Sídlo klanu Kaguya

First topic message reminder :

Staré sídlo klanu Kaguya leží asi kilometr a půl na jih od Kirigakure. Kdysi honosný komplex budov je dnes velmi zchátralý a jen málo částí by se stále dalo považovat za obyvatelné. Dříve zde žily stovky členů klanu a sídlo jim poskytovalo veškeré zázemí od treninkových prostor až po lázně. Říká se, že pod sídlem se táhne do všech stran síť chodem a podzemních prostor, které sloužili k výzkumům a treninku... nicméně nikdo to nemůže s jistotou potvrdit.

Několika měsíční rekonstrukce se na sídle velmi pozitivně odrazila. Utratil jsem za ní prakticky všechny své úspory ale stálo to za to. Většina budov je opravena a vše je plně funkční. Dokonce i podzemní komplex, kde jsem zřídil vlastní cvičiště a zbrojnici.

Přivřu knížku aby se mohla podívat. Řeka Bohů, takový romanticko dobrodružný příběh. Docela se mi to líbí... mimochodem pěkný sestřih... pochválím jí vlasy a vybídnu jí aby si sedla do křesla naproti. Pak sáhnu pro sošku holubice. Na, tohle je pro tebe. Je stejná jako ty... holubice, symbol míru. 

"Díky." sáhnu si na konečky vlasů a posadím se do křesla a vezmu si od něj sošku.
"Pro mě?" nadšeně se mi otevřou oči dokořán a prohlížím si holubici.Položím její zobák na prst a ona se kývala.
"Je nádherná, děkuju." natáhnu se přes stůl a dám mu pusu na tvář a pak se opět věnuji pozorováním té holubice.

Z té pusy na tvář jsem celý pryč. Na chvíli. Jsem rád, že se ti líbí. Myslím, že jednou se výrobou těhle sošek budu živit. Není to pro mě nic těžkého a je to moc hezká práce. Navíc kost je tvrdší a trvanlivější než třeba dřevo... zamyslím se nad tím, proč to vlastně dělám. Možná jsem jí jen chtěl udělat radost. Bylo mi jí celkem líto.

"Jsi hotový talent." pozorovala jsem jeho dílo a různě s ní kývala. Byla tak ladná a tak čistá. Už jsem uvažovala kam si ji vystavím.

Děkuji. Co ta rekonstrukce pokoje? Budeš to chtít předělávat, nebo to necháš tak jak to je? Ptal jsem se čistě z pragmatických důvodů, moc rád bych jí totiž vyšel vstříc a řemeslníky co dělají nábytek jsem ještě nevyplatil, takže je ideální čas na poslední změny.

"Jako byl předtím ho už asi mít nebudu a je čas na změnu. Nechám to jak to je a časem si ho zvelebím sama." zadívala jsem se na něj .
"Jak často pracuješ? Myslím tedy jak často chodíš pryč z domu? "

Dobrá... no, to je dost těžká otázka. Přeci jen, zatím jsem neměl rodinu, prakticky žádné přátele ani nic jiného, co bych mohl dělat, takže jsem bral veškerou práci která se naskytla. Moc času jsem tu netrávil. Kdybych tu byl víc, možná bych tě už dávno našel... a možná by byla Asuka naživu, blesklo mi hlavou ale poslední část věty jsem neřekl. Musím se s tím rychle srovnat, nebo mě to sežere.

"Hm tak to jo." chvíli jsem ještě seděla a pozorovala ho a pak aktivně vyskočila na nohy a šla se podívat k oknu.
"Tam venku je blázinec, ale pořád lepší než to co jsem zažívala já." pronesla jsem.

Vzhlédnu od knihy a následně jí odložím na stolek. Přijdu k Hise a lehce jí zezadu obejmu. Je to domov. Vlídný a přátelský oproti místům, kde jsem trávil dětství. A jsem rád, že je tu konečně někdo, kdo mi ho prosvětlí i trochou veselí a civilního života. 

Vylekaně jsem sebou trhla, a pak ustoupila po jeho proslovu stranou od něho.
"No jsem ráda, že ti můžu pomoct." odpověděla jsem nejistě a přitiskla si holubici k hrudi.
"Jaký je vůbec plán dnešního dne?"

Vidím, jak jsem jí znejistěl a možná i trochu polekal, takže se stáhnu a dám jí trochu osobního prostoru. No, podle všeho mám dostat nějaké geniny, takže čekám až se příjdou ohlásit. Do té doby máme volno. Až ty dva přijdou, trošku si s vámi promluvím a zkusíme vymyslet, jak budeme moct nejlíp fungovat jako tým.

"My? Ne, je mi jedno co řekl MIzukage, mám šanci začít znovu, nový život. Bojovat budu jen když mi půjde o život." ohradila jsem se

"Nedávej mi je já bych si s nimi hrála." přiznala jsem mu. Můj sen učit na akademii jsem na hlas říkat nechtěla.
"Teď toho umím možná i míň jak ty."

Nedávám ti je, ale budu s nimi potřebovat pomoct... přiznám se jí. Co se tvých dovedností týče, myslím že na tom budeme asi stejně, naposledy jsem se na rozvoj KG zaměřoval když jsem byl chuunin. Od té doby jsem na to neměl moc čas.

"Já jsem chuunin." připomněla jsem mu. "Naposledy jsem bojovala při té válce a to jsem ještě pomáhala se zraněnými." založila jsem si ruce na prsou

Já vím. Starala jsi se o zraněné? Máš zdravotnický výcvik? optám se jí opatrně. Potřebují o ní posbírat co nejvíc informací, ale opatrně. Nerad bych jí odradil.

"Jen základy co má každý ninja, pomáhala jsem je spíše odvádět ke zdravotníkům. Nechtěli, abych se jinak zapojovala." řeka jsem a přimhouřila oči

Aha, rozumím... přikývnu a zadívám se ven z okna. Dlouho jen tak koukám a přemýšlím co nás všechno čeká. Pak si Hisu přeměřím pohledem a složím ruce za záda. Na chvilku vypadám velmi přísně, tak ale vytáhnu kostěnou brož ve tvaru růže.

Odmlčel se tak jsem se taky odmlčela, neměla jsem co říct dívala jsem se tam kam on. Pak se zatvářil vážně.
"Co je?" optala jsem se ho vážně

Přísně se jí podívám na blůzu. Myslím, že jako správné Kaguy podle mých představ ti něco chybí. Pak jí na blůzu připevním tu brož. Chci si jí možná trošku udobřit za tu poslední debatu a tak apeluji na ženskou marnivost, jak jinak.

Mrknu na brož, pak na něj a pak zase na brož a naposledy na něj dost podezřívavě.
"Já pro tebe žádné dárky nemám. Čím jsem si je zasloužila?" zeptala jsem se, protože mi začalo být něco podezřelé

Nejsou potřeba. Nic mě to nestojí, jen trochu úsilí a pokud se ti to líbí, budu jedině rád. Pak už neříkám nic, otočím se a vrátím se zpět do křesla. Prostě chci, abys mě znala jinak než své bývalé společníky, jako milého a hodného přítele, ne jako mašinu na zabíjení.

"To jsi moc hodný." ale mě muži neošálí. Bylo mi jasné, že jakmile Mizukage zavelí opět z něho bude mašinka na zabíjení a mě k tomu dřív nebo později donutí taky. Prohlížela jsem si znovu a znovu brož i holubici. Dva dárky. Nechala jsem ho v křesle a mlčky odcházela do kuchyně.

Vzhlédnu k ní a pátravě se zadívám do její tváře. Ty mi to nežereš viď? Myslíš si o mě, že jsem prostě jen zabiják a nic jiného neumím. A asi nejsi daleko od pravdy, mezi mnou a těmi z tvé minulosti je asi jen jeden rozdíl... já to nedělám pro zábavu.