Ryuchidou

Když mě zashl ten výboj tak mě to hodilo prudce o zem což dost bolelo. Být zasažená bleskem není žádná sranda. Začala jsem přemýšlet jak se z toho dostat. Nemohla jsem se hnout ani o krok. Kdybych tak učinila nejspíš bych zemřela. Byla jsem v pasti. Tu osobu jsem taky nějakým způsobem omráčila takže jsemzískala čas. Sedla jsem si do tureckého sedu a začala meditovat. Přišlo mi to jako nejlepší řešení když nemám techniku, která by to prolomila. Snažila jsem se oprobuzení pocitu o kterém mluvil sennin. Možná mi pomůže se odtud nějak dostat.

Na chvíli jsem ucítila něčí přítomnost nademnou. Avšak já se nesměla nechat vyrušit. Pokračovala jsem stále ve své činnosti i když to nejspíš znamenalo moji smrt když se nebudu hýbat. Byla jsem mometálně až moc snadný terč. Dostávala jsem se totiž do stavu, kde jsem ignorovala rušící elementy. Doufala jsem, že přežiju tak dlouho jak to bude možní i když jsem nevěděla kdo je záhadná osoba nade mnou.

I přes rachot, který byl okolo jsem stále pokračovala v meditaci. Stále jsem toho pocitu nemohla dovršit, ale místo toho se objevil jiný, který se projevil když hadi byli velmi blízko a chtěli mě zabít. Najednou jsem cítila ten vražedný úmysl, na které moje tělo zareagovalo tím, že jsem vytáhla kunaie a chladnokrevně jsem ty plazy přišpendlila k zemi. Když sebou budou dále škubat tak do ich udeří blesk, kterej díky vodiči bude ještě silnější. Já jsem se i přesto ihned vrátila k meditaci.

Měla jsem na kahánku. Díky hroucení jsem nemusel skákat vysoko. Mohla jsem proskočit dírou v této bariéře. Když jsem však utíkala tak mě málem rozdrtilo pár opravdu velkých šutrů. Začala jsem mít strach, že mě jeden z nich rozmáčkne. Trochu jsem se i začala bát smrti, která mi klepala na dveře. Byla jsem stále ve stavu meditace a vědomí, přičemž jsem utíkala. Nedokážu popsat jak je to možné, ale zdá se, že mozek tím neustálým přepínáním nějak zblbnul a zapoměl se přehodit. Všimla jsem si potrhaného oblečení, které mi přišlo až příiš povědomé. Schovala jsem si jej do vesty a utíkala směrem a bezpečné místo.

Byla jsem celkem zmatená podobou mého protivníka, který vypadal přesně jako já. " Nepamatuji si, že bych dělala Kage bunshin " Řekla jsem jen tak do vzduchu. Nečekala jsem od ní ani odpověď. Bylo by to naivní si myslet, že se nepřítel se mnou bude bavit a tak bylo zbytečné v něčem takovém i pokračovat. I když jsem se snažila ze všechsil stále něco chybělo abych znovu získala ten pocit. Na nepřítele jsem však kvůli tomu ještě neútočila.

Vlna byla obrovská a já hledala slepý bod kam vlna nedosáhne. Napadlo mě něco velmi bláznivého co se mi možná může vymstít. Další sebevražedná taktika podobná té minulé. Vyběhla jsem vpřed připravená na moji taktiku. Byla to sice obří stěna, ale měla jsem zhruba vteřinu na to abych svůj plán provedla. Vlna nebyla daleko od uživatele takže mi to zaručeně pomůže. Připravila jsem si chakru a hodila dva kunaie s výbušnými lístky každý na jinou pozici ve vlně abych ji zmátla. Na vteřinu jsem tím udělala průchod ve vlně a to byla chvíle pro moje shunshin no jutsu, které jsem provedla abych tím průchodem stihla proskočit. Udělala jsem však odraz z druhé strany vlny znovu pomoci shunshin no jutsu k ní z boku kde jsem ji chtěla lapnout po krku. Kdyby mi ruku chytla tak by se aktivovala moje technika. Nan no Kaizo. Byla to dobrá lapací technika, která vypadala jako bych neměla kosti a tak trochu se ze mě stala elastička. Začala jsem ji celým tělem obmotávat a zabránit ji v pohybu. V nejhorším případě bych ji zlomila vaz i když se mi zrovna nechtělo když vypadá jako já.

Použila jsem stejný trik jako třetí hokage když bojoval s Tobiramou a Hashiramou. Když uhýbala jsem ji na ni hodila dva výbušné lístky, které se ji přilepili na nohu a ruku. Já jsem v tom momentu uskočila a při úskoku jsem lístky odpálila. Tento další risk ji mohl bud zabít a nebo připravit o končetiny pokud nebyla edo tensei což bylo zcela nemožné. Dívala jsem se na obláček kouře a čekala jsem jestli něco uvidím.

Tím, že tu byl kouř a udržoval se výše a díky vlhkosti jsem mohla použít jednu techniku, samozřejmě jsem ji nastavila aby nepůšobila na místě kde zrovna stojím. Použila jsem techniku Suiton: Kokuu no Jutsu kdy ze stropu začal padat olej. Díky tomu jsem mohla jak zjistit kde se nechází tak ihned provést protiúder. Jakmile bych uslyšela její kroky nebo jen dopadnutí kapek na její tělo či oblečení tak bych tím směrem poslala pár kunaiů s výbušnými lístky, které by ji poslali na onen svět a nebo by ji i přesto usmažily plameny ze zapáleného oleje, které bylo všude kolem ní a i na ní samotné.

Přišla na způsob jak se zbavit oleje, který měla na těle, ale zapoměla na jeden prostý fakt. Už při cestě ke mě byl na zemi olej. Technika totiž nepůsobila jen nad ní. Jen se vyhnula mě, jinak byla všude okolo. Když se však řítila dostala na sebe olej znovu, jelikož ji to pocákalo jejími kroky. Mohla jsem se jen pousmát když jsem vytáhla skrytá zapalovač. Nosila jsem ho pro takovéto případy když neumím katon. Hodila jsem zapálený zapalovač na olej, kterej velkou rychlostí rozhořel celé bojiště kromě toho kde jsem byla já. Neměla kam uskočit. Kdyby skočila do vzduchu tak by ji zasáhnul kunaie s výbušným lístkem. Pokud chtěla zůstat tak by se uškvařila za živa. I kdyby tu techniku použila znova, tak stále by stála na oleji který hoří.

Rozházela jsem pár kaminari senbonů po zemi kde neustále pobíhala, čímž se i ona snažilla určitě vyhýbat. Jenže já ji hnala na určité místo kde jsem měla v plánu udeřit já zatímco ona nebude mít kam utéct, jelikož kdyby udělala další krok tak by si zapíchla senbony do nohy. To byla moje strategie. Já jsem samozřejmě tak blbá nebyla abych šlápla na svoje senbony a tak jsem k ní proskakovala a se sevřenou pěstí jsem mířila na její obličej. Bylo to sice hnusné a nesportovní, ale byl to dobrý způsob jak mi poslat pryč.

Stále jsem nemohla meditovat kvůli tomuto boji kde mi šlo doslova o kejhák. Nedávalo však absolutní smysl, že se mé tělo přestalo hýbat. Jako by bylo někým ovládáno. V tom jsem zaslechla syčení což mě ještě více zmátlo. Nepřítel byl zraněný a panikařil, neměl čas ani starost o mě. Začala jsem mít však strach z neznámého když se mé tělo nehýbalo a měla jsem pocit jako by mě měl spolknout had. Zavřela jsem své oči když mi nic jiného nezbývalo a v podivném postoji jsem se snažila znovu ovládnout své tělo přičemž mi procházelo tělem tolik neznámých pocitů až na strach ze smrti. I když jsem mu byla blízko nepoddala jsem se mu úplně. Kdybych tak učinila na 100% bych umřela. To jsem však nechtěla, ale věřila jsem, že přežiju a stanu se silnější. Ne nadarmo se říká Co tě nezabije, to tě posílí.

Bylo to velice obtížné, ani jsem nečekala, že se mi dostane pomoci. Pomoc se dostavila později formou hada, který se nabídl.  Byla jsem velmi ráda, neviděl jsem však toho hada kvůli tomu, že jsem se nemohla hnout a jaksi nebyl v tom dobrém úhlu, ale zněla jako Neru. Bylo shovaná v mém hrudníku a já neměla jaksi navybranou a musela poslechnout. Byl teď zrovna jen čas to právě teď provést. Zavřela jsem oči a začala jsem meditovat i když ne zrovna v ideální pozici. Přesto jsem se snažila i v této situaci.