Cesty a stezky napříč světem

Nalil jsem do sebe dobrého čtvrt litru extra hořké kávy. Michiko zatím vesele brebentila, ale já už věděl, že se na nás cosi blíží.

Chvění v pavučinách? Další chakra? Ajéje...

"Víš má milá přítelkyně. Obávám se, že vaše organizace mi těžko odpustí to, že jsem nechal onu horu svalů zaživa sežrat. Hádám, že když jim řeknu že jsem chtěl jen zkusit toto jutsu v praxi, tak mi to nevemou jako polehčující okolnost. Tím spíš, pokud jsem na té listině nevítaných hostů. Ach jaj, já tenhle typ mejdanů vážně nemám rád." posteskl jsem si. Mohl jsem si dovolit nerušeně žvatlat, protože naše návštěva byla zatím daleko. Možná ani nejdou za námi, no ne? Zapálil jsem si cigáro a absolutně si nedělal starosti s barevnými plyny, které se linuly po celé jeskyni. Věděl jsem, že výbušné nejsou.

Po chvíli mi bylo jasné, že ti shinobi tam venku nejspíš nemají nic jiného na práci, než strkat nos do záležitostí, po kterých jim nic není. Cigaretu jsem nasál celou, na jeden zátah, a zhluboka vydechl. Určitě už zírají na mou milovanou Amandu, sedící na vrcholku jeskyně.
"Je mi líto, ale někdo se tu ráčí vomrzovat Michiko-chan." pravil jsem poněkud otráveně. Zajímalo by mě, jestli i ona patří mezi senzibily a všimla si jich... Kdo ví.

Pohlédnul jsem na obrovského pavouka, který nám bránil vstoupit do jeskyně. Dal jsem znamení ANBU jednotkám ať prozatím nic nedělají. Snažil jsem se vše vyřešit mírumilovnější cestou než začne v nejhorším případě boj. Nahlédl jsem proto do knížky, kterou mi dal Mizukage, abych se dočetl co jsem potřeboval. Našel jsem v ní fotku pavouka, který byl podobný tomu co byl před náma. Nevěděl jsem zda mi však bude rozumět. Přišel jsem trochu blíže s rukama nad hlavou jakožto náznak bezbrannosti a mírového jednání. Promluvil jsem na pavoučici aniž bych přemýšlel zda umí mluvit. " Zdravím. Rád bych si promluvil s tvým pánem v klidu. Mohla by si mě prosím pustit dovnitř? " Čekal jsem zda udělá nějaké gesto nebo něco.

(Pavoučice sedí NA jeskyni, takže vchod máte v podstatě průchozí )

Amanda sklopila všech svých osm očí na bytůstku dole. Popřemýšlela o tom, zda by byl dotyčný chutný, a jestli ti Anbu mohou být využiti jako šmakózní příloha. Jednou nožkou se poškrábala na hlavě, ale nepromluvila ani slovo. Nevadilo to, mezitím jsem vyšel z jeskyně ven já. Nutno dodat, že jsem se cestou posilnil rumem, který schovávám v placatce pečlivě ukrytý pro případ nouze. A že mám nouzi často.

Vyšel jsem ven a příchozí si prohlédl. Ten vepředu zdá se tomuhle cirkusu velí. To bude teda pošušňání. Z kapes svého zapraseného a roztrhaného oblečení jsem vylovil cigára a opět si jedno zapálil. Amanda se očividně uklidnila a začala si snovat pavučinu. Možná spolu zase vyrobíme nějaké vkusné záclonky. Toto prostředí by potřebovalo poněkud zkulturnit. Vypadá to tu jak po boji... hups. Ono to tu je po boji. Decentně jsem škytl. Bylo třeba prolomit to trapné ticho.
"Pardon pánové, ale do Hornej Dolnej se jde na druhou stranu." zazubil jsem se. Očividně je to nějaký omyl, ta nebožátka zabloudila.

Odkašlal jsem si abych vyrušil ten jeho omyl. " To nebude nutné pane Kureto. Jsme tu kvůli vám na rozkaz Mizukageho. Jsme pověřeni vaším doprovodem do Kirigakure no Sato. Náš Mizukage vás očekává. Zřejmě má pro vás nějakou výhodnou nabídku. O své věci se nemusíte starat, budete si je moc vzít sebou. " Řekl jsem krátce pro začátek a čekal na jeho reakci. Bylo by celkem fajn kdyby šel s námi, pro jeho věci by potom poslali jinou skupinu. Působil jsem přátelsky a celkem formálně. Chtěl jsem takovým dojmem působit, jelikož mým úkolem nebylo s ním bojovat, ale v míru ho přivést do vesnice.

Překvapeně jsem zamrkal. Co to je? Nějakej vomyl. Ale zná moje jméno. Co se sakra stalo? Potáhnul jsem si z cigarety a došlo mi, jak je celá tato situace absurdní. Uvědomuje si vůbec co po mě chce? Napřed jsem vyprsknul. Poté se mu mohlo zdát, že jsem se rozkašlal. Nakonec jsem se neudržel a začal se na férovku chlámat. Amanda po mě loupla očkem, neboť se strachovala o mé duševní zdraví. Já se musel smát čím dál víc, nešlo to zaboha zastavit, dokonce mě to poslalo k zemi.



Se slzami v očích jsem vzhlédl k onomu muži, který mi dal takovou neodolatelnou nabídku.
"Vaše jméno.... hmmmfff.... Mladý pane? Hhh... heeeeh..." vysoukal jsem ze sebe s velkou námahou.

Nahodil jsem takový pohled jako bych zhlížel na retarda, ale to muselo stranou. Nevěděl jsem proč ho kage tak nutně potřebuje, ale mise je mise. Budu se muset umírnit abych s ním dokázal mluvit bez žilek na čele. " Kataro Terumi. " Představil jsem se když si to vyžádal a čekal až vstane abych mohl něco dodat. " Je mi jasné, že vám to přijde velice vtipné, ale mohli bychom přejít k věci? Přeci jen je to důležitá věc. " Doufal jsem, ne spíš jsem žádal boha o trochu pomoci s tímto člověkem. Trocha porozumění by neuškodila.

Skupinka shinobi z Kirigakure se musela cítit přinejlepším zmateně. Nevypadalo to, že jim hrozí nějaké nebezpečí, ale těžko říct co si o celé této situaci mysleli. Musel jsem pro ně být ukázkový kr**én. O to hůř, že pavouci, kteří doposud jen tak lenivě lezli okolo začali vyvádět v podobném stylu jako já. Leželi na zádech a mrňali nožičkama. Tu a tam se popadali za bříška a možná, že kdyby mí návštěvníci bedlivě poslouchali, slyšeli by cosi, co se dá s trochou fantazie označit za pavoučí smích.
"Huh... Těší mě! Vážně se mi líbíte! Už dlouho jsem se tak od srdce nezasmál!" vycenil jsem na něj zuby. Nicméně nakonec jsem se sebral a nahodil vážnější obličej.
"Nezlobte se, ale ve vaší vesnici nejsem žádaný, mám-li to říct opravdu mírně. To bylo pořád - nech těch pokusů, kdo má ty požáry neustále hasit! Nebo - ti pavouci tu zůstat nemůžou! Nebo - proč jsi svého kolegu nechal v Amandině pavučině?" rozhodil jsem rukama a Amanda můj výstup korunovala hlasitým krkancem. I hlupákovi by došlo, jak onen kolega asi dopadl.
"Chápejte, že když jste za mnou tak znenadání přišli, navíc v tomto hojném počtu, mám pocit, že mě máte za hlupáka. Pokud si mě přejete zavřít do kriminálu, udělejte to alespoň stylově."

Vážně. Tyhle hry na schovávačku jsem neměl rád. Naslibují mi hory doly a sotva překročím práh Mlžné, jsem odepsaný. Nadobro. Jistě vědí o mých slavných objevech a chtějí si je přivlastnit, jo to tak. Tůůůdle.

Chytil jsem se za hlavu. " Ach, co vy lidi máte furt za problém. To prostě nemůžete naslouchat druhým když k vám mluví vážně? " Nadhodil jsem otázku, ale spíš tak do vzduchu. Moje naděje se začaly vytrácet, jelikož takový člověk se těžko přemlouvá, ale stále jsem to snažil zachránit. " Nevím s čím máte problém. Doba je jiná, vedení je jiné. Jsme zrovna ve válce, Mizukagem se stal někdo jiný jenž si vyžaduje vaši přítomnost. " Mohl jsem klidně říct, kdyby ho chtěl uvěznit nebo zabít tak už by tu ani nestál, ale nechal jsem si to pro sebe a snažil se stále o pozitivní přístup.

Někdo jiný povídáš? Tak to je dobré vědět. Kirigakure teče do bot a najednou si vzpomněli na Hineho, s jakou láskou se věnoval vědě, pavoukům, medicíně... Najednou by jim byl dobrý! Tentokrát se na mé tváři objevil úsměv skoro až nostalgický a dokonce i příčetný.
"S vámi nemám problém. Svá slova myslíte upřímně. Nicméně o politice Kirigakure a vašeho novopečeného Mizukage nemám nejmenší zdání. Jak říkáte vy sám, doba je skutečně jiná." zahleděl jsem se na Amandu, která byla zcela pohlcená předením pavučinky.
" Cením si vaší upřímnosti a proto budu upřímný i já. Už několikrát jsem na svých cestách málem doplatil na svou důvěřivost a dobrou vůli. Tím spíš nemám důvěru v lidi, kteří místo sebe pošlou jednat jinou osobu. Ovšem, na postu Mizukage je to akceptovatelné. Nejsem zase ignorant bez špetky pochopení." dodal jsem, zatímco jsem vylovil další cigáro a zapálil jej.
"Pravda je, že trmácet se od čerta k ďáblu, je pro vědce poněkud nepohodlné. Takže co se mých věcí týče, není toho mnoho k balení. Stále zůstávám v mobilních podmínkách." rozhodil jsem rukama abych poukázal na rozflákáné zkumavky.
"Navrhnu vám kompromis. Než se pohnu z místa na místo, musím se postarat o své mazlíčky. Mám-li nastoupit k někomu do služeb, potřebuji vědět co přesně ode mne očekává. Nejsem rád, když je můj tvůrčí duch příliš omezován. Jsem ochotný zde ještě několik dní počkat, ale pokud si mě Mizukage opravdu tolik přeje, rád bych s ním mluvil osobně." skončil jsem svůj celkem dlouhý proslov a trpělivě čekal na odpověď.

Počkal jsem nějakou chvíli s odpovědí než jsem si vyslechnul skutečně vše co mi chtěl říci. " Právě proto jsem tady, abych vás k němu zavedl. Jistě víte, že Kage nemůže opouštět vesnici. Jinak rád slyším, že souhlasíte. Pokud to nebude vadit tak bych tu klidně nějakou dobu s vámi zůstal a pomohl vám se o vaše věci postarat. Ve dvou tu bude jistě rychlejší. Mezitím můžu poslat posla k Mizukagemu o současném stavu. Souhlasíte? " Zatím to šlo celkem dobře, až na to přímé mluvení s kagem. Sem určitě nepřijde, je příliš zaměstnát s válkou s Iwagakure než aby mohl opustit vesnici co by jen na chvilku.

Můj skelný pohled dával tušit, že je toho na mě opravdu moc. Napřed jsem každému ukradený a najednou se můžou všichni potento.
"Nedávno jsem se stal otcem a mám jisté povinnosti. Nedoporučuju nikomu z vás tu zůstávat. Likvidace těchto chemikálií je životu nebezpečná." vzkázal jsem Kirigakurským shinobi a nechal se tahat od té malé záškodnice do útrob svého provizorního příbytku.

" Ukázalo se tu nějaké malé děvčátko. ANBU mě však upozornili že není vůbec taková jaká se zdá. Proto jsem na ni i zareagoval. " Ale no tak děvče, nebuď lakomá. " Trochu jsem se pousmál a pokračoval. " Nám nějaké chemikálie neublíží. Setkali jsme se už s horšími věcmi. Navíc, kdybychom se teď vrátili bylo by to zbytečné kdyby jste nebyl s námi. " Nemohli jsme ho nechat s tou tajemnou dívenkou. Něco mi říkalo že se tu ještě stane.

"Popravdě jste se nemohli setkat s horší věcí, než mou skromnou chemickou laboratoří. Neznalost je opravdu sladká." horko těžko mile jsem se usmál, neboť se mě tato poznámka trochu dotkla. Zatím jsem se však držel.
"Udivuje mě, že shinobi, kteří se zodpovídají svému Mizukage, mají tu utkvělou představu, že svobodný člověk jako já, podlehne stejné iluzi a bude je slepě následovat. To vy ode mě něco žádáte, ne já od vás. Ale podmínky, které mi svým arogantním přístupem vnucujete pro mě nejsou pranic výhodné. A aby toho nebylo málo, odmítáte opustit území, které právem považuji za své. Nemám v plánu dělat z této tahanice zlou krev, ale naposledy vás důrazně žádám, odejděte." mluvil jsem stále stejným a monotónním hlasem. Nechtěl jsem podlehnout vzteku, takový luxus jsem si dopřával až v zápalu boje. Stále jsem tak trochu věřil tomu, že výprava z Kirigakure pochopí, že nemá cenu se mnou diskutovat.

Naskočila mi žilka na čele přes jeho slova. " Really? To jako fakt? Prdel si ze mě neděláte? " jestli se naseru ještě víc asi mi prdne cévka.  " My jenž chráníme zákon a pořádek naší vesnice i její obyvatele. My jenž milujeme svoji zem za vámi přišli s dobrým úmyslem vás vytáhnout z tohoto stylu života v samotě a nabídli vám zázemí u nás. Nemusel by jste se skrývat v lesích, zbytečně si dělat starosti s ochranou. Mizukage by vám určitě vyhověl. Ale nemůžu vás tu nechat s touto dívkou. To je už předem jasné. " Musel sem se uklidnit. Jinak to dopadne velice špatně. ANBU mě zarazili naštěstí. Vydechl jsem a pořádně se nadechl abych se uklidnil. Normálně jsem klidný člověk, ale když někdo řekne to co on tak mě to dopálí.  Podíval jsem se na něj už jiným pohledem. " Chápu že ste byl dlouho sám, ta holčina nás předběhla a teď si myslí že vyhrála. " Podívám se na tu holčinu malou. " Obvykle jsem s dětmi za dobře, ale jestli mě budeš ještě chvíli sr*t tak ti nasekám na holou jenž to měli udělat už dávno tvoji rodiče. "

"Proč mě tedy vy, pánové shinobi, nenecháte rozhodnout jakožto svobodného člověka? Jediné co jsem žádal byla trocha důvěry, ale vy se tu na mě díváte jako na lovnou kořist." popuzeně jsem zavrtěl hlavou. Celý ten shinobi systém mi přijde celkem na palici.

Stalo se něco nečekaného. Smích Michiko byl natolik creepy, že jsem průser cítil v kostech. Měl jsem pravdu. Ještě jsem stihl kývnout na Amandu, která začala okolí zahlcovat dalšími a dalšími pavouky. Pak jsem uvidil něco neskutečného. Přesnou kopii své pavučiny. I když se to k situaci vůbec nehodilo, nasadil jsem šťastný obličej.
"Jorōgumo, děkuji, že jsi mi seslala tak nadaného žáka!" bylo to pro mě opravdu nevídané. Ještě nikdo nedokázal mou pavučinu napodobit ale Michiko si ji osvojila s lehkostí. Uhm. Je to snad má vzdálená příbuzná?

Bylo očividně jasné, že jen tak nepůjde a nemohl jsem ho nechat s tou holčinou, která na mě drze zaútočila. Hinemu se zřejmě zalíbila podle jeho poslední věty takže tu bude veliký problém. Hleděli jsme na letící pavučinu, přičemž jeden z pěti ANBU zůstal aby nás kryl. Nevzdal se však snadno. Použil v rychlosti pár pečetí přičemž aktivoval fuuton techniku, která narazila tlakovou vlnou do sítě. Zatímco ji držel od sebe ANBU začali skládat více pečetí naráz přičemž já též se slovy. " Tak tohle si přehnala holčičko. Je na čase tě naučit slušnému chování. "

Všichni ANBU naráz zareagovali včas na oheň. " Suiton: Mizurappa " vodní vlny všech ANBU se spojily a srazili se s plameny. Ten ANBU co byl blíž skončil s popáleninami, jinak však přežil a připojil se k ostatním. " Takže takhle to je. Tak to vyzkoušíme. " Mé pečetě byli připravené a nad ní jsem poslal vlnu lávy přes Yokai no Jutsu. Uvidíme jak dokáže změnit toto. ANBU si mezitím připravili další pečetě.

Jeden z ANBU se musel obětovat abychom mohli tu holčinu zajmout. Skočila na Katarovu lest a přebrala jeho element čímž nám poskytla výhodu. Sejmula toho zraněného, kterého zasáhla už předtím. Věděl že je to konec, ale odevzdal se na druhý břeh s úsměvem. Všichni ANBU naráz použili Suiton: Mizurappa aby prudce schladili její lávové brnění když se přeměnila celá na lávu. Pokud to vyšlo byla již v zajetí, ale musel jsem to s ní rychle vyřídit. Jeden z ANBU se začal připravovat na jistou věc.