Ryuchidou

Cíl mé cesty Jeskyně Ryuchidou, zde jsem se naučil sennin mód. Musel jsem toto místo navštívit znovu, Hyakuja Sennin, musíme si promluvit.
S úšklebkem jsem seskočil z velkého útesu a dopadl ladně na nohy před jeskyní.

Měl jsem jasně zadaný úkol od Assasina. Najít Hebiho. Prošel jsem všechny mé skrýše, všechny kouty země, ale tohle místo mě napadlo jako poslední. Měl jsem se zde porozhlédnout už dříve. Když jsem se blížil k jeskyni, ucítil jsem chakru. Neváhal jsem a zamířil rovnou k místu a pak ho spatřil. ,,Vypadáš jako Kabuto."

Myslel jsem si, že mě někdo sleduje. Ještě předtím než se postava objevila se zvedl můj ocas a jazykem zakmital, ucítil jeho pach. Ta čakra...
Otočil jsem se a pohlédl do očí postavy, která mě sledovala. Ohromující. Kabuto-sensei?
"Jak jsi mě tady našel?"

,,Tohle místo dobře znám." pousmál jsem se a podíval se na něj. Měl jsem jinou podobu, takže ve mně Orochimara nemohl zatím poznat, ani jsem mu to nechtěl říkat. Udělal jsem pár kroků k němu a chystal se, že pomalu zaútočím.

Zamračil jsem se. "Není možné, aby toto místo znal někdo jiný, než já! Ne v této době.." podle toho oblečení patřil zřejmě do Konohy, což bylo ještě víc zarážející.Nicméně jsem se připravl na útok.

,,I tak se objevil člověk, který to tu zná." líbilo se mi s ním takhle hrát. Bylo vidět, že je trochu touto situací rozrušený. Natáhl jsem k němu jednu ruku a pousmál se. Na Hebiho vyrazilo několik hadů.

Tahle technika?! Samolibost mě začala opouštět, byl jsem opravdu rozrušený, což na mě šlo vidět. Neměl jsem žádné informace, že by to někdo nový uměl.
Namířil jsem rukou a na Orochimara vyrazilo několik hadů, naprosto stejná technika, s tím rozdílem, že mí hadi byli bílí.

Hadi do sebe narazili a po chvíli se vyrušili. Počítal jsem s tím, že bude mít stejné techniky jako Kabuto. Byl jsem však smířen i s tím, že bude umět i něco více. Moje výhoda však byla, že nevěděl nic o mě. Tedy do té doby, než odhalí mojí pravou indentitu. Poskládal jsem v rychlosti pečetě. Fuuton: Daitoppa. Můj arsenál technik byl pozoruhodný a já ho dnes nehodlal šetřit.

Musel jsem se, co nejdříve uklidnit. Nenapadlo mě nic jiného, než okolo sebe vytvořit kopuli ze země, takže technika měla jen obejít mě a můj úkryt. Potom, co s ní skončil, jsem kopuli zrušil. Ani já se nehodlal držet stranou.

Pěkné. Vědel jsem, že to nebude lehký boj, ale přeci jen..Já jsem Orochimaru. Všechny techniky, co bude používat znám a bude lehké předpovídat, jaké budou jeho kroky. Pousmál jsem a sehl se více k zemi. Na Hebiho mířila spousta hadů a stále jich přibývalo.

Zajímavá technika, nikdy jsem se jí nenaučil. Tohle bude hodně zajímavej boj.
Poskládal jsem pečeť a hadi, kteří mě v minulém postu obklopily jsem poslal na ty, co na mě mířily. Ti mí hadi se zvětšovali, zakryl jsem si hlavu pláštěm a mé tělo se rozložilo na ty samé hady, které jsem poslal před vteřinou. Had ve kterém jsem byl ukrytý a začínal v něm svou přeměnu se držel stranou. "Vidím, že jsi také had, kdo teda jsi!?"

Jeho hadi se sice zvětšovali, ale mojich bylo stále více. Teď navíc někteří moji hadi otevřeli tlamy a z nich vyjely ostré čepele, které si razily cestu dále. Teď se ke mně přes tu masu hadů nemohl dostat, takže jsem čekal a chystal se na další útoky.

Neměl jsem v úmyslu se dostat k němu, těch hadů bylo hodně. Jakmile se čepele přiblížili ke mě, vyhnul jsem se opravdu rychle. Jedna ruka vylezla z hada a namířila prstem. Pomalu jsem se vysoukal ven.
"Napadají mě jen dva lidé, kteří umí to, co ty, jeden je mrtvý a druhý je Hokage.."

Přestal jsem s útokem a pomalu se narovnal. ,,Hokage nejsem. A když tu před tebou stojím, tak mrtvý asi taky nejsem." pousmál jsem se a stále ho pozoroval. ,,Takže se na scéně asi objevil někdo nový." neměl jsem chuť mu zatím říkat, kdo doopravdy jsem.

"Nový..nebo starý!" postavil jsem se na nohy a poskládal pečeť.
"Jenže, já už nejsem had," Vyplivl jsem bílého draka, který se zatočil a udělal své.
"Senpou: Hakugeki no jutsu!"

Jakmile začal dělat pečetě, okamžitě jsem je poskládal i já. Z jeho úst vyletěl drak, ale já už pomalu mizl v zemi. Doton: Moguragakure no Jutsu. Chtěl jsem se ukrýt v zemi, protože jsem tu jeho techniku neznal. Ovšem i v zemi jsem pocítil vibrace.

Přede mnou se neschováš. Vibrace rozvibrovali kousek prostoru i pod zemí. Celý boj působil opravdu zvláštně. Jako kdybych bojoval s...Ne, to není možné.
"Senpou: Muki Tensei!"
Země, ve které se schovával ožila. Vypustila ho ven a probodla.

Jednomu útoku jsem unikl, ale hned na to na mě mířila už další technika, která mě přesekla na dvě části a obě letěly vzduchem. Z každé části však vyrazili hadi a mé tělo se opět spojilo a já stál před ním. ,,Opravdu impozantní techniky." zasmál jsem se spíše pro sebe.

Myslel jsem si, že ho tímhle útokem dostanu, ale nestalo se. Můj vítězoslavný úšklebek byl nahrazen, v obličej ve kterém se zračil strach a zmatek. Proč? Že by mocný Hebi narazil na svého protivníka?
"Tebe..tebe znám...Jak je to jen možné?! Vy máte být mrtvý!" vytřeštil oči a ukázal na něj prstem.

,,Protože já nikdy nezemřu." Usmál jsem se ve stylu Orochimaru a olízl si rty. Teď se mi naskytla dobrá příležitost na něj zaútočit. Z rukávu vyjelo pár hadů a mířilo přímo na něj.

Uvidíme. Ten útočník, mi někoho připomínal, ale nemohl to být on. Byl přece mrtvý! Nechal jsem na sebe zaútočit hady a poté jsem se pomalu roztekl, podobnou technikou jako mají Hoozuki. Z vody jsem se zformoval ve velkého šupinatého hada a vrhl se na nepřítele s otevřenou tlamou, jako kdybych ho chtěl sníst.

Plán s hady se nepovedl, ale to se dalo taky čekat. Poskládal jsem pečetě a počkal až bude blíž. Když už byl blízko, poslal jsem na něj ohnivou kouli, která mířila přímo do jeho otevřené tlamy.

To se mu povedlo. Byl jsem velmi rychlý, nepodařilo se mi zastavit a změnit směr. Koule do mě narazila a já jsem udělal to, co bylo v té situaci velmi bláhové. Opět jsem použil techniku rozložení na vodu div, jsem se nevypařil, podařilo se mi dost ohně uhasit. Poskládal jsem se a musel soustředit svou čakru na léčení; z mého těla se kouřilo.

Zastavil se na místě a začal se léčit. Musel polevit trochu v koncentraci a toho jsem chtěl využít. Probleskl jsem se k němu a v ruce držel svou katanu, se kterou jsem mu mířil přímo na hlavu ve snaze ji oddělit od těla.