střehu. Z oblohy se snesl velký zelený drak, který dotyčného útočícího poměrně velkou rychlostí svými pařáty uchopil za nohu a nechal viset hlavou dolů.
Velitel, když se po chvíli vzpamatoval, opět zopakoval onu otázku: "Co si přejete?" už to neřekl tím vlídným hlasem jak na začátku k té ženě, která teď byla pouze jen obklíčená.

Stráž

Rozhodně nikdo nepolevoval v obraně. Velitel však projevil zájem o tu dívku, která původně přišla v klidu. Je třeba možné, že ani nepatří k tomu klukovi, ale to by se ho takto nezastávala.
"Proč by jsme my pro vás měli něco dělat? Zaútočili jste na nás jako první." namítl velitel, nic méně ho zajímalo co chce.
"Co by to mělo být?"

Stráž

Velitel se zakabonil. Celá vesnice tušila, že něco přijde. Samotná Otokage vydala rozkazy nejvyšší opatrnosti a všude byly hlídky. Otočil se k mužům a chvíli s nimi rozmlouval.
Pak se otočil zpět.
"Dobrá, vezmu vás k Otokage, slečno." řekl velitel. Mohla poznat, že mluvil pouze a jen na ní. Pokynul ji rukou, aby ho následovala.
Hoch si ještě nějakou dobu počká ve vzduchu, než co s ním provede samotná Otokage. S velitelem a tou ženou šli další dva ANBU až k hlavní budově.

(přesun)