Ryuchidou

Když jsem neviděla a neuměla ani žádný katon abych si vytvořila světélko tak jsem se rozhodla použít jednu z těch raitonových technik, které jsem se naučila. Já jsem však vynalézavá a dokážu je použít vícero způsoby. Tím že vkládám svou bleskovou chakru do senbonu, proudí tím malým předmětem spousta voltů, která může i lidské oko vidět, v podobě jisker blesku, které dokonce vydávají trochu světla když jsou v menším množství. Vzala jsem pár senbonů a vložila do nich bleskovou chakru pomocí techniky Kaminari Senbon. Měla jsem tak svoje univerzální světélko se kterým Hakujo Sennin zřejmě nepočítal. Smála jsem se mu v té chvíly když jsem ho podfloukla. Hold neměl mě posílat do takové tmy jen tak zhebnout.

Měla jsem pocit sledování ve svých zádech. Nelíbil se mi tento pocit a tak jsem si posvítila, nic jsem však neviděla, ale slyšela. Přidala jsem do kroku až jsem nakonec dorazila k velké propasti opět v jeskyni. Normálním skokem bych asi spadla na hubu kdybych se to snažila přeskočit. Hodila jsem dva senbony s bleskovou podstatou do stran, které se zarazili do stěn. To napovídalo tomu, že propast není tak široká abych nemohla jít po zdech. Přenesla jsem tak chakru do noh a po postranní zdi jeskyně jsem přešla až na druhou stranu kde jsem opět stoupla na pevnou zem a šla dál. " Brnkačka " Řekla jsem si a pokračovala, přičemž jsem hodila další dva zářící senbony před sebe jako varovný výstřel.

Když jsem dopadla všimla jsem si, že ne zrovna na pevnou půdu. Spíš to ale vypadalo jako nějaký laciný trik, když jsem stála ve vzduchu a kolem mě se vše bortilo zatímco já byla v pohodě. Když jsem udělal krok po rovině tak jsem mohla jít. Bylo to velmi zvláštní. " Zase na mě ušil nějakou habaďůru, to mu nedaruju! " Postěžovala jsem si na to co se mi zde děje. Ten senilní páprda mi snad chce přivodit infarkt. Ale já neskapu dřív než on, to bych ho radši dřív zabila než aby mě přežil. Zasmála jsem se nad touto myšlenkou co mi procházela hlavou a šla opatrně dál.

Kopala jsem, bouchala do mříží, ale nechtěly se pohnout. V tomse za mnou začala tvořit malá armáda hadů. Neměla jsem na výběr, musela jsem bojovat. Opět jsem vzala hrstku senbonů na které jsem použila Kaminari Senbon a začala je házet po hadech. Měli v sobě bleskovou podstatu, takže by jim to mělo dost uškodit ať už jsou z čehokoli.

Znovu jsem hodila Kaminari senbony na hady, ale jen abych získala čas a prostor. Položila jsem na stěny kolem mříží výbušné lístky, abych to odpálila. Když jsem měla dostatečnou vzdálenost tak jsem i tak učinila, jenže výbuch způsobil, že jeskyně se stala nestabilní, ale průchod byl volný. Proto jsem i přes nebezpečí zasypání vtrhla dál co nejvyšší rychlostí, zatímco mohly za mnou padat kusy skal.

Začala jsem se znovu k ní přibližovat bezbraně a neváhala jsem. "  Vraťme se do těch zábavných časů kdy jsme si společně hráli, jedli, spali a povídali si. Buďme jako dřív. Nemusíš ten hlas poslouchat, poslechni své srdce. Na tom jediném záleží. Tolik jsme toho zažili, nechci se toho vzdát. Nechci tě ztratit, pokud tě ztratím, tak nemá už žádný smysl žít " Čím dál víc jsem se přibližovala a promlouvala Neru do duše. Doufala jsem, že si vzpomene a vzepře se svým instinktům.

Neru konečně pochopila mé pocity a nakonec se vrátila zpět. Zmizela v obláčku kouře a já se jen děkovně usmála se skloněnou hlavou. Doufala jsem, že se s ní brzy uvidím, ale momentálně ji zde ještě nebudu přivolávat, kdyby ji něco opět posedlo. Pokračovala jsem dále jeskyní, která se mi otevřela až jsem vešla do temné místnosti s hadími ornamenty. Procházela jsem toto místo křížem krážem abych si ho zmapovala, něco mi říkalo, že o této místnosti Hakujo Sennin mluvil, a proto jsem byla připravena na cokoliv. I na samotného Hakujo Sennina.

Dívala jsem se do dáli a vyhlížela svého protivníka když v tom se spoza rohu začala objevovat záhadná siluety ženy. Z té dálky nešlo rozpoznat kdo to skutečně je, ale doufala jsem, že ne to co sem si myslela. To by byl totiž vážný problém. Každopádně jsem ještě stále nepřecházela do bojového postavení. Třeba to šlo vyřešit i trochu jinak než bojem, ačkoliv jsem věděla, že právě boj mě čeká.  Sennin se v tom zdáse vyžíval a tak jsem musela přistoupit na jeho podmínky a hrát podle pravidel. To co mě však čekalo byla velmi těžká zkouška.

Musela jsem se vyhnout raitonu, který věak byl jiný než ten můj a zjistila jsem také proč. Záhadná osobahodila raitonovýkunai, zatímco já házela jen senbony. Bylo to zvláštní, myslela jsem že to funguje jen na senbony.Možná bych to mohla taky zkusit, ale to spíš až později. " Co si zač? " Zakřičela jsem na záhadnou osobu jenž jsem viděla jen její siluetu. Chtěla jsem konečně poznat svého nepřítele. Kdo to byl a proč na měútočí, to jsem chtěla vědět a bez odpovědí se odsud nehnu. Poskládala jsem pečetě a byla připravena bojovat.

Odpovědi jsem se bohužel nedočkala a tak zbývala jediná možnost. Zaútočit na tu osobu se zdálo jako jediné řešení, ale měla jsem jistý plán na který jsem potřebovala se připrav. Začala jsem prvně se Suiton:Mizurappa, který jsem poslala jejím směrem. Viděla jsem jak skládá pečetě, ale možná se techika dostaví rychleji než to provede. Já si přitom začala skládat další pečetě abych záhadnou siluetu sundala.

Tuto techniku jsem chtěla použít já s danou přípravou, ale zdálo se, že záhadná osoba ji použila dřív. Byl to problém, že ji taky uměla a ještě mě obelstila. Jenže tato technika měla jednu velkou vadu. Spíše sloužila k zadržení velkých summonů. Pro menší to nemělo takový efekt. Byla zde jedna velká díra, která byla má jízdenka domů. Vyšplhala jsem až k tomu velkému otvoru kde jsem mohla i manévrovat díky většímu prostoru kdyby na mě znova zaútočila. Viděla jsem však kde teče voda a tam byla i ta osoba. Hodila jsem po ní dva výbušné kunaie abych ji pošramotila.