Sídlo klanu Kaguya

Staré sídlo klanu Kaguya leží asi kilometr a půl na jih od Kirigakure. Kdysi honosný komplex budov je dnes velmi zchátralý a jen málo částí by se stále dalo považovat za obyvatelné. Dříve zde žily stovky členů klanu a sídlo jim poskytovalo veškeré zázemí od treninkových prostor až po lázně. Říká se, že pod sídlem se táhne do všech stran síť chodem a podzemních prostor, které sloužili k výzkumům a treninku... nicméně nikdo to nemůže s jistotou potvrdit.

Několika měsíční rekonstrukce se na sídle velmi pozitivně odrazila. Utratil jsem za ní prakticky všechny své úspory ale stálo to za to. Většina budov je opravena a vše je plně funkční. Dokonce i podzemní komplex, kde jsem zřídil vlastní cvičiště a zbrojnici.

Kashike


Při příchodu se místo zdálo být zcela obyčejným kouskem země. Nikde nic. Až při pozornějším pohledu si mohou bystré oči všimnout několika věžiček, které jsou mezi stromy sotva vidět. Tak jsme to našli... asi... řeknu polohlasně a zamířím ke stavbě.

Následuji ho a pod nohama mi praskají větvičky. "To je ono?" řeknu s nevírou. Rozhlédnu se po lese a na zchátralé budovy. Bude tu hodně práce, pomyslím si.

Kashike

Bohužel ano. Podle svitků tu nikdo nebydlí už po desetiletí. Smutná vzpomínka na kdysi velkolepý klan. Dál pokračuji mlčky. Dojdu až ke ztrouchnivělé bráně do hlavní budovy.

"A tohle chceš dát dopořádku?" nevěřím tomu, že to myslí vážně.

"Mých potomků?" zarazím se a téměř ty dvě slova vykoktám. "Vždyť já ani nevím, co se stalo včera. Mám jen záblesky, útržky a pak jen vím, jak jsem se probudila. Chtěla jsem se tě na to zeptat ve vhodnou chvíli... " vysypu ze sebe najednou.

Kashike

Už už jsem se chystal otevřít dveře, když v tom vychrlí ten příval slov. Ehm... co přesně si pamatuješ?

"Já vlastně nevím. Moc toho není, ten bar, sake, pak to že jsem šla k Tobě a ráno jsem se probudila nahá u tebe v posteli. Buď jsi byl tak šlechetný a opilou mě svléknul, abych se nemusela mačkat v oblečení nebo...." zbytek nechám viset ve vzduchu. Mluvím rychle a téměř bez nádechu, myslím, že má jen tak tak problém mě stíhat.

"Ne, neomlouvej se prosím. Byla jsem unavená a hladová, to sake pak udělalo svoje."

Kashike

Dala ses mi kvůli poblouzení z alkoholu... a já to neviděl. To nebylo čestné. Stydím se za sebe. Otevřu dveře a vstoupím dovnitř. Je tu přítmí a všude se povaluje nepořádek.

"Počkej přeci..." křiknu za ním. Snažím se ho zarazit. "Tak to není, prosím."

Kashike

Rozhlížím se kolem, když za mnou doběhne Asuka. A jak tedy? optám se jí, zatímco obcházím po velké hale. Dříve skrz ní vedl koberec na schodiště. Z koberce zbyly jen cáry látky.

"Ty se zlobíš?" vypadalo to, jako by to na mě spíš vyštěkl. Pak se rozhlédnu kolem. Dřevěné trámy jsou pokryté vrstvou prachu a pavučinami. Má to tady ale zvláštní jiskru. Muselo to být krásné místo, v dobách jeho slávy.

Kashike

Kdepak. Jsem jen zmatený. Ještě před hodinou jsem pevně věřil, že ses mi dala dobrovolně a možná i z lásky... odpovím jí a vyrazím pomalu po schodech nahoru.

"Já ale přece nic neřekla" odvětím smutně. "Ničeho, co se stalo nelituji, ani trošku." následuji ho po schodech.

Kashike

Opravdu ne? To jsem rád... vydechnu úlevou. Vyjdu až do patra, kde je plno dveří do různých místností. Většina z nich je vytržená v pantech nebo jen tak visí.

Nukenin

Tohle opuštěné sídlo bylo naprosto geniální. Mohl jsem odsud sledovat dění v Kirigakure a žádný Kaguya sem už dlouho nepřišel...tedy až doteď. Když jsem uslyšel hlasy, rozeběhl jsem se ke schodům. Uviděl jsem nějakého shinobiho a jednu kunoichi. Udělám s nimi krátký proces, jako s každým, kdo sem za ty dlouhé týdny špionáže přilezl. Alespoň bude zase maso na pár dní...
Počkal jsem si, až bude Kashike čtyři, pět schodů ode mě a pak jsem se mihl v chodbě nahoře. Hodil jsem velmi přesně a velmi silně dva kunaie, každý na jedno jeho rameno, a zmizel jsem v temnotě.

Kashike

Ze stínů vylétly dva kunaie. Přišpendlili mě za ramena ke stěně a já sykl bolestí. K zemi! zařvu na Asuku a pohnu kostmi v ramenou. Vyprostím tak kunaie ven z těla a přikrčím se na schodech. Kdo si to...? nedokončím otázku a vytasím meč.

Nukenin

Kashike byl očividně houževnatější, než jsem čekal. Rozeběhl jsem se dlouhou chodbou do východní části budovy a nechával za sebou celou řadu nášlapných a šipkových pastí.

Aktivuji Kirigan a všimnu si pastí. "Stůj" křiknu na Kashikeho. Je mi jasné, že by se za ním hned rozběhl. "Jsi v pořádku?" optám se starostlivě.

Kashike

Kůže se mi rychle zatáhne a rány přestanou krvácet. Nic mi není.... řeknu naštvaně a prohlédnu si chodbu. Všimnu si dvou pastí, ale jsem si jist že nejsou jediné. Udělej mi oči a naviguj mě. Potřebujem se dostat na druhou stranu chodby a pak najít toho šmejda. Opatrně vykročím dál a bedlivě naslouchám všem varováním, která mi Asuka může dát.

Jen klid. Já za nic nemůžu, pomyslím si. Protiva. "Drž se víc u stěny", křiknu na něj. "A teď pár kroků doleva." snažím se ho navigovat jak nejlépe dovedu. "Stůj!" křiknu, když se přiblíží k jedné z pastí.

Nukenin

Zastavili se přesně podle plánu. "Katon, Endan!" zaznělo ze tmy a celou chodbu zaplnila ohnivá koule, která se k nim nebezpečně blížila. Měli sice pár vteřin i cest na úhyb, ale ne moc. Opět jsem mohl zmizet.