Ryuchidou

" Tři dny? Řekla bych spíš nanejvýš pár hodin " Byla jsem přesvědčena o tom, že jsem do jeskyně vstoupila teprve před pár hodinami. Neměla jsem však ponětí, že jsem zde byla tři dny. Co se asi stalo ve vnějším světě a s Ryuuem jsem netušila a tak se věnovala Hakujo Senninovi, který vykládal pozoruhodné věci. " Orochimaru? Ve mě? Jak je to možné? " Zeptala jsem se zmateně. Jak ze mě mohl cítit Orochimara jsem netušila a abych pravdu řekla tak Orochimaru by měl být už nějakou dobu mrtvý. " Shiranui Heiwa " Prozradila jsem mu své křestní jméno a příjmení abych teda zachovala aspoň nějakou slušnost a vyčkávala co se bude dít dál. Kromě Neru mě teď zaujalao spojení s Orochimarem o kterém jsem neměla absolutní ponětí.

" Tak tedy věnujme se mému tréninku, ale ještě předtím musím vyřídit tu věc s Neru. Je první, která přišla na mé zavolání a známe se už dlouho. Jenže od té doby co jsme sem přišli se chová divně a nedokázala bych se soustředit na trénink když vím, že není ve své kůži " Vysvětlovala jsem situaci starostlivě Hakujo Senninovi. Vážně jsem se o ni bála, měla jsem ještě nějaký čas než bych začla cvičit pod Hakujo Senninem tak jsem ho chtěla požádat o prosbu. " Myslíte, že by jste mi s tímto problémem mohl pomoc? " Moje starost byla uprávněná a dosti viditelná. Šlo vidět, že mám s hady silné pouto a silnější pouto ohledně přátel.

Vyslechla jsem si dnes poslední slova od Hakujo Sennina než tvrdě usnul a na chvíli jsem si oddechla. Byla tu však zima a já už si neměla s kým povídat. Bylo mi celkem smutno, ale musela jsem tu samotu vydržet. Nehodlala jsem dneska spáti na zemi a tak mě napadl šílený nápad, kterej by si nikdo netroufl provést, dokonce ani samotnej Orochimaru či Kabuto. Vlezla jsem si k Hakujo Senninovi a nějak jsem se tam uvelebila v jeho kůži. Vydával trochu tepla takže mi zas taková zima nebyla. Usnula jsem celkem rychle po té tůře, ale nevěděla jsem kde se probudím, jelikož mám ve zvyku občas ve spaní se přesouvat, takže je i pravděpodobné, že se vzbudím pohozená na Senninově hlavě.

Shiranui sklouzla po Senninově kůži jak na klouzačce až se dostala z jeho zad před něj na zem. Když dopadla na zem tak se probudila ještě ospalá a otřela si oči. Trochu si uhladila vlasy a oprášila oblečení. Podívala se ještě s ospalkama na Hakujo Sennina a povídá " Ohayo Hakujo-sama " Bylo to trochu zvláštní probuzení na místě kde by někdo jen tak nepospával. Každopádně se Shiranui po chvíli zmátořila a postavila se doufajíc, že se něco po chvíli bude dít.

" Ou " Ozvala se ze mě reagujíc na jeho slova a trochu jsem se začala obávat, ale trochu mi to znělo i vtipně. Vyčkala jsem tedy a protáhla jsem se. Když se mě zeptal na podrobnosti ohledně učení zamyslela jsem se a pak mu odpověděla. " Já jsem Hokageho studentkou s kterým máte taky smlouvu o přivolání. Naučil mě pár zajímavých technik až po ty nejtěžší. Zřejmě usoudil, že jsem připravená se za vámi vydat a tak jsem tady. Nejspíš se můžu učit už jedině od vás. Nemám páru ale co přesně " Nevěděla jsem o pokročilých technikách ani o sennin modu, ten mi ani hokage neukázal. Věděla jsem jen, že se budu zde něco učit.

Spadly mi ruce dolů jak mrtvole. " Kliky?? " Řekla jsem a zatvářila se otráveně. Neměla jsem kliky ráda. Prsa mi vždy poskakují sem a tam což mi vadí. Neměla jsem však na výběr a musela jsem tak učinit i když jsem byla zásadně proti tomu. " Ach jo, tak tedy dobrá, ale záda mi napravujete vy " Pousmála jsem se stranou a pak začala dělat jeden klik za druhým pořádně. Nesnažila jsem se ho oklamat, ale doufala jsem, že nebudu muset dělat víc kliků než je potřeba. Měla jsem výdrž a tak vydržím i ty děsné kliky hodně, ale jestli mě nechá je dělat hodiny tak mu asi něco řeknu.

Na jiné cviky jsem měla celkem talent, ale na kliky nikdy, a proto jsem byla ráda když to skončilo celkem brzy. Teď mě však čekala další zkouška a to byla meditace. Naštěstí nejsem tak unavená abych u meditace usnula, ale při meditaci se nesmím rozptylovat co byl celkem problém s mou hyperaktivitou. Tak jsem se snažila uklidnit a na nic nemyslet, zkrátka meditovat jako se má. Sedla jsem si do tureckého sedu, dala dlaně v pěst a dala jsem je k sobě. Začla jsem si meditovat po svém. Zda se mi to povede je ve hvězdách, ačkoliv jsem věřila, že první pokus by nebyl špatný začátek po těch klicích, které se mi moc nepovedly.

Byla jsem seřvána což se mi zrovna dvakrát nelíbilo, ale co jsem mohla dělat. Jednu mezi oči jsem mu dát nemohla, byla bych sežrána. Poslechla jsem ho tedy bez řečí a začla jsem meditovat podle jeho představ. Tamten způsob se mi sice líbil víc, ale starej paprika to chce po svém. Uklidnila jsem se a zhluboka se nadechla a vydechla. Nechala jsem své myšlenky plynout jak se to u meditace dělává.

Otočila sem hlavu na Hakujo Sennina a prostě jsem se musela ozvat. " Jasné, jasné. Dyť to dělám celou dobu " Postěžovala jsem si a pak jsem to dělala zase. Opět jsem se snažila meditovat, nevydávat ze sebe tolik energie. Ignorovat všechno kolem sebe, kdyby příště Hakujo Sennin něco řekl, tak by to šlo jedním uchem tam a druhým ven. Pokračovala bych v meditaci jako bych ho neslyšela. Šlo mi o to dosáhnou perfektní meditace. Zkoušel zdali se soustředím na meditaci nebo na jeho dirigování.

Neměla jsem moc ráda ten kouř a tak jsem musela zakašlat, ale přesto jsem se snažila věnovat své meditaci. Na chvíli jsem dokonce zadržela dech aby mě další kouř nerozptyloval, skoro jsem ztratila vědomí když jsem nechala vše plynout a dokonce jsem zapoměla se ještě znovu aspoň trochu nadechnout. Snažila jsem se nebýt rozptýlena Hakujo Senninem, abych v jeho zkoušce prošla. Nechtěla jsem se loudat když mám takovou příležitost.

Ten kouř mě ale už začal pořádně rozčilovat. Dokonce tak, že jsem měla sto chutí Hakujo Sennina nakopat do pr****. Avšak kde ji měl to jsem netušila, byl jako šňůra, takže žádnou nemá. Snažila jsem se ten odpornej kouř ignorovat, i když nezadržím dech na věky, toho jsem si byla vědoma. Začala mě z nedostatku vzduchu i bolet hlava, což nebylo dobré pro oba, protože když mě bolí hlava kvůli někomu tak jsem nepřátelská. Zatímco jsem rudla jsem se stále snažila o to čemu se říká meditace.

Když sem vůbec nedýchala, měla jsem zvláštní pocit jako tenkrát když jsem málem umřela. Jenže jsem měla jaksi jiné příznaky. Měla jsem chuť dělat ty nechutné věci jako hadi, i když ležení na zemi se mi celkem zamlouvalo. Avšak nic z toho jsem nakonec neudělala ani jsem si neuvědomila, že jsem se nadechla, když jsem uslyšela Senninova slova. Otočila jsem se přitom k němu a sledovala ho. Chtěla jsem vědět co si vymyslí tentokrát.

" Proč neřekneš rovnou Jdi se nechat zabít? " Řekla jsem mu to jasně a na rovinu. Tak to znělo, jelikož ten pocit byl když jsem málem umřela. Nic jiného z toho vyvodit ani nešlo, nejspíš se mě tam něco pokusí zabít a já zas budu muset bojovat na život a na smrt s nějakou obludou z obludákova. Neměla jsem boje na život a na smrt ráda. S normální rvačkou bych se spokojila, ale nechtěla jsem někomu hned brát život, pokud to není nevyhnutelné. Proto taky Jinovi vzal život někdo jiný než já. Já bych to nejspíš nedokázala, zatím. Šla jsem směrem kam mi ukazoval stařík a doufala jsem, že to nakonec já budu ta kdo se vrátí ho nakopat za to co se mi stane.