Amaii Dango

First topic message reminder :







Máte-li chuť na něco sladkého, je pro vás Dango jako stvořené ^^ 

Přestala jsem se zase smát a začala si otírat slzy zatímco jsem dál čuměla na toho chlápka.
Jakmile na mě ale promluvil zamračeně jsem se na něj koukla.
"Ne.. nechceš mě za to nechat taky rovnou sledovat?"
Zamrmlala jsem nepříjemně a nasupeně jsem si začala hrát se skleničkou, přičemž jsem v duchu opět...jak jinak než nadávala.
Příště to bude Konoha..

"No jo... poslal ho na mě kolíkový chlápek."
Zamumlala jsem a jak jsem si hrála se skleničkou nakonec jsem jí převrhla. Naštěstí tam žádné pití nebylo, takže se nemělo co rozlít. Zase jsem jí postavila a pokračovala ve hraní.
"Já jsem tu abych měla na chvíli klid a ten Váš blbeček mi to bude kazit." Zanadávala jsem na kolíkového chlápka a poprvé se pořádně koukla na toho s kým vlastně mluvím.
Přimhouřila jsem oči a sjela ho pohledem.
"Hmpf..."
Vypadlo ze mě nakonec, když jsem dokončila prohlídku. Mohlo to znamenat cokoliv a nebo vůbec nic xD.

"No v kanclu místo Mizukage byl on. Takovej divnej, sarkastický a tvářil se jak když má prostě kolík v zadku. Kolíkový chlap."
Vysvětlila jsem mu a zívla, ta cesta a to pití mě nějak zmohlo.
"Já jsem z Tsukigakure."
Zakřenila jsem se hrdě a odsunula od sebe tu prázdnou skleničku s flaškou.
"Zítra tam půjdu zas, a jestli tam bude pořád on tak se asi odstřelím"
Zamrmlala jsem a zase zívla.
"Ňah.."
Natáhla jsem se po batůžku a zaplatila za sebe.

"Původně jsem šla do lázní ale skončila jsem tady."
Zamrmlala jsem a vyhlídla si nějakou oběť, kterou jsem sledovala.
"Takže půjdu asi zase bloudit a třeba tentokrát na ty lázně narazím."
Přestala jsem zírat na svou zírací oběť a koukla se na něj.
"Ale počkat, ty by jsi mi mohl ukázat kde jsou!"

"No skvěle!"
Nadšeně jsem se postavila a musela si zase sednout, aspoň na chvíli. Jakmile se mi přestala motat hlava zhluboka jsme se zase nadechla a postavila se. Hodila jsme si batůžek na záda a koukla se na mého průvodce u kterého jsem ani nevěděla jak se jmenuje.
"No tak jdeme, jdeme." Pobídla jsem ho a vydala se ke dveřím. Toho přiblblého Anbuáka jsem si nevšímala a na ulici se zastavila abych počkala jakým směrem se teda vydáme.

Shin napsal:"Mozna to ani ovladnout nejde. To mam riskovat ze nekoho zabiju? Jsou sily ktere nelze ovladat. Jedna vec by byla  kdyby existoval nekdo kdo vi co jsem zac ale to nevi nikdo ani ja sam." Rekl jsem ale pak me napadla spasna myslenka.
Mozna mi predci mely nejake Summony mozna ti budou neco vedet. i kdyz je to nepravdepodobne ale za pokus to stoji.

Ten kdo nás stvořil by ti nedal takovou moc co by nešla ovládnout Můžeš se jít podívat do knihovny jestli tam něco nenajdeš a když tak zkusit požádat do oddělení s omezeným přístupem usmála jsem se a vytvořila klona "Klon půjde s tebou,kdyby tě tam nechtěli pustit samotného" dojedla jsem "Já se mezitím pokusím najít tu slečnu"

"Hledal jsem ale nenasel nic.  Vzdy je sance ze neco nelze ovladnout. Hledat neco neurciteho se neda. Je mozne ze nikdy nezjistim nic." Proste to byla realita a tak jsem to bral.

"Ty jsi strašný pesimista" zamumlala jsem a objednala jsem si kalíšek saké ,který jsem hned vypila.

"Ja sem proste realista. V tom je rozdil nemyslite?" Nakonec jsem dozvykal posledni kousek Shushi. "Mozna jsem i pesimista no proste jsem jaky jsem."

"Za tohle mě omluv ale u tebe to nejde poznat jestli to je realistické či pesimistické" řekla jsem trochu unaveně
"Jaký je vůbec tvůj smysl života?" zeptala jsem se

"Nemate se za co omlouvat. Pouze je to do nedavna jsem nemluvil temer s nikym takze to je celkem. Moje chyba neumim mluvit s lidmy vse rikam jak to vidim." Rekl jsem tak jako by to bylo.
"Nevim proste nad tim moc nepremislim."

"Naučíš" usmála jsem se "Možná bys měl začít přemýšlet nad tím pomůže ti." řekla jsem.Klon mezitím někam odešel.

"Momentalne jsem spokojeny jaky jsem. Mozna prijde cas az se to zmeni." Rekl jsem a cekal co rekne nejak jsem to nevnimal. Pro me to byla prirozenost tak proc se menit kdyz nemam duvod.

"Hm,zajímavé.Vskutku si jsi zajímavý člověk " řeknu a pousměju se

"Kdyz se navas vetsina lidi kouka style zmiz odsud. A podobne. Nakonec jsme se stim srovnal tak a vznikla ma osobnost." Rekl jsem pravdive a nakonec jenom sedel.

"Neboj určitě tě čekají světla budoucnost" usmála jsem se "Aspon v to doufám" řekla jsem si v hlavě

Faito

Vešel jsem do restaurace a rovnou jsem zamířil k Shinovi. "Slyšel jsem, co se stalo. Chceš mi o tom povědět něco víc?" zeptal jsem se a posadil se. "A věř mi, že "ne" je špatná odpověď."

Když klon byl ve dveřích něco uslyšel vyšel ven a vyskákal na restauraci co to co viděl se mu nelíbilo.Rychle seskočil dolu a běžel ke stolu kde jsme seděli."Nerada ruším ale máme problém jménem Rokubi" když to klon dořekl proměnil se ve vodu."No nic jde se" řekla jsem a vzala jsem ze stolu solničku.

//přesun

Faito

"No bezva!" zaklel jsem a vyrazil. Dosprintoval jsem do kanceláře a sbalil si všechny věci. "Připravte obranu, ninjutsu jednotky v pohotovosti, před branou je Rokubi. Kuše na střechách namiřte proti němu, střílejte tak, abyste se trefili, okolo démona budou lidi..."
Pak jsem opět vystřelil ven.