Ryuchidou

Nemělo smysl s nimi bojovat. Kdybych s nimi začala vážně bojovat akorát bych plýtvala chakrou. Musela jsem se dostat dál a ne se zabývat s podřízenými. Už tak jsem kvůli nim ztratila víc chakry než dost. Proto jsem používala shunshin no jutsu k útěku před nimi. To mi získávalo náskok před nimi aby mě nedohnali. Každopádně jsem se dívala po nějakém východě či nějaké rouře ve stěne kam bych se vlezla já, ale ti hadi ne.

Neměla jsem na vybranou a jinudy cesta nevedla. Shunshinem jsem se dál přenášela vpřed abych jim unikla a vyřešila tento zásadná problém kde mě chce každý zabít. Skočila jsem a protáhla se škvírou do které jsem se mohla se svým tělem vlézt jenom já, ale přesto jsem zde neztrácela čas a podívala se za sebe hledajíc cestu ven do bezpečí před těmi nebezpečnými hady. Toto místo bylo vskutku životu nebezpečné.

Začínalo mě dosti štvát, že musím neustále jen zdrhat. To prostě nebyl můj styl, ale zabíjet se jen tak taky nebyl můj styl, takže jsem se musela smrsknout do malého tunelu a proplazit se přes něj na druhou stranu. Nevěděla jsem vůbec kde se objevím, ale pokračovala jsem dál dokud jsem nenarazila na konec. Doufala jsem, že ti hadi nenajdou způsob jak se za mnou dostat. Hodil by se tu doton abych jim zatarasila cestu.

Když jsem pokračovala dál tak jsem narazila do zdi. Nebo bych spíš měla říct do skály? Nebyl tu žádný východ a nemohla jsem se ani otočit, takže jsem musela jít zpět po zpátku což mi zrovna nevyhovovalo když jsem za sebou nic neviděla. Nakonec jsem se ale dostala ven a k mému překvapení jsem se objevila kde si venku v džungli. Má reakce byla jasná " No to si ze mě děláte pr*** " Zanadávala jsem si i když mě tu nikdo stejně neslyšel a šla jsem se trochu porozhlédnout po okolí a najít toho sennina, který tu má někde být. Aspoň jsem v to doufala.

Kráčela jsem tu hodiny v této džungly až jsem z toho byla na prášky, kdybych tak ještě u sebe nějaké měla. Po nějaké době mi došlo, že chodím v kruzích, jelikož jsem prošla kolem jednoho místa hned několikrát. Zastavila jsem se u toho místa naposledy a povídám " To jako fakt!!!??? Kolem tohohle keře, kterej vypadá jak bobr jsem prošla nejmíň šestkrát. " Z naštvanosti jsem ten keř rozsekala na malý kousíčky a trucovaně jsem si sedla na zem do tureckého sedu. " Tak a je to. Já už nikam nejdu. Nic mě nedonutí udělat další krok " Seděla jsem tak jak zařezaná a uražená.

Přestávalo mě dokonce i to sezení bavit a tak jsem se opět vydala na cestu. Neustále jsem bloudila, že jsem si připadala jak Alenka v říši divů, ale já taková naštěstí nejsem. Chvíli mě dokonce napadlo zdali nejsem celou dobu v genjutsu od té doby co jsem vdechla ten kouř. Šla jsem pořád dál a dál, ale nemohla jsem nic najít a zatím přemýšlela. Pokud je toto opravdu genjutsu tak jak se z takového silného mám dostat? Sama jsem na genjutsu amatér, takže jestli mě chytili tak nemám šanci a zůstanu tu po zbytek svého života.

Nějakým zázrakem se mi podařilo se dostat zpátky do jeskyně, přičemž jsem se dostala až k jakýmsi schodům po kterých jsem měla vystoupat. Cestu mi však skřížila má vlastní kamarádka Neru. Nevěděla jsem co s ní je, ale jestli mě hodlá zradit tak ji dám co proto. " Takže takhle to končí? " Zavolala jsem na Neru, přičemž jsem si k sobě přivolala dva Kage Bunshiny.  Čistě strategicky abych ji mohla i zmást. " Tak tedy ať je po tvém " Všechny tři jsme vyskočili do vzduchu kolem Neru a začali se pohybovat rychle aby nás nemohla lapit. Nechtěla jsem s ní bojovat, ale musím se přes ní dostat a přivést ji k rozumu. " Já ti otevřu oči "

To, že jsem řekla, že ji otevřu oči znamenalo, že vím, že je ovládána a dělá to proti své vůli. Chtěla jsem zkusit takový experiment, který byl nejenom šílený, ale nevěděla jsem jaké bude mít následky. Zatímco se Neru věnovala klonům já se řízla do prstu a vytvořila si pečetě. Věděla jsem, že neprorazím její kůži, ale chtěla jsem vědět co se stane kdybych na její tělo použila její přivolávací pečeť. Jakmile jsem byla u jejího těla tak sem tak učinila. Co se ale stane když takhle ji zkusím přivolat i když je tu vlastně předemnou? Tohle ještě nikdo nezkoušel.

Nezbylo mi nic jiného než opět zbaběle ustoupit. Abych se kolem ní dostala musela jsem použít shunshin no jutsu v plné rychlosti. Dávala jsem si pozor při výstupu na schodech abych nezakopla a mířila jsem k vrcholu schodiště. Co mě tam však čekalo jsem netušila a zdali mě Neru bude pronásledovat dokud mě nezabije také ne. S mou nynější zásobou chakry jsem ji nemohla zvládnout, musela jsem si odpočinout aby se mi dobila. Při útěku jsem za sebe hodila oslepující výbušný lístek do vzduchu aby ji jen oslepil dočasně.

Konečně jsem vyšla ty strašně dlouhé schody a dorazila jsem na místo kam jsem původně měla i namířeno, jen jsem netušila, že se mi ten pohled naskytne právě teď. Nevěděla jsem co se mnou Hakuja Sennin zamýšlí, ae předstoupila jsem před ním zatímco jsem si pro sebe něco říkala. " Fííha, tak tohle je Hakuja Sennin. " Obdivovala jsem ho, i když jsem nebyla senzibil šlo jasně vidět jak je silný, na toho určitě nemám. Škoda, že ho nemohu přivolávat, to by sensei čubrněl. " Tak se konečně setkáváme " Promluvila jsem na Hakuja Sennina.

Hakuja Sennin nic neříkal, ale já na něj měla celkem dost otázek, ale  ta jedna je důležite než nějaký sennin mod. " Mohl by jste prosím vrátit mou kamarádku Neru do normálu?  " Poklekla jsem s žádostí. Věděla jsem, že když se o něco takového žáda,  a ještě někoho takového tak je třeba být trochu formální. Já jsem však nevědělaco si myslí, ale doufala jsem, že vyslyší mou první žádost.

" Hm, čekala jsem od stařešiny jiné chování. Tak tedy ještě jednou zdravím a těší mě že vás poznávám, cesta k vám je hotový bermundský trojuhelník. " Chovala jsem se podle sebe a často měnila i nálady. To co mi ale vrtalo hlavou byla Neru a jak ji dostat zpátky, každopádně jsem tu byla i za jiným účelem. " Přišla jsem za vámi s prosbou, zdali bych se od vás mohla učit. Nechci vás jen přivolávat, ale i vám porozumět a učit se od vás pokud možno " Možná jsem žádala mnoho, ale věděla jsem, že pokud neřeknu to co chci na začátku akorát by se pak mohlo stát nějaké nedorozumění. O Neru jsem se zatím nezmiňovala, tu jsem měla pouze ve své hlavě a pak jsem ji hodlala přivést k rozumu.