Sídlo klanu Kaguya

First topic message reminder :

Staré sídlo klanu Kaguya leží asi kilometr a půl na jih od Kirigakure. Kdysi honosný komplex budov je dnes velmi zchátralý a jen málo částí by se stále dalo považovat za obyvatelné. Dříve zde žily stovky členů klanu a sídlo jim poskytovalo veškeré zázemí od treninkových prostor až po lázně. Říká se, že pod sídlem se táhne do všech stran síť chodem a podzemních prostor, které sloužili k výzkumům a treninku... nicméně nikdo to nemůže s jistotou potvrdit.

Několika měsíční rekonstrukce se na sídle velmi pozitivně odrazila. Utratil jsem za ní prakticky všechny své úspory ale stálo to za to. Většina budov je opravena a vše je plně funkční. Dokonce i podzemní komplex, kde jsem zřídil vlastní cvičiště a zbrojnici.

Kashike

Pozor! zavolám a proskočím skrz jedny dveře, které jsou po straně chodby. Když koule proletí kolem, vrátím se rychle zpět a ohlédnu se co Asuka.

Zalehnu za trám, který je po straně chodby. Pak pevně doufám, že to bude stačit a uchrání mě to.

Nukenin

Nikomu se nic nestalo. Na druhou stranu mi tím dali příležitost opět uprchnout do útrob budovy. Možná by nebylo od věci vzít to krz jídelnu a halu ven, ztratit se v lesích a vrátit se sem později.

Kashike

Vykouknu do chodby a rozhlédnu se. Pak se potichu a opatrně přesunu k Asuce. Prst si položím na pusu a čekám. Asi po dvou minutách se konečně pořádně nadechnu. Najdi ho prosím, nadběhneme mu a počkáme si na něj. Neví že ho dokážeš sledovat.

"Pojď za mnou. Ale musíš, přesně kopírovat moje kroky." napomenu ho. Pak běžím dlouhou chodbou, poskakuji ze strany na stranu, tak abych se vyhnula všem pastím.

Nukenin

Doběhl jsem do jídelny a otočil se. Blížící se kroky mě dost vyděsily. taková spousta pokojů, mohl jsem se schovat v jakémkoli a oni se ani nezdrželi hledáním? No bezva...

"Pšt." syknu za sebe na Kashikeho. "Musíme být blízko"

Kashike

Celou dobu se držím za ní a na její povel pokývnu. Dál už nás řídím jen gesty a přikážu tichý pohyb. Plížíme se prakticky neslyšně. Já seberu kus kamene a připravím si Kawarimi.

Nukenin

Rozhodl jsem se skoncovat s nimi v jídelním sále. Už z dálky mohli slyšet cinkání příborů. Kunaiů je málo, nechám si je na přesnější zásahy. Teď jsem vzal všechny jídelní nože, co sjem našel a v momentě, kdy by měli projít dveřmi, jsem je mrštil proti. Byla tu celkem tma, nemuseli by to vidět.

Díky Kiriganu, jsem věděla přesně, co chystá. Naklonila jsem se ke Kashikemu a téměř neslyšně jsem mu sdělila, co se v místnosti děje.

Kashike

Pokývnu hlavou a pokračuji v chůzi. Potichu. Kawarimi mám už připravené a jelikož nechci aby protivník zjistil že máme výhodu, rozhodl jsem se vstoupit do místnosti jakoby nic. Ještě než to ale udělám, dám mlčky Asuce jednu z krátkovlnných vysílaček. Gestem jí přikážu aby zůstala skrytá za rohem a případně mi dělala oči. Nasadím si vysílačku do ucha, zapnu a vstoupím do místnosti.

Nukenin

Nože se okamžitě rozletí proti vchodu. Zatíms e krčím za stolem a po sluchu kontroluji nepřítelovo počínání.

Kashike

Vstoupím do místnosti a v tu chvíli se do mě zabodá salva nožů. Ještě předtím stihnu vykřiknout a pak se rozplynu na dým. Na zem dopadne kámen. V okamžiku, kdy se Kawarimi aktivovalo, skočím vpravo od dveří za převrhnutý stůl. Jelikož nemůžu mluvit, začnu klepat na mikrofon vysílačky morseovku. K D E / J E/.

Prohlédnu celou místnost. Pak ho spatřím za jedním ze zadních stolů. "Úplně napravo v rohu, krčí se za stolem." podám mu šeptem, ale zřetelně instrukce.

Kashike

Jasné... pomyslím si, vykouknu a namířím obě dlaně před sebe, přímo na onen konkrétní stůl. Pak vystřelím z každého prstu jednu "kulku" abych ten stůl pořádně prošil.

Nukenin

Něco se dělo. Kashike mohl vidět mihnoucí se postavu, které v jednom oku zářila rudá barva. Stůl to neudržel, rozhodl jsem se proti dveřím opět vyslat Endan. Když to nesejme jeho, aspoň to vystraší tu jeho podporu.

Kashike

Překvapeně zavrtím hlavou. To se mi jen zdálo... je to hloupost. Když vyšle Endan, odhalí mi tím svojí pozici. O Asuku se nebojím, kamenné stěny jí před ohněm ochrání, a tak jen uskočím do jiného krytu. Potichu se přesunu až na místo, kde byl původně on. Rychlým pohledem přejedu klenbu stropu a odplížím se až do jednoho z rohů. Pak začnu mluvit. Co kdyby sis přišil koule a začal bojovat jako chlap? díky akustice se můj hlas rozlehne po místnosti a on jen velmi těžko určí odkud hovořím.

Nukenin

Viděl jsem, jak se plíží k rohu a vyndal jsem dva kunaie. Když promluvil, vrhl jsem je proti němu, velmi přesně, nutno dodat.
"To říká někdo, kdo by měl za chvíli vykrvácet a stejně na sobě nemá ani škrábnutí?" křikl jsem proti němu. Pak mi došlo, že se asi vrátil jeden z majitelů. Trochu jsem znejistěl.
"Co kdybych ti to tady nechal a prostě odešel? Už bys o mně neslyšel"

Kashike

Otočím se za hlasem. V tu ránu chytnu dva kunaie do žeber. Vytáhnu je, zatímco jdu přímo k němu. Má to dva háčky. Jeden je, že nevím co jsi zač a podle všeho buď špeh nebo nukenin. Obojí si říká o eliminaci. Druhý je ten, že jsi mě napadl... a to dokonce na půdě mého sídla. Ať už vezmeme pracovní nebo osobní hledisko, jeden z nás to odnese. Pokud za dobu mé promluvy útočí, vyhledávám kryt za stoly a postupně se přibližuju.

Nukenin

"Moje sídlo, moje sídlo...kde jste byli posledních pár desítek let?" zakřičel jsem, ale jen jsem tím získával čas. Absolutně jsem nepočítal s tím, že by se sem vrátil Kaguya...

Kashike

Mrtví. Skoro všichni... zasyčím na něj a přeskočím poslední stůl. Vzduchem se mihne záblesk gravírované čepele mého meče, jak mu míří na levou klíční kost.

Nukenin

Když přeskakoval stůl za účelem bodnutí, uhnul jsem krokem do strany a rovnou mu poslal rychlý loket do zátylku.

Kashike

Úder loktem mi rozhodí balanc, takže abych se nerozplácnul, dopadnu do parakotoulu. Když se rozbalím, rychle mu seknu po nohách za účelem přeseknutí achilovek.

Přeskočím stůl, který předtím přeskakoval Kashike, otočím se a shodím ho. S trochou štěstí by mu to mohlo přimáčknout ruku k podlaze nebo tak něco, ale ta šance je malá, takže radšči tahám zbraně.

Kashike

Čepel meče se mi zasekne do stolu. Trhnu k sobě, zvednu se na nohy a ustoupím o krok. Teprve teď si mohu protivníka pořádně prohlédnout. Když vytáhne zbraně, začnu pod oděvem a pod kůži shromažďovat malé kůstky, které poslouží jako zbroj, kdyby mě zasáhl.