Hokageho kancelář

First topic message reminder :

Pohled ze shora.

"Zdravím," opětoval jsem letmo úsměv. "Povídej, co máš na srdci?" opět můj vážný výraz. Napjatě jsem očekával, co z něj vypadne.

Přišel jsem blíže ke stolu a položil na něj masku "Končím s tím...chci se přidat ke Konoze... Přísahám že za ni i položím život, a důvod ?." Přitáhl jsem si k sobě lucy a políbil ji.

"Láska i hory přenáší, že by to nakonec byla pravda?" usmál jsem se. Tato mini zpráva mi zlepšila náladu. "No, nebudu Vám bránit, nejsem otec ani jednoho z Vás...Kisuke jako Uchiha ke Konoze patřil a patří, ale..starých zvyků se člověk nezbaví, přijmu tě do Konohy, ale mám jednu podmínku, necháš si prohlédnout mysl specialisty..." při posledních slovech se mi opět vrátila má vážná tvář.

Zavřel jsem oči a vydechl "Souhlasím.. Nemám co skrývat." Odpověděl jsem upřímě. Lucy pro mě teď znamenala vše a chuť po pomstě se vytratila tak rychle jak vzplanuly mé city k ní

Ušklíbl jsem se.
"Dobrá, tak tedy navštiv Informační středisko, Yamanaka Inoka se o tebe postará. Lucy, můžeš prosím dělat doprovod?" vzal jsem kus papíru a napsal Inokovi pár vět, papír složil a podal Lucy.
"Tohle mu předej, prosím.."

Pousmál jsem se a koukl na ní, pak na Assasina. "A jestli by vám nevadilo.. chtěl bych jí doprovodit.. mám o ní strach, nechci aby se jí něco stalo." Mrknul jsem na něj a uchechtl jsem se.

"Hehe... Koukám že jsi nějaká nedočkavá ne ?" Pousmál jsem se a políbil ji "Co budem dělat teď ?" opět jsem se jen letmo pousmál

Přimhouřil jsem oči "To je na tobě zlato" Sundal jsem si bundu a oblékl ji na ní, poté jsem ji vzal do náruče "Tak kam to bude ?"

"Dobrá tedy... Jdem k nám do tepé postýlky" Zakřenil jsem se a vydal se na cestu

S rukama zaraženýma hluboko v kapsách a s párátkem v puse jsem došla až k Hokagemu. Celou cestu jsem byla potichu a chvíli uvažovala co budu dělat, až se vrátím domů. Trénovat pravděpodobně, ale to je jedno.
Vyšla jsem po schodech a chvíli stála naproti dveřím Hokageho. Pak jsem si odkašlala a zaklepala.

Povzdechl jsem si a vešel za Michiyo. Tam jsem se opřel o stěnu a počkal, zda-li Hokage otevře, či se rozhodne nás tu nechat. ‚Docela by mě zajímalo, co je to za člověka...‘ Ozval se Eleuni.
Mírně jsem se pousmál. ‚Pravda... jeden z nejmocnějších mužů světa, pokud jse pravda, co se říká...‘ Opřel jsem si i hlavu o stěnu a chvíli si užíval klidu.

Dokráčel jsem před dveře kanceláře, už rozhodnut.. bez masky, bez brnění. Jen já a má katana. Před dveřma jsem se naposledy nadechl a potom skrz dveře zaútočil. Nevěděl jsem jestli jsem Assasina zasáhl nebo ne.. ale doufal jsem v to... bude to těžký souboj, sám proti celé vesnici... ale je to nutné... uctím tak její památku. "Půjdu za tebou.. ale on půjde se mnou, Pilli.." Tohle bylo to poslední na co jsem myslel.

Konečně jsem se vrátila na to místo, abych se stavila za mým senseiem. Už dlouho jsem ho neviděla tak jsem byl zvědavá jestli mi prozradí tu pozici hadího poustevníka a nějakou další techniku. Šla jsem pomalu po schodech, které se zdály být pomalu nekonečné. Naštěstí mé utrpení mělo brzy skončit, protože jsem se blížila ke správnému podlaží a když jsem byla na chodbě, směřovala jsem ke kanceláři odkud jsem však slyšela jakési praskání. Podlaha podivně vrzala takže at už tam byl kdokoliv tak mě slyšel přicházet.

Pocítil jsem slabost mého chidori.. uvědomil jsem si že je ještě mé chidori nedokonalé..nenadešel ten správný čas.. potřebuju to zlepšit. Chidori Eisou se vytratilo a já se rozhodl zmizet. Po cestě pryč jsem potkal Kunoichi na kterou jsem se jen podíval a promluvil. ""řekni Hokagemu že to byl Kisuke Uchiha.. on bude vědět" a pak sem rychlostí blesku mizel pryč, než zavřou bránu a budou mě hledat. (přesun)

Když jsem šla ke kanceláři potkala jsem divného chlapíka, kterej mi řekl své jméno jen tak. On měl na svědomí ten bordel tady, a proto jsem se raději dostavila ke kagemu abych mu řekla kdo to udělal. Všimla jsem si díry ve dveřích, ale i tak jsem zaklepala. " Hokage-sama. Jste tam? "

Když se tu znovu objevil ten idiot co udělal naší dočasné společnici těžkou hlavu. Nakrčila jsem nos.
Tady prostě nikdo nestojí frontu... jak ve frontě v supermarketu... povzdechla jsem si otráveně a když prosekl dveře za pomocí nějaké techniky jen jsem otevřela pusu.
CO?

Pak se otočil a šel pryč. A něco si šíleně mumlal. Zdálo se, že ani nezaznamenal, že se celou dobu opíráme oba o stěnu a čumíme na něj. Teda aspoň já ano. Pohlédla jsem na Taikiho a přehnanými gesty, neschopna slov naznačila: CO TO SAKRA BYLO?
Zavřela jsem pusu a ještě chvíli nevěřícně zírala.
Hele... já myslím, že se zbláznil... myslíš že bude mít Sishin radost? zeptala jsem se po chvíli. Pak jsem se zamyslela.
Nestrčíme mu to prostě jen pod dveře? Čekáme tu věčnost... poznamenala jsem po chvíli.

Assasin i jeho klon, který seděl v kanceláři, zažíval zvláštní pocit, jako kdyby byl uzavřen do časové kapsle, která trvala několik měsíců, v SHinobi světě to byla však vteřinka. (?) Že by se jednalo o propojení s originálem? O jakou mocnou časoprostorovou techniku se jedná?!
S trhnutím jsem se probudil, po zaslechnutí nějakých hlasů.
"D..dále!"

Podobně překvapeně jako Michiyo jsem pozoroval přicházejícího, a následně odcházejícího shinobiho. 'To byla blesková technika...' Ohlásil mi Eleuni. 'Nepovídej.' Odpověděl jsem mu a když se konečně ozvalo dále, otevřel jsem dveře a počkal až vejde Michiyo, načež jsem vešel já.

Trhla jsem sebou, když se ozvalo vyzvání.
Mám pocit, že ta věc uvnitř je naživu... řekla jsem polohlasně a když otevřel tak jsem jen nakoukla dovnitř.
Dobrý den ve spolek... řekla jsem opatrně a ukázala na dveře.
Doufám, že je jasné, že tohle nebyla naše vina... řekla jsem s povytáhlím obočím a pak nasadila velmi klidný obličej.
Raikage-sama vám něco posílá, řekla jsem a pak když mě vyzval tak jsem mu předala ten dokument.