VEĽKÁ BRÁNA (jediný vchod a východ Otogakure)

Stráže

Zpozorovali posla už z dálky. Bohužel moc dobře věděli, že jestli ho pustí dovnitř, už ven nevyjde dokud se nevrátí ta banda z mise. Nebylo nic naplat velitel hlídky přešel k bráně a prohlédl si ho. Znak Kiri bylo vidět.
"Máme své rozkazy pane, musíte tady počkat, přivedeme Otokage sem. Mám stav nejvyšší opatrnosti, omlouváme se." řekl velitel a odešel pro Otokage.

Spěšně jsme došli k bráně pokynula jsem shinobi, aby odstoupili a já bránu zbavila krystalu a sama jsem ji otevřela a prošla za tím poslem. Brána se za mnou zase zavřela.
Prohlédla jsem si posla. Není normální, aby se Faito obtěžoval mi psát.
"Co Vás k nám přivádí?" zeptala jsem se ho na mě celkem zdvořile.

Ou tak oslava. Dlouho jsem na žádné nebyla a když ano, vždycky jsem tam někoho zabila. Hm je na čase upravit si reputaci. Začala jsem přemýšlet, jestli tady ve vesnici by byl někdo, kdo by se rád zkoušek účastnil, ale jistě budou rádi za festival. Otočila jsem se směrem k vesnici, a pak zase na něj.
"Máme tu teď jistý problém, který řešíme. Proto je vesnice uzavřená, mohu Vás pustit dovnitř, ale ven se dostanete až potom, co se vrátí mí shinobi z mise. Pokud by jste ale měl zájem nám pomoci nebudu proti. Odměna Vás nemine." dala jsem mu na výběr. Ale dokud toho zloděje nechytíme nikdo z vesnice ven nepůjde.
"kdy že se festival koná?"

Povytáhla jsem obočí. Takže přeci jen útok na vesnici. To že jsem v něm přišla o svého člověka jsem raději rychle spolkla. Pokynula jsem mu hlavou, aby mě následoval do vesnice.
Jen co jsme vešli brána se za námi zavřela a já ji opět zacelila krystalem.
"Veliteli, pojďte s námi." řekla jsem muži, který přišel předtím se mnou.
"Musíme si promluvit." zdůraznila jsem oběma mužům a pokynula jim, aby mě následovali do kanceláře.

(přesun)

velitel stráží

"Konečně, lidé už si stěžují na uzavřenost vesnice, zase." prohodil.
"Máte další misi hned teď až splníte i tuhle dostanete zaplaceno a odměnu." podal Tetsuyovi svitek od Reiny.
"Vy pane máte jít za Otokage sám." otočil se na Kisukeho a pustil je dovnitř.

Mise:

U brány jsem se zastavila a cosi projednávala s velitelem. Musela jsem dát patřičné instrukce, když budu vesnici znovu otevírat a já tu zrovna nebudu. Rozhodně bude vesnice i nadále pod dohledem.
"Spolupracujte, nebudou nic dělat, dokud neuvidí nebo neucítí známku nebezpečí." dořekla jsem a hvízdla. Na střeše se objevila početná skupina zahalená jako ANBU jen já a velitel věděl, kdo pod nimi skutečně je.



"Ne že mi je zmrzačíte." usmála jsem se na něj spíše varovně.

Konečně sme dorazili na misto určení. "Děkuji za doprovod" Stihl jsem ještě než odešli. Poté můj pohled spočinul na velké bráně stojící přede mnou. Ne.. Ani zde nebudete v bezpečí A hned na to jsem se otočil k bráně zády. Promin Reino, ale ani dneska se tu nezdržím, děti jsou priorita číslo jedna Po téhle myšlence jsem se vydal opět na cestu (přesun nevim ted kudma ale do kumo )

I já jsem teda dorazil k bráně, i když jsem se táhnul jako smrad. Já teda fakt nebyl akční typ. No pokud se nejednalo o první místo u baru, někde se s někým mlátit nebo většina nápadů mého malého bratra, které mě sice obvykle hodily do průseru, ale nikdy jsem si z toho moc nedělal, takže mě to spíš bavilo.
S rukama v kapsách jsem postával vedle a čekal, co se teda stane. Když jsem tam tak viděl ty dvě hrdličky, jen jsem bratrovi naznačil, že zvracím duhu, ale nic neřekl. Vypadal spokojeně, pokazit mu to můžu i jindy že jo, až bude lepší příležitost. Když se ale zmínil, že já nebo Reina máme vymyslet dopravy, pokrčil jsem rameny a obrátil kapsy ven, abych mu ukázal, že mé úspory skončili někde u toho barmana. "Sorry kámo, leda bych tě vzal na záda.. na to ti ale víš co, takže-" otočil jsem se na Reinu. "Blondie, máš nápad? Jít pěšky je pro socky." jo, ve spoustě věcech jsme si byli s Tatsuyou podobní, lenost byla jedna z nich. I když vlastně ani jeden z nás nevypadal, že by se mu chtělo šlapat. Tak jsem doufal, že Reina se vytasí s nějakou helikoptérou v podprdě nebo tak něco, od čeho byla Kage, no ne?

Dokončila jsem instrukce a otočila se na ostatní a mávla jsem na ně,aby šli se mnou před bránu. Před branou jsem pomocí pečetí vytvořila kuchiose. Za mnou se objevily dva draci. Můj černý a jeden okrové barvy.
"Přece jste si nemysleli, že na slavnost půjdu zrovna já pěšky. Nikdy jsem pěšky nechodila." informovala jsem s úsměvem.
"Tetsuya poletí se mnou, a vy tři spolu." ukázala jsem na Tatsuyu, Mizuki a Toujoua.
"Je to naprosto bezpečné nemusíte se bát. Prosím vás, jedeme na návštěvu, chovejte se slušně, protože vše co se tam přihodí a bude mít znak Otogakure, padne na moje ramena. A já vám to pak strhnu z platu." ujistila jsem. Došla jsem ke svému Dagovi a pohladila ho.
"Letíme navštívit Faita, jsi rád, že?" Dag si odfrknul, bylo vidět jak je vyloženě nadšen, že za ním zase musí po tom vše co mi udělal.
"Držte se a nedělejte blbosti." mrkla jsem na ně a naskočila jsem na draka, čekala jsem až tak udělají ostatní. Když byli všichni připraveni mohlo se letět.

přesun
/letíme přes Yo no kuni, přes moře mezi malými ostrovy Umi no Kuni, až do Kirigakure - cesta zabere tři hodiny, zastavovat nikde nebudeme, jelikož letíme přímo tam a draci nepotřebují oddych!/

Po půl hodině po našem odletu se ruší krystalová bariéra po celé vesnici, vesnice je opět otevřená!

Fakt mě potěšilo, že Reina má opravdu v rukávu něco létajícího, i když helikoptéra to nebyla. Každopádně jsem si nestěžoval ani neprotestoval, že mám jí s ní, potřeboval jsem si s ní pokecat a vylejt si srdíčko ohledně mým obav a strachů.. kecám, za letu jsem jí potřeboval vysvětlit situaci s tím cvokem a doufal, že mi dovolí nějaký to knockoutování.. Moje hrdost už tak dostala pořádně na prd***.
Takže jsem šel za ní a jen se tak ušklíbal, slušnost to teda nebyla moje oblíbená vlastnost, no nechtěl jsem jí tím nervovat, takže jsem se rozhovořil o událostech dne.

Celý čas som išiel s .. nimi ? teda za Reinou konkrétne. Nebol som nijaký ich kamarát a nemal som v pláne sa s nimi bratríčkovať. Tesne pred odletom som však ešte zapískal a ku mne zletel poštový sokol, ktorému som do batôžteka vložil zvitok a ten odletel pred nami. 
To že poletíme na drakovi, ma pomerne prekvapilo. No skôr z pohľadu.. skúseného zabijaka. Začal som hneď rozmýšľať, ako hlboko má vnútorné orgány a ako rýchlo by som ho pravdepodobne dokázal zabiť. To po celý čas.. "letu".
-presun-