Cvičiště 3

Zvuk který vydává shunshin jsem už dobře znala a taktika ze zadu je až moc známá i pro amatéry. Proto jsem vykopla jednu speciálně dlouhou dýku, která spíš vypadala jako bodec, který odrazil meč. Nevěděl že ji mám pod oblečením nebo že vůbec něco takového vlastním. Byl přímo u mě a tak jsem se kolem něho pružně ochomejtla a dala mu druhý bodec na krk a druhý který jsem chytila jsem mu dala směrem k páteři aby se nemohl hýbat a ani nic zkoušet.

Dala jsem bodce pryč a zastrčila si je zpět pod oblečení. " Tak tohle je tedy konec. Až budeš chtít odvetu tak dej vědět. Je na čase abych pokračovala ve svém tréninku. Pokud ti to nebude vadit, byla bych ráda kdyby si odešel. Tenhle trénink nemá nikdo vidět. " Řekla jsem trochu i přísně, protože takové učení nemám povoleno ukazovat ostatním. Hodlala jsem ten slib hokagemu dodržet.

Neměla jsem nic jiného na práci než se věnovat ve svých volných dnech tréninku abych Hokageho nezklamala až se vrátí. Vrací se totiž vždy tak po týdnu takže ho tu čekám každou chvílí. Injekce mi došly, ale přesto jsem trénovala dál a vypadalo to, že už bych to zvládala používat normálně v praxi. Proto jsem si sedla a opřela se o strom.

Týden přešel, nadešel čas vyzkoušet mou tajnou učednici. My secret apprentice...Seskočil jsem ze stromu přímo před ní. 
"Zdravím tě, jak jsi postoupila v tréninku?" pousmál jsem se prohlédl si ji pořádně. Nevypadala nijak zvlášť vyčerpaně.

Jakmile jsem spozorovala senseie a jeho otázku ihned jsem reagovala abych mu to ukázala. Pružně jsem mu projela kolem nohou, pak proklouzla rozkrokem a zpět za něj přes rameno kde jsem byla opět celá v normálu a dodala. " Zkuste být trochu pružnější. " Řekla jsem trochu šibalsky a vystřelila si tak ze svého senseie. Jaká byla ale jeho reakce jsem však netušila, a proto jsem napjatě vyčkávala jak zareaguje.

"Zajímavé," pousmál jsem se. "Moc pěkné, naučila jsi se docela rychle, celou techniku..Uvidíme, jak ti to půjde v bitvě, ty pružnější.." zasmál jsem se.
Byl jsem na ní hrdý, skoro jako kdyby byla mou dcerou?

Díky Kamui jsem se objevil nedaleko Assasina a té holky. Najednou se zvedl vítr a ve vzduchu bylo cítit zlo. Někteří lidé už by teď padali na kolena a prosili o odpuštění, ale věděl jsem, že Assasina se to určitě netýká. Přešel jsem blíže k nim a vůbec mě nezajímalo, jestli si mě všimli, nebo ne. ,,Zdravím. Vidím, že máte stále co trénovat." můj hlas byl hluboký a byla v něm cítit arogance i povýšenost. Assasin mě tak podle hlasu nemohl poznat. Teď jsem měl taky na sobě plášť a kápi, která mi zakrývala obličej. Ale kdyby jen zahlídl tvář, tak by stejně nic nepoznal, protože by uviděl jen masku, kterou teď nosím.

Spoiler:

V dáli taky zněla hudba, aby tomu navodila tu správnou atmosféru.xD

Postavila jsem se už normálně před senseie a čekala s úsměvem na jeho další pokyny když tu zrovna se objevil záhadný chlapík, který neměl moc příjemnou auru, ale dost velkou na to abych dostala výtlem ze vší té parády, která měla budit strach. Možná jsem byl někdy cvok, ale člověk buď uteče před strachem nebo se mu se vší parádou postaví. Proto jsem na něj zavolal " Hej ty, ty maskovanej s tím divným kukučem. Kdo jsi? " Praštěná otázka od praštěné holky s vážným výrazem.

S úsměvem jsem chtěl odpovědět něco Shiranui, ale neušla mi přítomnost dalšího člověka...
Plášť kápě, objevil se tady tak náhle, maska, vážnaja hudba...
Nelíbilo se mi to. Co tady dělá a co chce? Jak se sem dostal? Jikuukan ninjutsu nebo byl skrytý?
"Jak tak vidím, tak skrývání identity a masky jsou v dnešní době hodně IN," pravil jsem vážně a se zamračeným výrazem, měl jsem dost rozumu na to, abych se cizím, zřejmě nepřátelů, nevysmíval, tak jak to udělala Shiranui. xD

Té holky jsem si teď momentálně nevšímal, takže jsem ignoroval i její poznámku. Přeci jen jsem tu byl pro vyšší cíle, než abych se tu vybavoval. Stále jsem byl otočený na Assasina a pod maskou se lehce pousmál. ,,To co by jsi viděl pod maskou, by tě nepotěšilo. Ale k věci. Přišel jsem si pro Kyuubiho." nic víc jsem už neříkal, protože nebylo třeba.

Kyuubi? Nejsilnější ocasý démon na světě a on chce abychom mu ho jen tak dali? Leda přes moji mrtvolu. Docela mě vytočilo i jak mě naprosto ignoroval. " Tse, naprostá ignorace a stupidní žádost. Dost divnej chlapík. " Mumlala jsem si pro sebe, bylo mi jedno jestli to slyšel, stejně mě určitě zas ignoroval, a proto jsem nechala tuhle záležitost na hokagem, který ho určitě za to nakope. Možná že se tu začne konečně něco dít.

Doběhl jsem hned za Fuu na asi nejnavštěvovanější cvičiště v Konoze. A moje umínění o navštěvovanosti bylo správné. Dneska tu bylo hodně lidí. Kupodivu tu byl i strejda a můj nejbližší mě známý příbuzný, vlastní bratránek Maro. Pak tu byla ještě nějaká neznámá holka a chlápek, který byl celý maskovaný. Navíc, všichni proti němu stáli s nepřátelksým výrazem v očích, takže určitě musel být nukenin nebo nějaký nepřítel.
Všiml jsem si, že se Fuu schovala za strom. Sice jsem chtěl jít pozdravit ještě větší pako, bratránka a zeptat se strejdy na zkoušky, ale radši jsem nic nedělal a neřikal. Ustoupil jsem trochu dál od skupinky a ještě čekal na Katashiho reakci. Neschoval jsem se za strom jako Fuu, jenom jsem daleko od nich nečině přihlížel a prozatím doufal, že si mě nevšimnou.

Jako poslední jsem došel na cvičiště. Dneska je tu nějak rušno. Zamumlal jsem, když jsem viděl srocení lidí. Sensei, nějací dva shinobi a zamaskovaný týpek. Proč dneska každej musí nosit masku? Co je tak špatnýho na obličeji? Povzdechl jsem si a schoval se za strom. Do ruky jsem si šoupl kunai. Neuškodí být připraven.

Cestou na cviciste jsem se  stavil doma v sidle vzit si Svitek se smlouvou ani jsem nevedel co se obevi. Ale tak nejak jsem doufal ze Mi prozradi vice o mem otci nebo o  matce. Ja jsem se pohyboval po kraji nemel jsem paru co se tam vubec deje. Prisel jsem k mistu kde jsem trenoval. Bylo to misto kde byly kusy kameny a skaly takze tady moc navstevniku nikdy nebylo. Rozevrel jsem smlouvu. A rizl se do prstu  kde jsem se podepsal. Az ted jsem si vsiml ze jsou tam jmena obou vou mych rodicu. Otce jsem znal jen z fotky a na maminu podobu jsem si uz ani nevybavoval nebo jeji hlas. Oficialne byly mrtvi ale  zaslechl jsem ze pouze zmyzely a byly prohlaseni za mrtve. Nevedel jsem co je pravda ale ted kvuli te valce jsem to snmohl zjistovat ani kvuli  tomu ze jsem se chtel Stat ANBU. Nesmel jsem se tim ted zabivat. Ale jedna vec my byla jasna Jako ANBU  budu mit vetsi moznost i pristup zjistit pravdu. Nakonec jsem zacal skladat pecete jenz mi ukazal Hokage. Nez jsem je dokoncil ve vzduchy bylo citit neco zleho. A To se mi nelibylo. Svitak jsem smotal zpet a dal si jej na zada. A Snazil jsem se premyslet. Nakonec jsem Aktivoval Byakugan a cekal co Uvidim  videl jsem Hokageho a jeste nekoho v mascce ta osoba v masce se mi moc nelibyla. Chvili jsem vyckaval co se bude Dit. Byl jsem v celkem dobre pozci jako zaloha. Takze jsem vyckaval co se bude dit.

Moc lidí. Byla první myšlenka, která mi nahlodávala mysl.
Očeň važnyj moment..Mara bych nejradši od ignoroval, ale byl v těsné blízkosti někoho, kdo mohl být velmi nebezpečný, musel jsem přesunout boj jinam. Počítal jsem s bojem, muž chtěl kyuubiho Kuramu, to nemůžu dopustit.
Otočil jsem se na Shiranui, měla nejvyšší hodnost s přítomných. 
"Postarej se o ostatní," usmál jsem se a dotkl se ramene maskovaného muže. Během okamžiku jsme se oba dostali na místo, které nikdo nečekal, monumenty Hokage.

Sklesle jsem sklopila hlavu a podívala na senseie. " Proč zase já? Já nechci být zase zlá mrcha. " Pověděla jsem a s odporem se otočila k ostatním a začla jsem vyklízet ten spolek. Narovnala jsem a trochu si zakašlala aby mě pak šlo dobře slyšet. " Tak lidi. Není tu nic k vidění. Rozejděte se, tohle není žádnej veřejnej sraz a nefotografovat prosím. " Zatím jsem byla ještě v klidu a čekala jsem až si všichni půjdou po svých. Já jsem tu však zůstala a vyčkávala na senseiův pozdní návrat. Mluvila jsem samozřejmě jak na ty co se shovávali za stromy tak i na toho hyuugu. Terén jsem měla zmapovaný tak že jsem věděla o každém listu který dopadne na zem.

Začalo se to tu sbíhat ze všech směrů a já se musel pod maskou pousmát. Když jsem viděl všechny ty malé děti, už jsem si začínal myslet, že by mohla být i sranda. Rozhlídl jsem se kolem a vybíral si svůj potencionální cíl, když tu se objevil Assasin a chytl mě za rameno. Stihl jsem ho chytit za ruku, tím jsem na něj umístil svou značku, a oba jsme zmizeli.
/přesun

Trochu jsem dostala tik do oka když po mě ten malej capart začal opakovat. WTF? Ten kluk mě chce vytočit? Buď klidná nebo ho ještě přizabiješ. Klídek Shiranui, klídek. Bylo na mě trochu vidět že se snažím zůstat v klidu, ale pokud mi rupnou nervy tak ten capart skončí zavěšenej na stromě za svý vlastní trenky. Nakonec jsem mu něco řekla " Hej ty jehož jméno neznám. Neopakuj po mě a ten rozchod pro tebe platil taky. Hokage tu teď není a podle tvého nástupu tu už ani nemáš nic v plánu. Pokud mě chceš ale naštvat, radím ti běž to zkoušet na někoho jinýho. " Ukázala jsem prstem směrem z cvičiště. To stejné platilo i pro ostatní pokud tu náhodou nechtěli trénovat. Ale ať raději šli o kus dál než se tu všichni začnou dohadovat co se tu vlastně stalo.

Když nechtěli poslouchat mě tak já nebudu je. " Takže já poslouchám jen Hokageho rozkazy, protože ke mě nepřipojil žádný tým ani vedoucího jounina. Co tu dělám je jen čistě moje věc, stejně jako vás všech náhlý nástup na tomto místě. Mohla to být jen hokageho záležitost, která si potřebuje vyřešit. A jelikož to tu přenechal mě tak předpokládám že jsem zde zřejmě nejvyšší hodnosti. Hodnost sice neznamená vše, ale v tomhle případě jsem byla pověřena já a tudiž to co řeknu já je jako by řekl sám Hokage. Nechci po vás nic extra, jen ať se tu jako obvykle nezačne nějakej kroužek kde se budou všichni dohadovat o tom kdo to byl, co chtěl a co to má všechno znamenat. Určitě máte svou hrdost, já to respektuji, ale rozkaz je rozkaz tak na mě prosím vás nebuďte naštvaní. Děkuji za pozornost. " Trochu jsem si oddechla. Nerada jsem hrála zlou mrchu, obzvlášť když jsem vlastně přesný opak. Ale například věci co dělá ten kluk mě občas celkem vytočí. Zkrátka naschvály.