Sídlo klanu Kaguya

First topic message reminder :

Staré sídlo klanu Kaguya leží asi kilometr a půl na jih od Kirigakure. Kdysi honosný komplex budov je dnes velmi zchátralý a jen málo částí by se stále dalo považovat za obyvatelné. Dříve zde žily stovky členů klanu a sídlo jim poskytovalo veškeré zázemí od treninkových prostor až po lázně. Říká se, že pod sídlem se táhne do všech stran síť chodem a podzemních prostor, které sloužili k výzkumům a treninku... nicméně nikdo to nemůže s jistotou potvrdit.

Několika měsíční rekonstrukce se na sídle velmi pozitivně odrazila. Utratil jsem za ní prakticky všechny své úspory ale stálo to za to. Většina budov je opravena a vše je plně funkční. Dokonce i podzemní komplex, kde jsem zřídil vlastní cvičiště a zbrojnici.

Díky sharinganu jsem viděl čakrový systém Kashikeho a podle jeho pohybu jsem tak nějak vytušil, co dělá, tasil jsem i druhé wakizashi a začal jsem sérii seků do míst, která Kashike ještě neměl chráněná.

Kashike

Když mi začal sekat do slabin, lehce couvám a pořád ještě zpracovávám analýzu. Dvě wakizashi = krátký dosah... a... sharingan?! Tak okey... Začnu ustupovat rychleji, jako že nestíhám a pak se prudce vrhnu vpřed. Pomocí obou předloktí se pokusím zablokovat jeho zbraně a celkově to vypadá jako že ho chci podivně obejmout. Až na to že mi z hrudi prudce vyrazí kostěné bodce.

Nukenin

Doteď měl navrch. Jestli ustupuje, pak proto, že má něco za lubem.
Trošku jsem zpomalil tempo, abych vystihl tu správnou chvíli a když vyrazil vpřed, skrčil jsem se a zabodl mu obě wakizashi do míst jater. Použil jsem plnou sílu, ale i přesto se to přes jeho ochranné kůstky zbrzdí a játra samotná to nezasáhne.

Kashike

Dost hlasitě syknu bolesí. Čepele narazí na pouzdro kolem jater a odkloní je stranou, čímž zajedou ještě hlouběji do těla. Tam ale moje smůla končí a začíná štěstí. Podtlak v břišní dutině mu zbraně na chvilku podrží. Z loktů a z kolen mi vyjedou kostěné bodce, které míří přímo na něj.

Nukenin

Byl to lepší zásah, než jsem čekal. Na druhou stranu zbraně nešly vytáhnout a já se jich musel vzdát...alespoň prozatím. Buď je vytáhne a zahodí nebo je v sobě nechá a bude se mu hůř bojovat...vždycky je tu ale šance, že se dostanou zpátky ke mně.
Uskočím dozadu a nechávám mu další útok, přemýšlím, co dál.

Kashike

Když ustoupí, uskočím dvakrát dozadu abych získal čas a prostor. Vytáhnu postupně obě zbraně a udeřím s nimi na plocho o podlahu, čímž je zlomím. Pak po něm z levačky vypálím pět kostěných kulek.

Nukenin

Když ustoupí a zlomí mi katany, trošku zaúpím, ale holt to půjde i bez nich. Když ale před sebe natáhne ruce, trošku o tom zapochybuji. Převrátím stůl proti kulkám a pomocí sharinganu rychle složím pečetě na kawarimi.

Kashike

Hned za první salvou vypálím druhou, která by měla projít skrz stůl. Po vypálení se rozběhnu, přeskočím stůl a zaútočím mu sekem na hrudník.

Nukenin

Kawarimi se aktivovalo právě včas. Kashikeho zbraň se zasekla do stolu a já stál těsně za ním. Rychlým pohybem jsem mu zlomil vaz. Obyčejné lidi by to zabilo, tohohle to nanejvýš zdrží, ale mohl bych se dostat ven...
Rozeběhl jsem se ke dveřím a doufal, že jeho spoelčník bude natolik překvapený, aby mě ignoroval.

Kashike

Když mi zlomí vaz, na chvilku se mi zatmí. Klesnu na kolena a dám mu tím asi dvě vteřiny náskok. Pak si ale prudce vytáhnu páteř a švihnu s ní po jeho nohách jako kostěným bičem. Rozhodně ho nemíním nechat utéct.

Nukenin

Dával jsem mu tak minutu, možná dvě. Když mi ale po pár vteřinách podrazil nohy kostěným bičem, absolutně jsem to nečekal. Při pádu jsem si rozrazil hlavu o stolní desku a padl jsem do bezvědomí.

Kashike

Těžkopádně se zvednu ze země a dojdu k tomu muži. Nohou ho otočím na záda abych mu viděl do tváře. Pak kývnutím naznačím Asuce, že už je všechno v pořádku. Zmetek zatracenej... ulevim si.

Váhavě k němu dojdu. Připadám si dost provinile, že jsem mu nepomohla. "Jsi v pořádku?" optám se starostlivě.

Kashike

Prokřupnu si krk a otočím se na Asuku. No, mám pár vnitřních zranění, budu muset k lékaři ale zatím je to v pohodě... prohodím. Tenhle chlapík je dost cenná kořist. Svážu mu ruce, nohy a hodím si ho na rameno. Musíme do nemocnice.

"Můžu ti nějak..." pomoct? domyslím si. Ale asi bude nejlepší, když okamžitě vyrazíme do nemocnice. "Pojďme."

Kashike

Udělám dva kroky a podklesne mi koleno. No.. to asi budu potřebovat... sakra pes! zakleju naštvaně. Bolest v břiše mě doslova sráží na kolena. Čert aby se na to...

Kleknu si k němu. "Polož se" téměř mu rozkážu. Když mne poslechne, udělám to jediné, co teď zmůžu. Položím na něj ruce a vpustím do něj trochu ze své chakry.

Kashike

Položím se a pak cítím, jak se pomalu léčí má zranění. Když se stav změní na únosný, přeruším Asuku a vstanu. Vezmu za nohu tělo toho muže a vykročím pryč ze sídla. Děkuju lásko... poděkuji Asuce.

"Kam zase běžíš?! Ještě před chvílí si nemohl, nejsi ještě úplně vyléčený." napomenu ho.

Kashike

Do nemocnice... odpovím Asuce a vyrazím kulhavě do vesnice. (přesun)

Kashike



Prošel jsem hlavní budovou na zadní nádvoří a zamrkal jsem proti paprskům slunce, které pronikaly skrz klenbu stromů. V hlavě mi probleskl obrázek.

Děti pobíhají okolo, starší společně cvičí seřazeni ve čtvercích jako v armádě. Z lavičky je pozorují nejstarší členové klanu a uznale pokyvují hlavou.

Vrátím se zpět do reality a přejdu doprostřed nádvoří. Na zemi tu jsou dva kamenné kruhy představující symbol klanu. Postavím se mezi ně a zahodím hůl, o kterou se opírám. Zavřu oči a zhluboka se nadechnu. Pak začnu cvičit základní sestavu pro boj zblízka. Mám zavřené oči a když mě nové oko nemůže mást, jde mi to jako po másle. Sjedu jí takhle 4x a pak oči otevřu. Při dalším kroku upadnu a rozplácnu se na zemi. Zvednu se a začnu znovu. Pomalu navazuji krok za krokem, úder za úderem a pomalu si začínám zvykat.

O hodinu později sedím na nádvoří a dívám se na svět okolo mě. Oči si na sebe stále nezvykly ale já už se alespoň naučil to kompenzovat. První krok na cestě za velkou sílou byl úspěšně za mnou.

Kashike


Po další hodině treninku jsem dosáhl alespoň drobných úspěchů. Chůze a pohyb bez opory hole. Teď mě zajímalo jen jedno. Jak to vypadá, když se tím okem dívám na nějakou techniku nebo tak. A vím přesně, kdo mi s tímhle pomůže. Vydal jsem se zpět do vesnice. (přesun)

Dojdu do sídla a projdu rovnou dolu do zbrojnice. Převléknu se do obyčejných kožených kalhot a kazajky. Na vnitřní stranu opasku si dám dvě malé pečeti, do kterých ukryju soupravu pro prostorový pohyb. Pak sáhnu po dalších svitcích a ukryju do nich zbytek svého vybavení. Nakonec pečetě popíšu texty písní a notami, načež původní pečetě zmizí. Při rozevření tak vše vypadá normálně. Do batohu si sbalím flétnu, pár listů papíru a lékárničku. Nakonec ve zbrojnici vezmu 3 katany, dva prsní pancíře a sám si upnu nárameník. Zlatým hřebem je pak páska přes oko, která mi dodá vzhled drsného válečníka. Pohledem na hodinky zjistím že to mám tak akorát a vyrazím k bráně.

Dovedu své společníky až před brány nově zrekonstruovaného sídla. Na první pohled to vypadá jako zámek křížený s kasárnama, ale podle všeho jsem do toho opravdu nalil veškeré své finance. Tak jsme tu... co na to říkáte? optám se se zájmem.

"No... to je... nečekaný." Řeknu trochu překvapeně. Když říkal "sídlo", ani zdaleka by mě nenapadlo, že to bude až takhle obrovský sídlo.
"Hustý." Nic víc jsem k tomu říct nemohl. Moje slovní zásoba neobsahovala dost slov na to, abych popsal něco takového.
"Jak to, že sem si toho nikdy nevšimnul?... Je to obrovský."