Amaii Dango

First topic message reminder :







Máte-li chuť na něco sladkého, je pro vás Dango jako stvořené ^^ 

"Nemyslel jsem to doslovne, vim ze jste nemela rodinu ja sem myslel ze jste se musela rozhodnout. Mozna jsou vase reakce jenom toho puvodu ze jste je nezazila." Rekl jsem a pohladil ji po vlasech. Spise jsem byl zvedavy co se opravdu stane.
"No tak to by bylo asi opravdu kratky. Nafoukanec jeden." Rekl jsem co jsem si o nem myslel.
"Jedina vec co mi nici zivot ta ma prapodivna sila, ci co je to za sajrajt." Rekl jsem a dal o tom moc nepremyslel "A vy?"

Dotkol sa ma, presnejšie mojich vlasov, KSO. Hneď ako dal ruku preč tak som stŕpla, vystrela som sa a prehovorila som. Toto... už nerob dobre? Niesom na takéto veci zvyknutá... možno... postupom času si zvyknem... Ešte stále nie som zvyknutá na dotyky, bez žiadnych problémov zvládam len Hitomi.
Nafúkanec? Mne nepríde nafúkaný... len... má autoritu, pokiaľ by bol nafúkaný tak by ťa ani len do toho genjutsu nedal. Nestál by si mu zato. Týmto tak maximálne ukázal že mu nie si ľahostajný, ale počula som že už študenta má... mohol by vziať ešte jedného... Prospelo by vám to obom. Povedala som nakoniec a pousmiala som sa. Prečo by na sebe menil to čo ho robí tak silným? Nie je dobré pokiaľ sa človek bojí sám seba... Pomyslela som si no potom som povedala. Zmenila by som na sebe... asi to ako chápem život a nie teraz nemyslím svoj postoj k láske, ten nezmením ani keby slony a mamuty z neba padali... Ale skôr postoj k ľuďom, niektorým by viac chladu občas nezaškodilo... ale len niektorým, ty si v pohode. Usmiala som sa.

"Ok. uz nebudu." Rekl jsem na jeji poznamku ohledne meho dotyku.
"Nevim spise mi tvuj postoj k lasce pripada ze z toho mate strach nez ze by jste po ni netouzila." Usmal jsem se na ni.Co se tykalo Faita k tomu jsem se moc nevyjadroval. nehodlal jsem si neco o nem namlouvat ani si kazit prijemnou chvilku ze jsem znekym a ten ode mne nestoji nekolik metru dal. Spise jsem cekal az zazni dalsi otazka.

Nepovedala som že už sa ma nikdy nemôžeš dotknúť... len mi daj čas. Uistila som ho a usmiala som sa.
Strach? Je to možné. Povedala som, strach z toho že stratím ešte viac než doteraz... a ty sa divíš prečo k sebe nepúšťam ľudí. Zasa som sa zasmiala. Stmievalo sa, v pohostinstve zostalo už len pár ľudí, vrátane nás. Inak, aby sme si to vyjasnili.. toto všetko ide na mňa, neplatíš ani jeden centík. Sladko som sa usmiala a potom som sa spýtala, Nemáš na mňa nejaké otázky?

"Hai pochopil sem." Ani sem se ji tak nejak nedivil ale zase zit ve strachu nebylo buh vi co uzasneho.
"Vite ja vim co to je zit ve strachu. Kdyz ne ve strachu o me ale o jine. Proto se vyhybam spolecnosti. Mozna se divite proc bych se chtel zbavit te sily aodpoved je jednoducha rad bych se vratil domu. Jenze pro mou vesnici jsem zdrejmne mrtvi." nakonec jsem si povzdechl. "Emm no ja myslel ze by mel platit muz ne?" Tak trochu provokacne jsem se zasmal. "No otazku. Pokud nechcete nikoho k sobe poustet proc jste tak mila?" Neuslo mi mensi rypnuti.

To mám byť na každého zlá? Som milá ale to je tak všetko... a ty ma vykresluješ nejako veľmi úžasne. Nie som bezchybná ani diamantová, vieš? Uškrnula som sa. Radšej budem milá, z nikým si nenarobím problémy... než by som mala štekať po ľuďoch ktorý mi nič nespravili. Za odmenu od nich mám pokoj a oni majú pokoj odo mňa. Pousmiala som sa.
Prečo tak náramne rád spomína strach!? Nežijem v strachu!? AAAAAAAGH!? Pozerala som sa z okna a usmievala som sa. Nuž, mal by. Ale tento týždeň za mňa už jeden muž platil, je načase to vyrovnať. Inak, otázka. Prečo si ma pozval na jedlo?

"Tak zalezi jak to clovek vidi. Chyby i krasa jsou vec nazoru. A Vy hezka jste." Rekl jsem co jsem si myslel. "Proc jsem vas pozval no dobra. Jste hezka, Jste jedina ktera neutekla. A mel jsme hlad." Odpovedel jsem. "A otazka proc jste tedy sla?" Mozna to byla zaludnost ale co taky me to zajimalo.

Mala som hlad a chcela som si s tebou pohovoriť, takto skôr prídem nato čo vlastne potrebuješ Shin. Povedala som mu a zasmiala som sa. Krása a chyby? Chyby chápem, ale krása? Ha! Smiala som sa ešte viac. Ďakujem za kompliment, ale je ťažké mu veriť. Usmiala som sa. Prečo by som zas mala utekať? Nemaj strach z ľudí a oni nebudú mať strach z teba. Povedala som mu a pozrela som sa von z okna. Nuž, je čas vrátiť sa do čakárne v kancelárií Mizukage. Ešte šťastie že moja nespavosť je neliečitelná. Zdvihla som sa a prešla som k pultu kde som si ešte kúpila kávu, zaplatila som za nás za oboch a pozrela som sa na Shina. Mal by si si ísť oddýchnuť, zajtra sa uvidíme možno... Sayonara, Shin!


(Presun)

Kyvnul jsem na Yuuki. Pak jsem se mrknul na Akemi no ta samozdrejmne chrupkala. a ja sem se sebral akemi se zvedla a vydali jsme se do ulic.
(presun)

Pomalu jsem s Akemi dosel az sem. Pomalu jsem se posadil do rohu Akemi sla k baru a cisnik ji hned zabalil Sushi a akemi jej prinesla ke me a polozil jsme si to na stul a cekal co si objedna Hirin.

Sedla jsem si na proti shinovi a dívala se na Akemi "Vskutku šikovná" usmála jsem se a objednala si vodu a dango.Za nedlouho mi oboje přinesli a čekal až shin začne rozhovor.

Nakonec jsem rozbalil Sushi a zacal ho pomalu jist.
"Co se teda stalo? A nerikejte mi ze jsem omdlel." mOZNA JSEM SE CHTEL ujistit ze se nestalo zase to ze jsem se neovladal.

"stalo se toho hodně dalo by se tak říct" napila jsem se vody."Když jsem tě praštila do břicha tak se kolem tebe začala vířit chakra postupně zrychlovala a zesilovala pak jsem tě uvěznila do vodního vězení pak jsem tě přenesla do nemocnice to je vše co se stalo" řekla jsem "doufám že nebude chtít udělat žádnou blbost" pomyslela jsem si

Poslouchal jsem co mi rikala. Takze je to jasne ztracim nad sebou kontrolu kdyz se nejak rozcilim. Pomyslel jsem si a pa jsem se jen na ni podival.
"Omlouvam se Hirin-Sama." Bylo jedine co jsem rekl.
Takze to bude nejlepsi kdyz odejdu kdo vi co se stane priste. Probehlo mi hlavou. A pak uz jen cekal na jeji reakci.

"Nemáš se za co omlouvat" napila jsem se vody "Nikomu se nic nestalo" usmála jsem se a pustila jsem se do jídla.

"Zatim ne. Ale takhle je to jen otazka casu.Zda se ze bude lepsi kdyz opustim vesnici." rekl jsem zacinalo moi docvakavat co se to deje a to se mi nelibylo.

"Ale ty se tu moc naučíš používat" usmála jsem se."Říkám ti opustíš tuhle vesnici a já tě vlastnoručně přivedu zpět at mě to stojí co to stojí" když jsem to dořekla zamračila jsem se.

"Mozna to ani ovladnout nejde. To mam riskovat ze nekoho zabiju? Jsou sily ktere nelze ovladat. Jedna vec by byla kdyby existoval nekdo kdo vi co jsem zac ale to nevi nikdo ani ja sam." Rekl jsem ale pak me napadla spasna myslenka.
Mozna mi predci mely nejake Summony mozna ti budou neco vedet. i kdyz je to nepravdepodobne ale za pokus to stoji.

Po dlouhém bloudění jsem nakonec stejně nenašla svůj cíl...místo lázní jsem našla restauraci? Netušila jsem co to je ale vešla jsem. Celou dobu jsem se mračila a uraženě nadávala na toho chlápka. Tvářil se jak kdyby měl v zadku kolík a vinil z toho mě.
Arogantní degen..
Když jsem vešla zjistila jsem, že se tu dělá Dango. Ale ani to mi náladu nezlepšilo. Z nějakého důvodu jsem teď viděla u všech členů Kiri viděla obličej toho chlapa a tak jsem okolo sebe šířila negativní atmosféru.
Sedla jsem si k volnému stolu, na židličku vedle mě jsem hodila batůžek a objednala si Dango.
Podepřela jsem si hlavu rukou a vraždila polovinu lidí co jsem viděla pohledem.

Netrvalo dlouho a vzkaz od Faita dorazil k našim hlídkám. Ještě kratší dobu trvalo vystopovat onu slečnu. Jeden z nižších důstojníků ANBu zůstal skrytý kdesi okolo restaurace a druhý vešel zcela drze do restaurace. Postavil se vedle dveří, opřel se o stěnu a znehybněl jako socha s pohledem upřeným na Junku.

Když vešel ten Anbu zatnula jsem ruce v pěst a chvíli na něj pohoršeně čučela.
****** jeden ******* co si myslí *****. To bude Tsukikage koukat jaká Kiri ve skutečnosti je.
Nakonec jsem se ušklíbla ukázala té soše co na mě čuměla prostředníček.
Pak jsem dostala svou objednávku a začala jíst.
Já si tu Mizukage snad najdu sama. Jestli tam zase zítra bude kolíkový chlap asi skočím z okna.
Něco jsem si zamrmlala pod nos a dál jedla, u toho jsem si četla co si tu ještě můžu objednat a rozhodla se pro saké. Přivolala jsem si obsluhu a zase si objednala.

Dojedla jsem Dango a pustila se do saké. Vzhledem k tomu, že jsem pila snad dvakrát, třikrát v životě stoupalo mi to do hlavy rychle.
Po pár minutách jsem si podpírala hlavu a zírala na tu sochu.
Po chvíli jsem se začala chichotat...když jsem se uklidnila stačila další moje vtipná myšlenka a vybuchla jsem smíchy.
Musela jsem vypadat jako cvok co se prostě jen tak směje. Flaška na stole byla z půlky prázdná. Taková troška mi stačila k tomu abych se tlemila jak vůl.