HLAVNÍ BRÁNA

Brána do Kumogakure je skrytá na úzké stezce vysoko v horách. To je jediná cesta, kromě další tajné, evakuační, kterou ale znají pouze shinobi z Kumo a která vede na moře k lodím. Ale vraťme se k bráně. Její umístění je důvodem, proč karavany často nedojíždí až do vesnice (některé jejich vozy by se na stezku ani nevešly) a kupci si raději vytvořili často navštěvovanou tržnici před Kumogakure.

Zásoby se samozřejmě nenechávají v tržnici před vesnicí. Uvnitř jsou další obchody a především skladiště pro případ obléhání nebo náhlého uzavření bran? O některých, kde jsou uloženy trvalé potraviny, nikdo nepovolený neví. A dalším zdrojem potravy je rybolov a přímořští ptáci. Ovoce a zeleniny tu naopak nikdy moc nebylo. Přesun potravin do vesnice se odehrává prostřednictvím vnesení kontrolovaných beden bránou nebo vytáhnutím z lodí pod jedním z vysokých skalních převisů na kraji vesnice. Je to složité, ale to je přijatelná cena za bezpečí.

Kromě bariéry kolem vesnice ji hlídá jen ona (a věřte mi, nejde ji obejít!) a to ne prostřednictvím vysokých hradeb, ale prostřednictvím strážních věží (jednoduše vybudované schodiště a okna ve skalách na krajích brány) a stráží, kteří jsou vždy hodnosti Chūninů (2 - každý v jedné strážní věži) a Tokubetsu Jōninů (2 - stráž v bráně). Druhá dvojice má za úkol odzbrojit cizí shinobi. Od našich je rozeznají pomocí jakýchsi "vstupenek," které dostávají do zásoby a které musí ukázat, pokud je stráž nepozná od vidění. Nejsou tu ale proto, aby bránili vesnici, ale aby ji v případě problémů zalarmovali a dali vědět ninjům vyšších hodností.
Informace pro nově příchozí

Brána je zelektrizována po celé délce a šířce vstupu. Je nabitá elektrickým proudem, který vám ublíží když se k ní přiblížíte. Před bránou jsou také shinobi, kteří vybírají lístky a pustí pouze shinobi z Kumogakure...

Brána je v noci otevřená pouze pro vlastní shinobi, cizinci budou vpuštěni jen za světla.

"Ja som tam sám nechcel ísť, no akosi sa opozdil môj doprovod." Objasnil som jej, prečo som vlastne šiel sám. Zrazu zmenila úplne téma a ja som sa sám pre seba usmial, predsa len to bol dobrý náznak toho, že sa ukľudnila, tak som ju pustil pomaly na zem. "Tuším si akási rozpálená." Miesto odpovedi som jej povedal toto, predsa len sa mi zdalo, že ma akosi už chce vyhnať k tomu vareniu. "Zájdeme k tebe či ku mne?" Opýtal som sa nakoniec, predsa len som s tým súhlasil, tak už nech to teda splním. Mal by som ale aj tak ešte pre istotu zájsť do kancelárie a dať tam aspoň ceduľku, že do zajtra rána tam neprídem.

Keď som si predstavil miesto kde bývam, veľmi sa mi tam nechcelo, lebo som tam mal neporiadok, takže ma napadlo len jediné. "Buď by som šiel k tebe alebo do nášho klanového sídla, čo ty na to?" Tam som už aj tak poriadne dlho nebol, takže by to bola pomerne zmena alebo bude chcieť ísť k nej. Prečo som sa vlastne pýtal, nech ideme ku mne? Niekedy som si pripadal, ako keby som chcel zničiť sám seba.

Neprotestoval som a nechal som sa odtiahnuť. Medzi tým sa mi akosi podarilo vytvoriť nenápadne klona, ktorého som poslal do kanclu, aby tam niekto bol, predsa len tam mohol niekto príjsť a bol by trapas, ak by som tam nebol, predsa len som, ako Raikage musel mať splnené svoje povinnosti.
(presun)

Akuma Saito

Dojdu sem po velice dlouhé době, kterou jsem sem razil po souši až z Kirigakure. Město mě okamžitě upoutalo už z dálky, nedalo se ho nevšimnout, to opravdu ne, doslova vyčnívala z okolí, takže nebylo tak těžké ji nalézt. 

Došel jsem k bráně kde mě samozřejmě zastavila ochranka. S Kumogakure jsme nebyli ve válce ani jsme s nimi neměli žádné konflikty v poslední době, neměl jsem pocit, že bych tu byl nevítaný a nebo dokonce nechtěný.

Řeknu přátelsky, ale jméno záměrně vynechám, protože žádné nemám, jakmile jsem přešel k ANBU, ztratil jsem jej. Na tváři jsem měl masku, takže mi do tváře nebylo vidět, ale měl jsem na své ruce připevněnou čelenku Kirigakure. Při své promluvě jsem se strážcům dokonce uklonil, abych ještě více zdůraznil, jak si Kumogakure a každého, kdo  ní žije vážím. Čekal jsem, co po mě budou chtít a co mi řeknou, doufal jsem však, že mě přivítají tak přátelsky, jako jsem se k nim choval já.

Akuma Saito

"Cože? Ono to vyšlo? Volný pohyb? Tak to jsem opravdu nečekal.... za tím musí být něco více, ani v Kirigakure by Mizukage z ničeho nic nepřestal mít dohled nad hosty, ať už se jednalo i diplomaty či kohokoliv..." Řekl jsem si v duchu. Tento krok ve mě probudil to, co jistě hlídka nechtěla, podezření. Zvedl jsem se z pokleknutí a otřepal jsem si kolena od špíny. Bohužel pršelo, takže hlíny namokla a hlína šla dolů hůře. Podíval jsem se na dívku, která se mě zastávala a pod maskou jsem se usmál.

Řekl jsem přátelsky. ANBU výcvik mě naučil více, než si mohli strážci myslet, ANBU výcvik mě naučil, že nic není náhoda a nic se neděje bezdůvodně. Déšť byl sice přirozený, avšak já byl přirozeně nedůvěřivý ke všemu, naprosto ke všemu. Nemohl jsem však nyní nic dělat, byl čas se ubytovat a promyslet další mé kroky, tím bylo myšlena návštěva Raikageho a poslání zprávy Mizukagemu.

Akuma Saito

Řekl jsem a porozhlédl jsme se koutkem oka po okolí, zda-li na nás neciví moc lidí. Stále jsem však Atsuku poslouchal. I když to neviděla, tvářil jsem se na ni mile. V pravé ruce se mi trochu do konečků prstu nashromáždila chakra, která tam také zůstala. Nebylo nemožné si jí nevšimnout, ale vzhledem k mé výšce a výšce ostatních se mi nejspíše nikdo na ruce nedíval, ale pokud ano, mohl si všimnout, že konečky prstů na pravé ruce se mi trošku lesknou. 

Řeknu, když mi nabídne speciální rezidenci. i když se to nezdálo, opravdu jsem byl velice nedůvěřivý. Bál jsem se, že speciální rezidence tu byly od toho, aby v nich měli pod dozorem právě ony hosty. Jak jsem říkal, byl jsem přirozeně nedůvěřivý. Čekal jsem na odpověď Atsuky, doufal jsem, že to pochopí tak, jak jsem chtěl a ne tak, jak to ve skutečnosti bylo.

// Omlouvám se, špatně jsem se vyjádřil. Mé postavě přišlo divné, že stráže z ničeho nic změnili bezdůvodně názor. To ji zarazilo, to s tím deštěm jsem tam uvedl jenom proto, protože mi to dobře znělo s tím, že jsem od přírody nedůvěřivý, chtěl jsem použít tuto frázi, nic víc.  Znělo mi to v hlavě dobře, tak jsem to tam napsal. Navíc moje postava je prostě nedůvěřivá ke všemu, kdybych vy*s**l zelený extrement, věř mi, že by moje postava hledala důvod, proč má barvu, jakou má, protože za vším hledá zdroj a původ. Pokud tě to uklidní, moje postava by stejně brzy došla na to, že prší z mraku.