Sídlo klanu Kaguya

First topic message reminder :

Staré sídlo klanu Kaguya leží asi kilometr a půl na jih od Kirigakure. Kdysi honosný komplex budov je dnes velmi zchátralý a jen málo částí by se stále dalo považovat za obyvatelné. Dříve zde žily stovky členů klanu a sídlo jim poskytovalo veškeré zázemí od treninkových prostor až po lázně. Říká se, že pod sídlem se táhne do všech stran síť chodem a podzemních prostor, které sloužili k výzkumům a treninku... nicméně nikdo to nemůže s jistotou potvrdit.

Několika měsíční rekonstrukce se na sídle velmi pozitivně odrazila. Utratil jsem za ní prakticky všechny své úspory ale stálo to za to. Většina budov je opravena a vše je plně funkční. Dokonce i podzemní komplex, kde jsem zřídil vlastní cvičiště a zbrojnici.

Jenom? vydechnu překvapeně. To rozhodně není moc. Vstanu od stolu a vyjdu za ní. Čekal jsem řádově desítky, to sídlo je ohromné. Moc velké pro dva lidi... nadhodím tu myšlenku.

"Hm...ani mi nepřišlo, pořád tu bylo dost lidí." nechtěla jsem vzpomínat na minulost, když byla tak nepříjemná a hlavně za mnou. Procházela jsem dál a všímala si snad všeho

Pokračuji za ní mlčky a nechám jí, ať si prohlídne vše co potřebuje. Pak mě něco napadne. Kde jsi měla svůj pokoj? optám se jí přímo.

"Nahoře v patře." pronesu jakoby nic a zamířím přímo tam. Jak jsem procházela domem, začínal na mě doléhat smutek a stesk, ani ne tak po otci jako spíš po matce a bratrech.

Jdu dál za ní a přemýšlím, jak to teď vypadá v patře. Je tam jeden velký sál, který je uzpůsobený jako plesový, několik menších salonků a pak jedno obytné křídlo s pokoji pro hosty. Doufám že z toho nebude moc odrovnaná. Bohužel, dokumenty co mám u sebe nijak nehovoří o využití těch prostor, takže jsem musel improvizovat... 

Vyšla jsem nahoru a šla přímo tam, kde podle něho byly pokoje pro hosty. Otevřela jsem pokoj nejblíže k sálu.
"Ten byl můj." zazářily mi oči a vstoupila jsem rovnou dovnitř. Bylo to tu jiné. Dost jiné, vlastně... už to nebylo moje. Trochu mi klesly ramena dolů.

Nechám jí vstoupit dovnitř. Dobrá, je jen tvůj, jestli si chceš cokoliv změnit, určitě to nebude problém. Seženeme na to peníze a můžeš si to zabydlet jak chceš... pokud chceš... nabídnu jí.

Kromě stěn, vypadal pokoj úplně jinak. Už nebyl můj.
Jen jsem na něj nepřítomně kývla a přešla k oknu a zadívala se ven.
Všechno je to tak jiné, jsem ve vlastním domě a cítím se tu jako cizinec.

Pozoruji její výraz v odrazu od okna a dojde mi, jak se asi cítí. Otočím se a vyjdu z pokoje ven na chodbu, kde na ní počkám. Mezitím se snažím o jednoduché cvičení se svým novým okem. Snažím se prostě oko aktivovat a shlédnout na ní přes zeď. Ale obraz není stabilní a co chvíli musím začít znovu.

Dojdu  k posteli a lehnu si na ní a schoulím se do klubíčka, polštář si přitáhnu k sobě. Pomalu mi všechno dochází. Jsem tu sama. Zase za mě někdo rozhodl, ale tohle bylo horší než abych zemřela ve válce s nimi. Nemít rodinu. Ukápla mi první slza a za ní následovaly hned další. Z velké holky se najednou stala zase ta osmiletá, kterou otec šikanoval. Stýskalo se mi hlavně po matce a po bratrech, nerozloučila jsem se s nimi. Chvíli jsem takhle uvažovala, a pak se zase posadila. Setřela jsem si rukávem slzy a snažila se vykouzlit zase úsměv. Můj hostitel mě takhle nemusí vidět hned první den.  Upravila jsem zase polštář na postel a vrátila se k němu.
"Bude prohlídka pokračovat?" usměju se

Přes nestabilní novou schopnost jí pozoruji. Chápu důvody jejího pláče, neumím si představit jak bych se cítil na jejím místě. Když vyjde z pokoje, moje oko pohasne a já jí vrátím úsměv. Zajisté, jen už tak nějak nevím, co ti tady ukázat. Takže si asi raději řekni... 

"Co třeba vesnici a okolí?" navrhnu a zadívám se na něj. "Co se ti stalo s okem?" jizva byla čerstvá to jsem ve své podstatě poznala hned ale ptát jsem se na to také hned nechtěla

Můžeme zajít do vesnice a navštívit Mizukageho.. navrhnu jí a pokračuji ke schodišti. Když se zeptá na oko, zamyšleně se ho dotknu. To byl dar na rozloučenou... odpovím a spustím ruku. Omlouvám se, špatně se mi o tom mluví. Dej mi s tím čas prosím. Na mém tonu je patrné, jak moc hlubokou ránu jsem ve skutečnosti utrpěl, i když mi to nejspíš ještě naplno nedošlo.

"Dobře." souhlasím, i já budu potřebovat zřejmě čas k tomu, abych se vzpamatovala. Vydala jsem se za ním. Zadívala jsem se na svou ruku. Vyjela mi z ní kost, zase jsem jí zasunula zpět. Už ani nevím jestli to umím používat.

Mlčky sejdu schody dolu a projdu do jedné místnosti hned vedle vchodu. Používám jí jako zbrojnici a místo na rychlé vybavování. V rychlosti si tam vezmu několik lahví s plynem a uložím je do svitků. Hise ukážu na několik souprav pro prostorové manévry. Vzpomínáš si na tohle? Postavil jsem to podle starých dokumentů. Je to úžasná věc, prakticky už nechodím pěšky. Zamiloval jsem si ten pocit, je to luxusní odvaz.

"To vyráběl strýc." usmála jsem se na to. "Ale ostatní ho odsuzovali kvůli tomu." neustále jsem si vytahovala rukávy jak mi byly velké.

Nechápavě zavrtím hlavou. Nechápu proč, je to neuvěřitelně multifunkční nástroj pro přepravu i pro boj. Snažím se prosadit používání téhle sady u medik týmů. Budou schopni rychle vstoupit na bojiště, sebrat raněného a zase se stáhnout, aniž by jim hrozilo nebezpečí. Zároveň by to bylo praktické i pro pošťáky a spoustu dalších lidí, kteří se musí přepravovat rychle z místa na místo. Tvůj strýc byl genius. Jestli chceš, vem si jednu, jsou tu k dispozici pro každého zájemce.

"Ne to je dobrý, ráda půjdu pěšky." při vzpomínce jak jsme se spolu vybourali jsem to nechtěla znovu riskovat. "Ale klidně se proleť jestli chceš." ušklíbnu se

Zklamaně sklopím oči. No co, tak já to asi taky raději rozchodím. Nicméně pochopila jsi princip... cokoliv, co je tady v sídle, je k dispozici všem členům klanu, takže i tobě. Krom mých osobních věcí, které jsou v mém pokoji. Vyjdu ven z místnosti a projdu dveřmi ven. Na obzoru je jasně vnitřní strana nové hradby Kirigakure. Jo, ještě jedna velká změna, tohle sídlo je teď uvnitř hradeb, nikoliv venku... 

"Neboj tvé spodní prádlo nemám v plánu brát." mrkla jsem na něj a vyšla ven. TO mě docela překvapilo, že sídlo není mimo ale v Kiri. Otec byl vždy proti být součástí téhle vesnice, přitom byl povahově úplně stejný.

Myslím, že by ti ani neslušelo... vrátím jí poznámku a vykročím směrem k centru vesnice.

//přesun

"Kdo ví." utrousila jsem a rukávy si už konečně ohrnula,, aby mi pořád nepadaly, připadala jsem si jak věšák.

přesun

Dorazím zpátky domů a rovnou se vydám uklidit potraviny do lednice. Tašky s oblečením nechám Hise v předsíni aby se mohla v klidu převléct a pak počítám že se ke mě přidá.

Vzala jsem si tašky s oblečením a šla do svého nesvého pokoje. Svlékla jsem si uniformu a převlékla se do jednoduché tmavě zelené sukně a bílé košile. Bylo to pohodlnější. Pak jsem úhledně uniformu složila a uklidila si věci do skříně. Pak jsem sešla zpět do kuchyně.

Když uslyším kroky, otočím se a přejedu Hisu pohledem. No vidíš, tohle je moc pěkné.. pochválím jí a pokračuji ve skládání jídla do ledničky. Bože, je toho jako pro celou rotu.