Hokageho kancelář

First topic message reminder :

Pohled ze shora.

Heh, mějte se fanfárově.
Zasmál jsem se, vytáhl dvě super silné techniky ze svitku Prvního a dal se do čtení.
Hmm..zajímavé, rozluštil jsem to, co jsem dříve nerozluštil. Čímt o je? Sennin módem?..Chiyu no Chikara..vrchol lékařských technik a Shinsuu senju?

Ako všetci odišli ostal tam už len Hokage. Preto som teraz zaklopal na otvorené dvere a ostal som medzi prahom. "Dobrý deň Hokage-sama, môžem vstúpiť?" Opýtal som sa a dúfal som, že teraz nebudem rušiť.

Nakonec už jsem byla i zde. Slušně jsem zaklepala a vyčkávala přede dveřma. Vrátila jsem se celkem brzy. Pořád jsem měla rudý celý obličej když jsem na to nemohla přestat myslet. Normálně bych trochu nahoty snesla, ale on mě viděl celou a dokonce se jich dotkl i když jen přes ručník. Byla jsem tak rudá když jsem vzpomínala, že z mé hlavy vycházela pára, div jsem neomdlela.

Cesta uběhla jako nic, zoufale jsem potřebovala dojít svým dočasným cílům a návštěva Konohy byla víc než nutná. Jednou jsme s Dagem obkroužili Konohu ve vzduchu a pak jsem klesaly stále níž a níž. Tuhle situaci mi připomnělo scénu, kdy jsem do Konohy dopravovala mrtvé tělo mé senseiky. Bylo mi jedno jestli vzbudím stráže, ANBU či další ochránce Konohy.
Obrovský černý drak přistál kousek od vchodu do hlavní budovy. Seskočila jsem z něj. Naštěstí jsem na sobě měla svou černou masku a kápi, nebylo tudíž poznat kdo se právě dostavil do KOnohy na návštěvu.
"Vyleť na středu hlavní budovy a čekej na mě. Nic beze mě nedělej." rozkázala jsem mu a on se vznesl a sedl si na střechu budovy a rozhlížel se kolem sebe, jako by mu to tu patřilo.
Já se vydala přímo do budovy. Bylo k smíchu jak jsem to tu znala nazpaměť. Šla jsem dlouhou chodbou u dveří stáli dav shinobi chlapec a dívka. Měli smůlu. Předhoním dívku a proti chlapci, který stál na prahu jsem vztáhla ruku a on se vznesl do výšky.
"Potřebuju mluvit s Hokagem a nepočká to, jistě to pochopíte." měla jsem tendenci s tím hochem praštit o stěnu, ale na důkaz toho, že přicházím v míru jsem ho jen přesunula vedle té dívky a pak vešla do kanceláře. Zavřela jsem za sebou dveře a celá místnost se zevnitř pokryla černým krystalem. Byla v něm nápadně vidět má proudící chakra. Bylo jí skutečně mnoho.
"Chci s tebou mluvit....švagře!" promluvila jsem z pod masky.

Chtěl jsem odpovědět Kinovi, kterého jsem uz velmi dlouho neviděl. Pak jsem ucítil neco divného. Čakru která byla se mnou spojená. Okamzite,jeste než dorazila s Drakem nad budovu, jsem vedel, ze je to Reina. "Teď ne Kine, nic nedělej a nikoho nevolej, at se děje cokoliv." Upozornil jsem ho a tak se stalo.  
"čemu vdecim za tvou milou navstevu?" Mile jsem se usmál a pohodlne se usadil. Vedel jsem, ze nic neudělá. Cerny krystal ani zadny krystal me nemohl zastavit.

"Chci od tebe informace pro mě celkem důležité a taky prosbu!" sundala jsem si masku a kápi z hlavy.
"Takže nejdřív bych od tebe potřebovala malou laskavost. Odprosti mě z vlivu Otokageho! Vím že to umíš a uděláš, protože jsem ti zachránila syna a celou tvou skupinu co byla v Amegakure." zdůraznila jsem slovo zachránila.

(Som potom Ken )
Človek si tu tak čaká a len tak sa začnem vznášať, kvôli tej zvláštnej žene. Vyzerala naozaj silno a nebezpečne ale Hokage hovoril, že nemam nič robiť preto som teda ostal za dvermi. Som zvedavý, čo sa bude diať. Prebehlo mi hlavou.

Reina je tady..."Dekuji ti za záchranu mého syna. Jsem ti moc vdecny, ale pokud to udělam, co tím získas ty a co bych mohl získat Ja?" zeptal jsem se a ukázal na volne křeslo. "Das si něco k pití?"

"vypadám na to, že mám potřebu pít a jíst?" sednu si na křeslo a dám si nohu přes nohu.
"Co z toho budeš mít ty? Nevím možná spolupráci. Co z toho budu mít já? Svobodu volného jednání. Chystám se hledat svého manžela a to s rozkazy Otokageho nemůžu, spolupráce však neznamená, že tu zůstanu. Patřím do Otogakure, kde mám své zázemí. Dále pod Otokagem budu pracovat, ale volná. A to se dostáváme k dalšímu bodu mé návštěvy, kde je Itachi? Měl poslední informace o mém manželovi." dívala jsem se mu do tváře. Vše co jsem řekla jsem myslela smrtelně vážně.

"Omlouvám se, chtěl jsem být jen zdvořilý. Bohužel nevím, kde se nachází Itachi. Musím tě zklamat, žádné informace o tvém manželovi jsme neměli, nebyly skutečné.." smutně jsem se pousmál a podepřel svou bradu o vytvořenou stříšku z rukou.
Měla docela logické důvody, jenže..Konoha a svět..všechno se bortí. "Všechno kolem se bortí, vidíš to Reino? Ta doba ve které jsme bojovali proti sobě, proti Tsukiko, ačkoliv je krátká, byla úplně odlišná. Každý se držel svého a bojovali jsme proti těm, co nás chtěli zotročit. Každý se držel svého přesvědčení. A teď? My jsme už staří, Suna je zničená, Tsuki je zničená, Himi je mrtvá..Otogakure spolupracuje s ostatními..Amegakure je teď jiná..Všechno je teď naprosto odlišné od toho, co se dělo když jsme svět řídili ještě my. Proč? Co s tím my můžeme udělat? Baví tě to pořád? Mě už ne..Je mi 33 a už jsem unavený. Jediná věc, kterou chci, je klid a vlastní rodinu.."

"Proč sakra myslíš, že chci hledat svýho manžela kterého mi ten zatracený Uchiha díky Kirigakure odloudil? Nebýt téhle scenérie už jsem mohla být matkou tříletého dítěte!!!" prudce jsem vstala a praštila do stolu a začala chodit sem a tam.
"Himi je mrtvá." šeptla jsem, jediná rivalka na úrovni a nikdo mi to neřekl. Začala jsem se trochu třást. Zase tady byl ten pocit úzkosti.
"Zabila jsem Amekageho." řekla jsem mu a podívala se na něj "A strašně si to vyčítám." byla jsem zvědavá co na to řekne, jestli bude reagovat stejně jako Madara odcházím.

Po nekolika hodinacjh co jsem odesel z teto mistnosti. Kde stala Shiranui. Mel jsem v planu ji predbehnout. Spise jsem nakonec zmenil svuj nazor a rozhodl se ze tam pujdu zaroven sni nebo mozna po ni. Shiranui si mohla vsimnout meho pohledu ktery byl upolne jiny nez normalne i nez pri boji s Amakagem. Muj pohled byl hodne neprijemny az snad i desivy. a dost odhodlany.

Měl jsem podivný melancholický výraz ve své tváři. Opravdu zvláštní výraz. Seděl jsem tady s Reinou a přitom jsem si připadal, že ona jediná mi teď rozumí. Jako kdybych tady seděl s dávným přítelem.
"Vyčítáš? To se ti nedivím..Občas i nás shinobi a vrahy postihne svědomí, bude to znít divně, ale vím, jak se cítíš. Udělám, co po mě žádáš, jen mi prosím slib..Že nezaútočíš na Konohu ani neublížíš nikomu, koho mám rád.."

"Já ty výčitky ale nemám sama od sebe." byla jsem ráda, že to udělá to ne že ne, ale momentálně mě víc trápily moje stavy.
"Někoho jsem potkala. Nevím kdo to byl, ale něco mi ukázal ukázal mi proč jsem se vlastně narodila, proč žiju, kvůli komu jsem byla ochotná se i změnit a když jsem od toho muže odešla a vzala si opět do rukou hlavu Amekageho byla jsem na zhroucení. Otokage se mi vysmál. Jako edo tensei bych neměla tohle cítit tak proč to cítím? Najednou mi není všechno jedno mám výčitky svědomí vrací se mi vzpomínky" opřela jsem se o opěradlo křesla.
"Jsi momentálně moje jediná rodina, titulu švagra se bohužel nezbavíš ani po smrti mé sestry."

Teď jsem to moc nechápal. Koho že to potkala? Nějakého proroka?
"Víš, Edo tensei je opředeno o mnoha tajemství. Jeden ze způsobů jak se z něj vymanit, zmizet a pokračovat v další cestě je ten, že začneš cítit a zažiješ emoční šok a sama ze své podstaty budeš chtít se uvolnit. Proto je ta technika tak nevyzpytatelná. Ale to bohužel nevysvětluje to, proč se ti to děje tak náhle. Možná že máš opravdu výčitky..Stesk, že ne všechno se děje tak, jak má. Výčitky toho, že tvůj život vůbec není takový, jaký sis ho představovala. Frustrace..Navíc, promiň mi to necitelné tvrzení..Jsi mrtvá..jsi jen technika, to je na tom to nejhorší. Nezapomeň, já byl taky Edo tensei, na chvíli, ale byl. Musel jsem bojovat proti milovaným a proti své lásce. Reino, já tomu opravdu nerozumím. Co myslíš, že musíme udělat? Já už takhle nechci žít a jak vidím, ty také ne!" bylo mi vážně smutno a oči jsem měl téměř zalité slzami.

"Prostě mě zbav vlivu Ma...Otokageho." zaprosila jsem a přistoupila jsem k němu.
"Se zbytkem si nějak zkusím poradit, vím že to bylo genjutsu, musím se buď vrátit do starých kolejí nebo toho muže najít, ať mě vrátí zpět." řekla jsem, tenhle problém si vyřeším sama.
"A chci vidět svého synovce." pronesla jsem jen tak

"Synovce vidět můžeš, ale až za chvíli.."měl jsem chuť si povídat a říct vše, co mě trápí..Byl to velmi zvláštní.
"Reino, jaký je tvůj cíl? Co je tvým cílem? Co bylo vždy tvým cílem? Můžeme se dohodnout, já jsem poměrně mocný muž.."zakašlal jsem.
"Reino, ještě nikdy jsme neměli příležitost si spolu popovídat..Snad jedině tehdy, když si zničila ruku mého studenta, vzpomínáš si?" usmál jsem se.

"To byla přece nehoda, mohl si za to sám, flirtoval se mnou." obhájila jsem se.
"Co je mím cílem?" zamyslela jsem se nad jeho otázkami.
"Vždycky to byla touha být lepší než ostatní, být lepší než můj otec a dokázat každému,že to co dokázal vybudovat on dokážu také. Pak jsem potkala Shoa a on mi řekl že není třeba být u toho zlá a pozabíjet většinu světa. Sasuke mě zase táhl k opaku. Kvůli tomu zřejmě Sho pak odešel. Nedokázala jsem se kvůli němu změnit. Moje ješitnost byla větší než láska k němu, teď toho lituju. Byl jediný, kdo mě dokázal rozptýlit. A nedivím se, že má sestra si vybrala tebe. Byl jsi daleko od toho všeho co se dělo u nás. My jsme byli mafiáni klan Kana se tím už nezapře."

"Ano vím," řekl jsem pobaveně. Chudák Yoshiro...naposledy co jsme se viděli, nás chtěl jenom zabít..
"Aha, tak takhle to teda bylo. Doufám, že to Tobira nepoznamená. Dokážu ti vrátit tvého manžela zpět, pokud budeš chtít. Mám jen otázku..víš proč po tobě Itachi jde?"

"Stačí mi vědět jestli je mrtví nebo živý, nic jiného nepotřebuji, odešel kvůli mě, nevím jestli mě chce ještě někdy v životě vidět. Proč jde po mě Itachi? Ani nevím že po mě jde, beru to jako náhodná setkání kdy mi překážel v tréninku." vytáhla jsem z pod pláště svitek.
"Je nutné abych si promluvila s Tobirem."

Poskládal jsem ruční pečeť a hodlal jsem přivolat syna.
Ještě než jsem to dodělal, odpověděl jsem Reině.
"Nevím, jestli je živý nebo mrtvý, ale potom, co jsem tě oživil, trochu jsem po tobě začal pátrat. Chci vědět úplně všechno. Pátral jsem i po tvém manželovi. Je možné, že odcestoval na Západ, někam, kde MY jsme jen pověst, nebo je skutečně mrtvý. Itachi po tobě jde z části proto, že to sám chtěl a z části proto, že jsem mu to nabídl. Víš..Člověk se dokáže změnit až teprve tehdy, co zemře. Ty už jsi zemřela, dokážeš se změnit. Itachi v to věří a já v to věřím také. Věřím v to, že tvým cílem není pokračovat ve starém životě, ale jít po nové cestě. Proč by ti život dával novou šanci žít? Itachi je skutečný ninja, který musel obětovat mnoho. Prožil si skutečnou bolest takovou, jakou si nikdo neumí ani představit. Itachi je legenda a hrdina takového formátu, že mu Hokage ani nemůže konkurovat. Jeho vnímání Shinobi světa bylo v 6 letech stejné jako Hokagů. Reino, on v tebe věří. Cítí s tebou, ví, žemáte spolu něco společného..Stejnou bolest."

"Naučila jsem v životě jedno. Všichni Uchihové jsou vypočítavý ať si kdo chce co chce říká mám s nima snad nejvíc zkušeností ze všech. Každý Uchiha dělá věci pro své vlastní dobro. Zajímá se o mě proto, že ve mě vidí možné dobro pro sebe. Najdu Reinu, přetáhnu ji na naší stranu rovná se hrdina Konohy. Tu radost mu neudělám. Nikomu." to že by mohl být Sho na Západě, ve mě probudilo novou naději na hledání.

"Mýlíš se." můj pohled se změnil. "Itachi je skutečně nezištný. Je úplně jiný než ostatní Uchihové. Itachi nikdy nic nedělal proto, aby z toho něco měl. Nikdy. Itachi to všechno dělal ze své vlastní vůle, pro dobro ostatních. Nebýt jeho oběti, já tu teď pravděpodobně nejsem, možná ani ty ne. " dokončil jsem pečeť a přivolal svého syna. Hiraishin Kuchiyose!

"Když myslíš." sedla jsem si do křesla a dala si nohu přes nohu a čekala na svého synovce. Je pravda, že Itachi se ke choval jinak než ostatní, vzpomněla jsem si na jeho polibek.

Zrovna jsem se chtěl uložit ke spánku. Měl jsem na sobě pyžamo s Narutem a v tom jsem se objevill tady. Acjo! Stála proti mě podivná osoba, možná jsem věděl, kdo je to. Potíž byla v tom, že jsem ani nechtěl.