Cvičiště 1

V krizových situacích ? S tímhle týmem se do žádné krize nedostaneme..
řeknu si v hlavě. Potom se nás Sensei zeptá na Sharingan.
"Ano, Sharingan jsem již probudil. Měl jsem těžký život, plný ztrát, bojů a smutku. Mám Sharingan 2. tomoe."
Nakonec přijde "představení" klanu Uchiha a část s Mangekyou Sharinganem.
"O Mangekyou Sharinganu vím stejně jako o všech tajemstvích tohoto klanu. Věřím, že najdu cestu světla a dostanu MS jiným způsobem.. Neplánuji provádět masakry."
Bylo to velmi naivní, myslet si, že taková cesta existuje.
Jestli existuje jakýkoliv jiný způsob, tak ho najdu.
motivuji se.
"A kdy dostaneme naši první misi, Rokuro-sensei?"
zeptám se Rokura.

"Tohle bude ještě zajímavé. Přijímám výzvu!"
Vytáhnu svou Katanu, říznu se a píchnu ji do země. Složím pečetě a dám ruku na zem.
"Kuchiyose no Jutsu!"
Kolem mě se objeví asi 15 netopýrů normálního vzrůstu. Nejsou to obyčejní netopýři. Na koncích křídel mají hroty a celé jejich křídla jsou "ostrá", navíc mají zpětné háčky. Létají vysokou rychlostí. Mají možnost vysávat uživatelovu Chakru při kousnutí. 6 z nich se roztrousí do okolí a 9 z nich letí přímo proti Rokurovi. Vydávají nadzvukové signály, což jim pomůže lépe se vyhnout obzvlášť velkým Jutsu, jako jsou ohnivé koule a jejich manévrování je perfektní.
Uvidíme, jestli obstojí můj první útok..

V očích se mi rozsvítí Sharingan. Podívám se Rokurovi do očí, Sharingan se mi roztočí a pokusím se chytit Rokura do Genjutsu.
Magen: Něco co neumím napsat (mám to v podpisu)
Kolem noh se začnou Rokurovi vázat kořeny, já zmizím. Kořeny pořád rostou, až vyroste lusk, ze kterého vylezu s Katanou a položím ji Rokurovi před krk (v genjutsu ofc).
"A mám vás."
Tiše doufám, že Rokuro neobrátí Genjutsu proti mně. Jestli by se tak stalo, tak bych asi moc dobře nedopadl.

Čekal jsem to a měl jsem to naplánované. Když iluze skončila, Ken se pokusil ho podkopnout. V tu chvíli Sensei okamžitě uskočil, ale to už mu jeden z mých skrytých netopýrů letě do zad. Neměl by se tomu vyhnout a pokud by se vyhnul, netopýr by Senseie škrábl do ruky. Při takové rychlosti to není moc reálné (tím myslím úhyb). Netopýr měl zatažené zpětné háčky, takže by to mělo udělat lehkou řeznou ránu. Pokud se Sensei nevyhne, Netopýr na něj přistane a začne sát chakru a v tu chvíli zaútočí i ostatní netopýři.
Všechno jde přesně podle plánu..

Bohužel, kloni nelétají a nezačali ničit netopýry. Ti si pokojně létají ve vzduchu a sledují situaci.
"Je čas na moji specialtiku. Kuchiyose no Jutsu!"
Kolem mě se objeví bílí netopýři. Jsou skoro stejní jako ti černí. Rozletí se velkým obloukem kolem Rokura, aby je nebyl schopen sejmout. Sednou si na nejbližší strom tak, aby je Rokuro neviděl. Každý z nich udělal 2 iluze, které jsou nezávislé na originálu. Jeden bílý netopýr a 2 iluze se rozletí proti Rokurovi. Rokuro je ani Sharinganem nedokáže rozeznat, protože jsou tyto iluze nerozeznatelné od originálu a chakru netopýři nemají, jen velmi malé množství, ale to prakticky poznat nejde. Ostatní netopýři se rozletí do okolí.
Uvidíme, jak si poradí s tímto..

Uhnu do strany, takže mě Senbony nezasáhly. Netopýři dostali pokyn jít hlouběji do lesa. Bílí, kteří byli dále přežili všichni, z mých 5-ti černých se stali 3.
"Velmi chytrý tah."
Jakmile jutsu skončilo, dva z mých obyčejných netopýrů přiletěli ke mně a sedli mi na ruce. Ty jsem schoval za záda, sáhl jsem si do kapsy a vypadá to, jaky bych z té kapsy něco vzal. Napřáhnu se a hodím Shurikeny přímo na Rokura tak, aby je nemohl odrazit oba najednou a jeden ho trefil. Na klony neberu ohled, ty je také potřeba zničit.
"Už mi docházejí triky, tenhle trénink musím rychle ukončit."

Těsně než Sensei odrazil Kunaie se z nich stali netopýři, vyhnuli se kataně a chtěli zaútočit, jenže Rokuro se Shunshinem portnul pryč. Boj skončil. Netopýry jsem odvolal. Potom přišlo zhodnocení a informace o budoucnosti.
"Hai. Doufám, že nebudeme muset venčit psy."
Při boji jsem použil dost chakry a chtěl jsem ji trochu zregenerovat.
"Kdyby jste mě hledali, jsem v Hostinci."
Dodám a přesouvám se do Hospody, těšijíc se na dobré jídlo a odpočinek.

Pomalu jsem dosel i se svitkem na cviciste a snad se i nejak naucim tu techniku. Sedl si pod strom. A nakonec jenrozevrel svitek. No kdyz jsem zjistil kolikk cakry ta technika sezere tak me malem trefilo. Boze ja si snad ty techniky vybyram schvalne nebo me ma snad trefit. Nakonec jsem si povzdechl a a dale procital svitek.

Pri cteni svitku me celkem nekdo vyrusil. Mozna jsem mel Byakugan ale ani tak me ostatni smysly nezaostavaly. Svitek jsem smotal a podival se na onu Osobu. Ty vlasy a oci mi nekoho pripominaly ale zaroven ja proti nikomu nic nemel. "Zdravim." Rekl jsem a nejak tak zvedl oci k one osobe. Mezitim jsem svitek zasunul do Kimona. Kdyz jsem se ji zahledel do oci muselo ji byt jasne kdo jsem Ty me oci tak casto nebyly vidane. A Dokonce ani zamenitelne. Bila barva ktera vzdy prozradila kdo jsem. Mozna bych mel byt hrdy ale nikdy jsem si to nejak neuvedomoval. Nebo spise nemel tu moznost.

"Me jmeno je Hikaru Hyuuga. A jak pak se jmenujes ty?" Ne by mi to vadilo no me nesnasela vetsina. Takze jsem si stimhle nelamal moc hlavu. Ted jsem diky Tobirua dostal celkem uchylnou myslenku. Jelikoz jsem si vzpomel na to co sem videl jak se snazil skenovat nektere zenske. Diky bohu ze takovy uchyl nema Byakugan. Pomyslel jsem si.