Amaii Dango

pro **Hitomi Yamada** Sat Jul 13, 2013 7:29 pm

First topic message reminder :

Vítejte v Amaii Dango! ^^

Máte-li chuť na něco sladkého, je pro vás Dango jako stvořené ^^
Amaii Dango - Stránka 6 Dango-1-1

pro **Kataro Terumi** Wed Jun 11, 2014 6:31 pm

" No dobře, takže sraz za dve hodiny. " Podíval jsem se na Gatse " Ne že přijdeš pozdě " odmlčel jsem se a vstal jsem. Byl jsem pomalu na odchodu a tak jsem rovnou zaplatil. " Tak já jdu napřed. " Dořekl jsem a zmizel jsem v obláčku kouře. (přesun)

pro **Kashike** Wed Jun 11, 2014 6:40 pm

Pohledem si přeměřím Gatse a vydám se k odchodu. Zaplatím na baru a otočím se zpátky ke stolu. Abych nezapomněl... vezmeš si na starost zásoby. Vem nějaké konzervy a chleba, nic okázalého, jen věci co dlouho vydrží a dají se jíst i za studena. Pak vykráčím na ulici a zamířím do sídla.

pro **Gats Terumi** Wed Jun 11, 2014 7:48 pm

Kedže som bol jouninom len veľmi krátko, nechal som celý čas rozprávať tých "skúsenejších". Misia na prvý pohľad vyzerala veľmi ťažko, ale s vopred vymysleným plánom sa zdala aspoň zvládnuteľná. Na konci som dostal úlohu, ktorú splniť pre mňa naštastie nebol problém. Mohol som vyzerať, akoby som túto misiu nebral vôbec na vedomie a snažil sa skôr nejako ju odfláknuť. Pravda bola však pravý opak, pretože som sa necítil hodný pozmeniť nejako našu stratégiu. Z podniku som vyrazil ako posledný a 2 krát si overil, či nás náhodou niekto nesledoval alebo nepočúval.
//presun

pro **Muon Kansoku** Sun Aug 31, 2014 1:23 am

Už to bylo dlouho, co jsem zahlédl denní světlo, neustále zalezlý ve svém bytě jako přežívající šváb. Jenže tak jistě jako že přijde jaro, je jisté že i já, zatvrzelý samotář, překročím práh vlastní samoty a vydám se do víru vesnice, která se změnila k dřívějším dobám v nepoznání.

Mojí oblíbenou zastávkou bylo a stále je místní Dango. Cokoliv sladkého je pro mne dokonalé a místní už mě znají jako pravidelného zákazníka. Procházel jsem ulicemi, nachomýtal se tiše do temných uliček, se střízlivým výrazem na tváři. Nevnímal jsem podivné pohledy směřované mně. Nevnímal jsem občasný obdiv některých, naprosté menšiny. Slova. K ničemu.
"Jako vždy." ozvalo se ze stoličky znuděným hlasem.
Postava s pláštěm a kapucí přes hlavu, jíž si zapírala rukou opřenou loktem o stůl. Stín zakrýval tvář mluvčího, mne. Jakmile mou častou objednávku dodali přede mne, vysoukalo se ze mne jemné:
"Dōmo Arigatō Gozaimashite."
Zíral jsem do stolu a přemýšlel, tyčku na níž bylo dango napíchnuté jsem držel ve volné ruce ve výši hlavy a kroutil s ním podél jeho osy. Měl jsem opravdu zahloubaný postoj těla. Jaký byl ale můj výraz v obličeji, jež byl tak pracně skrytý ve stínu kápě?
Vážně žiješ takhle stereotypně, Muone?
Samomluva nikdy nebyla problémem, je to možnost jak se uvolnit a ještě lepší prostředek k přemýšlení. Někteří by to nazvali "vlastní otevřenou diskuzí". Často jsem si něco mumlal pod nos, když už jsem alespoň promluvil. Ironické poznámky, nesnášenlivé narážky. Pro své oolí jsem byl typicky negativní člověk, který si nezaslouží ani zrnko pozornosti. Přesto jsem ji dostával. Cítil jsem to. Všímali si mě. Čím jsem negativnější, tím více si mě všímají. Jako kdyby se živili mým nitrem. Jen to pomyšlení mě ničí.
"Pf. Samozřejmě." utrousil jsem si pro sebe.

pro **Yoko Terumi** Sun Aug 31, 2014 9:48 am

Z nejakého kaderníctva sa ozval hlasný krik, na čo som sa rozosmiala na celé kolo, zašitá v nejakej uličke, aby ma nemohli nájsť. Vybehol z neho chlap s dlhými vlasmi, ktoré boli pôvodne hnedé, ale vzhľadom k tomu, že som nenápadne vymenila nejakú normálnu farbu na ružovú, stalo sa niečo, čo je pre každého chlapa na ženy nočnou morou - stal sa tvorom v očiach ostatných videný ako gay. Ruku som si priložila na ústa, aby som sa nedajbože nezačala smiať príliš hlasno. Možno tomu chudákovi už doplo, kto za tým stojí. Hľadal ma. Ale nevedel ma nájsť.
Keď sa so zúfalým výrazom v tvári vybral úplne opačným smerom, než som bola ja, so širokým úsmevom na perách som vyšla zo svojej skrýše. Zaškvŕkalo mi v bruchu. Rukou som sa tresla do čela s myšlienkou, ako je možné, že ma nenapadlo sa skôr najesť doma. Dlho som nejedla, uvedomila som si to až teraz. Naše sídlo bolo ale príliš ďaleko, preto som sa rozhodla zájsť sem. Vstúpila som do reštiky a rozhliadla sa. Nikto mne známy tu nebol, ale zase. Ostatní ma asi poznali až príliš dobre, čo dokazovali nevraživé pohľady. No čo, bola som postrach Yoko. Zaujal ma ale istý človek za jedným stolom, nevidela som mu do tváre, nie len že bol odo mňa odvrátený, ale mal na sebe i plášť. Vedela som, o koho ide, nevídala som ho často, ale ľudia o ňom zvykli rozprávať ako o nejakom samotárovi.
A vzhľadom k tomu, že inde voľné miesto nebolo, bez opýtania som si sadla oproti nemu. Zaškerila som sa naňho. Ty si ten...Muon, že? Opýtala som sa, pričom som si ho premerala pohľadom. Počula som už o tebe. Dodala som a objednala si Dango.

pro **Muon Kansoku** Sun Aug 31, 2014 10:39 am

Bez jakékoliv reakce, jen letmého pohledu naproti mne, kam si aktivně sedla mne neznámá žena. Její otázka byla zbytečná, mne snad i trochu obtěžující. Prakticky vzato- vždyť mě lidé obtěžují.
"A když jsem?" odpověděl jsem bez známek zájmu.
Už jsem jedl druhou tyčinku sladkého danga. Ta chuť byla prostě úžasná! Byť navenek jsem byl naprosto nezaujatý, uvnitř jsem díky všeschopné síle Danga rozkvétal a jásal jako malé dítě.
"Myslím, že v Mlžné mě zná každý, nejsi tím speciální." poznamenal jsem ve chvíli, kdy mi k talíři přistál i hrnek s čajem.
Vypadala příliš aktivně a vypadala, že se mnou chce dokonce i mluvit. Pls.

pro **Yoko Terumi** Wed Sep 03, 2014 6:09 pm

Prižmúrila som naňho oči. Veľmi výrečný nebol, bola to taká samotárska opica, ktorá sa nemieni s nikým deliť o svoje banány. Ale to, že mu nemá kto vyžierať parazity, zvané blchy a vši, ho netrápi. Hm, práve som vymyslela podivné prirovnanie. Cítim sa ako pro!
Takže, drahý Muon, ide tu o to...Zmĺkla som, keď som vo dverách uvidela podivného chlapa s ružovými vlasmi. Nepochybne šlo o toho, ktorému som vymenila farbu na vlasy. Vyvalila som oči a rýchlo sa presunula k Muonovi, za ktorého som sa skryla. Ten chlapík totiž hádzal podozrivé pohľady na všetky strany a keby uvidel mňa...Amen mi je.
Preto, keď ten chlapík s nenormálne naštvaným výrazom, ignorujúc posmešné úškľabky ostatných, prešiel k baru, vytiahla som odniekiaľ panvicu a veľmi nenápadne, ťahajúc Muona za rukáv, aby šiel za mnou, pretože by zjavne aj jemu mohlo hroziť smrteľné nebezpečenstvo zhorenia z tej teplosti, ktorá z ružovlasého chlapa sálala.

Amaii Dango - Stránka 6 Tumblr_n1izdkJ0zn1rvzdzso1_500

Len čo som ale urobila krok dozadu, chlapík sa na nás otočil a...YES, TREFA! Skríkla som nadšene, keď som mu jednu tresla cez hubu s pánvicou. Síce sa trochu zatackal, ale akosi to nestačilo, uprel na mňa i na Muona vražedný pohľad a rozbehol sa proti nám. RAN, BIČ, RÁÁÁÁN! Zvrieskla som, pričom som rýchlo vybehla von z reštiky. Nezabudla som na ružovláska tú panvicu šmariť, ale netrafila som sa. Bohužiaľ. Zamierila som kto vie kam, neustále sa obzerajúc, ako ďaleko sa odo mňa ten psychopat nachádza. Nepochybujem o tom, že keby Muon zmenil smer, rozbehol by sa za ním. Takže mu neostávalo nič iné, než ísť za mnou a dôverovať mojim schopnostiam. Keby len vedel, že som antitalent snáď na všetko...

pro **Muon Kansoku** Wed Sep 03, 2014 7:29 pm

Tahle holka ... zamyslel jsem se a jen tiše žasl.
Ve chvíli, kdy se za mne začala skrývat, jsem už měl ústa otevřená dokořán, přimhouřené oko a nadzvednuté obočí. Tohle přece nikdo nemůže myslet vážně. Otočil jsem se ale a zahlédl nějakého muže s růžovou hlavou. A dle reakce té dívky to není nový módní trend. Když mě tahala za sebou, lidé na nás házeli různé pohledy, které jsem jim oplácel stejnou kartou, kdy jsem si konečně sundal kápi a odhalil dlouhé rovné vlasy, stejně jako vybledlou tvář s přímým pohledem.

Reakce

Poté toho muže přetáhla pánvičkou a já na celou restauraci vykřikl.
"Co to sakra děláš?! Zbláznila ses?!" jenže v tom mě tahala přímo za sebou, až mne vytáhla před budovu.
Utíkala dál, přičemž já jsem tam jen tak nechápavě stál. Sledoval jsem, jak mizí v dáli, jenže náhle jsem pocítil závan větru na zádech. Pomaličku jsem se otáčel a usmál se na muže za mnou stojícího jako měsíček na hnoji.
"Čauko." vystřelil jsem proti němu.
Nevypadal, že by se mnou chtěl navázat hlubší vztah. Proto jsem udělal to, co by udělal každý odvahou naplněný člověk. Vzal jsem nohy na ramena.
Proč mám zrovna já takový štěstí na problematické typy ... pf.
Ihned po metru jsem přestal následovat tu dívku a vyskočil na nejbližší plachtu stánku, od které jsem se odrazil s jejím sesunutím k zemi na střechu budov. Chvíli jsem tam stál a zíral na tu pohlavně-zmatenou osobu pode mnou. Jenže pak se stalo něco, co jsem neočekával. Začal po mě házet všechno, co mu přišlo pod ruku! Nejenže jsem utíkal, sledoval jak přede mnou létají banány a jiné ovoce, ale už jsem nevnímal, kam to vlastně běžím. Proto jsem po pár metrech místo měkkoučkých potravin sledoval ocelové nářadí. Svůj plán útěku jsem tedy naplánoval přes co největší množství střech, dokud jsem růžovku nesetřásl. Opřel jsem se o zeď na střeše a tiše si vydechl.
Už nikdy, pls.

pro **Yoko Terumi** Fri Sep 05, 2014 8:14 pm

Možno si myslel, že sa ma zbavil. Možno si myslel, že ma už nikdy nestretne. Keby som bola normálna, zjavne by som sa po tomto odmietala s ním stretnúť kvôli trápnemu pocitu. Ale. Ja som nebola normálna, to bolo všeobecne známe. Mali by to až vložiť do tých nových učebníc pre študentov Akadémie, vyčapiť tam môj psychopatický xicht s poznámkou, aby sa mi vyhýbali. Urobili by zo mňa medzinárodnú celebritu! Splnený sen! Asi čoskoro zájdem za nejakým ministrom, nech to vybaví. Nebudem sa s ním akože baviť, buď mi to splní alebo mu vpálim do huby Bijuudamu.
Helou! Ozval sa piskľavý hlas vedľa Muonovho ucha. Nezaujímalo ma, či ho tým vystraším. Zaujímala ma jeho reakcia na mladú, nevinnú Yoko, ktorá sa stala obeťou nejakého ružovlasého psychopata, ktorý na ňu bez príčiny zaútočil, teda skôr ja, ale keby som to neurobila, určite by ma zabil. Čo by to bol za koniec môjho života? ČO?! Som rada, že si rád, že ma vidíš. Živú a zdravú, bwaaaaah. Uškrnula som sa naňho a "nenápadne" sa hrala s panvičkou v ruke, keby sa náhodou o niečo pokúsil.

pro **Muon Kansoku** Sat Sep 06, 2014 12:48 pm

Stejně jako před restaurací, ani toto vyrušení z pocitu bezpečí nebylo natolik příjemné, aby jsem se zachoval dle eticky přijatelných možností. Pomalu jsem přetočil hlavu za zdrojem toho nepříliš oblíbeného hlasu.
"Jo. Vidím tě rád. Živou. A zdravou." na Yočinu hlavu spadla tuna ironie, jež ji kopla jako kůň přímo mezi oči.
Kolik těch pánví ta holka proboha má? Lituju její milostné oběti. Nejsem náhodou na řadě? polkl jsem a zděsil se nad myšlenkou.
Samozřejmě, že moje tělo získalo neviditelné páry končetin, které mne nehybně přemisťovaly co nejdále od Yoko, ale bylo to tak pomalé a nepatrné, že bych nikam nemohl zmizet. Jen jsem mezi námi stanovil určitou bezpečnou vzdálenost, na jejíž hranici jsem vstal.
Jak romantické. Střecha. Muž. Žena. A pánev. zamyslel jsem se a spustil.
"Co po mě chceš? Jsi ještě divnější než všechni z Kiri dohromady." jasně opovrhoval přítomností člověka svým hlasem.

pro **Yoko Terumi** Sun Sep 07, 2014 8:53 am

Oči sa mi rozžiarili ako dve žiarovky (je potrebné poznamenať, že Yoko vyzerala ako debil, ale preto, aby sa neurazila, tak to radšej píšem do zátvoriek...je nepríjemné znepriateliť si vlastnú postavu). Ako si som ignorovala fakt, že do tej vety vložil toľko irónie, že keby som chcela, tak by som z nej mohla s panvicou umlátiť placku. Ty ma máááš rááád! Bolo to také dojímavé, že som sa takmer rozplakala. On ma má rád! Chápete to?! MÁ MA RÁD! Odrazu som si uvedomila, že som si to nepovedala v mysli, ale nahlas. Á, sakra, to si nemal počuť. Vytiahla som naňho panvicu, približne do úrovne jeho očí. Nikdy si to nepočul, nevidel. Je ti to jasné? Pohrozila som mu panvicou a vražedným výrazom v tvári, než som ju opäť zložila a na perách sa mi objavil široký úsmev. Bola som divná, nálady sa mi menili až príliš často.
Hííííííí, vraj som divná. Yej! Beriem to ako kompliment! Div som sa na mieste nerozplynula, niečo tak krásne mi ešte nikto nikdy nepovedal! Čo po tebe chcem? No, ja nevjem uš. Pokrčila som letmo ramenami, tá otázka mi vsadila chrobáka do hlavy, začala som nad tým uvažovať, ale...Môj problém je ten, že uvažovať neviem, celkovo pôsobím ako človek, ktorý si cez nos ako dávni Egypťania vytiahol mozog, preto sa aj správa ako retard. Hm...Áááá, už viem. Pozri, ty nemôžeš takto žiť. Zatvárila som sa až neprirodzene vážne. Si mladý, musíš si užívať! Žjúúúú! Prechádzať sa dedinou ako zombííí nie je nič. na čom by sa človek mohol smiať. Nom, potrebuješ zmenu, chlapče. Všimla som si, že na teba ľudia tak podivne zazerajú. Nechceš im to náhodou oplatiť? V očiach sa mi rozhoreli škodoradostné ohníčky. Milovala som, keď som mohla robiť druhým zle. Nie nadarmo mi prischla prezývka - postrach Yoko.

pro **Muon Kansoku** Sun Sep 07, 2014 11:33 am

"Eh." má fenomenální reakce na tuto situaci tisíciletí.
Jen přiblížila pánvičku k mým očím, okamžitě jsem svůj pohled přesunul právě na kovový předmět. Upřeně jsem sledoval, jestli s ním nehodlá s velkou dávkou kinetické energie pohnout a zdeformovat tak moji lebeční kost i s jejím obsahem.
Kam jsem se to dostal ...
"Fajn, nic jsem neslyšel, neviděl." odsouhlasil jsem s nezájmem, "Ale se svým životem jsem spokojený. To že procházím Kiri tiše a bez zájmu ale neznamená, že se neumím smát. Nebo že se nesměju. Jen mi za to lidé okolo mne nestojí. To je vše." tak zněla má nejdelší věta vyslovená za celý můj život k živému člověku.
Ta holka jednoduše potřebovala lékařskou pomoc psychologa. To, že jsem se o lidskou psychiku a chování zajímal už ale neznamená, že bych za ni měl cítit zodpovědnost! A už určitě ne po její poslední nabídce.
"Oplatit? Ne díky. Vím přesně, co z toho kouká." poznamenal jsem s odmítnutím, "Jen další průser."
"I přesto, nevím, proč bych měl jít zrovna s tebou."

pro **Yoko Terumi** Wed Sep 17, 2014 8:30 pm

So širokým úsmevom som sa naňho zaškerila. Takže mám to brať tak, že nie si škodoradostný človek, hai? Správala som sa ako blbec. Nevravím, že ním nie som. Človek sa len na mňa pozrel a hneď vedel, že by som bola vhodnou kandidátkou do filmu "Blbí a blbší", možno ale s trochu iným názvom - Blbá a panvica. Dokonale výstižné.
V jednej veci mi ale klameš, tým som si istá. Si sám. Ako môže byť niekto tak sám? Ako s tým môžeš byť spokojný? Nie je snáď lepšie mať niekoho, komu môžeš dôverovať a smiať sa? Opýtala som sa, s trochu vážnejším výrazom v tvári. Sem tam na mňa taká nálada prišla, ale nestávalo sa to často, takže si to Muon musel vážiť. Pfff, ja sa mám čo ozývať, pche. Vieš, kde sa pozrieš, tam sú ľudia, ktorí by ma radi ukražovali. Ako Ježiša Krista. Ja som proste niečo ako ich mesiáš, želám im len to najlepšie, dokazujem to rôznymi skutkami, tak neuveriteľnými, že by sa dali nazvať zázrakmi a oni sa mi oplácajú takto. Zavrtela som hlavou a nahlas si povzdychla. Ťažký to život mám. Ale vieš čo? Je zábavný. Mám niečo, čo ma napĺňa a čo ma dokáže rozosmiať. Rovnako ako moja najlepšia kamarátka panvička! Trepala som hlúposti dve na tri, sama som nevedela, o čom to vlastne točím, ale koho to trápi! Nikoho! Inak, prečo si tak sám? Nemáš...rodinu? Opýtala som sa ho opäť s vážnym výrazom v tvári.

pro **Muon Kansoku** Wed Sep 17, 2014 10:41 pm

Ve chvíli, kdy padlo slovo rodina se rozhostilo v našem okolí ticho. Jemné pruhy vlasů spadly do mých očí a skryly jejich nostalgii ve stínu. Nečitelné tmě. Stáli jsme proti sobě, "tváří v tvář".
"Popravdě-" začal jsem trochu roztřepaně, "-nevím."
"Myslím, že jsem měl rodinu. Doufám, že jsem jimi byl milován. Doufám, že jsem měl bratra. Doufám v mnohé. Ale vše jsou to pouze neucelené domněnky." pokračoval jsem ve svém proslovu plném žalostného chmuru.
Pohled do strany v nebesa, mraky zatahující se nad našimi hlavami. Jemné kapky deště, až byly snad nepocititelné.
"Každý máme svůj život, se kterým se musíme vyrovnat. Problémem je, jak se se svým osudem vypořádáme. Můžeme bojovat. Nebo můžeme stagnovat. Lze vyhrát či prohrát, jiná možnost není." znovu.
"Myslím, že je fajn mít někoho, před kým můžeš být opravdu sám sebou a svěřit se mu se vším, co máš na srdci. Co když ten člověk ale náhle zmizí? Nebude to jen zbytečná rána? Nevázat se na lidi, to je jediná ochrana před bolestí." s pohledem upřeným na obloze.
Po pár vteřinách ticha se ale mé bělmo pohnulo a v koutcích oka ho vystřídaly panenky, zírajíc Yoko přímo do duše. Tak bodavý pohled. V mých očích bylo vidět přemýšlení a srovnávání si informací.
Takhle rozhodně nevypadají zubožení sirotci. Je něco jiného. Je-?
"Měla-li bys možnost, byť nepatrnou naději získat svou rodinu zpět, udělala bys to? I přes risk, že tě budou nenávidět?" položil jsem zajímavou otázku.
Často jsem mluvil v hádankách a těžko čitelných otázkách, mířených do nejhlubších koutů lidské mysli, odhadující jejich styl myšlení. Teď jsem ji ale nezkoumal- teď jsem chtěl znát její názor.

pro **Yoko Terumi** Fri Sep 19, 2014 8:26 pm

Dával mi príliš veľa komplikovaných otázok, ktoré kým môj mozog poriadne spracoval a pochopil, prešla celá večnosť! Preto som sa aj chvíľu tvárila ako kasa, ktorá práve serie bločik. Vážne. Moje xichty boli niekedy fakt na nezaplatenie. Ak si to nemyslíte, položte si jednoduchú otázku - Videli ste už niekedy človeka, ktorý sa tvári ako kasa pri sraní bloku? Samozrejme že nie! Som oridžinál! Či?
Noooo...Hm. Urobila by som čokoľvek preto, aby som získala svoju rodinu späť. Čokoľvek, pretože u človeka mojej povahy to zvykne byť často tým, čo ma drží nad vodou. Bolo by mi jedno, či by ma znenávideli alebo nie, síce by som sama bola aj tak, ale aspoň s myšlienkou, že som sa aspoň o niečo snažila, a len ta to nezavrhla. Viem, možno ma vidíš ako nejakú naivku, ale...Taká je pravda. Sama som sa divila, že som niečo také vôbec z úst vypustila. Občas som vedela byť trochu normálnejšia, ak si to situácia vyžadovala. Jednoducho, bola som taký mix všetkých možných i nemožných druhov pováh, od agresívneho býka až po psychopatickú Jinx. Mala som svoje svetlé i temné stránky. Ako každý, len u mňa to možno bolo o trochu...ako by som to nazvala...Výraznejšie. Ale nebudeme tu riešiť niečo také pesimistické. Nechceš si zájsť zatrénovať? Hm? Alebo na nejakú misiu? Položila som mu otázku a zaškerila sa, pričom som ho zvedavo pozorovala. No, ale pochybujem, že sa budeš chcieť postaviť zoči voči mojej mocnej, božskej panvičke, na ktorú nemá ani to...Kunasa...Nukasagi...Kuna...Sakra, dudy mordy, ako sa to volá! Kanasagi! Nie! KURNIK! Až mi z toho navrela žilka na čele. Ani za boha som si nevedela spomenúť, ako sa ten slávny meč správne volal!

pro **Muon Kansoku** Fri Sep 19, 2014 8:35 pm

"Kusanagi no Tsurugi." opravil jsem ji.
Stále jsem ji sledoval tím zamyšleným pohledem jako kdybych ji podezříval.
Co je zač?
"Mise? Slyšel jsem, že nynější Mizukage je spíš mrzutý a přehánějící blázen. Co ale vím já. I když ta změna Mlžné by tomu možná odpovídala. Vždy jsme se o sebe dokázali postarat i bez zdí. Ale jestli na tom tak trváš." trochu zasyčel.
"Tak se stejně nejdřív stavím doma." seskočil jsem dolů ze střechy, přímo na to nejúžasnější kolo v okolí.
Dívčí růžové kolo, na kterém jsem ujížděl úžasnou rychlostí dva kilometry za týden! Ujížděl jsem jak jsem nejlépe mohl a měl jsem přitom naprosto vážný výraz, který jasně říkal, že mě nezajímá názor mého okolí. Dnešek už se tak zvrtl a udělal ze mě takového blbce, že už mě nic nezajímá. Ale její odpověď mi zastavila myšlení. Existuje způsob jak ... vzkřísit člověka?

THEY SEE ME ROLIN´, THEY HATIN´

pro **Yoko Terumi** Sat Sep 20, 2014 10:59 am

No dobre. Počkám ťa v kancli a zatiaľ kecnem s Mizukagem. Na tvári sa mi objavil diabolský úškrn. Určite dostaneme nejakú super ultra mega úžasnú misiu! Yosh! No, zas až taký mrzutý nie je. Aspoň podľa mňa nie. Môj ďalší cieľ - objaviť jeho svetlú stránku! Ha! Síce to bolo mojím cieľom už dávno, nejako som od toho upustila, odkedy som ho teda nevidela.
Nerada som chodila do hentej kancelárie, minule ma zdrbal len preto, že...Ja ani uš nevjem prečo. Prekvapene som nadvihla obočie, keď som si všimla, na čo to Muon sadol.
Niet sa teda čomu diviť, že som sa hlasno rozosmiala, div som sa po zemi nezačala váľať. Vyzeralo to ozaj vtipne, smiala som sa ešte dlho potom, čo sa niekam odtrepal, dokonca i na svojej ceste ku kancelárii. Až mi tiekli slzy z očí. Možno sa to nezdá, ale ten človek má fakt zmysel pre humor. Určite si s ním ešte zažijem srandu! S priblblým úsmevom som teda pomaly kráčala ku kanclu, za naším úžasným Mizukagem. (presun)

pro **Kairi Utsushi** Sat Apr 18, 2015 8:51 am

Zamierila som si to k Amaii Dango. Ani som si nepamätala, kedy som tu bola naposledy. Teda či som tu vôbec niekedy bola. So záujmom som si sadla na jednu zo stoličiek a kukala som sa na ostatných ako taký chrobák truhlík. Pravdepodobne som bola naozaj malá, pretože si ma jednoducho nikto nevšimol. Hlavu som naklonila do strany a sledovala som okolitých ľudí.. a tí prichádzali.. odchádzali.. a ja som tu stále sedela tak sama, na ocot.. bez toho, že by si ma všimla čo i len obsluha.

pro **Yoko Terumi** Sat Apr 18, 2015 10:27 am

Celou cestou som kráčala so sklopenou hlavou. Ako keby som stále nad niečím premýšľala. Bolo to tak. Jedna myšlienka mi akosi nechcela dať pokoj. Objavila som sa pred Amai Dango. Schválne som tu mierila, bola som hladná a tak trochu vyčerpaná. Bez váhania som vstúpila dnu. Rozhliadla som sa, nevidela som tu žiadne známe tváre, teda okrem jednej. Bolo to to malé dievčatko, ktoré som predtým videla pri jazere.
Váhala som, či si k nej sadnúť. Ale tak stále lepšie sedieť s niekým, než trčať sama v rohu a utápať sa v myšlienkach. Tak som sa teda usadila priamo vedľa nej a jemne sa usmiala. Ahoj. Pozdravila som ju priateľským tónom, pričom som si objednala Dango. Bola som už fakt hladná!

pro **Kairi Utsushi** Sat Apr 18, 2015 10:42 am

Stále si ma nikto nevšímal, alebo ma jednoducho ignorovali. Odula som obe tváre a dlho, dlho som tu len tak nafúknuto sedela. Asi by som mohla naozaj vyrásť no.. nie že by som to práve ja vedela nejakým spôsobom ovplyvniť.
Nakoniec si však ku mne predsa len niekto sadol. Ja som sa na slečnu zvedavo pozrela. Mala celkom zaujímavé vlasy. Zvedavý pohľad skombinovaný s ofúknutými lícami, mohol vyzerať naozaj komicky. Pozdravila ma však a ja.. som bola slušne vychované dieťa. Alebo som sa o tom aspoň snažila ľudí presvedčiť. Preto som sa odfúkla a nahodila taký trocha nervózny úsmev.
"Ahoj.." Pohľad mi padol na chlapíka, ktorý ju prišiel vybavi´t objednávku. V rýchlosti som na neho ukaźala prstom.
"Zhorte v pekle pane! Viete koľko som tu už sedela ? Viete aká som už hladná !? grrrr..." Mojim správaním som si vyslúžila jednu z najlepších vecí, ktorá sa len vyslúžiť dá.. na úćet podniku. Pozornosť som ale znova obrátila ku Yoko.
"Poznáme sa slečna?" Spýtala som sa s už trocha úprimnejším úsmevom.

pro **Yoko Terumi** Sat Apr 18, 2015 10:52 am

Vyvalila som na tú dievčinu oči. Vyzerala tak na 6, možno 7 rokov a už sa takto vyjadrovala. No, deti dnešnej generácie. Nie že by som ja v jej veku bývala iná, i keď ja som nenadávala, skôr som ľudí ohadzovala rôznymi sračkami. Nahlas som to ale nepovedala. Že by som ju náhodou na to nenaviedla, ešte by som od jej rodičov dostala po pysku. Prípadne od niekoho iného, kto ju vychováva.
Na jej otázku som jemne zavrtela hlavou. Asi nie. Videla som ťa ale pri jazere, keď si sa učila nejakú techniku. Prekvapilo ma to, keďže vyzeráš tak mlado no. Mala zaujímavú farbu vlasov i očí. Pripadala mi tak iná, od ostatných detí. Mala by som sa asi predstaviť. Volám sa Yoko Terumi. Predstavila som sa s úsmevom.

pro **Kairi Utsushi** Sat Apr 18, 2015 11:09 am

Na chvíľku som si ju prezerala. Vyzerala tak, že nad niečím rozmýšľa. Nakoniec mi však odpovedala negatívne, ah.. aká to smola. Pohľad som uprela k stolu, na ktorom som mala vyloźené ruky s prstami zapletenými do seba. Pár krát som po ňom poklepkala a len som neisto pokrčila ramenom. Trocha som sa na mieste pohmírila a znova som sa usmiala.
"Teší ma Yoko.. myslím že som o tebe už počula." Zazubila som sa ako na vianoce a z mojich úst vyšiel taký detský chechot.
"Moje meno je Kairi Utsushi. Pochádzam z klanu Yamada." Predstavila som sa značne hrdým spôsobom. Ani som nevedela, prečo taká hrdá som. Nie že by som zdedila všetok talent sveta. Trocha som sa však červenala, kvôli jej predošlej poznámke. "No.. no.. uhm, mám šesť.." Úsmev mi trocha pochabol, ako keby som sa za svoj vek hanbila.

pro **Yoko Terumi** Sat Apr 18, 2015 11:16 am

Možno len samé negatívne veci. Ešte donedávna som vystrájala tak, že som si znepriatelila polovicu, ak nie viac, dediny. Zaškerila som sa na ňu. Možno sa k tomu niekedy vrátim, ale momentálne som mala trochu iné priority, trebárs takú, že by som sa chcela zlepšiť a dokázať, že som hodná klanu Terumi.
Kairi Utsushi? Hmm...dcéra Hitomi, že? Zmenila si sa. Poznamenala som. Ako sa to mohla stať? Že by to bolo nejako spojené s ľadovým elementom? Kto vie. Každopádne to bolo zaujímavé. Šesť rokov. Zvláštne. Asi si zdedila talent po svojej matke. Nevidela som ešte Genina, ktorý by už v toľkých rokoch bol vôbec schopný niečo také sa učiť. Mala to brať ako kompliment. Niečo také sa proste bežne nevidí.

pro **Kairi Utsushi** Sat Apr 18, 2015 11:31 am

"Náhodou, počula som že si celkom milá kunoichi." Uškrnula som sa a následne som sledovala Dango, ktoré nám doniesli. Bol to taký hladný pohľad, ako keby som týždeň nejedla nič poriadne. S radosťou som sa do neho pustila.
Takmer som prepočula jej pripomienku k mojej zmene. Prikývla som však a s plnými ústami som sa na ňu usmiala. "Hwuahui." Zašomrala som a následne som nasilu prehltla... asi trocha moc. Začala som kašľať a tak som sa rýchlo musela napiť.
"Ah.. to bolo o fúz." Nad jej slovami som sa musela zamyslieť. No nikdy som zamysleniu moc nedávala, len pár sekúnd. "Som hrozná... grr..." Pichla som do jednej z gulôčok, ako keby práve tá gulôčka za všetko mohla. "Popravde s tým mám veľké problémy Yoko-senpai.. proste sa nič poriadne neviem naučiť sama.. a čo sa týka ľadu.. som úplne sklamanie." Bola to viac menej pravda. Vedela som spraviť len jednu jedinú vec.

pro **Yoko Terumi** Sat Apr 18, 2015 12:02 pm

Usmiala som sa. Normálne sa mi tomu nechce veriť, väčšinou o sebe počúvam len samé zlé veci. Pokrčila som ramenami, mala som to, ako sa vraví, v riti. Nikdy ma názor druhých nezaujímal. Konečne sa predo mnou objavilo Dango. Okamžite som sa doňho pustila, bol to príjemný pocit, po dlhej dobe jesť ho. Hlavne som sa vďaka tomu začala cítiť oveľa lepšie.
Rozosmiala som sa, keď jej zabehlo alebo neviem, proste z ničoho nič začala kašľať. Ten jej výraz pri tom ešte vyzeral komicky. Nooo, len sa mi tu nezabi. Poznamenala som so širokým úsmevom na perách. Ale stále toho zvládneš viac, ako iné deti v tvojom veku. Pousmiala som sa na ňu povzbudivo a sklopila pohľad späť k Dangu. Ak sa mám ale priznať, prežívam si to isté čo ty. Žijem v tieni mojich dvoch bratov. Možno keby som nebola dcéra vodcov klanu, nikto by to nebral tak tragicky, ale bohužiaľ. To, že som donedávna nedokázala vôbec prejaviť Yoton, zo mňa urobilo čiernu ovcu rodiny. Zamyslene som sa zahľadela na Dangu a štuchala doňho prstom. Máš ale kopu času na zlepšovanie sa a verím, že jedného dňa z teba bude mocná kunoichi. Videla som v nej ten potenciál, ktorý mne osobne chýbal. Ostávalo mi len tvrdo drieť, keď už teda talent nemám. Ale môj problém ma nijako veľmi netrápil, nevyzerala som tak, že by som to brala nejako tragicky.

pro Sponsored content

Amaii Dango

Amaii Dango

Re: Amaii Dango

Re: Amaii Dango

Re: Amaii Dango

Re: Amaii Dango

Re: Amaii Dango

Re: Amaii Dango

Re: Amaii Dango

Re: Amaii Dango

Re: Amaii Dango

Re: Amaii Dango

Re: Amaii Dango

Re: Amaii Dango

Re: Amaii Dango

Re: Amaii Dango

Re: Amaii Dango

Re: Amaii Dango

Re: Amaii Dango

Re: Amaii Dango

Re: Amaii Dango

Re: Amaii Dango

Re: Amaii Dango

Re: Amaii Dango

Re: Amaii Dango

Re: Amaii Dango

Re: Amaii Dango

Re: Amaii Dango