Sídlo klanu Kaguya

First topic message reminder :

Staré sídlo klanu Kaguya leží asi kilometr a půl na jih od Kirigakure. Kdysi honosný komplex budov je dnes velmi zchátralý a jen málo částí by se stále dalo považovat za obyvatelné. Dříve zde žily stovky členů klanu a sídlo jim poskytovalo veškeré zázemí od treninkových prostor až po lázně. Říká se, že pod sídlem se táhne do všech stran síť chodem a podzemních prostor, které sloužili k výzkumům a treninku... nicméně nikdo to nemůže s jistotou potvrdit.

Několika měsíční rekonstrukce se na sídle velmi pozitivně odrazila. Utratil jsem za ní prakticky všechny své úspory ale stálo to za to. Většina budov je opravena a vše je plně funkční. Dokonce i podzemní komplex, kde jsem zřídil vlastní cvičiště a zbrojnici.

Když slíbí že už bude hodná, pustím jí. To jsem zvědav, jak dlouho ti to prohlášení vydrží... mrknu na ní a znovu se pohodlně usadím. Protože já mám nenechavé prstíky a tohle byla jen malá ukázka.

"Já jsem náhodou hodná pořád." což mi připomnělo, abych se od něj raději držela dál. S úsměvem jsem si upravila oblečení a vlasy a narovnala se opět. Zhluboka jsem se nadechla a zase vydechla.
"Fungují tady ještě lázně? Nemyslím ty veřejné v Kiri, ale ty naše soukromé."

No jistě, výjma momentů kdy nejsi... uchechtnu se. No, co se lázní týče, funkční jsou ale momentálně je nemám v provozu, protože jsem tu sám a stačí mi vana v koupelně. Nicméně do hodiny můžou být připravené... akorát je tu jeden problém... nejsou půlené.

Vyprsknu smíchy.
"A kdo říkal, že tam půjdeš se mnou?" musela jsem se smát. Rozhodně jsem neměla v plánu tam jít s ním

Tak dobře, Kashike vrací úder. Uraženě si založím ruce na prsou. A kdo říkal, že se mi chce to jít teď chystat? Napusť si vanu... 

"A kde si slyšel, že tam chci jít teď?" oplatila jsem mu to a udělala totéž co on a také si založila ruce na prsou a hrála uraženou. Tohle mě bavilo

Dřív nebo později na to dojde... odpovím jí a nahodím ještě uraženější výraz. Chováme se jako děti, až se sám za sebe stydím. Ale jestli si jí mám získat, tak to jinak nepůjde.

"Jestli ano a nebudou připraveny půjdu do veřejných." vypláznu na něj jazyk. Dobře se držel. Ale já jsem umanutější. Uvidíme jak bude hrát dlouho

Do veřejných jít můžeš, ale tam je dost lidí a navíc... budeš potřebovat výplatu, abys to takhle mohla praktikovat. Přes tvář mi přeběhne lehký úsměv.

"Výplatu?" podívala jsem se na něj překvapeně. "Tak počkat neříkal si, že to co je tvoje je i moje?" otočila jsem se k němu a nelibě jsem na něj koukala.

Povídám se na ní překvapeně. Mluvil jsem o vybavení domácnosti, o domu jako takovém a věcech které tu jsou jako erární. Ale co se týče rodinného rozpočtu, budeme se o to muset nějak podělit. Přece nemůže být tak naivní... že ne....

"Dobřeee ty spustíš lázně a já ti nebudu šahat na peníze." strčila jsem do něj a vyběhla do zahrady. Moc jsem nedoběhla, zahrada byla trochu jungle, ale rozhodla jsem se, že by nebylo špatné začít pracovat právě na tomhle. Dala si ruce v bok a rozhlížela se. Jo začnu zítra.

To je to poslední čeho se bojím, peníze mám uložené v bance Země vody... uchechtnu se, pak ale vstanu a odeberu se do vedlejší budovy, kde jsou ony zmíněné lázně. Nechám napustit vodu a spustím ohřev. Pak se vrátím zpátky na lavičku.

Vrátím se po chvilce zamyšleně k němu.
"Kde máš nářadí na zahradu, potřebuje to tu trochu zkrášlit." sednu si zase k němu a sleduju co všechno půjde pryč

Tady v téhle místnosti... ukážu za sebe na otevřené dveře kde jsem měl dílnu. Ale co chceš měnit? Mě to tu připadá hezké.

"Hm zahrádku s kořením." pronesu zamyšleně i když se mi to zdálo směšné.
"Něco o co se můžu starat, kdyby si byl na misi." dodala jsem

"Hm co takhle pes?" zadívám se na něj vážně. Tenhle dům je obrovský na dva lidi. Podepřu si hlavu o ruku a stále ho sleduju. Byl vážně pohledný, kolik žen si tohle o něm asi myslí?

Psa si klidně pořiď, ale bude tvůj a budeš se o něj starat ty... pokrčím rameny v klidu.

"Nemáš rád psy?" zapýřím se a narovnám a nakloním hlavu na stranu.
"Co ještě nemáš rád?" vyzvídám dál

Nevadí mi psi, ale nechci za ně mít zbytečně zodpovědnost. Stačí mi tým geninů... horší než pes... odpovím prostě a lehce se usměju.

"Ty nemáš rád děti?" pohoršeně se ho zeptám.
"Jak chceš zvládnout tým geninů, když si tohle o nich myslíš. To nemůžeš. Jsou to děti a oni to z tebe vycítí. Jsou horší jak senzibilové." trochu zvýším hlas.

"Nechtěla jsem to říkat nahlas, ale jsem proti, aby děti začaly s tréninkem už v akademii. Děti nepatří do boje máš pravda. Ale když už je máš tak je musíš natolik motivovat, aby jim to nepřišlo tak špatné, aby ti mohli věřit. A nebo jim to prostě vymluvit." mávnu rukou