Sídlo klanu Kaguya

First topic message reminder :

Staré sídlo klanu Kaguya leží asi kilometr a půl na jih od Kirigakure. Kdysi honosný komplex budov je dnes velmi zchátralý a jen málo částí by se stále dalo považovat za obyvatelné. Dříve zde žily stovky členů klanu a sídlo jim poskytovalo veškeré zázemí od treninkových prostor až po lázně. Říká se, že pod sídlem se táhne do všech stran síť chodem a podzemních prostor, které sloužili k výzkumům a treninku... nicméně nikdo to nemůže s jistotou potvrdit.

Několika měsíční rekonstrukce se na sídle velmi pozitivně odrazila. Utratil jsem za ní prakticky všechny své úspory ale stálo to za to. Většina budov je opravena a vše je plně funkční. Dokonce i podzemní komplex, kde jsem zřídil vlastní cvičiště a zbrojnici.

Vystoupám za ní po schodech a vejdu do pokoje, rozhlédnu se. Velmi útulné. Snažila se. Otočila jsem se na ní a usmála se.
"Jen mu nic nedávejte zadarmo, je to muž a ten by nikdy neměl přehlížet ženu, pokud ji miluje. Dobrou noc." kývnu na ní a počkám až zavře dveře. Pak si odložím plášť a posadím se na okno parapetu. Jo láska. Taky jsem ji kdysi měla. A pak mě opustila, aniž by cokoli řekla. Neměl si mi nic slibovat Sho...

Zarazilo mě, co mi řekla. Slyšela nás. Pomyslela jsem si. Ale na jednu stranu, alespoň ví jak na tom jsem. Pochopila mě. Jen jsem se vděčně usmála.
"Dobrou noc." a zavřela jsem za ní dveře, pak sešla do obýváku, abych sklidila ze stolu a šla dá do pořádku kuchyň.

V klidu nechám Reinu a Hisu odejít. Když se Hisa vrátí, ze stolu už je sklizeno a já sedím v křesle s hrnkem čaje a flétnou. Na stolečku stojí druhý šálek. Celou místností se line hudba a ze mě pomalu vyprchává stres z toho všeho.

Podivím se, že je uklizeno a že si hraje na flétnu. Povzdychla jsem si a šla si sednout do křesla a vzala si do rukou druhý hrnek s čajem a poslouchala jsem ho.
Byl uvolněný to bych taky potřebovala, nutilo mě to se omluvit.
"Omlouvám se za to jak jsem vyjela, ale opravdu si mě naštval." šeptla jsem. Omlouvat se bylo těžké.

Vzhlédnu od flétny a odložím jí na stolek. Pak v klidu upiju z čaje. V pořádku, nelam si s tím hlavu. Nezlobím se na tebe. 
Vlastně i já bych se měl omluvit, měl jsem plné ruce práce s tím, abych si upevnil své nové postavení. Faito byl Edo Tensei, nepotřeboval jíst, spát, odpočívat... takže pracoval pořád a bez problémů tak všechno zvládal. My nejsme schopni to zvládat ve dvou lidech... a tak mě napadlo, nechtěla bys mi dělat asistentku? Není to úplně bojová pozice, ale zároveň jsi mi vždy dost blízko na to, aby ses něco přiučila. 

"Dělat ti asistentku? Vážně věříš, že bych to zvládla? O politice nevím nic moc." pokrčila jsem nohy a hrníček si dala na kolena.
"Ale budu ráda." usmála jsem se na něj.

Zčervenala jsem a usmála se na něj.
"Můžeš mi věřit." kývla jsem a pak si upila čaje. Rozlil se mi po těle příjemný pocit tepla.

To jsem rád... odpovím jí a taky si zavdám z šálku. Co se bojových situací týče, budeš v týmu se mnou a těmi co jsi viděla na cvičení. Neber to jako práce v ochrance, tu potřebuju asi jako Faito... ale pořád potřebuju mít k ruce lidi, kteří povedou ostatní. A taky tě chci mít nablízku, abych měl jistotu že budeš v pořádku. 

"Já se o sebe umím postarat." namítnu, ale jak to řekl znělo hezky. Nebral mě jak odpad a respektoval moje rozhodnutí.
"Dobře." usměju se a pozoruju ho.
"Jak dlouho tu zůstane?" myslela jsem tím Reinu.

Těžko říct... abych pravdu řekl, tak nějak doufám že jen do rána. Kdyžtak jí zařídím pokoj v hotelu... uchechtnu se a vyprázdním šálek.

"Mě tu nevadí, dokud nebude rýt do tebe." vstanu a jdu si sednout vedle něj.
"Něco málo jsem si zjišťovala a její pověst ohleně mužů není nejlepší, ale moc tomu nevěřím." trochu jsem se k němu přitulila.
"Připadala jsem si tu opravdu sama." šeptla jsem.

Nemusíš se obávat, nejsem na tom ještě tak špatně, aby mě přitahovala mrtvola... uchechtnu se a mírně se usměji. Promiň mi ještě jednou, nechtěl jsem tě s sebou brát, protože jsem nevěděl do čeho jdu a co mi tam bude hrozit. Příště už budu mít tým, se kterým není problém tě brát taky... 

"Abys věděl, trénovala jsem, za celou dobu co jsi byl pryč." narovnala jsem se a pyšně zvedla hlavu. Pár věcí jsem si zopakovala, ale hlavně trénovala fyzičku.

To rád slyším... mrknu na ní. Pak si na něco vzpomenu. Umíš používat tu soustavu pro prostorové manévry, co jsem jí postavil podle vašich starých plánů?

"Myslíš ten divný stroj podle mého strýce? Tak to neumím. A za Boha mě na to nedostaneš." pronesla jsem a natáhla jsem se zase pro šálek s čajem, abych se napila.

"Někdo se ti možná měl zmínit, že ženy z klanu nejsou technické typy a tyhle hračky bylo jednu dobu zakázané používat. Netajím se tím, že i já se toho dost slušně bojím." namítla jsem. Zákaz v naší rodině na tom stroji cokoli provádět byl trestaný. Prý to bylo dílo ďábla.

 "Na tohle ti slova přemlouvání nepostačí. Nejsem odhodlaná na to vlézt." vážně mě tam nikdo nedostane. Vstala jsem a šla do kuchyně odnést hrneček, pak jsem se zase vrátila a posadila se vedle něj.

A jak s námi chceš držet krok? optám se věcně, zatímco se pohodlněji rozvalím v křesle a zamyslím se nad celkovou podobou nové jednotky.

"Nepotřebuji nutně chodit bojovat. Mohu se ti postarat o jiné věci. Mám z toho strach." řekla jsem a přitáhla si nohy k tělu a objala kolena rukama. Pořád pracuje. Předtím to bylo o malinko lepší. Ale mohla jsem to čekat.

No dobrá... ještě uvidíme jak to bude vypadat... ukončím tu debatu a podívám se na ní. Co si zítra zajít třeba na oběd někam ven? 

Zvedla jsem hlavu a překvapeně se na něj podívala. 
"Nechutná ti jak vařím?" obyčejně jsem vždycky vařila bavilo mě to. S moderní technologií to šlo snadno.

Jistě že chutná zlato, ale je za tím kopa tvé práce a já bych rád abys měla i trochu relaxu... dodám rychle.