Sídlo klanu Kaguya

First topic message reminder :

Staré sídlo klanu Kaguya leží asi kilometr a půl na jih od Kirigakure. Kdysi honosný komplex budov je dnes velmi zchátralý a jen málo částí by se stále dalo považovat za obyvatelné. Dříve zde žily stovky členů klanu a sídlo jim poskytovalo veškeré zázemí od treninkových prostor až po lázně. Říká se, že pod sídlem se táhne do všech stran síť chodem a podzemních prostor, které sloužili k výzkumům a treninku... nicméně nikdo to nemůže s jistotou potvrdit.

Několika měsíční rekonstrukce se na sídle velmi pozitivně odrazila. Utratil jsem za ní prakticky všechny své úspory ale stálo to za to. Většina budov je opravena a vše je plně funkční. Dokonce i podzemní komplex, kde jsem zřídil vlastní cvičiště a zbrojnici.

"Ano." postavila jsem se a podala mu obě ruce, abych mu pomohla na nohy. Myslela jsem si své, ale to ukáže jen čas. Nechtěla jsem ho ještě víc touto myšlenkou dráždit. Myslím, že byl rád, když se do plahočil až sem do svého domu. Do mého domu tedy.

Nechám si pomoct na nohy, pak už jdu ale sám. Pomalu se courám ke své ložnici. Ještě pořád jsi rozhodnutá nebojovat? optám se Hisy jen tak mimo řečí.

"samozřejmě." doprovodím ho až k jeho pokoji.
"Dojdeš v klidu do postele, nezhroutíš se a budeš klidně spát, abych taky mohla?" ujistím se a prohlížím si ho, jestli ještě někde není zraněný.

Dobře... jo, neboj se, budu v pohodě... ujistím jí a pokusím se usmát. Jsi na mě moc hodná. Děkuju ti. Hezky se vyspi. Lehce pohnu rukou, ale pak jí zase spustím a otočím se. Sakra chlape, co to děláš. Jsi pořád ještě zdrogovanej jak residuent v léčebně nebo co? běží mi hlavou, když si odepnu opasek s výstrojí a pokusím se aspoň částečně svléknout. Nakonec si vlezu do postele a pokusím se usnout.

"Užívej si to, moc dlouho nebudu." namítnu a zavřu za ním dveře jeho ložnice. Pak si to namířím do té své a nemohla jsem se dočkat, až zapadnu do peřin a nechám si zdát nějaké krásné sny.

Vzbudím se o několik hodin později. Pořád se cítím dost unaveně a šíleně mě třeští hlava. Krom toho ale na sobě necítím žádné závažné nedostatky. Vyplazím se z postele, nahodím na sebe nějaký oděv a docourám až do kuchyně, kde si začnu chystat něco k jídlu.

Ke svému překvapení jsem vstala časně ráno. Nemohla jsem spát. Opět se mi promítla vzpomínka než jsem usnula. Jak mě praštil a pak... promnula jsem si spánky a vstala. Dnes opět použiju tu věc, kde se umyji. Myslela jsem samozřejmě sprchu. Zvykla jsem si celkem rychle na moderní věci a kuchyň byla hned další. Než jsem ale šla připravovat snídani, tak jsem se hodlala podívat na našeho pacienta. Otevřela jsem potichu dveře, ale tam nikdo nebyl. Včera byl na umření... pomyslela jsem si a šla ho hledat. Kupodivu v kuchyni a na nohou.
"Vyspal ses dobře?" došla jsem k němu a začala připravovat čaj a ovocný salát. "Dáš si taky?"

Otočím se za zvukem a usměji se. Dobré ráno. Ano, vyspal jsem se skvěle, jako už dlouho ne... teda ne že by mi to nějak moc pomohlo. Cítím se jako po dvoudenní kalbě. Co ty? Jak je? Na otázku o čaji jen přikývnu a dál něco páchám s pánví a mísou plnou těsta.

Připravím čaj i jemu. Jen žasnu nad tím, že má ještě po tom boji náladu si udělat něco ke snídani a nenechá to na mě. Pochopila bych to. Z nás dvou jsem se já moc nesnažila.
"Ano vyspala jsem se celkem dobře, děkuji." Až na ty sny. Doplnila jsem v duchu.
"Co budeš dnes dělat?"

No, to je dobrá otázka. Nejdřív se dám pořádně dohromady, pak se asi stavím za Hinem... ještě nevím jestli mu za ty tablety poděkuju nebo ho seřvu na tři doby... a pak asi pomůžu ostatním s úklidem toho neskutečného bordelu před bránou. Když domluvím, vypnu sporák, poslední lívanec hodím na talíř vedle a ustoupím trochu stranou abych Hise uvolnil prostor. Dáš si? 

"Můžu jít s tebou za Hinem?" měla jsem v plánu se zeptat jestli nechce s něčím pomoct a hlavně zeptat se na tu kapalinu, která mě držela. Ráda bych mu s tím pomohla.
"Dám si taky." usmála jsem se na něj a vzala misku s ovocem ke stolu, pak jsem se vrátila pro naše čaje.
"Co si mám pod spojením, "dát se dohromady" představovat?" počkala jsem na něj s jídlem.

Nandám nám každému na talíř porci lívanců, připravím sirup a další věci, a pak si přisednu k ní. No, dát se dohromady, to znamená se hlavně najíst, trochu se zkulturnit a vzpamatovat. Pořád mám pocit jako když mě někdo luxusně praštil do hlavy. A za Hinem klidně můžeš se mnou, přece ti to nebudu zakazovat. 

"To bys měl spíš hlavně odpočívat než jít zase pracovat. Co kdyby sis šel lehnout a já šla uklízet ten nepořádek? Vsadila bych se, že kdyby tě viděl Mizukage poslal by tě zase zpátky, ať si odpočineš." pronesla jsem a připravila si lívance tak jak je mám ráda. Sirup a ovoce.
"Povedli se ti." pochválila jsem mu snídani

Hladově se pustím do jídla. Odpočívat můžu v truhle. Tam na to budu mít času plno. Tohle ale není vhodná doba. Vesnice je oslabená jako snad nikdy. Nemůže to tak zůstat. Potom si odpočinu. 

"Kdy potom? Přijde Mizukage a dá ti misi nebo někdo zase zaútočí. Nemyslíš si, že by bylo lepší aby sis odpočinul teď dokud se nic neděje a nechal pracovat taky jiný?" nevěřila jsem, že něco takového řeknu zrovna já, která chce mít vše perfektní a když to neudělá sama tak to nemá. Takže jsem ho vlastně chápala a vyčítala mu svou chybu, ale v jeho případě šlo spíše o fyzické potřeby než o něco perfektního.

A co mám podle tebe dělat? optám se trochu ostře. Chápu jak to myslí, ale já si neumím představit že nic nedělám. To si mám prostě tady sednout s hrnkem kafe, flétnou a koukat se v zahradě na ptáčky? Já tohle prostě neumím. Nejsem schopnej sedět a nedělat vůbec nic. 

"Co by tě připomnělo, aby sis odpočinul?" dojedla jsem a vstala od stolu, že uklidím. "Víš co, dělej si co chceš. Přece ti do toho nebude kecat 500 let stará mrtvá holka." záleželo mi na něm, byl jediný z mého klanu a vadilo mi, když se takhle někdo přepíná. Vadilo mi to i u bratra a otce. Prostě jsem kapitulovala. Nechtěla jsem vidět jak se lidí ničí, a tak jsem prostě uklízela.

"U vymýšlení pořád můžeš ležet. Ale přivazovat tě k posteli se mi zdá staromódní i na mě." otočila jsem se na něj.
"Jak jsem řekla dělej co uznáš za vhodné, přece mě nebudeš poslouchat." namítla jsem. Taktika nezabírala. škoda.

To nebude jen tak, že souhlasil. Ale usmála jsem se na něj a douklidila po snídani i po něm až dojedl.
"Jdu se převléknout a vyrazíme." došla jsem k němu a dala mu pusu na tvář. "Děkuji." Mohl to brát jako motivaci, na příští hádku, kdyby se rozhodl mi zase ustoupit. Měla jsem opravdu radost.

Když mi dá pusu, vyvalím na ní oči, co to jako má být. No, tak dobře. Sejdem se teda v hale. Pak se také zvednu a vyrazím rovnou nahoru do svého pokoje, kde si vezmu svou výbavu a hodím se do použitelného stavu. O deset minut později už čekám v hale.

Já tak rychlá nebyla. Moc oblečení jsem neměla, proto jsem se rozhodla, že budu muset vyrazit na nákupy. A jelikož tu žádnou přítelkyni zatím nemám, bude to muset vydržet Kashike. O čtvrt hodiny později jsem sešla dolů.
"Promiň, viděla jsem pavouka." zalhala jsem a došla k němu.
"Můžem?" usmála jsem se

Prohlédnu si jí a nad větou o pavoukovi protočím oči. Doufám že pokud je to tak, poslala jsi ho na Druhou stranu a pokoj zůstal jakš takš v celku. Tak jdeme... dodám a vyrazíme k Hinemu.

"No možná budeš mít co opravovat." usměju se a jdu za ním s lehce dobrou náladou, která je na mě opravdu vidět

(přesun oba)