Hokageho kancelář

First topic message reminder :

Pohled ze shora.

"Zdravím Lucy, misi? Samozřejmě, je to mise pro tým. Povedeš špionážní výpravu do Iwagakure no sato. Vypátráte jednoho z generálů Iwagakure - slavné dvojčata. Myslíš, že to zvládneš?" pohlédl jsem na ni a předával ji dokumenty s informacemi.

"Seito se určitě bude hodit, potom si můžeš vzít sebou někoho z Hyuuga klanu," pokrčil jsem rameny. Pořád tady byla Rin, nejraději bych udělal něco, co by nikdo neočekával, ale práce je práce.

Klon
Došela jsem až nahoru ke kanceláři ,postavila jsem se do řady ,která tam byla.Doufala jsem ,že nebude nic potřebovat vyřídit do kiri.Nechtělo se mi dobíhat můj originál.

Stál jsem sice řadu, ale když už to dlouho trvalo, tak jsem se rozhodl, že si alespoň odskočím na něco k jídlu. Doufal jsem, že se zatím chodba vyprázdní. Když jsem však došel zpět ke kanceláři, tak se řada ještě více natáhla. Opřel jsem se tedy o zeď a pohled zabořil někam do prázdna. Počkám ještě chvíli. Snad to nebude tak dlouho trvat. Jinak budu muset jít dělat něco užitečnějšího.

Nudila jsem se a litovala, že jsem dala přednost práci. Občas není na škodu trochu zhloupnout a věnovat se raději milostn... ehm... osobním záležitostem, než-li přijímání dalších a dalších lidí. Samozřejmě, byla to zrovna nepřerušitelná činnost. Teď. Vyhazovala jsem do vzduchu míček čistě z černých blesků. Jednou výš, jednou níž. Byla to velice uklidňující činnost. Zády jsem se opírala o okno, jednu nohu jsem měla opřenou o parapet, druhou jen tak neurčitě pohupovala ve vzduchu.
Ještě chvilku, wakatta!

"Tak kdo je teda další?" podíval jsem se zvědavě na dveře. Rin už začala být unuděná, sledoval jsem chvíli jak si hází s černými blesky. Vždy jsem chtěl umět něco podobného, ale rasengan hodit nejde...Ne s dosavadními schopnostmi. Počkat...A co takhle se Senjutsu?! Přimhouřil jsem oči a přemítal.

Klon

Po dlouhé době strávené v řadě jsem se se konečně dočkala. Bylo mi už jasné že po cestě dom svůj originál už nezastihnu. Vešla jsem do vnitř a uklonila jsem se.
"Zdravím Hokage-sama,jen chci říct, že už jsem dokončila to pro co jsem tu byla. A chtěla jsem se zeptat jestli nepotřebuje té něco poslat do Kiri aby ste nemusel zbytečně posílat někoho od vás." řekla jsem klidným hlasem.

Z mého přemítání mě vytrhla dívka, která tady už jednou byla.
"Takže tě Mikomi nezabila," pousmál jsem se. "To rád slyším, ne děkuji, nic nepotřebuji. Jen vyřiďte Mizukage-sama mé uctivé pozdravy" mírně jsem se uklonil.

Klon

Pousmála jsem se. "Neboj té váš pozdrav bude doručen.Na shledanou." řekla jsem a odešla pryč z kanceláře,pryč z vesnice.

Stál jsem opřený o zeď a čekal, až na mě dojde řada. Najednou se však ze dveří vyřítila Lucy, chytla mě za ruku a táhla pryč. Mise? Nechal jsem se táhnout dál, protože jsem ani nevěděl, kam teď máme namířeno.(přesun)

Konec řady? Že by? Nezdá se mi to?
Nadhodila jsem jemný úsměv, blesky vyhodila do vzduchu a nechala jsem je rozprsknout se na jiskřičky. Jako menší ohňostroj. Pak jsem za sebou zavřela dveře kanceláře. I kdyby ještě někdo přišel, měl by smůlu.
Tomu se říká být... majetnická?
Beze slov jsem se na Hokageho zadívala a s očekáváním tázavě naklonila hlavu na stranu.

Přiběhl jsem celý udýchaný do kanceláře. Vypadalo to, že tu nikdo není. Když jsem přišel přede dveře strejdovi kanceláře, byli zavřené. Asi tam nikdo není...
Nebo je tam s tou paní co tam byla s ním předtím, akorát jsme ji vyrušili. Rozhodně jsem neměl v plánu je rušit znova, už minule nejspíš slyšela o mém ďábelském plánu a já to rozhodně nechci zažít znova.
A i kdyby tam nebyla, tak není zase moje velká potřeba tam jít, spíš bych měl jít hledat Katashiho a Fuu. Už jsem je dlouho neviděl.
A tak jsem radši odešel pryč, ani jsem nevěděl kam. Prostě někam musím dojít.
/Přesun

Doběhl jsem k ní.. sakra byla rychlejší. "Ale ty jsi mě asi nepochopila .. myslel jsem kdo prohraje, zve na večeři." Vyplázl jsem jazyk. "Hold je to na mě.." Zamračil jsem se a vydal se do schodů nahoru.

Naklonil jsem se k jejímu uchu a zašeptal "Jestli ne tak ho zabiju" Odpověděl jsem s úsměvem a zaklepal.

Konečně to vypadalo nadějně, s Rin...Naklonil jsem se a pousmál se. V tom se ozvaly hlasy a další zaklepání. "Achjo.." povzdechl jsem si a poraženě jsem přešel ke dveřím. V tu chvíli jsem také sdílel myšlenky s originálem, asi to začínalo být vážné...
Otevřel jsem dveře a posadil se za stůl.
"Pojďte dál.." podepřel jsem si hlavu a s vážným výrazem jsem očekával.

Když otevřel dveře hned jsem vešel dovnitř. "Zdravím Hokage-sama." Pousmál jsem se do široka "Dlouho sme se neviděli"