Sídlo klanu Kaguya

First topic message reminder :

Staré sídlo klanu Kaguya leží asi kilometr a půl na jih od Kirigakure. Kdysi honosný komplex budov je dnes velmi zchátralý a jen málo částí by se stále dalo považovat za obyvatelné. Dříve zde žily stovky členů klanu a sídlo jim poskytovalo veškeré zázemí od treninkových prostor až po lázně. Říká se, že pod sídlem se táhne do všech stran síť chodem a podzemních prostor, které sloužili k výzkumům a treninku... nicméně nikdo to nemůže s jistotou potvrdit.

Několika měsíční rekonstrukce se na sídle velmi pozitivně odrazila. Utratil jsem za ní prakticky všechny své úspory ale stálo to za to. Většina budov je opravena a vše je plně funkční. Dokonce i podzemní komplex, kde jsem zřídil vlastní cvičiště a zbrojnici.

Ušklíbla jsem se.
"Myslíš si, že století relaxace je málo?" nebyla jsem unavená, skoro jsem nic nedělala, jen tu každý den uklízela, kdyby se náhodou vrátil, měla traumata jestli se vůbec vrátí a když už se vrátí, přivede si jinou ženu.

"Fajn." postavila jsem se. "Tak já se na to jdu radši vyspat." odpověděla jsem jízlivě. Co jsem chtěla? Sama nevím, ale tohle to rozhodně nebylo. 
"Moc neponocuj."

Když se zvedne, zvednu se také. Také bych měl jít. Promiň, jestli jsem se tě nějak dotkl, nemyslel jsem to vážně. Můj cíl je spokojený život.. pro mě, pro tebe i pro zbytek vesnice. Všichni si ho zasloužíme plnou měrou... usměju se na ní a nabídnu jí ruku, abych jí pomohl do schodů k ložnici.

Ale jakkoli na něj můžu být naštvaná vždycky předvede něco, při čemž roztaju. Samozřejmě jsem zase roztála a ruku mu podala. Ignorovala jsem tu poznámka o té vesnici. Na to si budu muset zvyknout a ventilovat to jinde.

Vyvedu jí nahoru do schodů a, stále svíraje její ruku, dojdeme až k její ložnici. Doufám, že se ti dneska bude dobře spát s vědomím, že nejsem nikde venku, nic mi nehrozí a stačí jen zaklepat na zeď, abych k tobě přišel... 

"Myslím, že největší obava lidstva spí v ložnici na konci chodby. Co horšího by se mělo stát?" usměju se a stoupnu si na špičky a dám mu pusu na tvář. 
"Dobrou noc." usměju se na něj a trochu u stisknu ruku.

Myslím že nám dvoum od ní nic nehrozí... bez mé podpory by byla jen opravdu malá hrozba a moc dobře to ví... mrknu na ní a oplatím jí polibek, jen trochu jinam než na čelo. Dobrou noc i tobě.

Páni. Vzalo mi to slova z úst a jen jsem na něj zírala překvapeně.  Chtěla jsem mu říct znova dobrou noc. 
"No ... já ...měla bych ..." podívala jsem se na dveře ložnice a pak zase na něj  a nevěděla co dělat. Byla jsem skutečně v rozpacích.

No to já nevím... to musíš posoudit ty, co bys měla... uchechtnu se a opřu se ramenem o zeď. Pobaveně se na ní dívám a čekám co se bude dít dál.

"To není vtipné." pustila jsem mu ruku a založila si je obě na prsou naštvaně. Smál se mi. Opřela jsem se stejně jako on o dveře a naproti němu. 
"Připadám ti jako hlupaňa, přiznej to." šeptla jsem.

Nic takového jsem si nikdy nemyslel... odpovím přímo a pohladím jí po tváři. Jsi milá, hodná a chytrá žena. O tom nemůže být pochyb. 

Pod jeho dotekem jsem se začervenala. Pomyslet jen na to, že nás tu může nachytat Reina byla dost vzrušující. 
"Ale ne každý má rád ty hodné." namítnu. Neuměla jsem přijímat lichotky od mužů. Nikdy jsem nic takového nezažila

Já je rád mám... odvětím a odpoutám se od stěny. No nic, asi už vážně půjdu spát... leda bys chtěla abych zůstal s tebou... mrknu na ní a počkám si na její odpověď.

Dělat uraženou zřejmě zabírá. Uličnicky se usměju. 
"Jsi se mnou pořád." upozorním ho na fakt. 
"Jsi unavený že?" chytnu ho za ruku ve snaze mu dát najevo, že nechci aby odešel.

Tak teď udělám uraženého já. Jsem Kaguya zlato, neunavím se, pokud nejde o intenzivní boj. To bys měla sama vědět nejlíp... 
To, že mě drží za ruku je znamení vskutku dobré a já se rozhodně nebráním. Naopak udělám ještě krok k ní.

"Jistě, já to vím ze všech nejlíp, když jsem prospala tolik času." usměju se a snažím se moc nevnímat, jak se ke mě přiblížil, ale nešlo to. Trochu se mi splašilo srdce. 
"Pravdou je, že taky nejsem moc unavená." laškovně jsem si přejela dlaní od zátylku přes krk a nechala jsem mojí ruku opřenou o dekolt.

V takovém případě je asi velká škoda se loučit... blýskne se mi v oku. Pohledem sleduji každý centimetr pohybu její ruky a když se zastaví tam kde se zastaví, pomalu mi vyschne v krku. Přešlápnu si a opět se trochu přiblížím.

"Záměrně jsem ti taky neřekla dobrou noc. Možná jsem trošku strašpytel a potřebuju zkontrolovat ložnici." nevině zamrkám a pohnu se trochu směrem k němu přičemž se mimoděk dotknu ramínka šatů, který mi následně sklouzne po rameni dolů. Ani měla jsem ty samé šaty, ve kterých jsem byla na slavnostech.

Tak a dost... bleskne mi hlavou, udělám k ní poslední krok a pevně jí sevřu v obětí. Políbím jí a letmým dotykem otevřu dveře do její ložnice, přičemž oba jimi propadneme dovnitř, načež dveře kopnutím zavřu.

Než jsem stačila nějak reagovat tak už jsem byla v jeho objetí a hned na to v doprovodu polibku ve své ložnici. Páni ještě jednou. Prostě jsem to chtěla zažít znovu. Pevně jsem se k němu přitiskla a položila mu jednu ruku do vlasů a druhou na rameno. Neodolala jsem ani tomu, zavřít oči a užívat si to.

Lehce se sehnu a vezmu jí do náruče. Pak s ní pomalu vykročím k její posteli...

Nebyla jsem ten typ, co by třeba špehoval či tak, ale chabé pokusy Hisy o vyprovokování Kashike mi trhaly duši.  Ještě chvíli by oba odolávali a já bych je šla snad sama zavřít do ložnice. Když cvakly dveře, tak jsem vyšla z pokoje.
"No konečně." procedila jsem a sešla schody dolů. V kuchyni jsem našla papír, tak jsem rychle napsala jen vzkaz a vytratila se z domů 

přesun

kód:

Nechtěla jsem rušit, povinnost volá, zase se ozvu nebo mě přijďte navštívit.

Reina

PS: Skvělá práce Hiso :)

vzkaz byl upevněn malou krystalickou růží

Ráno se vzbudím v cizí posteli. Líně otočím hlavu a podívám se na dívku, která spí vedle mě. Tak tohle jsem ještě včera považoval za nepravděpodobné... pomyslím si jemně jí pohladím po tváři.

Trošku jsem se zamrvila a víc se k němu přitulila a spala dál. Celou noc jsem vlastně nespala. A rozhodně se mi z postele nechtělo.